Marcos 14

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ, ãzini Ụ̃mụ̃ ĩ ní Pánga ni ꞌBãá Údrá ku rĩ nyazú rĩ vé ụ́ꞌdụ́ kã aceé ị̃rị̃, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí Yẹ́sụ̃ ã tã ndrĩí lẽzú ĩri rụzú, ĩ ꞌdịkí rí ĩri drãá ꞌdĩísĩ rá.
1 Ora, dali a dois dias seria a festa da Páscoa e dos {pães} Ázimos; e os sumos sacerdotes e os escribas buscavam algum meio de prender Jesus à traição para matá-lo.
2 Kộpi rikí ꞌyoó kínĩ, “Lẽ ꞌbâ rụkí Yẹ́sụ̃ ri ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ nyazú rĩ gé ku, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌbá rĩ pi ímụ́ íngá ꞌbá drị̃gé gí.”
2 Mas não durante a festa, diziam eles, para não haver talvez algum tumulto entre o povo.
3 Yẹ́sụ̃ kã rií adrií Bẽtẽníyã gá ꞌdãá, ri adrií Sị̃mọ́nã ọ́tụ́ ũfú ní nyaá rĩ vé ãngá. Yẹ́sụ̃ kã úrí ínyá nyangárá gá, ũkú ãzi ní ímụ́zú ũdu ngụ̃ụ́pi ndrị̃ndrị̃ ni be drị́gé mãlãngĩ agá, ũdu rĩ ãjẽ be ãmbúgú. Ũkú rĩ ní mãlãngĩ rĩ ẽ tị zị̃zú, ĩri ní ũdu rĩ dãzú Yẹ́sụ̃ drị̃gé.
3 Jesus se achava em Betânia, em casa de Simão, o leproso. Quando ele se pôs à mesa, entrou uma mulher trazendo um vaso de alabastro cheio de um perfume de nardo puro, de grande preço, e, quebrando o vaso, derramou-lho sobre a cabeça.
4 Tã ꞌdĩri sẽ ꞌbá ụrụkọ ụ̃mụ̃ rĩ gé ꞌdãlé rĩ pi ẽ ẹ́sị́ ve rá, kộpi ní rizú unuzú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “Ngá ũkú rĩ ní rizú ũdu rĩ izazú ꞌdíni rĩ ãꞌdi?”
4 Alguns, porém, ficaram indignados e disseram entre si: Por que este desperdício de bálsamo?
5 Kộpi íngákí ũkú rĩ drị̃gé mgbárãsĩ. Kộpi kínĩ, “Ũkú rĩ té ũdu rĩ ụzị mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ na, ĩri té mũfẽngã ni awa ꞌbá ngá ãkó rĩ pi ní.”
5 Poder-se-ia tê-lo vendido por mais de trezentos denários, e os dar aos pobres. E irritavam-se contra ela.
6 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Lẽ ĩmi kukí ũkú rĩ, ngá ĩmi ní rizú ũkú rĩ ẽ drị̃ izazú ꞌdíni rĩ ãꞌdi? Tã ũkú rĩ ní ꞌoó má ní ꞌdĩri, ĩri tã múké,
6 Mas Jesus disse-lhes: Deixai-a. Por que a molestais? Ela me fez uma boa obra.
7 ãꞌdiãtãsĩyã ụ́ꞌdụ́ céré ĩmi ri adri ꞌbá ngá ãkó rĩ pi be trụ́, ĩmi lẽkí dõ kộpi ẽ ĩzã koó, ĩmi ícó ko rá. ꞌBo má ícó áwí adrií ĩmi be nõgó rõ ku.
7 Vós sempre tendes convosco os pobres e, quando quiserdes, podeis fazer-lhes bem; mas a mim não me tendes sempre.
8 Ũkú ꞌdĩri ꞌo ngá ꞌí ní lẽé ꞌoó má ní rĩ gí. Má ní drĩ adrizú ídri rú rĩ gé, ũkú rĩ dã ũdu mâ rụ́ꞌbá trịzú ãní, má kãdõ ímụ́ drãá, ị́sụ́ trị mâ rụ́ꞌbá ũdu rĩ sĩ ị́nọ́gọ́sị́ gí.
8 Ela fez o que pode: embalsamou-me antecipadamente o corpo para a sepultura.
9 Ádarú á lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, ꞌbá rĩ pi kádõ rií ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ ũlũú mụzú vũ drị̃gé sĩ, kộpi tã ũkú rĩ ní ꞌoó rĩ ígá, kộpi ũlũ mụzú ꞌbá rĩ pi ní.”
9 Em verdade vos digo: onde quer que for pregado em todo o mundo o Evangelho, será contado para sua memória o que ela fez.
10 Kúru Yụ́dã Ĩsĩkãrĩyótã Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi ní ꞌdezú mụzú atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi vúgá ꞌdãá, ꞌî ꞌbe rí Yẹ́sụ̃ ã ũli, kộpi ã rụkí rí ĩri.
10 Judas Iscariotes, um dos Doze, foi avistar-se com os sumos sacerdotes para lhes entregar Jesus.
11 Atala atala rĩ pi drị̃gé ꞌdĩꞌbée kâ tã ꞌdĩri yịị́, kộpi adrikí ãní ãyĩkõ sĩ, kộpi ꞌyokí ĩ tị sĩ kínĩ, ĩ Yụ́dã ní mũfẽngã sẽ rá. Kúru Yụ́dã ní lẹ́tị ndãzú Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbezú ãní.
11 A esta notícia, eles alegraram-se e prometeram dar-lhe dinheiro. E ele buscava ocasião oportuna para o entregar.
12 Ụ́ꞌdụ́ ĩ ní íꞌdózú Ụ̃mụ̃ ĩ ní Pánga ni ꞌBãá Údrá ku rĩ nyazú rĩ gé, Yãhụ́dị̃ rĩ pi céré ãlu ãlu kãbĩlõ mvá íꞌdụ́ lị rọ̃bọ̃ŋọ̃ rú Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ gé, Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ĩri zịzú kínĩ, “Mí lẽ ꞌbâ mụkí ínyá mí ní lẽé nyaá Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ áꞌdí íngũgá?”
12 No primeiro dia dos Ázimos, em que se imolava a Páscoa, perguntaram-lhe os discípulos: Onde queres que preparemos a refeição da Páscoa?
13 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá ị̃rị̃ ni pi pẽzú, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi mụkí kụ̃rụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ agá ꞌdãá, ĩmi ca mụ ágó ãzi ị́sụ́ ꞌdãlé, ĩri ri ũdrí ꞌdụ mụzú yịị́ be agá. Ĩmi ꞌdekí mụụ́ vú ni gé sĩ.
13 Ele enviou dois dos seus discípulos, dizendo: Ide à cidade, e sair-vos-á ao encontro um homem, carregando um cântaro de água.
14 Jó ꞌdị́pa rĩ kãdõ fií jó agá ꞌdãá, ĩmi lũkí ĩri ní kínĩ, ‘Ímbápi kĩnĩ, “ꞌBâ ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ nya mávé ꞌbá mâ pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be íngũgá?” ’
14 Segui-o e, onde ele entrar, dizei ao dono da casa: O Mestre pergunta: Onde está a sala em que devo comer a Páscoa com os meus discípulos?
15 Jó ꞌdị́pa ri ĩmi jị tụ mụzú jó ꞌa be ãmbúgú ụrụgégé, ĩ ní ngá ụ̃mụ̃ vé rĩ útú ũꞌbãá kuú ꞌa ni gé ị́nọ́gọ́sị́ gí rĩ agá ꞌdãá, ĩri ĩmi ní jó rĩ iꞌda. Kúru ĩmi áꞌdíkí ínyá rĩ, ĩmi ũꞌbãkí jó rĩ agá ꞌdãá.”
15 E ele vos mostrará uma grande sala no andar superior, mobiliada e pronta. Fazei ali os preparativos.
16 Kúru ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée ní ngazú ꞌdezú mụzú kụ̃rụ́ rĩ agá ꞌdãá, kộpi cakí tã rĩ ị́sụ́, sụ̃ nyo Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó rĩ tị́nị. Kộpi ní ínyá ĩ ní lẽé mụụ́ nyaá ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ áꞌdízú, kộpi ní ũꞌbãzú jó rĩ agá ꞌdãá.
16 Partiram os discípulos para a cidade e acharam tudo como Jesus lhes havia dito, e prepararam a Páscoa.
17 Kã mụụ́ adrií ũndré sĩ, Yẹ́sụ̃ pi ní ícázú ívé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi be.
17 Chegando a tarde, dirigiu-se ele para lá com os Doze.
18 Yẹ́sụ̃ pi kâ úrí ínyá rĩ nyangárá gá ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá ꞌbá ní rií ngá nyaá ĩri be trụ́ rĩ ímụ́ mâ ũli ꞌbe nĩ.”
18 E enquanto estavam sentados à mesa e comiam, Jesus disse: Em verdade vos digo: um de vós que come comigo me há de entregar.
19 Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri sẽ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá ꞌdĩꞌbée ní ĩzãngã ambamba, ꞌbá ãlu ãlu ꞌde rí Yẹ́sụ̃ ri zịị́, “ꞌBá rĩ adri nyo ma ꞌi ku?”
19 Começaram a entristecer-se e a perguntar-lhe, um após outro: Porventura sou eu?
20 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi ꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée, ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá ínyá dũúpi má be trụ́ sákãnĩ nõri agá rĩ, ꞌbá rĩ adriípi ꞌdĩ.”
20 Respondeu-lhes ele: É um dos Doze, que se serve comigo do mesmo prato.
21 Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ĩ ímụ́ ma ꞌdị drã rá, sụ̃ ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ tị́nị. ꞌBo ĩzãngã rĩ ímụ́ adri ꞌbá mâ ũli ꞌbeépi rĩ vé ni! Ọ́tụ́ ã tịkí dõ ágó ꞌdĩri kuyé, ĩri té adri múké.
21 O Filho do homem vai, segundo o que dele está escrito, mas ai daquele homem por quem o Filho do homem for traído! Melhor lhe seria que nunca tivesse nascido...
22 Yẹ́sụ̃ pi kâ úrí ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ngá nyangárá gá, ĩri ní pánga íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní ꞌa ni ãndĩzú, ĩri ní sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi ẹ́ꞌyị́kí nyaá, ꞌdĩri rụ́ꞌbá mávé rĩ.”
22 Durante a refeição, Jesus tomou o pão e, depois de o benzer, partiu-o e deu-lho, dizendo: Tomai, isto é o meu corpo.
23 Ĩri ní kpá kópõ vị́nyọ̃ be agá rĩ íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní sẽzú kộpi ní, kộpi ní céré ẹ́ꞌyị́zú mvụzú.
23 Em seguida, tomou o cálice, deu graças e apresentou-lho, e todos dele beberam.
24 Kúru ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌDĩri mávé ãrí dãápi, má ní ũndĩ rụzú ꞌbá kárákará pi ã tã sĩ rĩ.
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue, o sangue da aliança, que é derramado por muitos.
25 Ádarú ã lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, íꞌdózú ãndrũ mụzú drị̃drị̃, á gõ vị́nyọ̃ mvụụ́ dị̃ị́ ku, ma mụ vị́nyọ̃ úꞌdí mvụ mãlũngã Múngú vé rĩ gé.”
25 Em verdade vos digo: já não beberei do fruto da videira, até aquele dia em que o beberei de novo no Reino de Deus.
26 Kúru kộpi ní úngó ngozú, kộpi ní ꞌdezú mụzú ánga ĩ ní zịị́ Írã Õlívẽ vé rĩ drị̃gé ꞌdãá.
26 Terminado o canto dos Salmos, saíram para o monte das Oliveiras.
27 Kộpi ní rií mụngárá gá lẹ́tị gé ꞌdĩgé, Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi céré ímụ́ ápá mâ rụ́ꞌbá gá sĩ rá, ãꞌdiãtãsĩyã sĩkí Búkũ Múngú vé rĩ agá kínĩ,
27 E Jesus disse-lhes: Vós todos vos escandalizareis, pois está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas serão dispersas {Zac 13,7}.
28 ꞌBo má kãdõ íngá gõó ídri rú, ma ꞌde mụzú ĩmî drị̃lé gá sĩ drị̃drị̃ ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ gé ꞌdãlé, ꞌbâ mụ ꞌbâ ị́sụ́ ĩmi be ꞌdãlé.”
28 Mas depois que eu ressurgir, eu vos precederei na Galiléia.
29 Pétẽró ní ꞌyozú ĩri ní kĩnĩ, “ꞌBá rĩ pi dõ céré ápá mî rụ́ꞌbá gá sĩ rá drãáãsĩyã, má ícó ápá ku.”
29 Entretanto, Pedro lhe respondeu: Ainda que todos se escandalizem de ti, eu, porém, nunca!
30 Yẹ́sụ̃ ní újázú ĩri ní kĩnĩ, “Pétẽró, ị́nị́ŋá ãndrũ nõri sĩ, mi ímụ́ ma gã ca vú na, vụ́drị̃ ni gé, lõgúlõgú ri ímụ́ cẽré ꞌbe vú ị̃rị̃.”
30 Jesus disse-lhe: Em verdade te digo: hoje, nesta mesma noite, antes que o galo cante duas vezes, três vezes me terás negado.
31 Pétẽró gõ rií tã rĩ sií dị̃ị́ dị̃ị́ kĩnĩ, “Má ícó ãluŋáni ꞌyoó á gã mi sĩ ꞌdíni ku, ꞌbâ ũdrã mí be trụ́.” ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi céré ngakí ꞌyoó, sụ̃ Pétẽró ní ꞌyoó ꞌdĩri tị́nị.
31 Mas Pedro repetia com maior ardor: Ainda que seja preciso morrer contigo, não te renegarei.E todos disseram o mesmo.
32 Yẹ́sụ̃ pi ní ꞌdezú mụzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ãngũ ĩ ní zịị́ Gẽtẽsẽmánĩ rĩ gé ꞌdãlé, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi úríkí ꞌdĩgé, ma drĩ mụ Múngú ri zị.”
32 Foram em seguida para o lugar chamado Getsêmani, e Jesus disse a seus discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto vou orar.
33 Yẹ́sụ̃ jị Pétẽró pi Yõkóbũ be, Yũwánĩ sĩ mụzú ꞌí vúgá sĩ ĩndĩ. Ĩzãngã ŋõ ẹ́sị́ ni ambamba.
33 Levou consigo Pedro, Tiago e João; e começou a ter pavor e a angustiar-se.
34 Ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩzãngã fi má ẹ́sị́ agá nõlé, lẽ ma ꞌdịị́ drãá. Ĩmi adrikí ꞌdĩgé, ꞌbo ĩmi adrikí mị be mgbọ, ã kokí ụ́ꞌdụ́ ku.”
34 Disse-lhes: A minha alma está numa tristeza mortal; ficai aqui e vigiai.
35 Yẹ́sụ̃ gõ ꞌi útrú drị̃drị̃ mãdã, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú, ĩri ní Múngú ri zịzú kĩnĩ, “Ícó dõ rá, lẽ tã ũkpó ũkpó ꞌdíni ꞌdĩri ã nga ꞌi mâ rụ́ꞌbá gá ku.”
35 Adiantando-se alguns passos, prostrou-se com a face por terra e orava que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 Ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ábã, má Ẹ́tẹ́pị, tã ãzi mi ndẽépi ni ꞌdãáyo. Ícó dõ rá, ꞌí ꞌdụ kópõ ĩzãngã vé ꞌdĩri mâ rụ́ꞌbá gá sĩ rá. ꞌÍ ꞌo tã mî ẹ́sị́ ní lẽé rĩ, adri ꞌyozú kínĩ tã mâ ẹ́sị́ ní lẽé rĩ ku.”
36 Aba! {Pai!}, suplicava ele. Tudo te é possível; afasta de mim este cálice! Contudo, não se faça o que eu quero, senão o que tu queres.
37 Yẹ́sụ̃ ní ꞌi újázú gõzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vúgá ꞌdãá, ị́sụ́ kộpi ri ụ́ꞌdụ́ ko. Ĩri ní ꞌyozú Sị̃mọ́nã Pétẽró ní kĩnĩ, “Ĩmi ri ụ́ꞌdụ́ ko? Ĩmi ícókí nyo adrií mị be mgbọ sâ be ãlu ku?
37 Em seguida, foi ter com seus discípulos e achou-os dormindo. Disse a Pedro: Simão, dormes? Não pudeste vigiar uma hora!
38 Lẽ ĩmi adrikí mị be mgbọ, ĩmi zịkí Múngú ri, tã ũkpó ũkpó ni ẽ ímụ́ rí ĩmi ụ̃ꞌbị̃ị́ ku. Ẹ́sị́ ĩmivé rĩ lẽ kõdô tã ꞌoó pịrị, ꞌbo ĩmî rụ́ꞌbá ní adrií ũkpõ ãkó rĩ sĩ, ĩmi ícókí tã pịrị ꞌoó ku.”
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação. Pois o espírito está pronto, mas a carne é fraca.
39 Yẹ́sụ̃ gõ kpá ꞌdeé mụụ́ Múngú ri zịị́ dị̃ị́, sụ̃ ꞌí ní té zịị́ drị̃drị̃ rĩ tị́nị.
39 Afastou-se outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Yẹ́sụ̃ kã ꞌi újá gõó vúlé ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vúgá ꞌdãá dị̃ị́, ị́sụ́ kộpi ri ụ́ꞌdụ́ ko, ãꞌdiãtãsĩyã ụ́ꞌdụ́ rĩ drĩ kộpi mị gé ꞌdãá ũgõgõ, sẽ kộpi ndãkí átángá ĩ ní lẽé átá rĩ tí.
40 Voltando, achou-os de novo dormindo, porque seus olhos estavam pesados; e não sabiam o que lhe responder.
41 Yẹ́sụ̃ kã ꞌi újá caá kộpi vúgá ꞌdãá vú na ni gé, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi drĩ ri ụ́ꞌdụ́ rĩ koko, ãzini ĩmi drĩ ri uvuvu? Ĩmi kokí ụ́ꞌdụ́ rĩ ẹ̃sị́rị́! Sâ ĩ ní ꞌBá Mvá ri rụzú sẽzú ꞌbá ũnjí rĩ pi drị́gé rĩ ícó gí.
41 Voltando pela terceira vez, disse-lhes: Dormi e descansai. Basta! Veio a hora! O Filho do homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores.
42 Ĩmi íngákí ụrụ! ꞌBá ꞌdekí mụụ́! ꞌBá mâ ũli ꞌbeépi rĩ ícá gí.”
42 Levantai-vos e vamos! Aproxima-se o que me há de entregar.
43 Yẹ́sụ̃ kã drĩ átángá rĩ átá dẹẹ́ ꞌí tị gé sĩ kuyé, koro Yụ́dã Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbeépi rĩ ní ícázú, Yụ́dã ri ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi. ꞌBá kárákará ímụ́kí Yụ́dã pi be trụ́, kộpi íꞌdụ́kí ị́lị́ ãco ãco ni pi, ãzini túré pi be ímụ́zú ĩ drị́gé sĩ ĩndĩ. Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi, ãzini ꞌbá ambugu rĩ pi be, ĩpẽkí kộpi ímụ́zú nĩ.
43 Ainda falava, quando chegou Judas Iscariotes, um dos Doze, e com ele um bando armado de espadas e cacetes, enviado pelos sumos sacerdotes, escribas e anciãos.
44 Yụ́dã lũ ãngáráwá rĩ pi ní drị̃drị̃ kĩnĩ, “Ágó má ní mụụ́ uꞌdeé ẹzịị́ bẹ̃drị̃ sĩ rĩ, ꞌbá rĩ ĩri adriípi ꞌdĩ. Ĩmi rụkí ĩri, ĩmi jịkí ĩri mụzú, ĩmi ũtẽkí ĩri mụzú ũtẽtẽ.”
44 Ora, o traidor tinha-lhes dado o seguinte sinal: Aquele a quem eu beijar é ele. Prendei-o e levai-o com cuidado.
45 Kộpi kâ caá, koro Yụ́dã ní ꞌdezú mụzú Yẹ́sụ̃ vúgá ꞌdãá, ĩri ní ꞌyozú Yẹ́sụ̃ ní kĩnĩ, “Ímbápi!” Ĩri ní kúru Yẹ́sụ̃ ri uꞌdezú ẹzịzú bẹ̃drị̃ sĩ.
45 Assim que ele se aproximou de Jesus, disse: Rabi!, e o beijou.
46 Kúru ãgõ ímụ́ꞌbá Yụ́dã pi be ꞌdĩꞌbée ní Yẹ́sụ̃ ri rụzú.
46 Lançaram-lhe as mãos e o prenderam.
47 Ãgõ pá tuꞌbá Yẹ́sụ̃ ã gãrã gá ꞌdĩꞌbée vé ãlu ní ívé ị́lị́ ãco rĩ ínjézú kẽréwũ rĩ agásĩ, ĩri ní átálágú ãmbúgú rĩ vé ãtíꞌbá ẽ bị́ gazú mvọ́rụ́ ꞌdezú vũgá ꞌdãá.
47 Um dos circunstantes tirou da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e decepou-lhe a orelha.
48 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ꞌbá ꞌi rụꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ngá ĩmi ní ímụ́zú ị́lị́ ãco ãco ni pi be, ãzini túré pi be drị́gé, ma rụzú sụ̃ ꞌbá tã ũnjí ꞌoópi rĩ tị́nị rĩ ãꞌdi?
48 Mas Jesus tomou a palavra e disse-lhes: Como a um bandido, saístes com espadas e cacetes para prender-me!
49 Ụ́ꞌdụ́ céré ꞌbá rikí adrií ĩmi be trụ́, á ri ĩmi ímbá Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, ĩmi rụkí ma kuyé. ꞌBo tã ꞌi ngaápi mâ rụ́ꞌbá gá ãndrũ nõri, ã sẽ rí tã ĩ ní sĩí kú Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ, ã nga rí ꞌi fũú tị́nị gé bẽnĩ.”
49 Entretanto, todos os dias estava convosco, ensinando no templo, e não me prendestes. Mas isso acontece para que se cumpram as Escrituras.
50 Kúru Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ngakí ápá céré, kukí Yẹ́sụ̃ ri kú ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ.
50 Então todos o abandonaram e fugiram.
51 Kẹ̃rị́mvá ãzi ri ꞌdeé mụzú Yẹ́sụ̃ ã vụ́drị̃ gé sĩ, ndrã bõngó ꞌî rụ́ꞌbá gá. ꞌBá rĩ pi kâ lẽé ĩri rụụ́,
51 Seguia-o um jovem coberto somente de um pano de linho; e prenderam-no.
52 kẹ̃rị́mvá rĩ ánjó ꞌi kộpi drị́gé sĩ, ku ívé bõngó kuú kộpi drị́gé, ápá mụzú rụ́ꞌbá be ule.
52 Mas, lançando ele de si o pano de linho, escapou-lhes despido.
53 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ri rụꞌbá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú átálágú ãmbúgú rĩ vé ãngá. Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá drị̃koma rú rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi be, úmúkí ĩ céré vũrã ãlu gé.
53 Conduziram Jesus à casa do sumo sacerdote, onde se reuniram todos os sacerdotes, escribas e anciãos.
54 Pétẽró ri ꞌdeé mụzú Yẹ́sụ̃ ã vụ́drị̃ gé sĩ, se ꞌi gõó vúlé rú ãsámvú sĩ. Kã caá átálágú ãmbúgú rĩ vé bóró gá ꞌdãá, mụ úrí ꞌbá ãngũ ũtẽꞌbá rĩ pi be trụ́, rií ãcí yuú.
54 Pedro o foi seguindo de longe até dentro do pátio. Sentou-se junto do fogo com os servos e aquecia-se.
55 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tã lịꞌbá rĩ pi be céré, rikí lẹ́tị ndãá lẽzú tã ũnjí ị́sụ́zú Yẹ́sụ̃ ã rụ́ꞌbá gá, ĩ ꞌdịkí rí ĩri drãá ãní, ꞌbo kộpi ị́sụ́kí tã ũnjí rụ́ꞌbá ni gé kuyé.
55 Os sumos sacerdotes e todo o conselho buscavam algum testemunho contra Jesus, para o condenar à morte, mas não o achavam.
56 ꞌBá kárákará ꞌdekí rií ũnjõ ụ́lị́ Yẹ́sụ̃ drị̃gé, ꞌbo átángá kộpivé rĩ, úmú ꞌi trụ́ kuyé.
56 Muitos diziam falsos testemunhos contra ele, mas seus depoimentos não concordavam.
57 Kúru ꞌbá ụrụkọꞌbée ní ngazú pá tuzú ụrụ sĩ, ũnjõ úlị́zú Yẹ́sụ̃ drị̃gé, kộpi kínĩ,
57 Levantaram-se, então, alguns e deram esse falso testemunho contra ele:
58 “ꞌBá yịkí rá, Yẹ́sụ̃ ri ꞌyoó kĩnĩ, ‘Ma Jó Múngú vé ꞌbá áda ní sịị́ rĩ ũŋõ kpélékpélé, ma gõ ãzi ni sị ụ́ꞌdụ́ na agá, ꞌbá áda sị nĩ ku.’ ”
58 Ouvimo-lo dizer: Eu destruirei este templo, feito por mãos de homens, e em três dias edificarei outro, que não será feito por mãos de homens.
59 ꞌBo átángá kộpi ní átá rĩ úmú ꞌi trụ́ kuyé.
59 Mas nem neste ponto eram coerentes os seus testemunhos.
60 Átálágú ãmbúgú rĩ ní íngázú pá tuzú ụrụ sĩ ꞌbá tã lịꞌbá ꞌdĩꞌbée ãsámvú gé, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kĩnĩ, “Tã ãgõ ꞌdĩꞌbée ní rií ũmbĩí mí drị̃gé kárákará ꞌdĩꞌbée, ꞌí ꞌyo átángá mí tị gé sĩ ku ãsĩ?”
60 O sumo sacerdote levantou-se no meio da assembléia e perguntou a Jesus: Não respondes nada? O que é isto que dizem contra ti?
61 ꞌBo Yẹ́sụ̃ újí kíri, zị̃ ꞌî tị átángá ꞌyozú ãluŋáni kuyé.
61 Mas Jesus se calava e nada respondia. O sumo sacerdote tornou a perguntar-lhe: És tu o Cristo, o Filho de Deus bendito?
62 Yẹ́sụ̃ ní újázú ĩri ní kĩnĩ, “ꞌBá rĩ ma ꞌi, ma ꞌBá Mvá ꞌi, úmvúlésĩ ĩmi ímụ́ ma ndre, ma úrí Múngú Ũkpõ ꞌDị́pa vé drị́ ẹ̃ndẹ́pị gé, ma ĩgõ ímụ́ ꞌbụ̃ gé ꞌdãásĩ vũgá nõó ị́rị́bị́tị agásĩ.”
62 Jesus respondeu: Eu o sou. E vereis o Filho do Homem sentado à direita do poder de Deus, vindo sobre as nuvens do céu.
63 Átálágú ãmbúgú rĩ ní ívé bõngó ãsĩzú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ngá ꞌbá ní ãdúꞌbá ụrụkọ lẽzú dị̃ị́ rĩ ãꞌdi?
63 O sumo sacerdote rasgou então as suas vestes. Para que desejamos ainda testemunhas?!, exclamou ele.
64 Ĩmi yịkí ĩmî bị́ sĩ rá, ị̃njị̃ Múngú ri ku. Ĩmi ụ̃sụ̃kí tã ꞌdĩri drị̃gé ngóni?”
64 Ouvistes a blasfêmia! Que vos parece? E unanimemente o julgaram merecedor da morte.
65 ꞌBá rĩ pi ã ụrụkọꞌbée íꞌdókí rií tụ̃sụ́ úwé Yẹ́sụ̃ ã rụ́ꞌbá gá, kộpi úmbékí mị ni bõngó sĩ cí, kộpi íꞌdókí rií ĩri udịị́, kộpi ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “ꞌÍ lũ ꞌbá ní, ꞌbá mi udịꞌbá rĩ pi ãꞌdi pi?” ꞌBá ãngũ ũtẽꞌbá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú ꞌdĩísĩ rá, kộpi ní rizú ĩri ũgbãzú mụzú.
65 Alguns começaram a cuspir nele, a tapar-lhe o rosto, a dar-lhe socos e a dizer-lhe: Adivinha! Os servos igualmente davam-lhe bofetadas.
66 Pétẽró kã rií adrií jó tã lịzú rĩ vé bóró gá ꞌdãá, átálágú ãmbúgú rĩ vé ãtíꞌbá ũkúŋá rú rĩ ní ímụ́zú.
66 Estando Pedro embaixo, no pátio, veio uma das criadas do sumo sacerdote.
67 Ĩri ní Pétẽró ri ndrezú, ĩri ri ãcí yu. Ãtíꞌbá ũkúŋá rú rĩ ndre Pétẽró ri gõgõ.
67 Ela fixou os olhos em Pedro, que se aquecia, e disse: Também tu estavas com Jesus de Nazaré.
68 Pétẽró gã, kĩnĩ, “ꞌBá rĩ adri ma ꞌi ku! Tã mí ní átá ꞌdĩri fi má drị̃gé ãluŋáni kuyé.” Pétẽró ní ꞌdezú mụzú kání rĩ vé kẹ̃ẹ́tịlé gá ꞌdãá, lõgúlõgú ní cẽré ꞌbezú.
68 Ele negou: Não sei, nem compreendo o que dizes. E saiu para a entrada do pátio; e o galo cantou.
69 Ãtíꞌbá ũkúŋá rú rĩ kã ndreé Pétẽró tu pá kuú ꞌdãá, ĩri ní ꞌyozú ꞌbá pá tuꞌbá ꞌí gãrã gá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ágó ꞌdĩri, ĩri ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vé ãzi!”
69 A criada, que o vira, começou a dizer aos circunstantes: Este faz parte do grupo deles.
70 Pétẽró gã kĩnĩ, “ꞌBá rĩ adri ma ꞌi ku!”
70 Mas Pedro negou outra vez. Pouco depois, os que ali estavam diziam de novo a Pedro: Certamente tu és daqueles, pois és galileu.
71 Pétẽró ní ꞌi trizú, ĩri ní ũyõ sõzú kĩnĩ, “Múngú ẹndrẹtị gé, á nị̃ mâ ágó ĩmi ní rií tã ni ꞌyoó ꞌdĩri kuyé.”
71 Então ele começou a praguejar e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais.
72 Koro lõgúlõgú ní gõzú cẽré vú ị̃rị̃ ni ꞌbezú. Pétẽró ní tã Yẹ́sụ̃ ní ándúrú ꞌyoó ꞌí ní kínĩ, “Mi ímụ́ ma gã ca vú na, vụ́drị̃ ni gé, lõgúlõgú ri ímụ́ cẽré ꞌbe ca vú ị̃rị̃” ꞌdãri ígázú. Pétẽró íꞌdó rií ngoóngo.
72 E imediatamente cantou o galo pela segunda vez. Pedro lembrou-se da palavra que Jesus lhe havia dito: Antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás. E, lembrando-se disso, rompeu em soluços.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.