Mateus 13
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NAA
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ãlu ꞌdãri sĩ, Yẹ́sụ̃ nga fũú jó rĩ agásĩ, mụ adrií yị̃ị́ bãlãlã rĩ ã gãrã gá.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 ꞌBá bị́trị́ká trakí ĩ Yẹ́sụ̃ ã gãrã gá sĩ kụ́rụ̃, Yẹ́sụ̃ ní ngazú tụzú kũlúmgba agá, ĩri ní úrízú vũgá, ꞌbá rĩ pi áwíkí pá tuú kuú yị̃ị́ rĩ ã gãrã gá.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 Yẹ́sụ̃ ũlũ ꞌbá rĩ pi ní tã kárákará nãpí sĩ kĩnĩ, “Ágó ãzi ọ́mvụ́ be ni mụ úri rií ívé ọ́mvụ́ agá.
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 Ágó rĩ kã úri rĩ rií, úri rĩ pi ụrụkọ uꞌdekí lẹ́tị drị̃gé, ãríŋá rĩ pi ímụ́kí úri uꞌdeꞌbá lẹ́tị drị̃gé rĩ pi teé céré.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 Úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí nyọ̃ọ́kụ́ írã drị̃gé ni agá. Úri rĩ pi ĩfũkí mbẽlẽŋá, nyọ̃ọ́kụ́ rĩ ní adrií nyetele rĩ sĩ.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 ꞌBo ụ̃tụ́ rĩ kã koó gbírílí, úri ĩfũꞌbá rĩ pi ꞌwikí ũdrãá céré, ãꞌdiãtãsĩyã úlá ni pi ní fií vũgá ꞌdãá kuyé rĩ sĩ.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí ũcékúcé ãsámvú gé, ũcékúcé rĩ dụ amuú, ọ̃zụ̃ úri ĩfũꞌbá dụꞌbá rĩ pi rá.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí nyọ̃ọ́kụ́ múké ni agá, kộpi dụkí ꞌaá mị be gbálígbálí. Drị̃ ni ãlu rĩ gé, ụrụkọ ni ã fí mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ãlu, ụrụkọ ni pụ̃kụ́ ázíyá, ụrụkọ ni pụ̃kụ́ na.
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 ꞌBá bị́ be rĩ, ã yị ꞌí ní tã ꞌdĩri.”
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ímụ́zú ĩri zịzú kínĩ, “Mi ri átá ꞌbá rĩ pi ní nãpí sĩ ãsĩ?”
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Sẽkí ĩmi ní úmĩ mãlũngã ꞌbụ̃ vé ĩ ní ũzụ̃ụ́ kuú mũdũmũdũ rú rĩ vé tã nị̃zú ámázú rĩ rá, ꞌbo sẽkí úmĩ ꞌdĩri ꞌbá ụrụkọ ní kuyé.
11 Ao que Jesus respondeu:
12 ꞌBá tã má ní ímbá rĩ yịị́pi rá rĩ, ĩ ĩri ní tã nị̃ngárá sẽ ãmbúgú, ꞌbo ꞌbá tã mávé rĩ yịị́pi ku rĩ, ĩ ĩrivé tã nị̃ngárá ꞌdụ úmĩ ni gé sĩ rá.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 Ma kộpi ní tã rĩ átá nãpí sĩ ãꞌdiãtãsĩyã,
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 Tã ꞌdĩri nga ꞌi fũú tị ni gé gí, sụ̃ nẹ́bị̃ Ĩsáyã ní átá rĩ tị́nị kĩnĩ,
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 ꞌBá ꞌdĩꞌbée ẽ ẹ́sị́ tete,
15 Porque o coração deste povo
16 ꞌBo nóni Múngú sẽ ĩmi ní tãkíri gí, ãꞌdiãtãsĩyã ĩmî mị ri ãngũ ndre rá, ãzini ĩmî bị́ ri tã yị rá.
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 Ádarú á lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, nẹ́bị̃ kárákará, ãzini ꞌbá tã ꞌoꞌbá pịrị kárákará ándúrú rĩ pi ꞌbãkí úvá lẽzú tã ĩmi ní ndreé ꞌdĩri ndrezú, ꞌbo kộpi ndrekí kuyé, ãzini kộpi lẽkí tã ĩmi ní yịị́ ꞌdĩri yịị́, ꞌbo kộpi yịkí tã rĩ kuyé.
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 “Kúru ĩmi yịkí ífífí nãpí ágó úri riípi rĩ vé rĩ.
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 Úri uꞌdeꞌbá lẹ́tị drị̃gé rĩ vé ífífí, ĩri ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ múké mãlũngã vé rĩ ã tã yịꞌbá rá, tã ni ní fií kộpi drị̃gé kuyé rĩ pi. Ãdróko ímụ́ úri rĩ pi uꞌdụụ́ kộpi ẽ ẹ́sị́ agásĩ rá.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Úri uꞌdeꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ írã drị̃gé rĩ agá rĩ pi, ĩri ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ yịꞌbá rá, ãzini ãꞌyĩꞌbá ãyĩkõ sĩ rĩ pi.
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 Kộpi ã úlá ní fií vũgá ꞌdãá kuyé rĩ sĩ, kộpi ícókí adrií lókí be ãco ku. Tã ũkpó ũkpó kãdõ kộpi ị́sụ́, dõku kádõ kộpi ọ̃cụ̃ụ́ ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ vé tã sĩ, kộpi gõ ẹ̃ꞌyị̃ngárá rĩ adi ĩ drị́gé sĩ rá.
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Úri uꞌdeꞌbá ũcékúcé ãsámvú gé rĩ pi, ĩri ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ yịꞌbá rá rĩ pi. ꞌBo kộpi ní rií tã rụ́ꞌbá nõri vé rĩ ụ̃sụ̃ụ́ áyu rĩ sĩ, ãzini kộpi ní rií ãꞌbú vé tã ꞌdụụ́ ꞌbãá ãmbúgú rĩ sĩ, sẽ úri múké rĩ adri kộpi ẽ ẹ́sị́ agá ku.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 ꞌBo úri uꞌdeꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ múké rĩ agá rĩ pi, ĩri ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ yịꞌbá rá, tã ni ní fií kộpi drị̃gé múké múké rĩ pi, ꞌbá ꞌdĩꞌbée vé ãnyãngã ri ka, drị̃ ni ãlu rĩ gé, fí ni ri adri mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ãlu, ụrụkọ ni pụ̃kụ́ ázíyá, ụrụkọ ni pụ̃kụ́ na, ĩ ní úri rĩ saá rĩ vú sĩ.”Ágó úri riípi rĩ|src="lb00094c.tif" size="col" loc="13:1-23" copy="Knowles" ref="13:1-23"
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 Yẹ́sụ̃ gõ kộpi ní nãpí ãzi ũlũú dị̃ị́ kĩnĩ, “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ adri sụ̃ ꞌbá úri múké ni riípi ọ́mvụ́ agá rĩ tị́nị.
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 ꞌBá rĩ pi kâ céré ꞌdeé ụ́ꞌdụ́ kongárá gá, ĩrivé ãríꞌbá ímụ́ jõótã fí rií ĩrivé ãnyá agá, gõ ꞌdeé mụụ́ ꞌdĩísĩ rá, jõótã rĩ vé fí ĩfũ dụụ́ ãnyá rĩ agá.
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 Ãnyá rĩ kã ĩfũú, jõótã rĩ ní kpá ĩfũzú.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 “Ãtíꞌbá rĩ pi ní ímụ́zú ọ́mvụ́ ꞌdị́pa rĩ zịzú kínĩ, ‘Ãmbúgú mávé rĩ, úri mí ní rií mívé ọ́mvụ́ agá rĩ adri úri múké ni pi kuyé? Jõótã ĩfũúpi rĩ íbí íngá ngũgá?’
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 “Ĩri ní újázú kộpi ní kĩnĩ, ‘Ãríꞌbá ꞌo tã ꞌdĩri nĩ.’
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 “Ọ́mvụ́ ꞌdị́pa rĩ ní újázú kĩnĩ, ‘Adri ꞌdíni kuyé, ĩmi unjekí dõ jõótã rĩ pi ãnyá rĩ agásĩ ãmvé, ĩmi kpá ãnyá rĩ pi unje ĩndĩ.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 Ĩmi kukí jõótã rĩ ã dụ mụzú ãnyá rĩ be trụ́ cĩmgbá cazú sâ ĩ ní ímụ́zú ãnyá rĩ lịzú rĩ gé. Kádõ ímụ́ ãnyá rĩ lịị́, ma lũ ꞌbá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi ní, “Drị̃drị̃ ni, ĩmi unjekí jõótã rĩ ãnyá rĩ agásĩ, ĩmi úmbékí, ĩmi zãkí veé ãcí sĩ. Kúru ĩmi ĩkũnãkí ãnyá rĩ íjị́ ímụ́ ꞌbãá mávé ĩrá agá.” ’ ”
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 Yẹ́sụ̃ átá kpá kộpi ní nãpí ãzi kĩnĩ, “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ vé tã adri sụ̃ marígó ã fí mãdãŋáŋá ĩ ní saá ọ́mvụ́ agá rĩ tị́nị.
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 Marígó rĩ ã fí ã adri dõ kíníkiniŋá drãáãsĩyã, kãdõ dụụ́, ĩri dụ ọ́mvụ́ agá ꞌdãá ícá ãmbúgú. Ãríŋá rĩ pi mụ ĩvé jó sị drị́tị ni pi gé sĩ.”
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 Yẹ́sụ̃ ũlũ nãpí ãzi dị̃ị́ kĩnĩ, “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ adri sụ̃ ãkụ́fị́ ũkú rĩ ní íꞌdụ́ dãá íwá ĩ ní uruú gí rĩ agá rĩ tị́nị, ãkụ́fị́ rĩ sẽ íwá rĩ dra kọ̃fụ́tọ̃ be.”
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 Yẹ́sụ̃ ri tã ꞌdĩꞌbée ũlũú ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ní céré nãpí sĩ. Tã ãzi ĩri ní átá ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ní nãpí sĩ kuyé ni ꞌdãáyo.
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 Tã Múngú ní átá nẹ́bị̃ rĩ pi ní rĩ fũ tị ni gé gí kĩnĩ:
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 Kúru Yẹ́sụ̃ ní fũzú ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ãsámvú gé sĩ, ĩri ní fizú mụzú adrizú jó agá. Ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ímụ́zú ĩri vúgá, kộpi ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “Mí ũlũ ꞌbá ní nãpí jõótã dụụ́pi ãnyá agá rĩ vé ífífí.”
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ágó úri múké rĩ riípi rĩ, ĩri ma ꞌi.
37 E Jesus respondeu:
38 Ọ́mvụ́ rĩ, ĩri ꞌbá vũ drị̃gé rĩ pi, úri múké rĩ, ĩri ꞌbá fiꞌbá mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ agá rĩ pi. Jõótã dụụ́pi ãnyá agá rĩ, ĩri ꞌbá ãdróko vé rĩ pi.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 Ãríꞌbágú jõótã riípi ãnyá agá rĩ, ĩri ãdróko ꞌi. Ãnyá rĩ vé ĩkũnãngárá, ĩri ụ́ꞌdụ́ ụ̃dụ̃ vé rĩ, ꞌbá ãnyá ĩkũnãꞌbá rĩ pi, mãlãyíkã rĩ pi.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 “Ĩkũnãkí jõótã ãnyá agá rĩ zãá ãcí sĩ, tã ꞌdĩri ímụ́ ꞌi nga ụ́ꞌdụ́ ụ̃dụ̃ vé rĩ gé.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma mávé mãlãyíkã rĩ pi ĩpẽ ímụ́ ngá sẽépi ꞌbá rĩ pi ní tã ꞌozú pịrị ku, ãzini ꞌbá rĩ pi sẽépi fiípi ũnjĩkãnyã agá rĩ pi unje mávé mãlũngã agásĩ rá.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 Mãlãyíkã rĩ pi ímụ́ kộpi ꞌdụ úꞌbé ãcí ciípi kú nyãlũ rĩ agá, ꞌdãlé kộpi ímụ́ útré ãcí rĩ vé fingárá kộpi rụ́ꞌbá gá rĩ sĩ, ãzini kộpi ímụ́ sị́kányá ci rá.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 ꞌBo ꞌbá tã ꞌoꞌbá pịrị rĩ pi, kộpi ímụ́ dị̃ ĩ Ẹ́tẹ́pị vé mãlũngã agá ꞌdãá sụ̃ ụ̃tụ́ ní dị̃ị́ rĩ tị́nị. ꞌBá bị́ be rĩ, ã yị ꞌí ní tã ꞌdĩri.
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ adri sụ̃ ngá ãjẽ be ãmbúgú ĩ ní zụ̃ụ́ kuú nyọ̃ọ́kụ́ agá rĩ tị́nị. Ágó rĩ kã ngá ãjẽ be ãmbúgú ꞌdĩri ị́sụ́, gõ mụụ́ zụ̃ụ́ dị̃ị́. Ãyĩkõ fiípi ẹ́sị́ ni agá rĩ sĩ, sẽ ngá rĩ jeé, mụ nyọ̃ọ́kụ́ ꞌdãri jeé ãní.
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ adri sụ̃ ꞌbá riípi mãyãkã ọ́gụ́ꞌbá ọ́gụ́ọ̃gụ̃ ãjẽ be ãmbúgú ĩ ní zịị́ pálĩ rĩ pi ndãá rĩ tị́nị.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 Kã mụụ́ mãyãkã múké ọ́gụ́pi ọ́gụ́ọ̃gụ̃ ãjẽ be ãmbúgú ꞌdĩri ị́sụ́, ụzị ívé ngá ãrẽvú céré, gõ mụụ́ írã ọ́gụ́pi ọ́gụ́ọ̃gụ̃ ꞌdãri jeé ãní.
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ adri kpá sụ̃ ímbá ĩ ní ꞌbeé yị̃ị́ bãlãlã rĩ agá ị̃ꞌbị́ ọ̃sụ̃kã be ãndíãndí rĩ pi urụzú rĩ tị́nị.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 Ị̃ꞌbị́ rĩ pi kâ ĩ tõó gaá ímbá rĩ agá ꞌdãá tré, ãgõ ị̃ꞌbị́ ꞌbeꞌbá rĩ pi ísékí ímbá rĩ yị̃ị́ rĩ agásĩ ãmvé nõó. Kộpi ní kúru úrízú vũgá, kộpi ní ị̃ꞌbị́ múké múké rĩ pi ũpẽzú ũꞌbãzú ũvú rĩ pi agá, ꞌbo kộpi úꞌbékí ị̃ꞌbị́ ũnjí rĩ pi ásé agá.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 Lókí ụ̃dụ̃ vé rĩ gé, tã rĩ ímụ́ ꞌi nga sụ̃ ꞌdĩri tị́nị. Múngú ri ímụ́ mãlãyíkã rĩ pi ĩpẽ ímụ́ ꞌbá riꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi ãsámvú aco ꞌbá tã ꞌoꞌbá pịrị rĩ pi be.
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 Kộpi ímụ́ ꞌbá tã ꞌoꞌbá ũnjí rĩ pi úꞌbé ãcí ciípi kú nyãlũ rĩ agá, kộpi ímụ́ ngo ãzini sị́kányá ci ãcí rĩ vé fingárá ĩ rụ́ꞌbá gá rĩ sĩ.”
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Tã má ní átá ꞌdĩꞌbée fi nyo ĩmi drị̃gé rá?”
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBá ãlu ãlu riípi tãị́mbị́ ímbápi rĩ, ímbákí ĩri mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ vé tã sĩ gí, ꞌbá ꞌdĩri adri sụ̃ jó ꞌdị́pa ívé ngá úꞌdí rĩ íꞌdụ́pi ngá ụ̃kụ rĩ be ívé jó agásĩ ãmvé rĩ tị́nị.”
52 Então Jesus lhes disse:
53 Yẹ́sụ̃ kã nãpí rĩ ũlũú dẹẹ́, ĩri ní fũzú ãngũ ꞌdãri agásĩ ãmvé.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 Gõ ꞌdeé mụụ́ Nãzẽrétã gá kụ̃rụ́ ĩri ní mbazú rĩ gé, ĩri ní íꞌdózú ꞌbá rĩ pi ímbázú Jó Múngú ri Zịzú rĩ agá ꞌdãá, sẽ ꞌbá rĩ pi ní ãyãngárá, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Ágó ꞌdĩri ị́sụ́ úmĩ rizú tã ãyãzú ãyãyã ꞌdĩri ꞌozú rĩ íngũgá?”
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 Kộpi ní kpá gõzú zịzú kínĩ, “Ágó ꞌdĩri adri ꞌbá riípi párángi faápi rĩ vé mvá kuyé? Ágó ꞌdĩri vé ẹ́ndrẹ́pị adri Mãríyã ꞌi kuyé? Ĩrivé ẹ́drị́pị́ị adri Yõkóbũ ꞌi, Yõsépã ꞌi, Sị̃mọ́nã ꞌi, ãzini Yụ́dã ꞌi kuyé?
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 Ĩrivé ọ́mvụ́pị́ị ꞌdĩꞌbée rikí nyo adrií ꞌbá be trụ́ kuyé? Ágó ꞌdĩri ị́sụ́ tã ꞌdĩꞌbée íngázú íngũgá?”
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 ꞌBá rĩ pi ã ꞌa vekí ũnjí ũnjí tã ĩri ní ꞌoó ꞌdĩꞌbée sĩ.
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 Yẹ́sụ̃ ꞌo tã ãyãzú ãyãyã ni ãngũ ꞌdãri agá kárákará kuyé, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌbá ãngũ ꞌdãri agá rĩ pi ẹ̃ꞌyị̃ngárá ãkó.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.