Atos 9
Tawúratɩ na Injiila dɛ́ɛ fɔɔlɩ́nɩ (KDH) vs VC
1 Sawúuli ɩbá wɛ́nzɛɛzɩ́ Ɖádʊ́ʊ-dɛ́ɛ wanbaaráa ɩzɩ́rɛ bɩka wánjáádɩ bɛdɛ́ɛ sɩ́m. Woobó ɩmɔɔná Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa rɩ́ŋa-dɛ́ɛ kʊ́bɔnɩ́
1 Enquanto isso, Saulo só respirava ameaças e morte contra os discípulos do Senhor. Apresentou-se ao príncipe dos sacerdotes,
2 ɩbɔ́ɔ́zɩ yɩ sɩsɩ ícéle ɩmʊ́ tákaraɖáwá tɩ́nváa yɩ nɩ́bááwʊ ibó Damáasɩ Yahúúɖuwá-dɛ́ɛ Ɩsɔ́ɔ ɖaazɛɛɖɛ́wá-daá nɛ́, na a bɩgɛ́ɛ sɩ aláa yáá abaaláa bovóo Ɖádʊ́ʊ-dɛ́ɛ nɩ́bááwʊ nɛ́ bɔwɛ ńnaamʊ́, ɩkágbá wɛ ɩkɔ́gɔ́ná Yerusalɛ́ɛm tɛ́ɛ́dɩ-daá.
2 e pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, com o fim de levar presos a Jerusalém todos os homens e mulheres que achasse seguindo essa doutrina.
3 Ɩwɛ Damáasɩ nɩ́bááwʊ-rɔ wáńjʊ́ʊ́ná tɛ́ɛ́dɩ gɛ sɩ ɩtɔ́ na isú nɛ́, ɖɛnyɛm kʊ́bɔńgɩ waagálɩ́ɩ́ná ɩsɔ́ɔ́dáá kɩkɔ́nɩ kɩlára kɩmɩlɩná yɩ
3 Durante a viagem, estando já perto de Damasco, subitamente o cercou uma luz resplandecente vinda do céu.
4 ɩ́cɛ ɩsála adɛ. Ngɛ waanɩ́ɩ lowú nakɩ́rɩ wánŋmatɩnáa yɩ sɩsɩ: «Sawúuli, Sawúuli, we-rɔ gɛ nyánváa ma fúkúḿsi bɩlɛ́.»
4 Caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Ngɛ Sawúuli wɔɔbɔ́ɔ́zɩ sɩsɩ: «Mádʊ́ʊ, nyɔ́ɔ́ weení gɛ.» Ngɛ lowú kɩḿ kiibúsi yɩ sɩsɩ: «Mɔ́ɔ́ Yeésu gɛ, weení nyɔ́ɔ́ nyánváa yɩ fúkúḿsi nɛ́.
5 Saulo disse: Quem és, Senhor? Respondeu ele: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. {Duro te é recalcitrar contra o aguilhão.
6 Amá, kʊrʊ́, bo tɛ́ɛ́dɩ-daá bénveerím nya wenbí bɩmɔɔ́na nlá nɛ́.»
6 Então, trêmulo e atônito, disse ele: Senhor, que queres que eu faça? Respondeu-lhe o Senhor:} Levanta-te, entra na cidade. Aí te será dito o que deves fazer.
7 Wenbá ɩ́na wɛ bɛ́nɖɛɛ́ nɛ́ baagba badɩ bazɩ́ŋɛ́ɛ ɖɩdáarɛ-daá, bádánnáa kʊ́tɔḿtɩ; bánnɩɩ́ lowú wánŋmatɩ́ nɛ́, amá, bádánnáa ɩrʊ́.
7 Os homens que o acompanhavam enchiam-se de espanto, pois ouviam perfeitamente a voz, mas não viam ninguém.
8 Sawúuli waanyʊʊ́ ɩkʊrʊ́, waazá fuláa amá, ɩ́dánnáa. Bɔɔɖɔ́kɩ yɩ gɛ boboná Damáasɩ tɛ́ɛ́dɩ-daá.
8 Saulo levantou-se do chão. Abrindo, porém, os olhos, não via nada. Tomaram-no pela mão e o introduziram em Damasco,
9 Waalá wɛ́ náádoozo ɩ́dánnáa, bɩka ídénɖíi ngʊ́ ɩ́dɔ́nnyɔɔ.
9 onde esteve três dias sem ver, sem comer nem beber.
10 Abaalʊ́ naárʊ wɛ ná Damáasɩ ńnaamʊ́, bánÿaá yɩ sɩsɩ Ananíyáasɩ bɩka ɩgɛ́ɛ Yeésu-dɛ́ɛ wanbaarʊ́ gɛ. Ɖádʊ́ʊ waalɩzɩ́ ɩdɩ ɩwɩ́lɩ yɩ ɩtɔ́ yɩ sɩsɩ: «Ananíyáasɩ!» Ngɛ woobúsi yɩ sɩsɩ: «Mánááɖɔ́ Mádʊ́ʊ!»
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor, numa visão, lhe disse: Ananias! Eis-me aqui, Senhor, respondeu ele.
11 Ngɛ Ɖádʊ́ʊ sɩsɩ: «Kʊrʊ́ ngbɔ́ɔ nɩ́bááwʊ bánÿaá kɩ sɩsɩ nɩ́bááwʊ Kɩzɩɩzɛ́ɛ nɛ́, nbó nzʊ́ʊ weení bánÿaá yɩ sɩsɩ Yudáa nɛ́ ɩdɛ́ɛ. A nyáázʊ́ʊ, bɔɔzɩ Táarɩsɩ abaalʊ́ bánÿaá yɩ Sawúuli nɛ́ ɩrɔɔzɩ́; ɩwɛ sʊlʊ́ńdɩ-daá.
11 O Senhor lhe ordenou: Levanta-te e vai à rua Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso, chamado Saulo; ele está orando.
12 Bɩɩlɩzɩ́ abaalʊ́ naárʊ bánÿaá yɩ sɩsɩ Ananíyáasɩ nɛ́ bɩwɩ́lɩ yɩ. Bɩɩwɩ́lɩ yɩ sɩsɩ Ananíyáasɩ ɩmʊ́ waagázʊʊ ɩjɔ́ ɩtɩ́nɩ yɩ nʊ́ʊ́zɩ na ɩbáázɩ náa ɖʊɖɔ.»
12 {Este via numa visão um homem, chamado Ananias, entrar e impor-lhe as mãos para recobrar a vista.}
13 Ngɛ Ananíyáasɩ sɩsɩ: «Ɖádʊ́ʊ, mánnɩɩ́ ɩráa ɖabata wánŋmatɩ́ ɩrʊ́ ɩmʊ́ ɩdɛ́ɛ tɔ́m. Beevééri ma nŋɩ́nɩ́ waabá ɩnáázɩ nyɛ́dɛ́ɛ ɩráa Yerusalɛ́ɛm nɛ́.
13 Ananias respondeu: Senhor, muitos já me falaram deste homem, quantos males fez aos teus fiéis em Jerusalém.
14 Wɔɔgɔ́nɩ cé ɖɔ́ nɛ́, Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa kʊ́bɔnáa waagává yɩ yíko sɩ ɩkpa wenbá barɩ́ŋa bónguú nya tɛ́ɛ́dɩ nɛ́.»
14 E aqui ele tem poder dos príncipes dos sacerdotes para prender a todos aqueles que invocam o teu nome.
15 Amá, Ɖádʊ́ʊ weevééri yɩ sɩsɩ: «Bo, káma, mɔ́ɔ́ máálɩ́zɩ́ ɩrʊ́ ɩmʊ́ gɛ sɩsɩ ɩfɔ́ɔ́zɩ ma, iyéle yíriwá tɩɩganáa na bowúrowá, bɩkpɛdɩ́na Israyɛ́ɛlɩ bíya batɩlɩ́ ma.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este homem é para mim um instrumento escolhido, que levará o meu nome diante das nações, dos reis e dos filhos de Israel.
16 Mɔ́ɔ́ mádɩtɩŋa mánwɩlɩ́ɩ yɩ wahálawá wentí tɩrɩ́ŋa sɩ ɩna tɩ mɔ́rɔ́ɔ́zɩ́ nɛ́.»
16 Eu lhe mostrarei tudo o que terá de padecer pelo meu nome.
17 Ngɛ Ananíyáasɩ waagʊrʊ́ ɩɖɛ́ɛ. Waadála ɩsʊ́ʊ ɖaána nɛ́, ngɛ waadɩ́nɩ ɩnʊ́ʊ́zɩ Sawúuli ɩmʊ́ ɩrɔ ɩtɔ́ yɩ sɩsɩ: «Mogoobú Sawúuli, Ɖádʊ́ʊ Yeésu weení nyɛ́ngɛɖɛɛ́ nɩ́bááwʊ-daá na ɩɖʊ ɩlɩ́ɩ nyɔ́rɔ́ nɛ́ weegédíri ná ma sɩsɩ mɔ́gɔnɩ na nyáázá ifulú, bɩka Kezeŋa Ɖacɩrɩ‑cɩrɩ ńga isuná nya.»
17 Ananias foi. Entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Saulo, meu irmão, o Senhor, esse Jesus que te apareceu no caminho, enviou-me para que recobres a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Sɩ ɩtɔ́ na isú nɛ́, nabʊ́rʊ waalɩ́ɩ waazá-daá bɩjɔɔ́ɔ nyazɩ tiiná bɔɔrɩ́nɩ bɩlɛ́ bɩsála adɛ, waazá ɩcáŋ atábáazɩ náa. Ngɛ waagʊrʊ́ belíri yɩ lɩ́m-daá bɔsɔ yɩ túúbá lɩ́m.
18 No mesmo instante caíram dos olhos de Saulo umas como escamas, e recuperou a vista. Levantou-se e foi batizado.
19 Ngɛ weeɖi kíɖíím ɩdɔnʊʊ́ ɩbɩ́sɩ kɩkpa ɖóni.
19 Depois tomou alimento e sentiu-se fortalecido. Demorou-se por alguns dias com os discípulos que se achavam em Damasco.
20 Ɩwɛ ńna bɩlɛ́ nɛ́, ngɛ waajáŋ ɩbáázɩ waázu lám Yahúúɖuwá-dɛ́ɛ Ɩsɔ́ɔ ɖaazɛɛɖɛ́wá-daá sɩsɩ Yeésu kɛ́ɛ na Ɩsɔ́ɔ Biyaalʊ́.
20 Imediatamente começou a proclamar pelas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Ngɛ bɩjɔɔ́ɔ wenbá barɩ́ŋa bánnɩɩ́ wánŋmatɩ́ bɩlɛ́ nɛ́ bítí bɔ́nbɔɔzɩ́ sɩsɩ: «Bɩdɛkɛ́ɛ ɩmʊ́ waabaná wángaváa wenbá bónguú Yeésu tɛ́ɛ́dɩ Yerusalɛ́ɛm tɛ́ɛ́dɩ-daá nɛ́ fúkúḿsi? Bɩdɛkɛ́ɛ bɩgɔnɖɛ́ gɛ wɔɔgɔ́nɩ cé sɩ ɩkpa wɛ ɩfɔ́kɩ iboná Ɩsɔ́ɔ sarásɩ lanɖáa rɩ́ŋa-dɛ́ɛ kʊ́bɔnáa?»
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Este não é aquele que perseguia em Jerusalém os que invocam o nome de Jesus? Não veio cá só para levá-los presos aos sumos sacerdotes?
22 Amá, Sawúuli ɩlɛ́ ɩdɛ́ɛ waázu lám ɩbá bʊwɛ bɩbamáa bʊ́ʊ kpáa, Yahúúɖuwá bɔwɛ Damáasɩ nɛ́ waatasɩ wentí sɩ bɔtɔ́ nɛ́, káma, wánwɩlɩ́ɩ sɩsɩ Yeésu kɛ́ɛ na Lɛɛrʊ́.
22 Saulo, porém, sentia crescer o seu poder e confundia os judeus de Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Bɩɩbá bɩkɔ́nɩ bɩlá wɛ́ náálɛ nɛ́, ngɛ Yahúúɖuwá waaɖʊ sɩ bángʊ́ʊ yɩ.
23 Decorridos alguns dias, os judeus deliberaram, em conselho, matá-lo.
24 Amá, Sawúuli wooyuú ɩnɩ́ɩ wentí baaɖʊ sɩ balá nɛ́. Nuvoowú na ɩdaawʊ́, bɩlɛ́ gɛ beveráa tɛ́ɛ́dɩ wɔnásɩ rɩ́ŋa-jɔ́ bánjáádɩ yɩ sɩ bakʊ.
24 Estas intenções chegaram ao conhecimento de Saulo. Guardavam eles as portas de dia e de noite, para matá-lo.
25 Wɩ́rɛ nuvoowú nakɩ́rɩ-daá gɛ ɩwanbaaráa wɔɔgbɔ́ɔ yɩ baɖʊ ɖɔkʊ́-daá batá nibiiré betisi ná yɩ koloŋá ɩɖɛ́ɛ.
25 Mas os discípulos, tomando-o de noite, fizeram-no descer pela muralha dentro de um cesto.
26 Woobó ɩtála Yerusalɛ́ɛm nɛ́, ngɛ waajáa sɩ ɩkpɔ́ɔ ɩdɩ ɩtasɩná Yeésu-dɛ́ɛ wanbaaráa baaganáa. Amá, ɩdɛ́ɛ tɔ́m cɔɔ́ɔ baaganáa rɩ́ŋa nɩdáárɛ, káma, bɛlɛ́ badafa toovonúm sɩsɩ ɩgɛ́ɛ Yeésu-dɛ́ɛ wanbaarʊ́ toovonúm.
26 Chegando a Jerusalém, tentava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não querendo crer que se tivesse tornado discípulo.
27 Ńna gɛ Barɩnabáasɩ wɔɔgbɔ́ɔ Sawúuli iboná tɩndɩnáa-jɔ́ ɩtɩ́ wɛ nŋɩ́nɩ́ Sawúuli waana Ɖádʊ́ʊ Damáasɩ nɩ́bááwʊ-rɔ nɛ́; na nŋɩ́nɩ́ Ɖádʊ́ʊ waaŋmatɩná yɩ na nŋɩ́nɩ́ Sawúuli ɩmʊ́ wooyuú zinbirí ɩlá ɩráa waázu na Yeésu-dɛ́ɛ yɩ́ɖɛ-daá nɩdáárɛ fɛ́yɩ́na yɩ nɛ́.
27 Então Barnabé, levando-o consigo, apresentou-o aos apóstolos e contou-lhes como Saulo vira o Senhor no caminho, e que lhe havia falado, e como em Damasco pregara, com desassombro, o nome de Jesus.
28 Kpɔɔná bɩdɛ́ɛ sáátɩ gɛ Sawúuli na wɛ bánzʊʊ́ bánlɩɩ́ Yerusalɛ́ɛm tɛ́ɛ́dɩ-daá; bɩka ɩbá wánlám waázu na Ɖádʊ́ʊ-dɛ́ɛ yɩ́ɖɛ-daá nɩdáárɛ fɛ́yɩ́na yɩ.
28 Daí por diante permaneceu com eles, saindo e entrando em Jerusalém, e pregando, destemidamente, o nome do Senhor.
29 Wánŋmatɩ́ Yahúúɖuwá bánŋmatɩ́ Gɩrɛ́ɛkɩ kʊnʊm nɛ́ Yeésu-dɛ́ɛ tɔ́m bɩka ɩ́na wɛ bánnarɩ́ɩ tɔ́m ɖʊɖɔ. Amá, bɛlɛ́ ɖʊɖɔ bánjáádɩ sɩ bakʊ yɩ.
29 Falava também e discutia com os helenistas. Mas estes procuravam matá-lo.
30 Koobíya waanɩ́ɩ bɩlɛ́ nɛ́, ngɛ bɛlɛ́ bɔɔgbɔ́ɔ yɩ bɛɖɛɛná Sezarée tɛ́ɛ́dɩ-daá, beyéle yɩ ɩlɩɩná ńna ɩɖɛ́ɛ Táarɩsɩ tɛ́ɛ́dɩ-daá.
30 Os irmãos, informados disso, acompanharam-no até Cesaréia e dali o fizeram partir para Tarso.
31 Yudée na Galilée na Samarɩ́ya laadásɩ rɩ́ŋa-daá, Yeésu-dɛ́ɛ Koduuziya wɛ fɛɛzɩrɛ-daá gɛ. Bɛdɛ́ɛ toovonúm fáa ɩbá bɩbamáa caarɩ́, bánnɩɩ́ Ɖádʊ́ʊ-dɛ́ɛ nɩdáárɛ, bɩka Kezeŋa Ɖacɩrɩ‑cɩrɩ ńga wánzɩnáa wɛ babamáa ɖɔɔmɩ́nɩ.
31 A Igreja gozava então de paz por toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Estabelecia-se ela caminhando no temor do Senhor, e a assistência do Espírito Santo a fazia crescer em número.
32 Pétro ɩlɛ́ ɩwɛ wéngilím laadásɩ sɩḿ sɩrɩ́ŋa sɩdaá, ngɛ weedí Krísto ńba bɔwɛ Líída tɛ́ɛ́dɩ-daá nɛ́ bɔjɔ́.
32 Pedro, que caminhava por toda parte, de cidade em cidade, desceu também aos fiéis que habitavam em Lida.
33 Ɩrʊ́ naárʊ wɛ ńna bánÿaá yɩ sɩsɩ Enée. Bɩ́ɩ́zɩ lutoozo nbɩlɛ́ biilí yɩ ɩwɛ ilewáa adɛ kɩgbáláwʊ-rɔ nɛ́.
33 Ali achou um homem chamado Enéias, que havia oito anos jazia paralítico num leito.
34 Ngɛ Pétro wɔɔdɔ́ yɩ sɩsɩ: «Enée, Yeésu Krísto waawáázɩ nya, kʊrʊ́ ngóódi nyágɩgbáláwʊ!» Ngɛ waajáŋ ɩnyʊʊ́ ɩkʊrʊ́.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura: levanta-te e faze tua cama. E levantou-se imediatamente.
35 Líída tɛ́ɛ́dɩ-daá ńba rɩ́ŋa na wenbá barɩ́ŋa bɔwɛ Sarɔ́ɔnɩ kɩdɛrɛwʊ-daá nɛ́ baana ɩrʊ́ ceení nɛ́, ngɛ baalá túúbá bofu Ɖádʊ́ʊ Yeésu.
35 Viram-no todos os que habitavam em Lida e em Sarona, e converteram-se ao Senhor.
36 Yopée tɛ́ɛ́dɩ-daá gɛ alʊ́ naárʊ wɛ bánÿaá yɩ sɩsɩ Tabííta; Gɩrɛ́ɛkɩ kʊnʊm-daá nɛ́, «Dɔrɩkáasɩ» nbɩlɛ́, bugutoluú sɩsɩ kpeléwúre. Alʊ́ ɩmʊ́ ɩgɛ́ɛ wanbaarʊ́ ɖʊɖɔ gɛ; kazɔ́ɔ ńbɩ gɛ waabá wánlám bɩka wánzɩnáa kʊnyɔndɩnáa ɖʊɖɔ.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita - em grego, Dorcas. Esta era rica em boas obras e esmolas que dava.
37 Bɩdɛ́ɛ sáátɩ gɛ kʊdɔḿ waagba yɩ ɩnyáádɩ ɩsɩ́. Bɔɔzɔ yɩ bɩtɛ́ nɛ́, ngɛ baazʊʊná yɩ bafɩ́ɩ́zɩ ɖaḿ bísa-daá.
37 Aconteceu que adoecera naqueles dias e veio a falecer. Depois de a terem lavado, levaram-na para o quarto de cima.
38 Líída tɛ́ɛ́dɩ tɩláána Yopée tɛ́ɛ́dɩ gɛ; wanbaaráa waanɩ́ɩ sɩsɩ Pétro wɛ Líída tɛ́ɛ́dɩ-daá nɛ́, baalɩzɩ́ ɩráa nɔɔ́lɛ betíri ɩjɔ́ bekéveeri yɩ sɩsɩ: «Ɖáávɩ́nɩ nya kpɛdɩ́ ngɔ́nɩ ɖɛ́dɛ́ɛ.»
38 Ora, como Lida fica perto de Jope, os discípulos, ouvindo dizer que Pedro aí se encontrava, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Ngɛ Pétro wɛɛgbɛdɩ́ ikóvú wɛ bɔkɔ́nɩ. Waadála nɛ́, baagba ná yɩ bísa-daá; ngɛ leeláa rɩ́ŋa woogóduu ɩjɔ́ na wíídi bánwɩlɩ́ɩ yɩ tókowá kʊ́bɔńdɩ na kúmuúti alʊ́ ceení fʊ́nna waazá gɛ waanyára wɛ nɛ́.
39 Pedro levantou-se imediatamente e foi com eles. Logo que chegou, conduziram-no ao quarto de cima. Cercavam-no todas as viúvas, chorando e mostrando-lhe as túnicas e os vestidos que Dorcas lhes fazia quando viva.
40 Ngɛ wɔɔdɔ́ ɩráa rɩ́ŋa ɩlɩ́ɩ, ití ɩká ɩɖʊná-rɔ ɩsʊ́lʊ. Ngɛ wɛɛgɛ́ɛ́zɩ ɩdɩ ɩtɔ́ ɩsɩɖʊ́ sɩsɩ: «Tabííta, kʊrʊ́!» Ńna gɛ ɩlɛ́ woovulú waazá. Waana Pétro nɛ́, ngɛ waagʊrʊ́ ɩcɔ́ɔ.
40 Pedro então, tendo feito todos sair, pôs-se de joelhos e orou. Voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Ngɛ Pétro wɔɔlɔ nʊ́ʊ́zɩ ɩsɩná yɩ ɩkʊrʊ́ ɩsɔ́ɔ́dáá. Ngɛ waabɩ́sɩ ɩkáyaa Krísto ńba na leeláa bɔkɔ́nɩ ɩwɩ́lɩ wɛ yɩ ɩ́na waazá.
41 Ele a fez levantar-se, estendendo-lhe a mão. Chamando os irmãos e as viúvas, entregou-lha viva.
42 Ɩráa waanɩ́ɩ tɔ́m tɩna Yopée tɛ́ɛ́dɩ rɩ́ŋa-daá. Ngɛ ɩráa ɖabata waava Ɖádʊ́ʊ Yeésu toovonúm.
42 Este fato espalhou-se por toda Jope e muitos creram no Senhor.
43 Pétro wɔɔjɔ́ɔ Yopée tɛ́ɛ́dɩ-daá ńnaamʊ́ ilééri. Ɩwɛ ńna nɛ́, Simɔ́ɔnɩ tɔná-dʊ́ʊ-dɛ́ɛ gɛ wɔɔjɔ́ɔ.
43 Pedro permaneceu ainda muitos dias em Jope, em casa dum curtidor, chamado Simão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.