1 Coríntios 4
Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs VC
1 Mɛ̌yáŋ mǎnsɔ́t mɛ nɛ Apólos mbɔ bǒ bɛtok Yesu Kristo. Mandɛm achyɛ́ bhɛsɛ tɛtɛp ywi anɛ áchí bhɛ́sɛ́ bhɛ́sɛ́ bɛ́ sɛ́nkʉ bo mánjwimɛm.
1 Que os homens nos considerem, pois, como simples operários de Cristo e administradores dos mistérios de Deus.
2 Ɛnyɨŋ ɛnɛ́ ɛ́chí arɛ́ chí bɛ mǔbɛtɨk anɛ báfyɛ́ yí ɛnyɨŋ awɔ́ bɛ́ ánkɛ́m sayri, abhɔŋ bɛtɔŋ chi-bɛtɨk aywi bɛ́ yí achí mmǔ tɛtɛp.
2 Ora, o que se exige dos administradores é que sejam fiéis.
3 Kɛ mbák chí mɛ́, yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ́ bǎrɛ̀m ɛ̌ti ya, ɛyɔ ɛ́pú chyɛ mɛ ɛsɔŋɔri antɨ, yɛ̌ chí bɛ́ bo báchák kɛ̌ báyàŋ bɛ́rɛm ɛnyǔ mmʉ̌ bɛtok mɛnchí. Mɛmbɔŋ mpú kwáy bɛ́rɛm bɛ́ nchí ɛsáyrí mǔbɛtok, nɛ mpú kwáy bɛ́rɛm bɛ nchí ɛbɛ́ptí mǔbɛtok.
3 A mim pouco se me dá ser julgado por vós ou por tribunal humano, pois nem eu me julgo a mim mesmo.
4 Mpú ghɔ yɛ̌ bɛkwɛ́nɛ́ ɛbhɛ́n bɛ́chí nɛ mɛmbɔŋ. Kɛ ɛyɔ ɛ́bhɨ́kɨ́ tɔ́ŋ bɛ́ mbɨ́kɨ́ bhɔ́ŋ bɛkwɛ́nɛ́, Acha aywǐntí kɛ̌ átàŋ mɛ́, puyɛ̌ chi mɛmbɔŋ.
4 De nada me acusa a consciência; contudo, nem por isso sou justificado. Meu juiz é o Senhor.
5 Ɛ́bhɨ́kɨ́ rɨ́ yɛ́ bɛ́ mmu ántáŋ ntɨ ɛnɛ́ mpok ábhɨ́kɨ́ re kwáy. Nywɔp Yesu ápɛ̀tnsɛm, chɔŋ ankʉ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ́ ɛ́chí amɛm ɛjuri nɛ́nɛ ɛ́mfú kpoŋoroŋ. Mpok yɔ, chɔŋ ankʉ yɛ̌ntɨkɨ nkaysi anɛ áchí mmu antɨ amfú kpoŋoroŋ. Mpok ɛyɔ chɔŋ Mandɛm ambɨti yɛ̌ntɨkɨ mmu bɛ́kóŋo ɛbhi bɛtɨk ɛbhɛn yi ákʉ́.
5 Por isso, não julgueis antes do tempo; esperai que venha o Senhor. Ele porá às claras o que se acha escondido nas trevas. Ele manifestará as intenções dos corações. Então cada um receberá de Deus o louvor que merece.
6 Bɔ̌ma, mɛnyɨŋ ɛbhɛn nɛ́ mɛ̌ghati bhe bɛ́yɨ́ŋɨ mɛ nɛ Apólos. Ntí achí bɛ mǎngɔ́k ɛnyɨŋ arɛ́, ndu bɛ́kóŋó chí ɛnyɨŋ ɛnɛ́ básɨ́ŋɨ́ amɛm Ɛkáti Mandɛm. Ɛ́bhɨ́kɨ́ rɨ́ bɛ́ mǎmpányu ɛ̌ti mbɔk bǒbatí, mǎmbyaka nɔkɔ báchák.
6 Se apliquei tudo isso a mim e a Apolo foi por vossa causa, para que, por meio de nós, aprendais a não ultrapassar o que está escrito e para que vos não ensoberbeçais tomando partido a favor de um e com prejuízo de outrem.
7 Wɔ mmu ɔ́pànyu, agha ághátí wɔ́ bɛ́ ɔchá bo báchák? Mmu ywɛká anɛ ábhɔ́ŋɔ́ ɛnyɨŋ ɛnɛ́ puyɛ̌ Mandɛm kɛ̌ áchyɛ́ yí yɔ́, chí agha? Mbák Mandɛm kɛ áchyɛ́ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ yɛ̌ntɨkɨ mmu ywɛká ábhɔ́ŋɔ́, ndáká yí bǎpányu mbɔ bɛ́ mɛnyɨŋ ɛbhɛ́n bǎbhɔ́ŋɔ́, bǎbhɔŋ bɔ chí ndǔ bɛtaŋ ɛbhɛka?
7 O que há de superior em ti? Que é que possuis que não tenhas recebido? E, se o recebeste, por que te glorias, como se o não tivesses recebido?
8 Pú bǎrɛm bɛ mǎnáŋ bǎbhɔŋ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ? Mǎnaŋ bájwí nɛ akap anɛ Ɛfóŋó Bɛdyɛrɛ áchyɛ̀ bhɔ́! Bǎkwɛn bafɔ, yɛ̌ndu sɛ́pú bafɔ. Kɛ ɛnyɨŋ ɛnɛ mɛ̌yaŋ chi bɛ mǎmbák bafɔ tɛtɛp ndǔ baraka Mandɛm bɛ bɛsɛ bǒnto Yesu nkwɔ sɛ́mbák bafɔ nɛ bhe.
8 Já estais fartos! Já estais ricos! Sem nós, sois reis! Praza a Deus que reineis, de fato, para que também nós reinemos convosco!
9 Ɛ́chí mbɔ bɛ Mandɛm ákʉ́ bɛsɛ́ bǒnto Yesu sɛ́mbák bǒ abhɛn báchókó nnɛt nɛntɨ bǒnkwɔ mankɛm. Sɛ́chí mbɔ bǒ abhɛn báré kʉ́ ɛbɛ́ptí ndak, manyé ákwɛ́n bhɔ́, bápɔ́kɔ yɛ bhɔ bɛ́rɔ́ŋ bɛ́wáy bɛsí bo mankɛm, bɛsí bǒ mmɨk nɛ bɛsí bɔángɛl.
9 Porque, ao que parece, Deus nos tem posto a nós, apóstolos, na última classe dos homens, por assim dizer sentenciados à morte, visto que fomos entregues em espetáculo ao mundo, aos anjos e aos homens.
10 Bɛsɛ́ bǒnto sɛ́chí bɛchɨŋtǐ bho ndǔ sɛ́chíɛ bapɛ́m yɛsɛ́ ntá Kristo, kɛ be bachí barɨŋɨ́ndak ndǔ babhárɛ́ mmʉɛt nɛ Yesu. Sɛ́chí mbɔ bǒ abhɛn Mandɛm ábhɨ́kɨ́ chyɛ bhɔ́ bɛtaŋ, kɛ be bǎbhɔŋ bɛtaŋ. Bo báchyɛ̀ be kɛnókó, kɛ báwày bhɛsɛ́ wáy.
10 Nós, estultos por causa de Cristo; e vós, sábios em Cristo! Nós, fracos; e vós, fortes! Vós, honrados; e nós, desprezados!
11 Kpátɛ̌ ɛchɔŋ, sɛ́chí bo nsay nɛ nchɛbhɛ manyiɛp mɛnyu nɛ ndɛn bɛfyɛ amʉɛt. Sɛ́chí bǒ mantɛm, nɛ ɛkɛt ɛnɛ́ mmu ywɛsɛ ábhɨ̀ŋɨ bɛ́ ɛyi ɛ́pú.
11 Até esta hora padecemos fome, sede e nudez. Somos esbofeteados, somos errantes,
12 Sɛ́pɛrɛ́ bhɔ́ŋ nɛnyíɛ́ sɛ́náŋ sɛ́kpɔt nsɔ́ŋtí ndu bɛkʉ bɛtɨk nɛ amɔ́. Mpok bo básɔ̀kɔti bhɛsɛ́, sɛ́nɨ̀k chí mmʉɛt bɛ́ Mandɛm ánjɛ́t bhɔ́. Nɛ mpok bo báchyɛ̀ bhɛsɛ́ ɛsɔŋɔri, sɛ́kɛ̀p chí ntɨ.
12 fatigamo-nos, trabalhando com as nossas próprias mãos. Insultados, abençoamos; perseguidos, suportamos; caluniados, consolamos!
13 Mpok bo bárɛ̀m bɛbɛ́ptí mɛnyɨŋ ɛ̌ti yɛsɛ́, sɛ́kɛ̀mɛ bhɔ́ chí nɛ ɛyɔŋɔ́ ɛkɔŋ. Sɛ́rɔp chi kɛbí bɛsí bǒ mmɨk. Kpát tɛ̌ ɛchɔŋ, sɛ́rɔp chi mbɔ mɛ́nyɨ́ŋɨ́ ɛbhɛn mányɔ́ bɛto ndǔ ɛbhwɔ́rɛ́ mɛnyɨŋɨ́.
13 Chegamos a ser como que o lixo do mundo, a escória de todos até agora...
14 Mpú sɨ́ŋ be mɛnyɨŋ ɛbhɛn chí ndu bɛkʉ ntíánwɔ́p ánkɛ́m bé ɛ̌ti mɛnyɨŋ ɛbhɛn bǎkʉ. Nchí sɨ́ŋ chí bɛ́chyɛ́ be maníɛ́ mbɔnyunɛ bachí bɔ̌bha abhɛn nkɔ́ŋɔ́ tontó.
14 Não vos escrevo estas coisas para vos envergonhar, mas admoesto-vos como meus filhos muitos amados.
15 Yɛ̌ bǎbhɔ́ŋ chí bɛyǎ bo báchák abhɛn bátɔ̀ŋ be mɛnyɨŋ ɛ̌ti Kristo, bǎbhɔŋ chí chi amɔt. Bǎbhɔŋ chí chi amɔt mbɔnyunɛ be bho bǎbhárɛ́ mmʉɛt nɛ Yesu Kristo nɛ́nɛ, mɛ kɛ̌ ntwɔ́ ngátí nyaka bhé Mbok Ndɨ́ndɨ́ kɛ mǎnókó.
15 Com efeito, ainda que tivésseis dez mil mestres em Cristo, não tendes muitos pais; ora, fui eu que vos gerei em Cristo Jesus pelo Evangelho.
16 Mɛ̌nɨ̀kmʉɛt ntá yɛka bɛ́ mǎnkóŋó ɛpɨŋ ɛyá mbɔ ɛnyǔ mmɔ́ ákòŋo ɛpɨŋɨ́ ɛ́táyi.
16 Por isso, vos conjuro a que sejais meus imitadores.
17 Ɛ̌ti ɛyɔ kɛ̌ nchí tó bé Tímɔti mmu áchí mɔ́wa ndǔ ábhárɛ́ mmʉɛt nɛ Acha mbɔ mɛ. Nkɔŋ yí tontó, nɛ achí mmú tɛtɛp. Nchí tó yi bɛ antwɔ antɨk be ɛnyǔ nɛpɛ́m ɛna, mbɔ mmǔ Yesu Kristo nɛchi, nkúbhɛ́ mbɔ ɛnyǔ mɛ̌tɔ̀ŋ bǒnkwɔ yɛ̌ntɨkɨ ɛbhak.
17 Para isso é que vos enviei Timóteo, meu filho muito amado e fiel no Senhor. Ele vos recordará as minhas normas de conduta, tais como as ensino por toda parte, em todas as igrejas.
18 Ndɨ́ŋɨ́ bɛ mbɔk ɛyɛka bǎpànyu mbɔnyunɛ bǎkaysi bɛ mpú pɛrɛ kway bɛ́twɔ bɛghɔ bhe.
18 Alguns, presumindo que eu não mais iria ter convosco, encheram-se de orgulho.
19 Kɛ mbák chí nkaysi Mandɛm, chɔŋ ntwɔ́ awu mandú mpok. Nɛ nnáŋ nchwɔ́p awu, chɔŋ mɛmbɔŋ ndɨ́ŋɨ́ mbák bǒ abhɛn bápà nɔ́ nyu báchí chí bǒ nyu wúwú, nɛ mbák bɛtaŋ Mandɛm bɛ́chí nɛ bhɔ́ tɛtɛp. chɔŋ ndɨ́ŋɨ́.
19 Mas brevemente irei ter convosco, se Deus quiser, e tomarei conhecimento não do que esses orgulhosos falam, mas do que são capazes.
20 Nchí rɛm nɔ́ nɛ ntí bɛ bǎrɨ̀ŋɨ bɛ́ Mandɛm achí nɛ mmu mbɔ Mfɔ aywi chí mbák bɛtaŋ Mandɛm bɛ́chí nɛ yí ndǔ nɛpɛ́m ɛni. Ɛ́pú wɛnti chí ndǔ ɛrɨ́tí ɛyɔŋɔ́nyu yɔ́yɔ́.
20 Porque o Reino de Deus não consiste em palavras, mas em atos.
21 Ɛnyɨŋ ɛnɛ bǎyàŋ chi ɛnɛ? Bǎyàŋ ntwɔ́ awu chí nɛ ɛ́kpá awɔ́, kɛ chi nɛ ɛyɔŋ pɛtii bɛtɔŋ bɛ nkɔŋ be tɛtɛp?
21 Que preferis? Que eu vá visitar-vos com a vara, ou com caridade e espírito de mansidão?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.