João 10
Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs ARC
1 Yesu arɛm bɛ, “Tɛtɛ̌tɛp, mmǔ anɛ ápú fʉɛ́t ndǔ nnyǔbha ánchwe ndǔ nkwɔ bághɔ́ŋɔmɛ́n, kɛ ǎko chí ɛbhak ɛ́chák anchwe amɛm, chí ngɛ́p. Mbák ɛ́pú nɔ, chí ngɛ́bhɛ́ ntantaŋ.
1 Na verdade, na verdade vos digo que aquele que não entra pela porta no curral das ovelhas, mas sobe por outra parte, é ladrão e salteador.
2 Kɛ anɛ áfʉɛ̀t ndǔ nyǔbhá, chí mbabhɛri bághɔ́ŋɔmɛ́n.
2 Aquele, porém, que entra pela porta é o pastor das ovelhas.
3 Mbabhɛri nnyǔbha, ǎnɛ̀nɛ nyǔbhá ntá yi. Bághɔ́ŋɔ́mɛn árɨŋɨ ɛyɔŋ ɛyi. Ǎbhɨŋɨ yɔ́ ndǔ manyɛ́n ayap, ansɔt yɔ́ amfu nɛ yɔ.
3 A este o porteiro abre, e as ovelhas ouvem a sua voz, e chama pelo nome às suas ovelhas e as traz para fora.
4 Nɛ ánáŋ ántɛ́n yɔ́ ankɛm nɛfí, ǎrɔ́ŋ ambɨ, yɔ́ ánkoŋo nɔkɔ ansɛm, mbɔnyunɛ árɨ́ŋɨ́ ɛyɔŋ ɛyi.
4 E, quando tira para fora as suas ovelhas, vai adiante delas, e as ovelhas o seguem, porque conhecem a sua voz.
5 Ápú koŋo kɛnkɔ̌ mmu. Ǎbʉɛ̀ yi bʉɛ, mbɔnyunɛ ábhɨ́kɨ́ rɨŋɨ ɛyɔŋ ɛyi.”
5 Mas, de modo nenhum, seguirão o estranho; antes, fugirão dele, porque não conhecem a voz dos estranhos.
6 Yesu atɛ́m bo Israɛl nɛkay ɛnɛn, kɛ bɔ́ kɛjwimɛm ndǔ ntí nɛkay.
6 Jesus disse-lhes esta parábola, mas eles não entenderam o que era que lhes dizia.
7 Ɛkʉ, Yesu apɛt aghati bhɔ bɛ, “Tɛtɛ̌tɛp, mɛ kɛ nchí nyǔbhá bághɔ́ŋɔmɛ́n.
7 Tornou, pois, Jesus a dizer-lhes: Em verdade vos digo que eu sou a porta das ovelhas.
8 Bǒ mankɛm abhɛn bayambɨ bátwɔ́ kɛ mɛ̌twɔ̀, chí baghɛ́p nɛ baghɛ́p bataŋ bataŋ. Baghɔŋɔmɛn ábhɨ́kɨ́ ghók bhɔ.
8 Todos quantos vieram antes de mim são ladrões e salteadores, mas as ovelhas não os ouviram.
9 Mɛ kɛ nchí mbǐnywɔp. Mmu anɛ áfʉɛ̀t ntá ya kɛ anchwe, ɛnyɨŋ ɛ́pú tɔk yi. Ǎchwè, amfú mbɔ ɛnyǔ yi ákɔ́ŋɔ́, ambɔ́ŋ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ yi áyàŋ.
9 Eu sou a porta; se alguém entrar por mim, salvar-se-á, e entrará, e sairá, e achará pastagens.
10 Ngɛ́p ǎtwɔ̀ chí bɛ́ghɛp aghɛ́p, bɛ́wáy, nɛ bɛ́chɔ́ŋti. Ntwɔ bɛ́ bo mámbɔ́ŋ nɛpɛ́m nɛ bɛ́ mámbɔ́ŋ nɔ nɛ́njwí pɔɔt nɛ áfɔ́k ankɛm.
10 O ladrão não vem senão a roubar, a matar e a destruir; eu vim para que tenham vida e a tenham com abundância.
11 “Mɛ kɛ nchí ɛrɨ́tí mbabhɛri bághɔ́ŋɔmɛ́n. Ɛrɨ́tí mbabhɛri bághɔ́ŋɔmɛ́n ǎchyɛ̀ nɛpɛ́m ɛni ɛ̌ti bághɔ́ŋɔmɛ́n ayi.
11 Eu sou o bom Pastor; o bom Pastor dá a sua vida pelas ovelhas.
12 Mmǔ anɛ básɔ́rɛ́ ndǔ bɛtɨk bɛ ámbábhɛ́rí nɔ́kɔ́ bághɔ́ŋɔmɛ́n ɛnɛ́ yi ápú mbabhɛri bághɔ́ŋɔmɛ́n nɛ yɔ apu ayi, ǎghɔ nkwɔ ndu átwɔ̀ andɔ bághɔ́ŋɔmɛ́n ambʉɛ́, nkwɔ ankɛ́m mbɔk, nɛ antak achak.
12 Mas o mercenário, que não é pastor, de quem não são as ovelhas, vê vir o lobo, e deixa as ovelhas, e foge; e o lobo as arrebata e dispersa.
13 Ǎbʉɛ́ mbɔnyunɛ achí chí mǔbɛtɨk, nɛ ápú fyɛ́ ntí nɛ bághɔ́ŋɔmɛ́n.
13 Ora, o mercenário foge, porque é mercenário e não tem cuidado das ovelhas.
14 Mmɛ kɛ nchí ɛrɨ́tɨ́ Mbabhɛri bághɔ́ŋɔmɛ́n. Ndɨ́ŋɨ́ bághɔ́ŋɔmɛ́n aya, nɛ bághɔ́ŋɔmɛ́n aya árɨŋɨ mɛ,
14 Eu sou o bom Pastor, e conheço as minhas ovelhas, e das minhas sou conhecido.
15 nkúbhɛ́ mbɔ ɛnyǔ Ɛtaya árɨ́ŋɨ́ mɛ, mɛ ndɨ́ŋɨ́ Ɛtaya. Nɛ nchí chyɛ nɛpɛ́m ɛnɛ ɛ̌ti bághɔ́ŋɔmɛ́n.
15 Assim como o Pai me conhece a mim, também eu conheço o Pai e dou a minha vida pelas ovelhas.
16 Mbɔ̌ŋ bághɔ́ŋɔmɛ́n áchák anɛ́ ápú ndǔ nkwɔ bághɔ́ŋɔmɛ́n anɛ. Mbɔŋ bɛ́sɔt yɔ́ nkwɔ, ntwɔ́ nɛ yɔ, bɛ́ ánchɛ́m mmʉɛt nɛ anɛ́fú. Chɔŋ ánkoŋo ɛyɔŋ ɛya. Ɛnkʉ yɔ́ ankɛm ámbak ndǔ nkwɔ́ ámɔt anɛ́ ábhɔ́ŋɔ́ mbabhɛri bághɔ́ŋɔmɛ́n amɔt.
16 Ainda tenho outras ovelhas que não são deste aprisco; também me convém agregar estas, e elas ouvirão a minha voz, e haverá um rebanho
17 Ɛtaya akɔŋ mɛ mbɔnyunɛ nchí chyɛ nɛpɛ́m ɛna bɛ mpɛt mbɔŋ nɔ.
17 Por isso, o Pai me ama, porque dou a minha vida para tornar a tomá-la.
18 Yɛ̌ mmu apú anɛ ásɔ̀t nɛpɛ́m ɛna ntá ya. Mɛmbɔ̌ŋ kɛ nchí chyɛ nɛpɛ́m ɛna. Mbɔ̌ŋ bɛtaŋ bɛ́chyɛ nɔ, nɛ mbɔ̌ŋ bɛtaŋ bɛ́pɛ́t bɛbhɔŋ nɔ. Ɛnɛ, chí ɛnyɨŋ ɛnɛ́ Ɛtaya ághátí mɛ nkʉ.”
18 Ninguém ma tira de mim, mas eu de mim mesmo a dou; tenho poder para a dar e poder para tornar a tomá-la. Esse mandamento recebi de meu Pai.
19 Bɛyɔŋ ɛbhɛn bɛ́kʉ ákɔrɛ ápɛt ákwɛ́n nɛntɨ bo Israɛl.
19 Tornou, pois, a haver divisão entre os judeus por causa dessas palavras.
20 Bɛyǎ bhap báré rɛm bɛ, “Ɛfóŋó ɛbʉ́bʉ ɛ́sɔ̀ŋɔri yi! Ǎbhokori! Ndaká yí bǎté, bǎghòk ɛnyɨŋ yi árɛ̀m?”
20 E muitos deles diziam: Tem demônio e está fora de si; por que o ouvis?
21 Kɛ báchák báré rɛm chi bɛ, “Puyɛ̌ mɛnyɨŋ ɛbhɛn mmu anɛ ɛfóŋó ɛbʉ́bʉ ɛ́sɔ̀ŋɔri yi akwáy bɛrɛm nɛ. Ɛfóŋó ɛbʉ́bʉ ɛ́kwày bɛ́kʉ nnɛ́mámɨ́k ángɔ́ mbaŋ-á?”
21 Diziam outros: Estas palavras não são de endemoninhado; pode, porventura, um demônio abrir os olhos aos cegos?
22 Mpok aghaka anɛ bo Israɛl mányìɛ ɛpa ɛnɛ bátɨ̀k ndu mánɨ́kɨ́mʉɛt báfyɛ́ ɛkɛrákap ɛnɛ Yerúsalɛm awɔ Mandɛm.
22 E em Jerusalém havia a Festa da Dedicação, e era inverno.
23 Mbaŋ are kwɛn, Yesu arɔk ɛkɛrákap Mandɛm, are kɔ ndu mɔ́kɛt mambarɛnkók anɛ bábhɨ̀ŋɨ bɛ́ mɔ́kɛt mambarɛnkók Sólomon.
23 E Jesus passeava no templo, no alpendre de Salomão.
24 Bo Israɛl bárɔ́k, bákáp yi, bábhó bɛbhɛp yi bɛ, “Chɔŋ ɔ́ndɔ sɛ́noŋ ɛntat ná kɛ ɔ́ngati bhɛsɛ mbák wɔ kɛ ɔ́chí Mpɛmɛ Mandɛm afyɛ́ nyaka bariɛp bɛ ǎtò. Mbák wɔ kɛ ɔchí Mpɛmɛ, ghatí bhɛsɛ́ kpoŋoroŋ.”
24 Rodearam-no, pois, os judeus e disseram-lhe: Até quando terás a nossa alma suspensa? Se tu és o Cristo, dize-no-lo abertamente.
25 Yesu akɛmɛ bhɔ bɛ, “Nnáŋ ngáti bhe, kɛ bǎbhɨ́kɨ́ noko. Bɛtɨk ɛbhɛn mɛ̌kʉ̀ ndǔ nnyɛ́n Ɛtaya bɛ́tɔ̀ŋ be ɛnyǔ mmu nchí.
25 Respondeu-lhes Jesus: Já vo- obras que eu faço em nome de meu Pai, essas testificam de mim.
26 Yɛ̌ nɔ, bǎpú noko mbɔnyunɛ bǎpú ndǔ nkwɔ́ bághɔ́ŋɔmɛ́n aya.
26 Mas vós não credes, porque não sois das minhas ovelhas, como
27 Bághɔ́ŋɔ́mɛn aya ághòk ɛyɔŋ ɛya. Ndɨ́ŋɨ́ yɔ́, nɛ yɔ ákòŋo mɛ.
27 As minhas ovelhas ouvem a minha voz, e eu conheço-as, e elas me seguem;
28 Nɛ nchí chyɛ yɔ́ nɛpɛ́m ɛnɛn nɛbhɨkɨ bhɔŋ ngwɛnti. Ápú gú ánɛ́m. Mmu apú anɛ ákwày bɛ́fɛrɛ yɔ́ amɔ́ya.
28 e dou-lhes a vida eterna, e nunca hão de perecer, e ninguém as arrebatará das minhas mãos.
29 Ɛtaya mmu áchyɛ́ mɛ yɔ, achá bo mankɛm. Nɛ mmu apú kwáy bɛfɛrɛ yɔ ndu amɔ yi.
29 Meu Pai, que
30 Mɛ nɛ Ɛtaya sɛ́chí mmu amɔt.”
30 Eu e o Pai somos um.
31 Yesu árɛ́mɛ́ nɔ́kɔ́ nɔ́, bo Israɛl bápɛt bábho bɛbwɔpti batay ndu bɛtɛmti yi nɛ yɔ́ mángwáy.
31 Os judeus pegaram, então, outra vez, em pedras para o apedrejarem.
32 Yesu arɛm bɛ, “Ntɔ̌ŋ be bɛyǎ bɛrɨ́tí mɛnyɨŋ ɛbhɛn nkʉ́ ndǔ nnyɛ́n Ɛtaya. Ndu mɛnyɨŋ ɛbhɛn mɛnkɛm, ɛnɛ́ ɛ́kʉ́ bǎyaŋ bɛway mɛ nɛ batay chí ɛnɛ́?”
32 Respondeu-lhes Jesus: Tenho-vos mostrado muitas obras boas procedentes de meu Pai; por qual dessas obras me apedrejais?
33 Bo Israɛl bákɛ́mɛ yi bɛ, “Sɛ́pú yaŋ bɛ́wáy wɔ nɛ batay ɛ̌ti ɛrɨ́tí ɛnyɨŋ ɛnɛ ɔ́kʉ́, kɛ ɛ̌ti ɔ́rɛ̀m bɛ ɔchí Mandɛm yɛ̌ndu ɔ́chí nkwǎŋwaŋ.”
33 Os judeus responderam, dizendo-lhe: Não te apedrejamos por alguma obra boa, mas pela blasfêmia, porque, sendo tu homem, te fazes Deus a ti mesmo.
34 Yesu akɛmɛ bɔ́ bɛ, “Pú básɨŋ amɛm ɛkáti bɛbhé ɛyɛka bɛ Mandɛm arɛm bɛ, ‘Mɛ ndɛm bɛ́ bǎchí bɔmandɛm’?
34 Respondeu-lhes Jesus: Não está escrito na vossa lei: Eu disse: sois deuses?
35 Sɛ́rɨ́ŋɨ́ bɛ́ ɛnyɨŋ Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m ɛ́pú kway bɛwupsi ɛnyu. Mbák Mandɛm abhɨŋɨ nyaka bo abhɛn bághòk ɛyɔŋ ɛyi bɛ bɔmandɛm,
35 Pois, se a lei chamou deuses àqueles a quem a palavra de Deus foi dirigida (e a Escritura não pode ser anulada),
36 ná bǎkway bɛrɛm bɛ mɛ̌rɛ̀m bɛ nchí Mandɛm ndǔ ndɛ́mɛ́ bɛ nchí Mmɔ Mandɛm, mmu yi áyábhɛ́ átó fá amɨk?
36 àquele a quem o Pai santificou e enviou ao mundo, vós dizeis: Blasfemas, porque disse: Sou Filho de Deus?
37 Mbák mpú kʉ chi bɛtɨk Ɛtaya, bǎkɛ́ noko mɛ.
37 Se não faço as obras de meu Pai, não me acrediteis.
38 Kɛ mbák mɛ̌kʉ̀ chí bɛtɨk Ɛtaya, yɛ̌ndu bǎbhɨ́kɨ́ noko mɛ, nokó ká ɛnyɨŋ ɛnɛ́ bɛtɨk ɛbhɛ́n mɛ́kʉ̀ bɛ́ghàti bhe. Chɔŋ ɛyɔ ɛ́nkwak mǎndɨŋɨ, nɛ mǎnjwimɛm bɛ́ Ɛtaya achi babhat nɛ mɛ, nɛ mɛ nchí babhat nɛ Ɛtaya.”
38 Mas, se as faço, e não credes em mim, crede nas obras, para que conheçais e acrediteis que o Pai está em mim, e eu, nele.
39 Bápɛt babho bɛyaŋ mbi ndu bɛkɛm yi, afori bɔ́ amɔ arɔk ɛbhakayi.
39 Procuravam, pois, prendê-lo outra vez, mas ele escapou de suas mãos,
40 Apɛtnsɛm ɛbhě manyu Jɔ́dan, ndǔ nɛbhʉɛt anɛ Jɔ̌n ájwìti nyaka bho, abhak arɛ́.
40 e retirou-se outra vez para além do Jordão, para o lugar onde João tinha primeiramente batizado, e ali ficou.
41 Bɛyǎ bo bárɔ́k ntá yi mándɛmɛ nɔkɔ bɛ, “Jɔ̌n ábhɨ́kɨ́ kʉ yɛ̌nyɨŋɨ́ maknkay ɛ́mɔt, kɛ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ yi árɛ́mɛ́ ɛ̌ti mmǔ anɛ ɛ́chí tɛtɛp.”
41 E muitos iam ter com ele e diziam: Na verdade, João não fez sinal algum, mas tudo quanto João disse deste era verdade.
42 Bɛyǎ bo mánóko Yesu ɛbhak ɛyɔ.
42 E muitos ali creram nele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.