Atos 22
Mbumbukiam-qa Manqat Mbomambaqape (KVG) vs NAA
1 “Tát-za neka ata-za. Noqa manqat gèndoyogé. No manqat nøzǿ-ovøyám, nøkezan-qa yaq-te.”
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Yaq ndigu manqat gimboyogem, ekeza Iblu manqat-te gezømbe-ein, ndigu tìnizøyáz. Susú sege-waniapám. Yaq Pol ge-ein,
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 “No Zu bawan-ák. No Tasus taon-té qæqán, ndøgo Silisia manqei-te. Geté no nqánek qækhouwén, Zelusalem taon-te. Nømendim ezoqam genøgoam, Gamaliél. Ndego no nigi atanakha-zapazapa-za-qa guguna manqat ate ndægo, ùnime꞉-nømendimát. Yaq no nqanek guguna manqat, bazaføgakh-us nombopavát. Ate av-té, zo ndakin ndøzømbøe-paev.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 No ndigu ezoqam, Yesu-qa Nakhoa ndimbopaev, nø̀ngiæzotám, neka pakhapakha khaneam-qa vøezø̄goam. Angana neká sakheis, nògavemɨ́n neka ndimbula-te vø̄e-nqeitazɨn.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape neka Zu megetapak nøme, ndigu mø̀ndæzøtéz, noqa manqat unimanqatín. Ezoqa ngínik, pepa ginø-etøomem, no amba Zu megetapak, Damaskus taon-te tæzø-etoamɨn. Yaq ndigu ambá gezøtezɨ́n, av nqægo, no Klisten ezoqam, Zelusalem Zu megetapak-qá manqa vøovam-té qatǿgavém, neka nqanek Zelusalem taon-te vøtøndó-khatōb, yaq ndigu kha nqosøgeap bēndapem.”
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 Yaq Pol manqat nøme gezø-ein, “Ni qei-apat, yaq ande av khøuwa muin ndægo, Damaskus taon qeitumu-khatoem, yaq nqova mbaín, yan-te waev bæbæs-qape ndovís, no vø̄gutan.
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 Yaq no manqei-té qatøbøián. Manqa wag mba noto-ewág. Ndøgo āv qane-eín nqǽgo, ‘Sol! Sol! Gekha zapâ, no ndoqo-ngiænotet?’
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Yaq no qambo-qavøiu, ‘Kándambaqape. Qo khoqonǿ-goam?’
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Ndigu ezoqa nøme, no namba qati-apat, ndigu waev mø̀ndø-qeivím. Geté ndigu manqat-qa wag uni yogeáv, no-te qando-manqatam.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 Yaq no qatøndo-ein, ‘Evézøza. Gê, áv khatégō?’
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 Geté no bøi waev mbaín, vøténāv. Zapa ndǿgo, ta waev bæbæs-qape ndøgo, no-te qandovis, bøi gènøngiú. Yaq ndigu ezoqa nøme, no namba qati-apat, pingim nøgeatát, Damaskus taon-te vøimø̄-fakhan.
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 Damaskus taon-te ndøgo, ezoqa kopo mø̀ndøgoám. Teqa iz Ananayás. Ndego Mbumbukiam mbovizupám neka Mozes-qa guguna manqat vømbōpavam. Zu ezoqam ate gi꞉goam, ndego gèmbo-vizupám.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Ngenek ezoqam, tendowáv ndǿgo, noqa avønin-te vø̄-itan, yaq genø-ein, ‘Nǿfu! Sól! Nqawa qotékewāg!’ Yaq nqova mbaín, noqa bøi waev nqawa qandovesez, no ndego vø̄e-omet.
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 Yaq ndego āv genømbe-eín nqǽgo, ‘Nigi atanakha-zapazapa-za-gi Mbumbukiam, qo tene-veatáq ndǿgo: Qo teqa poev qotéqatéq neka ndego Ezoqam Ndaføyamba-qape voqó-omēt neka manqat ndøgo voqó-ewāg, teqa manqa-nqa-te ndøndo-okho.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 Qo tegé bøi vizu ezoqam qógoát neka ezoqa ewaqape emanqat voqozømbé-vototupāt, matev ndøgo qoqoqeiv neka voqō-ewag.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 Yaq qo ndakin gekham-qā qotó-keoge? Mòqo-itán, ibøkha iz vø̄ndap, neka Evezøza vømbō-akha. Yaq qoqa manqa-zapazapa, betaqambē-sunguz.’”
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 Yaq Pol manqat nøme gezø-ein, “No Zelusalem taon-te qatøndo-vesez, yaq Mbumbukiam-qa khoev-te qæguligulim, no umingiap nøqeív.
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 No Evezøza no-omét. Ndego āv genømbe-eín nqǽgo, ‘Nakhama ndøgó! Zelusalem taon qó-iváv. Zapa ndǿgo, ndigu qoqa manqat géndapemák, noqa yaq-te.’
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 Geté no qambo-qavøiu, ‘Evézøza. Nginik ezoqam noqa manqat ndø̀ndapém. Zapa ndǿgo, ndigu mø̀ndæzøtéz, av no Zu ezoqam-qa guliguli khoev vinivinimba-te qate-okhoam, neka ndigu ezoqam vø̄e-gavemam neka kha vøezø̄-khanæmam, ndigu qo ndi-unimanqatinat.
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 Neka nginik mø̀ndæzøtéz. Qoge bøi vizu ezoqam Stiven gilaem, vø̄nanim, no mø̀egoám. Neka no mø̀e-unimanqatín, gilaem, neka ndigu ezoqam-qa ndabua vøezø̄-qeivam, ndigu gilaem.’
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 Geté Evezøza genø-ein, ‘Qóqáv! No bawan vini-ak-té qatǿ-khofotáq. Qámbá.’”
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Atema nqanek, ezoqa ewaqape manqat mbomambá segembo-ewagát. Geté yaq Pol bawan vini-ak-qa yaq-te geme-ein, yaq ndigu sùgumu-tøkúz, gindu-akhayat, “Gèlaém! Nandev beyàge᷄, nqanek manqei-qape-te. Ezoqam av nge꞉go, yage-te bizi-khatìwi᷄.”
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Ezoqa ewaqape, sùgumu-akhayát, neka ekeza ndabua vø̄khofoe, qaqa-ús, neka pakhakh namba sasa ndø-eqazam.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Yaq ndego nakhag kawa ezoqam kandambaqape, tegi nakhag ezoqam, Pol nakhag ezoqam-qa khoev-te ndafe manqat zø-eín. Yaq ndøgo bèzuím, Pol ndigu manqa qæf betēzømas, ezoqa ewaqape gekha zapā ginī-akhawem.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Yaq gumu-løvønøvemem, amba tizuimin, Pol até gendego, ndego nakhag kawa ezoqam, avønin gemboyam, vømbō-ein, “Gê, Lom manqei-qa khafeap áv khané-ein? Kopømbâ, no Lom mo-manqei-anem nqægo, sa toqo-petembam, noqa manqa-zapa qeiviav tøgoat?”
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Yaq ndego nakhag kawa ezoqam nqanek manqat ge-ewag, ndego nakhag kawa ezoqam kandambaqape-té genøwáv, vømømbō-ein, “Qo moqoté-qateq, matev nandoqogot? Ngenek ezoqam, Lom mo-manqei-aném.”
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Yaq ngenek Pol-té genøwáv, vømømbō-bevap, “Qonømbé-eīn. Qo unimanqatîn, Lom mo-manqei-anèm?”
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 Yaq ndego nakhag kawa ezoqam kandambaqape gendo-ein, “No moni kandambá qænqagevem, Lom mo-manqei-anem iz qændap.”
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Yaq ndaføyambá, ndigu ezoqam, Pol amba tizuimin neka vømbō-sinøzømemɨn, sège-ivøvém. Ndego nakhag kawa ezoqam kandambaqape, ge꞉-otev, av nqægo, Pol Lom mo-manqei-anēm, yaq sège-løvønøvēm, ndego møe kandambá gego. ⌞Zapa ndǿgo, khafeap kandambá, Lom mo-manqei-anem sa toqo-løvønøvem, voqózū.⌟
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Yaq khøuwa nøme qandopave, ndego nakhag kawa ezoqam, manqa qæf otevat-qa ndøgoám, Zu ezoqam Pol-te gekha manqât ndimøvøemet. Yaq Pol auli sen tèmbøe-nqovosám. Yaq manqat ndøkhofotáv. Mbumbukiam-gi iziz ezoqa kandakanda neka Zu megetapak ate gi꞉goam, bèmøváb, manqa bē-ovøemem. Yaq gimøvab, ndego Pol tenø-itú ndǿgo, tiqa megemege-te vømø̄-itan.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.