Marcos 14

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ, ãzini Ụ̃mụ̃ ĩ ní Pánga ni ꞌBãá Údrá ku rĩ nyazú rĩ vé ụ́ꞌdụ́ kã aceé ị̃rị̃, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí Yẹ́sụ̃ ã tã ndrĩí lẽzú ĩri rụzú, ĩ ꞌdịkí rí ĩri drãá ꞌdĩísĩ rá.
1 Faltavam dois dias para a Festa da Páscoa e a Festa dos Pães sem Fermento . Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito de prender Jesus em segredo e matá-lo.
2 Kộpi rikí ꞌyoó kínĩ, “Lẽ ꞌbâ rụkí Yẹ́sụ̃ ri ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ nyazú rĩ gé ku, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌbá rĩ pi ímụ́ íngá ꞌbá drị̃gé gí.”
2 Eles diziam: — Não vamos fazer isso durante a festa, para não haver uma revolta no meio do povo.
3 Yẹ́sụ̃ kã rií adrií Bẽtẽníyã gá ꞌdãá, ri adrií Sị̃mọ́nã ọ́tụ́ ũfú ní nyaá rĩ vé ãngá. Yẹ́sụ̃ kã úrí ínyá nyangárá gá, ũkú ãzi ní ímụ́zú ũdu ngụ̃ụ́pi ndrị̃ndrị̃ ni be drị́gé mãlãngĩ agá, ũdu rĩ ãjẽ be ãmbúgú. Ũkú rĩ ní mãlãngĩ rĩ ẽ tị zị̃zú, ĩri ní ũdu rĩ dãzú Yẹ́sụ̃ drị̃gé.
3 Jesus estava no povoado de Betânia, sentado à mesa na casa de Simão, o Leproso. Então uma mulher chegou com um frasco feito de alabastro , cheio de perfume de nardo puro, muito caro. Ela quebrou o gargalo do frasco e derramou o perfume na cabeça de Jesus.
4 Tã ꞌdĩri sẽ ꞌbá ụrụkọ ụ̃mụ̃ rĩ gé ꞌdãlé rĩ pi ẽ ẹ́sị́ ve rá, kộpi ní rizú unuzú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “Ngá ũkú rĩ ní rizú ũdu rĩ izazú ꞌdíni rĩ ãꞌdi?”
4 Alguns que estavam ali ficaram zangados e disseram uns aos outros: — Que desperdício!
5 Kộpi íngákí ũkú rĩ drị̃gé mgbárãsĩ. Kộpi kínĩ, “Ũkú rĩ té ũdu rĩ ụzị mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ na, ĩri té mũfẽngã ni awa ꞌbá ngá ãkó rĩ pi ní.”
5 Esse perfume poderia ter sido vendido por mais de trezentas moedas de prata , que poderiam ser dadas aos pobres. Eles criticavam a mulher com dureza,
6 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Lẽ ĩmi kukí ũkú rĩ, ngá ĩmi ní rizú ũkú rĩ ẽ drị̃ izazú ꞌdíni rĩ ãꞌdi? Tã ũkú rĩ ní ꞌoó má ní ꞌdĩri, ĩri tã múké,
6 mas Jesus disse:
7 ãꞌdiãtãsĩyã ụ́ꞌdụ́ céré ĩmi ri adri ꞌbá ngá ãkó rĩ pi be trụ́, ĩmi lẽkí dõ kộpi ẽ ĩzã koó, ĩmi ícó ko rá. ꞌBo má ícó áwí adrií ĩmi be nõgó rõ ku.
7 Pois os pobres estarão sempre com vocês, e, em qualquer ocasião que vocês quiserem, poderão ajudá-los. Mas eu não estarei sempre com vocês.
8 Ũkú ꞌdĩri ꞌo ngá ꞌí ní lẽé ꞌoó má ní rĩ gí. Má ní drĩ adrizú ídri rú rĩ gé, ũkú rĩ dã ũdu mâ rụ́ꞌbá trịzú ãní, má kãdõ ímụ́ drãá, ị́sụ́ trị mâ rụ́ꞌbá ũdu rĩ sĩ ị́nọ́gọ́sị́ gí.
8 Ela fez tudo o que pôde, pois antes da minha morte veio perfumar o meu corpo para o meu sepultamento.
9 Ádarú á lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, ꞌbá rĩ pi kádõ rií ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ ũlũú mụzú vũ drị̃gé sĩ, kộpi tã ũkú rĩ ní ꞌoó rĩ ígá, kộpi ũlũ mụzú ꞌbá rĩ pi ní.”
9 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: em qualquer lugar do mundo onde o
10 Kúru Yụ́dã Ĩsĩkãrĩyótã Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi ní ꞌdezú mụzú atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi vúgá ꞌdãá, ꞌî ꞌbe rí Yẹ́sụ̃ ã ũli, kộpi ã rụkí rí ĩri.
10 Judas Iscariotes, que era um dos doze discípulos, foi falar com os chefes dos sacerdotes para combinar como entregaria Jesus a eles.
11 Atala atala rĩ pi drị̃gé ꞌdĩꞌbée kâ tã ꞌdĩri yịị́, kộpi adrikí ãní ãyĩkõ sĩ, kộpi ꞌyokí ĩ tị sĩ kínĩ, ĩ Yụ́dã ní mũfẽngã sẽ rá. Kúru Yụ́dã ní lẹ́tị ndãzú Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbezú ãní.
11 Quando ouviram o que ele disse, eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele. Assim Judas começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus.
12 Ụ́ꞌdụ́ ĩ ní íꞌdózú Ụ̃mụ̃ ĩ ní Pánga ni ꞌBãá Údrá ku rĩ nyazú rĩ gé, Yãhụ́dị̃ rĩ pi céré ãlu ãlu kãbĩlõ mvá íꞌdụ́ lị rọ̃bọ̃ŋọ̃ rú Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ gé, Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ĩri zịzú kínĩ, “Mí lẽ ꞌbâ mụkí ínyá mí ní lẽé nyaá Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ áꞌdí íngũgá?”
12 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento , em que os judeus matavam carneirinhos para comemorarem a Páscoa , os discípulos perguntaram a Jesus: — Onde é que o senhor quer que a gente prepare o jantar da Páscoa para o senhor?
13 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá ị̃rị̃ ni pi pẽzú, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi mụkí kụ̃rụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ agá ꞌdãá, ĩmi ca mụ ágó ãzi ị́sụ́ ꞌdãlé, ĩri ri ũdrí ꞌdụ mụzú yịị́ be agá. Ĩmi ꞌdekí mụụ́ vú ni gé sĩ.
13 Então Jesus enviou dois discípulos com a seguinte ordem:
14 Jó ꞌdị́pa rĩ kãdõ fií jó agá ꞌdãá, ĩmi lũkí ĩri ní kínĩ, ‘Ímbápi kĩnĩ, “ꞌBâ ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ nya mávé ꞌbá mâ pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be íngũgá?” ’
14 e digam ao dono da casa em que ele entrar que o Mestre manda perguntar: “Onde fica a sala em que eu e os meus discípulos vamos comer o jantar da Páscoa?”
15 Jó ꞌdị́pa ri ĩmi jị tụ mụzú jó ꞌa be ãmbúgú ụrụgégé, ĩ ní ngá ụ̃mụ̃ vé rĩ útú ũꞌbãá kuú ꞌa ni gé ị́nọ́gọ́sị́ gí rĩ agá ꞌdãá, ĩri ĩmi ní jó rĩ iꞌda. Kúru ĩmi áꞌdíkí ínyá rĩ, ĩmi ũꞌbãkí jó rĩ agá ꞌdãá.”
15 Então ele mostrará a vocês no andar de cima uma sala grande, mobiliada e arrumada para o jantar. Preparem ali tudo para nós.
16 Kúru ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée ní ngazú ꞌdezú mụzú kụ̃rụ́ rĩ agá ꞌdãá, kộpi cakí tã rĩ ị́sụ́, sụ̃ nyo Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó rĩ tị́nị. Kộpi ní ínyá ĩ ní lẽé mụụ́ nyaá ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ áꞌdízú, kộpi ní ũꞌbãzú jó rĩ agá ꞌdãá.
16 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
17 Kã mụụ́ adrií ũndré sĩ, Yẹ́sụ̃ pi ní ícázú ívé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi be.
17 Quando anoiteceu, Jesus chegou com os doze discípulos.
18 Yẹ́sụ̃ pi kâ úrí ínyá rĩ nyangárá gá ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá ꞌbá ní rií ngá nyaá ĩri be trụ́ rĩ ímụ́ mâ ũli ꞌbe nĩ.”
18 Enquanto estavam à mesa, no meio do jantar, ele disse:
19 Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri sẽ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá ꞌdĩꞌbée ní ĩzãngã ambamba, ꞌbá ãlu ãlu ꞌde rí Yẹ́sụ̃ ri zịị́, “ꞌBá rĩ adri nyo ma ꞌi ku?”
19 Eles ficaram tristes e, um por um, começaram a perguntar: — O senhor não está achando que sou eu, está?
20 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi ꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée, ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá ínyá dũúpi má be trụ́ sákãnĩ nõri agá rĩ, ꞌbá rĩ adriípi ꞌdĩ.”
20 Jesus respondeu:
21 Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ĩ ímụ́ ma ꞌdị drã rá, sụ̃ ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ tị́nị. ꞌBo ĩzãngã rĩ ímụ́ adri ꞌbá mâ ũli ꞌbeépi rĩ vé ni! Ọ́tụ́ ã tịkí dõ ágó ꞌdĩri kuyé, ĩri té adri múké.
21 Pois o
22 Yẹ́sụ̃ pi kâ úrí ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ngá nyangárá gá, ĩri ní pánga íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní ꞌa ni ãndĩzú, ĩri ní sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi ẹ́ꞌyị́kí nyaá, ꞌdĩri rụ́ꞌbá mávé rĩ.”
22 Enquanto estavam comendo, Jesus pegou o pão e deu graças a Deus. Depois partiu o pão e o deu aos discípulos, dizendo:
23 Ĩri ní kpá kópõ vị́nyọ̃ be agá rĩ íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní sẽzú kộpi ní, kộpi ní céré ẹ́ꞌyị́zú mvụzú.
23 Em seguida, pegou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois passou o cálice aos discípulos, e todos beberam do vinho.
24 Kúru ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌDĩri mávé ãrí dãápi, má ní ũndĩ rụzú ꞌbá kárákará pi ã tã sĩ rĩ.
24 Então Jesus disse:
25 Ádarú ã lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, íꞌdózú ãndrũ mụzú drị̃drị̃, á gõ vị́nyọ̃ mvụụ́ dị̃ị́ ku, ma mụ vị́nyọ̃ úꞌdí mvụ mãlũngã Múngú vé rĩ gé.”
25 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: nunca mais beberei deste vinho até o dia em que beber com vocês um vinho novo no
26 Kúru kộpi ní úngó ngozú, kộpi ní ꞌdezú mụzú ánga ĩ ní zịị́ Írã Õlívẽ vé rĩ drị̃gé ꞌdãá.
26 Então eles cantaram canções de louvor e foram para o monte das Oliveiras.
27 Kộpi ní rií mụngárá gá lẹ́tị gé ꞌdĩgé, Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi céré ímụ́ ápá mâ rụ́ꞌbá gá sĩ rá, ãꞌdiãtãsĩyã sĩkí Búkũ Múngú vé rĩ agá kínĩ,
27 E Jesus disse aos discípulos:
28 ꞌBo má kãdõ íngá gõó ídri rú, ma ꞌde mụzú ĩmî drị̃lé gá sĩ drị̃drị̃ ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ gé ꞌdãlé, ꞌbâ mụ ꞌbâ ị́sụ́ ĩmi be ꞌdãlé.”
28 Mas, depois que eu for ressuscitado, irei adiante de vocês para a Galileia.
29 Pétẽró ní ꞌyozú ĩri ní kĩnĩ, “ꞌBá rĩ pi dõ céré ápá mî rụ́ꞌbá gá sĩ rá drãáãsĩyã, má ícó ápá ku.”
29 Então Pedro disse a Jesus: — Eu nunca abandonarei o senhor, mesmo que todos o abandonem!
30 Yẹ́sụ̃ ní újázú ĩri ní kĩnĩ, “Pétẽró, ị́nị́ŋá ãndrũ nõri sĩ, mi ímụ́ ma gã ca vú na, vụ́drị̃ ni gé, lõgúlõgú ri ímụ́ cẽré ꞌbe vú ị̃rị̃.”
30 Mas Jesus lhe disse:
31 Pétẽró gõ rií tã rĩ sií dị̃ị́ dị̃ị́ kĩnĩ, “Má ícó ãluŋáni ꞌyoó á gã mi sĩ ꞌdíni ku, ꞌbâ ũdrã mí be trụ́.” ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi céré ngakí ꞌyoó, sụ̃ Pétẽró ní ꞌyoó ꞌdĩri tị́nị.
31 Mas Pedro repetia com insistência: — Eu nunca vou dizer que não o conheço, mesmo que eu tenha de morrer com o senhor! E todos os outros discípulos disseram a mesma coisa.
32 Yẹ́sụ̃ pi ní ꞌdezú mụzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ãngũ ĩ ní zịị́ Gẽtẽsẽmánĩ rĩ gé ꞌdãlé, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi úríkí ꞌdĩgé, ma drĩ mụ Múngú ri zị.”
32 Jesus e os discípulos foram a um lugar chamado Getsêmani. E Jesus lhes disse:
33 Yẹ́sụ̃ jị Pétẽró pi Yõkóbũ be, Yũwánĩ sĩ mụzú ꞌí vúgá sĩ ĩndĩ. Ĩzãngã ŋõ ẹ́sị́ ni ambamba.
33 Então Jesus foi, levando consigo Pedro, Tiago e João. Aí ele começou a sentir uma grande tristeza e aflição
34 Ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩzãngã fi má ẹ́sị́ agá nõlé, lẽ ma ꞌdịị́ drãá. Ĩmi adrikí ꞌdĩgé, ꞌbo ĩmi adrikí mị be mgbọ, ã kokí ụ́ꞌdụ́ ku.”
34 e disse a eles:
35 Yẹ́sụ̃ gõ ꞌi útrú drị̃drị̃ mãdã, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú, ĩri ní Múngú ri zịzú kĩnĩ, “Ícó dõ rá, lẽ tã ũkpó ũkpó ꞌdíni ꞌdĩri ã nga ꞌi mâ rụ́ꞌbá gá ku.”
35 Ele foi um pouco mais adiante, ajoelhou-se, encostou o rosto no chão e pediu a Deus que, se possível, afastasse dele aquela hora de sofrimento.
36 Ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ábã, má Ẹ́tẹ́pị, tã ãzi mi ndẽépi ni ꞌdãáyo. Ícó dõ rá, ꞌí ꞌdụ kópõ ĩzãngã vé ꞌdĩri mâ rụ́ꞌbá gá sĩ rá. ꞌÍ ꞌo tã mî ẹ́sị́ ní lẽé rĩ, adri ꞌyozú kínĩ tã mâ ẹ́sị́ ní lẽé rĩ ku.”
36 Ele orava assim:
37 Yẹ́sụ̃ ní ꞌi újázú gõzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vúgá ꞌdãá, ị́sụ́ kộpi ri ụ́ꞌdụ́ ko. Ĩri ní ꞌyozú Sị̃mọ́nã Pétẽró ní kĩnĩ, “Ĩmi ri ụ́ꞌdụ́ ko? Ĩmi ícókí nyo adrií mị be mgbọ sâ be ãlu ku?
37 Depois voltou e encontrou os três discípulos dormindo. Então disse a Pedro:
38 Lẽ ĩmi adrikí mị be mgbọ, ĩmi zịkí Múngú ri, tã ũkpó ũkpó ni ẽ ímụ́ rí ĩmi ụ̃ꞌbị̃ị́ ku. Ẹ́sị́ ĩmivé rĩ lẽ kõdô tã ꞌoó pịrị, ꞌbo ĩmî rụ́ꞌbá ní adrií ũkpõ ãkó rĩ sĩ, ĩmi ícókí tã pịrị ꞌoó ku.”
38 Vigiem e orem para que não sejam tentados. É fácil querer resistir à tentação; o difícil mesmo é conseguir.
39 Yẹ́sụ̃ gõ kpá ꞌdeé mụụ́ Múngú ri zịị́ dị̃ị́, sụ̃ ꞌí ní té zịị́ drị̃drị̃ rĩ tị́nị.
39 Jesus foi outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Yẹ́sụ̃ kã ꞌi újá gõó vúlé ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vúgá ꞌdãá dị̃ị́, ị́sụ́ kộpi ri ụ́ꞌdụ́ ko, ãꞌdiãtãsĩyã ụ́ꞌdụ́ rĩ drĩ kộpi mị gé ꞌdãá ũgõgõ, sẽ kộpi ndãkí átángá ĩ ní lẽé átá rĩ tí.
40 Em seguida, voltou ao lugar onde os discípulos estavam e os encontrou de novo dormindo. Eles estavam com muito sono e não conseguiam ficar com os olhos abertos. E não sabiam o que responder a Jesus.
41 Yẹ́sụ̃ kã ꞌi újá caá kộpi vúgá ꞌdãá vú na ni gé, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi drĩ ri ụ́ꞌdụ́ rĩ koko, ãzini ĩmi drĩ ri uvuvu? Ĩmi kokí ụ́ꞌdụ́ rĩ ẹ̃sị́rị́! Sâ ĩ ní ꞌBá Mvá ri rụzú sẽzú ꞌbá ũnjí rĩ pi drị́gé rĩ ícó gí.
41 Quando voltou pela terceira vez, Jesus perguntou:
42 Ĩmi íngákí ụrụ! ꞌBá ꞌdekí mụụ́! ꞌBá mâ ũli ꞌbeépi rĩ ícá gí.”
42 Levantem-se, e vamos embora. Vejam! Aí vem chegando o homem que está me traindo!
43 Yẹ́sụ̃ kã drĩ átángá rĩ átá dẹẹ́ ꞌí tị gé sĩ kuyé, koro Yụ́dã Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbeépi rĩ ní ícázú, Yụ́dã ri ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi. ꞌBá kárákará ímụ́kí Yụ́dã pi be trụ́, kộpi íꞌdụ́kí ị́lị́ ãco ãco ni pi, ãzini túré pi be ímụ́zú ĩ drị́gé sĩ ĩndĩ. Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi, ãzini ꞌbá ambugu rĩ pi be, ĩpẽkí kộpi ímụ́zú nĩ.
43 Jesus ainda estava falando, quando chegou Judas, um dos doze discípulos. Vinha com ele uma multidão armada com espadas e porretes, que tinha sido mandada pelos chefes dos sacerdotes, pelos mestres da Lei e pelos líderes judeus.
44 Yụ́dã lũ ãngáráwá rĩ pi ní drị̃drị̃ kĩnĩ, “Ágó má ní mụụ́ uꞌdeé ẹzịị́ bẹ̃drị̃ sĩ rĩ, ꞌbá rĩ ĩri adriípi ꞌdĩ. Ĩmi rụkí ĩri, ĩmi jịkí ĩri mụzú, ĩmi ũtẽkí ĩri mụzú ũtẽtẽ.”
44 O traidor tinha combinado com eles um sinal. Ele tinha dito: “Prendam e levem bem seguro o homem que eu beijar, pois é ele.”
45 Kộpi kâ caá, koro Yụ́dã ní ꞌdezú mụzú Yẹ́sụ̃ vúgá ꞌdãá, ĩri ní ꞌyozú Yẹ́sụ̃ ní kĩnĩ, “Ímbápi!” Ĩri ní kúru Yẹ́sụ̃ ri uꞌdezú ẹzịzú bẹ̃drị̃ sĩ.
45 Logo que chegou perto de Jesus, Judas disse: — Mestre! E o beijou.
46 Kúru ãgõ ímụ́ꞌbá Yụ́dã pi be ꞌdĩꞌbée ní Yẹ́sụ̃ ri rụzú.
46 Então eles pegaram Jesus e o prenderam.
47 Ãgõ pá tuꞌbá Yẹ́sụ̃ ã gãrã gá ꞌdĩꞌbée vé ãlu ní ívé ị́lị́ ãco rĩ ínjézú kẽréwũ rĩ agásĩ, ĩri ní átálágú ãmbúgú rĩ vé ãtíꞌbá ẽ bị́ gazú mvọ́rụ́ ꞌdezú vũgá ꞌdãá.
47 Mas um dos que estavam ali tirou a espada, atacou um empregado do Grande Sacerdote e cortou uma orelha dele.
48 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ꞌbá ꞌi rụꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ngá ĩmi ní ímụ́zú ị́lị́ ãco ãco ni pi be, ãzini túré pi be drị́gé, ma rụzú sụ̃ ꞌbá tã ũnjí ꞌoópi rĩ tị́nị rĩ ãꞌdi?
48 Então Jesus disse para aquela gente:
49 Ụ́ꞌdụ́ céré ꞌbá rikí adrií ĩmi be trụ́, á ri ĩmi ímbá Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, ĩmi rụkí ma kuyé. ꞌBo tã ꞌi ngaápi mâ rụ́ꞌbá gá ãndrũ nõri, ã sẽ rí tã ĩ ní sĩí kú Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ, ã nga rí ꞌi fũú tị́nị gé bẽnĩ.”
49 Eu estava com vocês todos os dias, ensinando no pátio do Templo, e vocês não me prenderam. Mas isso está acontecendo para se cumprir o que as
50 Kúru Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ngakí ápá céré, kukí Yẹ́sụ̃ ri kú ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ.
50 Então todos os discípulos abandonaram Jesus e fugiram.
51 Kẹ̃rị́mvá ãzi ri ꞌdeé mụzú Yẹ́sụ̃ ã vụ́drị̃ gé sĩ, ndrã bõngó ꞌî rụ́ꞌbá gá. ꞌBá rĩ pi kâ lẽé ĩri rụụ́,
51 Um jovem, enrolado num lençol, seguia Jesus. Alguns tentaram prendê-lo,
52 kẹ̃rị́mvá rĩ ánjó ꞌi kộpi drị́gé sĩ, ku ívé bõngó kuú kộpi drị́gé, ápá mụzú rụ́ꞌbá be ule.
52 mas ele largou o lençol e fugiu nu.
53 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ri rụꞌbá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú átálágú ãmbúgú rĩ vé ãngá. Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá drị̃koma rú rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi be, úmúkí ĩ céré vũrã ãlu gé.
53 Em seguida, levaram Jesus até a casa do Grande Sacerdote , onde estavam reunidos os chefes dos sacerdotes, alguns líderes dos judeus e alguns mestres da Lei.
54 Pétẽró ri ꞌdeé mụzú Yẹ́sụ̃ ã vụ́drị̃ gé sĩ, se ꞌi gõó vúlé rú ãsámvú sĩ. Kã caá átálágú ãmbúgú rĩ vé bóró gá ꞌdãá, mụ úrí ꞌbá ãngũ ũtẽꞌbá rĩ pi be trụ́, rií ãcí yuú.
54 Pedro seguiu Jesus de longe e entrou no pátio da casa do Grande Sacerdote. Ele sentou-se perto do fogo, com os guardas, para se esquentar.
55 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tã lịꞌbá rĩ pi be céré, rikí lẹ́tị ndãá lẽzú tã ũnjí ị́sụ́zú Yẹ́sụ̃ ã rụ́ꞌbá gá, ĩ ꞌdịkí rí ĩri drãá ãní, ꞌbo kộpi ị́sụ́kí tã ũnjí rụ́ꞌbá ni gé kuyé.
55 Os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior estavam procurando encontrar alguma acusação contra Jesus a fim de o condenarem à morte. Mas não conseguiram nenhuma.
56 ꞌBá kárákará ꞌdekí rií ũnjõ ụ́lị́ Yẹ́sụ̃ drị̃gé, ꞌbo átángá kộpivé rĩ, úmú ꞌi trụ́ kuyé.
56 Muitos diziam mentiras contra ele, mas as suas histórias não combinavam umas com as outras.
57 Kúru ꞌbá ụrụkọꞌbée ní ngazú pá tuzú ụrụ sĩ, ũnjõ úlị́zú Yẹ́sụ̃ drị̃gé, kộpi kínĩ,
57 Alguns se levantaram e acusaram Jesus com mentiras. Eles diziam:
58 “ꞌBá yịkí rá, Yẹ́sụ̃ ri ꞌyoó kĩnĩ, ‘Ma Jó Múngú vé ꞌbá áda ní sịị́ rĩ ũŋõ kpélékpélé, ma gõ ãzi ni sị ụ́ꞌdụ́ na agá, ꞌbá áda sị nĩ ku.’ ”
58 — Nós ouvimos quando ele disse: “Vou destruir este Templo que foi construído por seres humanos e, em três dias, levantarei outro que não será construído por seres humanos.”
59 ꞌBo átángá kộpi ní átá rĩ úmú ꞌi trụ́ kuyé.
59 Mesmo assim as suas histórias não combinavam umas com as outras.
60 Átálágú ãmbúgú rĩ ní íngázú pá tuzú ụrụ sĩ ꞌbá tã lịꞌbá ꞌdĩꞌbée ãsámvú gé, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kĩnĩ, “Tã ãgõ ꞌdĩꞌbée ní rií ũmbĩí mí drị̃gé kárákará ꞌdĩꞌbée, ꞌí ꞌyo átángá mí tị gé sĩ ku ãsĩ?”
60 Aí o Grande Sacerdote se levantou no meio de todos e perguntou a Jesus: — Você não vai se defender dessa acusação?
61 ꞌBo Yẹ́sụ̃ újí kíri, zị̃ ꞌî tị átángá ꞌyozú ãluŋáni kuyé.
61 Mas Jesus ficou calado e não respondeu nada. Então o Grande Sacerdote tornou a perguntar: — Você é o
62 Yẹ́sụ̃ ní újázú ĩri ní kĩnĩ, “ꞌBá rĩ ma ꞌi, ma ꞌBá Mvá ꞌi, úmvúlésĩ ĩmi ímụ́ ma ndre, ma úrí Múngú Ũkpõ ꞌDị́pa vé drị́ ẹ̃ndẹ́pị gé, ma ĩgõ ímụ́ ꞌbụ̃ gé ꞌdãásĩ vũgá nõó ị́rị́bị́tị agásĩ.”
62 Jesus respondeu:
63 Átálágú ãmbúgú rĩ ní ívé bõngó ãsĩzú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ngá ꞌbá ní ãdúꞌbá ụrụkọ lẽzú dị̃ị́ rĩ ãꞌdi?
63 Aí o Grande Sacerdote rasgou as suas próprias roupas e disse: — Não precisamos mais de testemunhas!
64 Ĩmi yịkí ĩmî bị́ sĩ rá, ị̃njị̃ Múngú ri ku. Ĩmi ụ̃sụ̃kí tã ꞌdĩri drị̃gé ngóni?”
64 Vocês ouviram esta blasfêmia contra Deus! Então, o que resolvem? Todos estavam contra Jesus e aí o condenaram à morte.
65 ꞌBá rĩ pi ã ụrụkọꞌbée íꞌdókí rií tụ̃sụ́ úwé Yẹ́sụ̃ ã rụ́ꞌbá gá, kộpi úmbékí mị ni bõngó sĩ cí, kộpi íꞌdókí rií ĩri udịị́, kộpi ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “ꞌÍ lũ ꞌbá ní, ꞌbá mi udịꞌbá rĩ pi ãꞌdi pi?” ꞌBá ãngũ ũtẽꞌbá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú ꞌdĩísĩ rá, kộpi ní rizú ĩri ũgbãzú mụzú.
65 Então alguns começaram a cuspir nele. Cobriam o rosto dele, davam bofetadas nele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe! E também os guardas o pegaram e lhe deram bofetadas.
66 Pétẽró kã rií adrií jó tã lịzú rĩ vé bóró gá ꞌdãá, átálágú ãmbúgú rĩ vé ãtíꞌbá ũkúŋá rú rĩ ní ímụ́zú.
66 Pedro ainda estava lá embaixo no pátio, quando apareceu uma das empregadas do Grande Sacerdote .
67 Ĩri ní Pétẽró ri ndrezú, ĩri ri ãcí yu. Ãtíꞌbá ũkúŋá rú rĩ ndre Pétẽró ri gõgõ.
67 Ela viu Pedro se esquentando perto do fogo, olhou bem para ele e disse: — Você também estava com Jesus de Nazaré.
68 Pétẽró gã, kĩnĩ, “ꞌBá rĩ adri ma ꞌi ku! Tã mí ní átá ꞌdĩri fi má drị̃gé ãluŋáni kuyé.” Pétẽró ní ꞌdezú mụzú kání rĩ vé kẹ̃ẹ́tịlé gá ꞌdãá, lõgúlõgú ní cẽré ꞌbezú.
68 Mas ele negou, dizendo: — Eu não o conheço. Não sei do que é que você está falando. E saiu para o corredor. Naquele momento, o galo cantou.
69 Ãtíꞌbá ũkúŋá rú rĩ kã ndreé Pétẽró tu pá kuú ꞌdãá, ĩri ní ꞌyozú ꞌbá pá tuꞌbá ꞌí gãrã gá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ágó ꞌdĩri, ĩri ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vé ãzi!”
69 Quando a empregada viu Pedro ali, começou a dizer aos que estavam perto: — Este homem é um deles.
70 Pétẽró gã kĩnĩ, “ꞌBá rĩ adri ma ꞌi ku!”
70 Mas ele negou outra vez. Pouco depois, as pessoas que estavam ali disseram de novo a Pedro: — Não há dúvida de que você é um deles, pois você também é da Galileia.
71 Pétẽró ní ꞌi trizú, ĩri ní ũyõ sõzú kĩnĩ, “Múngú ẹndrẹtị gé, á nị̃ mâ ágó ĩmi ní rií tã ni ꞌyoó ꞌdĩri kuyé.”
71 Aí Pedro disse: — Juro que não conheço esse homem de quem vocês estão falando! Que Deus me castigue se não estou dizendo a verdade!
72 Koro lõgúlõgú ní gõzú cẽré vú ị̃rị̃ ni ꞌbezú. Pétẽró ní tã Yẹ́sụ̃ ní ándúrú ꞌyoó ꞌí ní kínĩ, “Mi ímụ́ ma gã ca vú na, vụ́drị̃ ni gé, lõgúlõgú ri ímụ́ cẽré ꞌbe ca vú ị̃rị̃” ꞌdãri ígázú. Pétẽró íꞌdó rií ngoóngo.
72 Naquele instante o galo cantou pela segunda vez, e Pedro lembrou que Jesus lhe tinha dito: “Antes que o galo cante duas vezes, você dirá três vezes que não me conhece.” Então Pedro caiu em si e começou a chorar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.