Lucas 17

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Tã sẽépi ꞌbá rĩ pi ímụ́ uꞌde ũnjĩkãnyã agá rĩ pi ímụ́ ꞌdĩíꞌdĩ, ꞌbo ĩzãngã rĩ úmvúlésĩ ímụ́ adri ꞌbá sẽépi ꞌbá rĩ ꞌdeépi ũnjĩkãnyã agá rĩ vé ni.
1 Jesus disse aos seus discípulos:
2 ꞌYĩkí dõ írã usegúgú umbe ni gé, ꞌbekí dõ ĩri yị̃ị́ tafu agá, ĩri adri múké, ã sẽ rí anjiŋá nyíríŋá rĩ pi ꞌdeé ũnjĩkãnyã agá ku.
2 Seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no mar com uma grande pedra de moinho amarrada no pescoço do que fazer com que um destes pequeninos peque.
3 Kúru lẽ ĩmi ndrekí múké, ã sẽkí ꞌbá ãzi ꞌdeé ũnjĩkãnyã agá ku.
3 Tenham cuidado! Se o seu irmão pecar, repreenda-o; se ele se arrepender, perdoe.
4 ꞌO dõ mi ũnjí vú be ẹ́zị̂rị̃ ụ́ꞌdụ́ ãlu rĩ agá, ẹ́cị́ dõ mí vúgá nõlé vú be ẹ́zị̂rị̃, zị dõ trũngárá, lẽ mî trũ ĩri rá.”
4 Se pecar contra você sete vezes num dia e cada vez vier e disser: “Me arrependo”, então perdoe.
5 Kúru ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní ꞌyozú Úpí ní kínĩ, “ꞌÍ sẽ ꞌbávé ẹ̃ꞌyị̃ngárá ã adri ũkpó ũkpó!”
5 Os apóstolos pediram ao Senhor: — Aumente a nossa fé.
6 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmivé ẹ̃ꞌyị̃ngárá dõ mãdãŋáŋá anigé, sụ̃ marígó ã fí mãdãŋáŋá rĩ tị́nị, ĩmi ícó ꞌyo pẹtị ãmbúgú ꞌdĩri ní, ‘ꞌÍ nje mi, ꞌí mụ mi saá yị̃ị́ tafu rĩ agá ꞌdãá,’ ĩri ícó ꞌi ꞌo sụ̃ ꞌdĩri tị́nị rá.
6 E ele respondeu:
7 “Mívé ãtíꞌbá adri dõ ọ́mvụ́ gé, dõku adri dõ kãbĩlõ úcéngárá gá, kãdõ ímví ĩgõó ꞌbẹ̃tị́ nõó, mi nyo ícó ꞌyo ĩri ní, ‘Mí ímụ́ úrí vũgá ínyá nyaá ꞌdíni rá’?
7 Jesus disse:
8 Mí ícó ꞌyoó ꞌdíni ku. Mi ꞌyo, mí údé má ní ngá nyanya, mí íjị́ má vúgá nõó, mâ nya rí. Mi kúru ínyá rĩ nya, ãzini mi ngá mvụụ́mvụ rĩ mvụ.
8 Claro que não! Pelo contrário, você dirá: “Prepare o jantar para mim, ponha o avental e me sirva enquanto eu como e bebo. Depois você pode comer e beber.”
9 Mí ícó õwõꞌdĩfô sẽé ãtíꞌbá rĩ ní ku, ãꞌdiãtãsĩyã ĩri ri ẹ̃zị́ mí ní lũú rĩ ngá.
9 Por acaso o empregado merece agradecimento porque obedeceu às suas ordens?
10 Ĩri kpá adri ꞌdíni, ĩmi ꞌdụkí dõ tã ĩ ní lũú ĩmi ní rĩ ngaá rá, ĩmi ꞌyo, ‘ꞌBâ ãtíꞌbá, ꞌbá rĩ pi ícókí ꞌbâ íngú ku, ꞌbâ ri ẹ̃zị́ ĩ ní sẽé ꞌbá drị́gé rĩ nga.’ ”
10 Assim deve ser com vocês. Depois de fazerem tudo o que foi mandado, digam: “Somos empregados que não valem nada porque fizemos somente o nosso dever.”
11 Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌdeé mụụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãá, mụ lẹ́tị Sãmãríyã pi ãsámvú Gãlĩláyã be rĩ gé sĩ.
11 Jesus continuava viajando para Jerusalém e passou entre as regiões da Samaria e da Galileia.
12 Yẹ́sụ̃ kã rií mụụ́ gụ́rụ́ ãzi agásĩ, ãgõ mụdrị́ ũfú ní nyaá ni pi tukí pá rárá rú,
12 Quando estava entrando num povoado, dez leprosos foram se encontrar com ele. Eles pararam de longe
13 kộpi rikí Yẹ́sụ̃ ri zịị́ ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Ãmbúgú, Yẹ́sụ̃, ꞌí ꞌbã ẹ́sị́ múké ꞌbá ní fô.”
13 e gritaram: — Jesus, Mestre, tenha pena de nós!
14 Yẹ́sụ̃ ní ãngũ ndrezú kộpi vúgá ꞌdãlé, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi mụkí ĩmi iꞌdaá atala rĩ pi ẹndrẹtị gé.” Kộpi kâ mụụ́, ũfú rĩ ní dẹzú kộpi ã rụ́ꞌbá gá sĩ.
14 Jesus os viu e disse: Quando iam pelo caminho, eles foram curados.
15 Kộpivé ãlu kã ndreé ũfú rĩ dẹ ꞌî rụ́ꞌbá gá sĩ gí, ĩri ní ꞌi újázú ĩgõzú Yẹ́sụ̃ vúgá nõó, ĩri ní Múngú ri íngúzú ụ́ꞌdụ́kọ́ bẽ ụrụ ꞌdãá kĩnĩ, “Ũfú rĩ dẹ mâ rụ́ꞌbá gá sĩ gí.”
15 E, quando um deles, que era samaritano , viu que estava curado, voltou louvando a Deus em voz alta.
16 Ágó rĩ ũtị̃ kũmũcí ꞌî drị̃ sị̃ị́ vũgá Yẹ́sụ̃ ẹndrẹtị gé, sẽ Yẹ́sụ̃ ní õwõꞌdĩfô tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó ꞌí ní ꞌdĩri sĩ, ágó rĩ Sãmãríyãgú.
16 Ajoelhou-se aos pés de Jesus e lhe agradeceu.
17 Yẹ́sụ̃ ní zịzú kĩnĩ, “ꞌBá má ní ídrí rĩ pi adrikí mụdrị́ kuyé? Úrõmĩ rĩ pi íngãá?
17 Jesus disse:
18 ꞌBá ãzi ĩgõ Múngú ní õwõꞌdĩfô sẽé kuyé, ꞌyéŋá jãkãgú rĩ ímụ́ õwõꞌdĩfô sẽé nĩ ãsĩ?”
18 Por que somente este estrangeiro voltou para louvar a Deus?
19 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ágó rĩ ní kĩnĩ, “ꞌÍ nga mụụ́, mívé ẹ̃ꞌyị̃ngárá sẽ mí ícá múké gí.”
19 E Jesus disse a ele:
20 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, Fãrụ́sị̃ rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kínĩ, “Mãlũngã Múngú vé rĩ ímụ́ ícá ngọ̃tụ́?” Yẹ́sụ̃ ní újázú kĩnĩ, “Mãlũngã Múngú vé rĩ ícókí rụ́ꞌbá ni ndreé ku.
20 Alguns fariseus perguntaram a Jesus quando ia chegar o Reino de Deus . Ele respondeu:
21 ꞌBá rĩ pi ícókí ꞌyoó kínĩ, ‘Mãlũngã Múngú vé rĩ ĩri nõ,’ dõku ‘ĩri ꞌdã,’ ꞌdíni ku, ãꞌdiãtãsĩyã mãlũngã Múngú vé rĩ ĩmi ãsámvú gé nõgónõ.”
21 Ninguém vai dizer: “Vejam! Está aqui” ou “Está ali”. Porque o Reino de Deus está dentro de vocês.
22 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Lókí ãzi ri ímụ́ ꞌdĩíꞌdĩ, ĩmi ímụ́ ẹ́sị́ ꞌbã lẽzú ụ́ꞌdụ́ ꞌBá Mvá ní ímụ́zú rĩ ndrezú. ꞌBo ĩmi ícókí ndreé ku.
22 Então ele disse aos discípulos:
23 ꞌBá rĩ pi ímụ́ ꞌyo, ‘ꞌBá Mvá ri ꞌdã!’ dõku ‘Ĩri nõ!’ ꞌBo lẽ ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí kộpivé tã ku,
23 Alguns vão dizer a vocês: “Olhem aqui” ou “Olhem ali”; porém não saiam para procurá-lo.
24 Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ụ́ꞌdụ́ má ní ímụ́zú ĩgõzú rĩ, ĩri adri sụ̃ ũvi ní gaá lọ́kụ́ ãngũ ĩmgbẽrẽé íꞌdózú wọ̃ọ́kọ̃ ãzi gé cazú wọ̃ọ́kọ̃ ãzi gé rĩ tị́nị.
24 Porque, assim como o relâmpago brilha de uma ponta do céu até a outra, assim será no dia em que o Filho do Homem vier.
25 ꞌBo drị̃drị̃ ni, ma ímụ́ ĩzãngã nya ambamba, ꞌbá úyú ãndrũ nõri vé rĩ pi ímụ́ ma gã sĩ.
25 Mas primeiro ele precisa sofrer e ser rejeitado pelo povo de hoje.
26 “Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ụ́ꞌdụ́ má ní ímụ́zú ĩgõzú rĩ, ĩri adri sụ̃ lókí Núwã vé rĩ gé rĩ tị́nị.
26 Como foi no tempo de Noé, assim também será nos dias de antes da vinda do Filho do Homem.
27 Lókí Núwã vé rĩ gé, ꞌbá rĩ pi rikí ngá nyaá, rikí ngá mvụụ́, rikí ũkú jeé, ãzini rikí ũkú rĩ pi sẽé jeé ãgõ rĩ pi ní, cĩmgbá cazú ụ́ꞌdụ́ Núwã ní fizú kũlúmgba mọ̃ọ́ngụ́ rĩ agá rĩ gé. Kúru yị̃ị́ ní tị̃zú, úꞌdị́ kộpi ũdrãá céré.
27 Todos comiam e bebiam, e os homens e as mulheres casavam, até o dia em que Noé entrou na barca. Depois veio o dilúvio e matou todos.
28 “Ụ́ꞌdụ́ má ní ímụ́zú ĩgõzú rĩ, ĩri kpá adri sụ̃ lókí Lótõ vé rĩ gé rĩ tị́nị, ꞌbá rĩ pi rikí ngá nyaá, rikí ngá mvụụ́, rikí ngá jeé, rikí ngá ụzịị́, rikí ngá saá, ãzini rikí jó sịị́.
28 A mesma coisa aconteceu no tempo de Ló. Todos comiam e bebiam, compravam e vendiam, plantavam e construíam.
29 ꞌBo ụ́ꞌdụ́ Lótõ ní fũzú Sõdómõ agásĩ rĩ gé, ãcíkúlúlú íngá ꞌbụ̃ gé ꞌdãásĩ, lụ̃ kộpi drị̃gé sụ̃ yị̃ị́gọ́ tị́nị, úꞌdị́ kộpi ũdrãá céré.
29 No dia em que Ló saiu de Sodoma, choveu do céu fogo e enxofre e matou todos.
30 “Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ụ́ꞌdụ́ má ní ímụ́zú ma iꞌdazú rĩ, ĩri adri sụ̃ ꞌdĩri tị́nị.
30 Assim será o dia em que o Filho do Homem aparecer.
31 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdãri gé, ꞌbá tụụ́pi ívé jó drị̃gé rĩ, ícó ísị́ ímụ́ ívé ngá jó agá rĩ pi ꞌdụụ́ ku. ꞌBá ọ́mvụ́ agá rĩ, ícó gõó mụụ́ ngá ãzi íꞌdụ́ ívé jó agá ꞌdãá ku.
31 Aí quem estiver em cima da sua casa, no terraço, desça, e fuja logo, e não perca tempo entrando na casa para pegar as suas coisas. E quem estiver no campo não volte para casa.
32 Ĩmi ụ̃sụ̃kí drĩ tã ꞌi ngaápi Lótõ ũkú ni ã rụ́ꞌbá gá rĩ ká!
32 Lembrem da mulher de Ló.
33 ꞌBá rĩ ri dõ ívé ídrí ã tã mbaá áyu, ị́sụ́ ídríngárá ku, ꞌbá ívé ídri adiípi sẽépi draápi rá rĩ, ĩri ídríngárá ị́sụ́ rá.
33 A pessoa que procura os seus próprios interesses nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo terá a vida verdadeira.
34 Á ꞌyo ĩmi ní ꞌdíni, ị́nị́ŋá ꞌdãri sĩ, ꞌbá ị̃rị̃ pi ímụ́ la gbọ́lọ́ drị̃gé, ĩ ãlu rĩ ꞌdụ, ĩ ãlu rĩ ku.
34 Naquela noite duas pessoas estarão dormindo numa mesma cama. Eu afirmo a vocês que uma será levada, e a outra, deixada.
35 Ũkú ị̃rị̃ pi ímụ́ ngá ꞌyị trụ́ írã drị̃gé, ĩ ãlu rĩ ꞌdụ, ĩ ãlu rĩ ku.
35 Duas mulheres estarão moendo trigo juntas: uma será levada, e a outra, deixada.
36 Ãgõ ị̃rị̃ pi ímụ́ ọ́mvụ́ ꞌa, ĩ ãlu rĩ ꞌdụ, ĩ ãlu rĩ ku.”
36 [Naquele dia, dois homens estarão trabalhando na fazenda: um será levado, e o outro, deixado.]
37 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ĩri zịzú kínĩ, “Úpí, tã ꞌdĩri ímụ́ ꞌi nga íngũgá?”
37 Então os discípulos perguntaram: — Senhor, onde vai ser isso? Ele respondeu:

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.