1 Coríntios 4
Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs ARA
1 Mɛ̌yáŋ mǎnsɔ́t mɛ nɛ Apólos mbɔ bǒ bɛtok Yesu Kristo. Mandɛm achyɛ́ bhɛsɛ tɛtɛp ywi anɛ áchí bhɛ́sɛ́ bhɛ́sɛ́ bɛ́ sɛ́nkʉ bo mánjwimɛm.
1 Assim, pois, importa que os homens nos considerem como ministros de Cristo e despenseiros dos mistérios de Deus.
2 Ɛnyɨŋ ɛnɛ́ ɛ́chí arɛ́ chí bɛ mǔbɛtɨk anɛ báfyɛ́ yí ɛnyɨŋ awɔ́ bɛ́ ánkɛ́m sayri, abhɔŋ bɛtɔŋ chi-bɛtɨk aywi bɛ́ yí achí mmǔ tɛtɛp.
2 Ora, além disso, o que se requer dos despenseiros é que cada um deles seja encontrado fiel.
3 Kɛ mbák chí mɛ́, yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ́ bǎrɛ̀m ɛ̌ti ya, ɛyɔ ɛ́pú chyɛ mɛ ɛsɔŋɔri antɨ, yɛ̌ chí bɛ́ bo báchák kɛ̌ báyàŋ bɛ́rɛm ɛnyǔ mmʉ̌ bɛtok mɛnchí. Mɛmbɔŋ mpú kwáy bɛ́rɛm bɛ́ nchí ɛsáyrí mǔbɛtok, nɛ mpú kwáy bɛ́rɛm bɛ nchí ɛbɛ́ptí mǔbɛtok.
3 Todavia, a mim mui pouco se me dá de ser julgado por vós ou por tribunal humano; nem eu tampouco julgo a mim mesmo.
4 Mpú ghɔ yɛ̌ bɛkwɛ́nɛ́ ɛbhɛ́n bɛ́chí nɛ mɛmbɔŋ. Kɛ ɛyɔ ɛ́bhɨ́kɨ́ tɔ́ŋ bɛ́ mbɨ́kɨ́ bhɔ́ŋ bɛkwɛ́nɛ́, Acha aywǐntí kɛ̌ átàŋ mɛ́, puyɛ̌ chi mɛmbɔŋ.
4 Porque de nada me argui a consciência; contudo, nem por isso me dou por justificado, pois quem me julga é o Senhor.
5 Ɛ́bhɨ́kɨ́ rɨ́ yɛ́ bɛ́ mmu ántáŋ ntɨ ɛnɛ́ mpok ábhɨ́kɨ́ re kwáy. Nywɔp Yesu ápɛ̀tnsɛm, chɔŋ ankʉ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ́ ɛ́chí amɛm ɛjuri nɛ́nɛ ɛ́mfú kpoŋoroŋ. Mpok yɔ, chɔŋ ankʉ yɛ̌ntɨkɨ nkaysi anɛ áchí mmu antɨ amfú kpoŋoroŋ. Mpok ɛyɔ chɔŋ Mandɛm ambɨti yɛ̌ntɨkɨ mmu bɛ́kóŋo ɛbhi bɛtɨk ɛbhɛn yi ákʉ́.
5 Portanto, nada julgueis antes do tempo, até que venha o Senhor, o qual não somente trará à plena luz as coisas ocultas das trevas, mas também manifestará os desígnios dos corações; e, então, cada um receberá o seu louvor da parte de Deus.
6 Bɔ̌ma, mɛnyɨŋ ɛbhɛn nɛ́ mɛ̌ghati bhe bɛ́yɨ́ŋɨ mɛ nɛ Apólos. Ntí achí bɛ mǎngɔ́k ɛnyɨŋ arɛ́, ndu bɛ́kóŋó chí ɛnyɨŋ ɛnɛ́ básɨ́ŋɨ́ amɛm Ɛkáti Mandɛm. Ɛ́bhɨ́kɨ́ rɨ́ bɛ́ mǎmpányu ɛ̌ti mbɔk bǒbatí, mǎmbyaka nɔkɔ báchák.
6 Estas coisas, irmãos, apliquei-as figuradamente a mim mesmo e a Apolo, por vossa causa, para que por nosso exemplo aprendais isto: não ultrapasseis o que está escrito; a fim de que ninguém se ensoberbeça a favor de um em detrimento de outro.
7 Wɔ mmu ɔ́pànyu, agha ághátí wɔ́ bɛ́ ɔchá bo báchák? Mmu ywɛká anɛ ábhɔ́ŋɔ́ ɛnyɨŋ ɛnɛ́ puyɛ̌ Mandɛm kɛ̌ áchyɛ́ yí yɔ́, chí agha? Mbák Mandɛm kɛ áchyɛ́ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ yɛ̌ntɨkɨ mmu ywɛká ábhɔ́ŋɔ́, ndáká yí bǎpányu mbɔ bɛ́ mɛnyɨŋ ɛbhɛ́n bǎbhɔ́ŋɔ́, bǎbhɔŋ bɔ chí ndǔ bɛtaŋ ɛbhɛka?
7 Pois quem é que te faz sobressair? E que tens tu que não tenhas recebido? E, se o recebeste, por que te vanglorias, como se o não tiveras recebido?
8 Pú bǎrɛm bɛ mǎnáŋ bǎbhɔŋ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ? Mǎnaŋ bájwí nɛ akap anɛ Ɛfóŋó Bɛdyɛrɛ áchyɛ̀ bhɔ́! Bǎkwɛn bafɔ, yɛ̌ndu sɛ́pú bafɔ. Kɛ ɛnyɨŋ ɛnɛ mɛ̌yaŋ chi bɛ mǎmbák bafɔ tɛtɛp ndǔ baraka Mandɛm bɛ bɛsɛ bǒnto Yesu nkwɔ sɛ́mbák bafɔ nɛ bhe.
8 Já estais fartos, já estais ricos; chegastes a reinar sem nós; sim, tomara reinásseis para que também nós viéssemos a reinar convosco.
9 Ɛ́chí mbɔ bɛ Mandɛm ákʉ́ bɛsɛ́ bǒnto Yesu sɛ́mbák bǒ abhɛn báchókó nnɛt nɛntɨ bǒnkwɔ mankɛm. Sɛ́chí mbɔ bǒ abhɛn báré kʉ́ ɛbɛ́ptí ndak, manyé ákwɛ́n bhɔ́, bápɔ́kɔ yɛ bhɔ bɛ́rɔ́ŋ bɛ́wáy bɛsí bo mankɛm, bɛsí bǒ mmɨk nɛ bɛsí bɔángɛl.
9 Porque a mim me parece que Deus nos pôs a nós, os apóstolos, em último lugar, como se fôssemos condenados à morte; porque nos tornamos espetáculo ao mundo, tanto a anjos, como a homens.
10 Bɛsɛ́ bǒnto sɛ́chí bɛchɨŋtǐ bho ndǔ sɛ́chíɛ bapɛ́m yɛsɛ́ ntá Kristo, kɛ be bachí barɨŋɨ́ndak ndǔ babhárɛ́ mmʉɛt nɛ Yesu. Sɛ́chí mbɔ bǒ abhɛn Mandɛm ábhɨ́kɨ́ chyɛ bhɔ́ bɛtaŋ, kɛ be bǎbhɔŋ bɛtaŋ. Bo báchyɛ̀ be kɛnókó, kɛ báwày bhɛsɛ́ wáy.
10 Nós somos loucos por causa de Cristo, e vós, sábios em Cristo; nós, fracos, e vós, fortes; vós, nobres, e nós, desprezíveis.
11 Kpátɛ̌ ɛchɔŋ, sɛ́chí bo nsay nɛ nchɛbhɛ manyiɛp mɛnyu nɛ ndɛn bɛfyɛ amʉɛt. Sɛ́chí bǒ mantɛm, nɛ ɛkɛt ɛnɛ́ mmu ywɛsɛ ábhɨ̀ŋɨ bɛ́ ɛyi ɛ́pú.
11 Até à presente hora, sofremos fome, e sede, e nudez; e somos esbofeteados, e não temos morada certa,
12 Sɛ́pɛrɛ́ bhɔ́ŋ nɛnyíɛ́ sɛ́náŋ sɛ́kpɔt nsɔ́ŋtí ndu bɛkʉ bɛtɨk nɛ amɔ́. Mpok bo básɔ̀kɔti bhɛsɛ́, sɛ́nɨ̀k chí mmʉɛt bɛ́ Mandɛm ánjɛ́t bhɔ́. Nɛ mpok bo báchyɛ̀ bhɛsɛ́ ɛsɔŋɔri, sɛ́kɛ̀p chí ntɨ.
12 e nos afadigamos, trabalhando com as nossas próprias mãos. Quando somos injuriados, bendizemos; quando perseguidos, suportamos;
13 Mpok bo bárɛ̀m bɛbɛ́ptí mɛnyɨŋ ɛ̌ti yɛsɛ́, sɛ́kɛ̀mɛ bhɔ́ chí nɛ ɛyɔŋɔ́ ɛkɔŋ. Sɛ́rɔp chi kɛbí bɛsí bǒ mmɨk. Kpát tɛ̌ ɛchɔŋ, sɛ́rɔp chi mbɔ mɛ́nyɨ́ŋɨ́ ɛbhɛn mányɔ́ bɛto ndǔ ɛbhwɔ́rɛ́ mɛnyɨŋɨ́.
13 quando caluniados, procuramos conciliação; até agora, temos chegado a ser considerados lixo do mundo, escória de todos.
14 Mpú sɨ́ŋ be mɛnyɨŋ ɛbhɛn chí ndu bɛkʉ ntíánwɔ́p ánkɛ́m bé ɛ̌ti mɛnyɨŋ ɛbhɛn bǎkʉ. Nchí sɨ́ŋ chí bɛ́chyɛ́ be maníɛ́ mbɔnyunɛ bachí bɔ̌bha abhɛn nkɔ́ŋɔ́ tontó.
14 Não vos escrevo estas coisas para vos envergonhar; pelo contrário, para vos admoestar como a filhos meus amados.
15 Yɛ̌ bǎbhɔ́ŋ chí bɛyǎ bo báchák abhɛn bátɔ̀ŋ be mɛnyɨŋ ɛ̌ti Kristo, bǎbhɔŋ chí chi amɔt. Bǎbhɔŋ chí chi amɔt mbɔnyunɛ be bho bǎbhárɛ́ mmʉɛt nɛ Yesu Kristo nɛ́nɛ, mɛ kɛ̌ ntwɔ́ ngátí nyaka bhé Mbok Ndɨ́ndɨ́ kɛ mǎnókó.
15 Porque, ainda que tivésseis milhares de preceptores em Cristo, não teríeis, contudo, muitos pais; pois eu, pelo evangelho, vos gerei em Cristo Jesus.
16 Mɛ̌nɨ̀kmʉɛt ntá yɛka bɛ́ mǎnkóŋó ɛpɨŋ ɛyá mbɔ ɛnyǔ mmɔ́ ákòŋo ɛpɨŋɨ́ ɛ́táyi.
16 Admoesto-vos, portanto, a que sejais meus imitadores.
17 Ɛ̌ti ɛyɔ kɛ̌ nchí tó bé Tímɔti mmu áchí mɔ́wa ndǔ ábhárɛ́ mmʉɛt nɛ Acha mbɔ mɛ. Nkɔŋ yí tontó, nɛ achí mmú tɛtɛp. Nchí tó yi bɛ antwɔ antɨk be ɛnyǔ nɛpɛ́m ɛna, mbɔ mmǔ Yesu Kristo nɛchi, nkúbhɛ́ mbɔ ɛnyǔ mɛ̌tɔ̀ŋ bǒnkwɔ yɛ̌ntɨkɨ ɛbhak.
17 Por esta causa, vos mandei Timóteo, que é meu filho amado e fiel no Senhor, o qual vos lembrará os meus caminhos em Cristo Jesus, como, por toda parte, ensino em cada igreja.
18 Ndɨ́ŋɨ́ bɛ mbɔk ɛyɛka bǎpànyu mbɔnyunɛ bǎkaysi bɛ mpú pɛrɛ kway bɛ́twɔ bɛghɔ bhe.
18 Alguns se ensoberbeceram, como se eu não tivesse de ir ter convosco;
19 Kɛ mbák chí nkaysi Mandɛm, chɔŋ ntwɔ́ awu mandú mpok. Nɛ nnáŋ nchwɔ́p awu, chɔŋ mɛmbɔŋ ndɨ́ŋɨ́ mbák bǒ abhɛn bápà nɔ́ nyu báchí chí bǒ nyu wúwú, nɛ mbák bɛtaŋ Mandɛm bɛ́chí nɛ bhɔ́ tɛtɛp. chɔŋ ndɨ́ŋɨ́.
19 mas, em breve, irei visitar-vos, se o Senhor quiser, e, então, conhecerei não a palavra, mas o poder dos ensoberbecidos.
20 Nchí rɛm nɔ́ nɛ ntí bɛ bǎrɨ̀ŋɨ bɛ́ Mandɛm achí nɛ mmu mbɔ Mfɔ aywi chí mbák bɛtaŋ Mandɛm bɛ́chí nɛ yí ndǔ nɛpɛ́m ɛni. Ɛ́pú wɛnti chí ndǔ ɛrɨ́tí ɛyɔŋɔ́nyu yɔ́yɔ́.
20 Porque o reino de Deus consiste não em palavra, mas em poder.
21 Ɛnyɨŋ ɛnɛ bǎyàŋ chi ɛnɛ? Bǎyàŋ ntwɔ́ awu chí nɛ ɛ́kpá awɔ́, kɛ chi nɛ ɛyɔŋ pɛtii bɛtɔŋ bɛ nkɔŋ be tɛtɛp?
21 Que preferis? Irei a vós outros com vara ou com amor e espírito de mansidão?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.