João 6

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Tã ꞌdĩri ã vụ́drị̃ gé, Yẹ́sụ̃ ní ngazú zozú mụzú yị̃ị́ bãlãlã Gãlĩláyã vé rĩ agásĩ álé ꞌdãá, yị̃ị́ ꞌdĩri ã rụ́ ĩ kpá zị Tị̃bẹ́rị̃yã.
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdekí mụzú ĩri ã vụ́drị̃ gé sĩ vũrã ĩri ní mụzú ꞌdãri gé, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi ndrekí tã ãyãzú ãyãyã ĩri ní ꞌoó ꞌbá drã be rĩ pi ídrízú ꞌdĩri.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 Kúru Yẹ́sụ̃ pi ní tụzú mụzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be írã drị̃gé ꞌdãá, kộpi ní úrízú vũgá.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 Ị́sụ́zú ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé Jó tị gé sĩ rĩ vé rĩ nyazú rĩ ícá ĩnyiŋá gí.
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌî gãrã úndré, ndre ꞌbá kárákará pi ri ímụ́ ꞌí vúgá nõó, ĩri ní Pĩlípũ ri zịzú kĩnĩ, “ꞌBâ ãnyãngã ị́sụ́ je ngũgá caápi ꞌbá nõꞌbée ní céré?”
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 Yẹ́sụ̃ zị Pĩlípũ ri ꞌdíni lẽzú nị̃zú ámázú dõ Pĩlípũ nị̃ ũkpõ ꞌí ní ẹ̃zị́ ngazú rĩ rá, ꞌbo nị̃ tã ꞌí ní lẽé ꞌoó rĩ ị́nọ́gọ́sị́ gí.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Pĩlípũ ní újázú Yẹ́sụ̃ ní kĩnĩ, “ꞌBá lẽkí dõ ꞌbá ꞌdĩꞌbée ãlu ãlu céré ẽ ị́sụ́kí ãnyãngã mãdãŋá nyaá, mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ꞌbá ní lẽzú ãnyãngã jezú rĩ, ĩri ca mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ị̃rị̃, ꞌbo mũfẽngã ꞌdĩri adri ambamba!”
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 Ãndẽréyã Sị̃mọ́nã Pétẽró ẹ́drị́pị riípi Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩípi rĩ ní ꞌyozú kĩnĩ,
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 “Mvá ágóŋá ãzi ꞌbâ ãsámvú gé nõgónõ, ĩri pánga be tọ̃wụ́, ị̃ꞌbị́ be ị̃rị̃, ꞌbo awakí dõ ꞌbá kárákará nõꞌbée ní, ĩri nyo ca kộpi ní rá?”
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi lũkí ꞌbá rĩ pi ní, kộpi ã úríkí vũgá.” Ãngũ ꞌdãri dụ kú céré ásé rú, kúru ꞌbá rĩ pi ní úrízú céré vũgá, ãgõ rĩ pi ícó ca élĩfũ tọ̃wụ́ (5,000) rá.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Yẹ́sụ̃ ní pánga rĩ pi íꞌdụ́zú, ĩri ní Múngú ní õwõꞌdĩfô sẽzú, ĩri ní kúru sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi drị́gé, kộpi ní ꞌdezú awazú ꞌbá úríꞌbá kú rõꞌbõ ꞌdĩꞌbée ní, sụ̃ kộpi ní lẽé rĩ tị́nị. Ĩri ní kpá ị̃ꞌbị́ rĩ íꞌdụ́zú, õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní kpá sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi drị́gé, kộpi ní awazú ícózú ꞌbá rĩ pi ní céré, sụ̃ kộpi ní lẽé rĩ tị́nị.
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 ꞌBá rĩ pi kâ ãnyãngã rĩ ị́sụ́ nyaá caá ĩ vú sĩ céré gí, Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi úmúkí ãnyãngã ẽ ị̃mbị́tã ĩ ní nyaá tí rĩ ꞌbãá céré vũrã ãlu gé, ẽ izakí ku.”
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Kộpi kâ ãnyãngã rĩ ẽ ị̃mbị́tã úmú, kộpi úmúkí caá ũvú ã ꞌa mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 ꞌBá rĩ pi kâ tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó ãyãzú ãyãyã ꞌdĩri ndreé, kộpi íꞌdókí rií átá kínĩ, “Ádarú ágó nõri nẹ́bị̃ ĩ ní ꞌyoó kínĩ, ĩri ímụ́ ꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ nõri drị̃gé rĩ pi ãsámvú gé rĩ ꞌi.”
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Yẹ́sụ̃ kã ndreé ꞌbá rĩ pi lẽkí ꞌi mĩí ꞌbãá adrií ꞌbãgú ĩvé ni rú ũkpõ sĩ, ĩri ní fũzú mụzú adrizú írã drị̃gé ꞌdãlé ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Kã mụụ́ adrií ũndréŋá ꞌdãri sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ꞌdezú mụzú yị̃ị́ bãlãlã rĩ gé ꞌdãá,
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 kộpi ní tụzú kũlúmgba agá, kộpi ní íꞌdózú zozú mụzú álé kụ̃rụ́ Kãpãrãnãụ́mã gá ꞌdãá. Ãngũ rĩ nị, ị́sụ́ Yẹ́sụ̃ ca drĩ kộpi vúgá ꞌdãá kuyé.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 Ũlí ũkpõ be ni ní vịzú, sẽ yị̃ị́ rĩ úvá ãní ngũyá ngũyá.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi kâ kũlúmgba rĩ sõó mụụ́ caá máyĩlĩ na dõku sụ̃, kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri ndrezú, ĩri ri ímụ́ yị̃ị́ rĩ drị̃gé sĩ pá sĩ, ícá ĩnyiŋá kũlúmgba rĩ ã gãrã gá, sẽ ụ̃rị̃ ị́mvụ́ kộpi ãní ambamba.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ ku, ꞌbá rĩ ma ꞌi.”
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 Kộpi ũtẽkí ĩri kú ũrẽ lẽzú ĩri ẹ́ꞌyị́zú fizú ĩ vúgá kũlúmgba agá ꞌdãá. Mbẽlẽŋá kộpi ní cazú vũrã ĩ ní lẽzú mụzú rĩ gé.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 Kã adrií drụ̃ ꞌdíni, ꞌbá bị́trị́ká adriꞌbá yị̃ị́ bãlãlã rĩ vé wọ̃ọ́kọ̃ álé sĩ rĩ gé rĩ pi nị̃kí ámá rá, ándúrú kũlúmgba pá tuúpi kú ꞌdãlé rĩ ꞌyéŋá ãlu. Kộpi nị̃kí ámá rá ꞌyozú kínĩ, Yẹ́sụ̃ fi kũlúmgba ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní mụzú rĩ agá ꞌdãá kuyé, kộpi kukí ĩri kú vúlé.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Kúru kũlúmgba ụrụkọ íngákí Tị̃bẹ́rị̃yã gálésĩ, ímụ́kí pá tuú vũrã Úpí Yẹ́sụ̃ ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní ãnyãngã ã tã sĩ, gõzú sẽzú nyazú ãgõ élĩfũ tọ̃wụ́ pi ní ꞌdãri gé.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdĩꞌbée kâ nị̃ị́ ámá Yẹ́sụ̃ pi ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ꞌdãáyo, kộpi ní tụzú kũlúmgba ꞌdĩꞌbée agá, zozú mụzú yị̃ị́ bãlãlã ꞌdĩri agásĩ kụ̃rụ́ Kãpãrãnãụ́mã vé rĩ gé, Yẹ́sụ̃ ri ndãá.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdĩꞌbée kâ caá Yẹ́sụ̃ ri ị́sụ́ yị̃ị́ bãlãlã rĩ gé álé ꞌdãlé, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Ímbápi, mí ícá nõlé íngóni íngóni?”
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú ĩmi ri ma ndã, ãꞌdiãtãsĩyã má ní ĩmi ní ãnyãngã sẽé nyaá rĩ sĩ, adri ꞌyozú kínĩ tã ãyãzú ãyãyã ĩmi ní ndreé ꞌdĩꞌbée sĩ kuyé.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 Lẽ ĩmi rikí ẹ́sị́ ꞌbãá ꞌyéŋá rizú ãnyãngã nyọ̃ọ́kụ́ drị̃gé nõgó ábáꞌbée ábábã rĩ pi vé ẹ̃zị́ ngazú áyu ku, lẽ ĩmi ꞌbãkí ẹ́sị́ rizú ãnyãngã ídri ꞌdániꞌdáni rĩ sẽépi rĩ vé ẹ̃zị́ ngazú. Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma ímụ́ ãnyãngã rĩ sẽé ĩmi ní nĩ, ãꞌdiãtãsĩyã má Ẹ́tẹ́pị Múngú sẽ má ní ũkpõ tã ꞌdĩri ꞌozú nĩ.”
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 Kộpi ní ĩri zịzú kínĩ, “ꞌBâ ꞌokí ãꞌdi tã Múngú ní lẽé ꞌbâ ꞌokí rĩ ꞌdụzú ngazú?”
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Tã Múngú ní lẽé ĩmi ꞌokí rĩ, lẽ ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí ꞌbá ꞌí ní ĩpẽé ꞌdĩri.”
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Kộpi ní újázú kínĩ, “Lẽ mî ꞌo tã ãyãzú ãyãyã ni ũgbále, ꞌbâ íbí mi ẹ̃ꞌyị̃ ndõ. Ngá mí ní ícó ꞌoó ꞌdĩgé rá rĩ ãꞌdi?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 ꞌBá ẹ́ꞌbị́pị́ị nyakí ãnyãngã ĩ ní zịị́ mánã rĩ ãngũ ãꞌwí cínyáfã rú rĩ agá ꞌdãá, sụ̃ ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ tị́nị, ‘Múngú sẽ kộpi ní ãnyãngã nyaánya ni íngázú ꞌbụ̃ gélésĩla.’ ”
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ãnyãngã ĩ ní sẽé ĩmi ní ꞌdĩri, adri ꞌyozú kínĩ Mósẽ sẽ nĩ kuyé, ãnyãngã ꞌdĩri íngá ꞌbụ̃ gélésĩla, má Ẹ́tẹ́pị sẽ ĩmi ní nĩ. Má Ẹ́tẹ́pị ri ãnyãngã áda rĩ sẽ ĩmi ní nĩ.
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 Ãnyãngã Múngú ní ĩsẽé ĩmi ní íngápi ꞌbụ̃ gélésĩla rĩ, ĩri ma ꞌi, ma ãnyãngã ídri sẽépi ꞌbá rĩ pi ní nyọ̃ọ́kụ́ drị̃gé nõgó rĩ.”
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 ꞌBá rĩ pi ní ꞌyozú kínĩ, “Úpí, ꞌí sẽ ꞌbá ní ãnyãngã ꞌdĩri mụzú dị̃ị́ dị̃ị́.”
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ma ãnyãngã riípi ídri sẽépi rĩ. ꞌBá ímụ́pi má vúgá ma ẹ̃ꞌyị̃ị́pi rá rĩ, ẹ̃bị́rị́ gõ ĩri fụụ́ dị̃ị́ ku, ãzini yị̃ị́ úvá gõ ĩri ndẽé dị̃ị́ ku.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 ꞌBo ĩmi ndrekí dõ ma rá drãáãsĩyã, ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí ma kuyé.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 ꞌBá má Ẹ́tẹ́pị ní ẹzịị́ má ní gí rĩ pi ímụ́ má vúgá. ꞌBá ímụ́ꞌbá má vúgá rĩ pi, á gã kộpi ãluŋáni ku.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Má ímụ́ ꞌbụ̃ gé ꞌdãásĩ vũgá nõgó tã Múngú ní ma ĩpẽzú rĩ ꞌdụụ́ ngaá, adri ꞌyozú kínĩ tã má ní lẽé ngaá mâ drị̃ sĩ ni kuyé.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 Tã íngápi Múngú ma ĩpẽépi rĩ ẽ ẹ́sị́ agá rĩ, ĩri ꞌdĩ, ꞌbá céré ĩri ní sẽé má ní rĩ pi, á ꞌbe ãlu ni ãvĩí ku. Ma kộpi inga gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ ụ̃dụ̃ vé rĩ gé.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Tã má Ẹ́tẹ́pị ní lẽé rĩ, ĩri ꞌdĩ, ma Mvá rú, ꞌbá ma ndreꞌbá rá, ãzini ma ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá rá rĩ pi, kộpi ídri ꞌdániꞌdáni rĩ ị́sụ́ rá, ma ímụ́ kộpi inga gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ má ní ĩgõzú gé.”
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌi ãnyãngã íbípi ꞌbụ̃ gélésĩla rĩ sĩ, sẽ Yãhụ́dị̃ bị́trị́ká rĩ pi rikí unuú ãní ununu.
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Kộpi rikí ĩ uzịị́ ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “Mvá ꞌdĩri adri nyo Yẹ́sụ̃ Yõsépã mvọ́pị ꞌi kuyé? ꞌBá nị̃kí ẹ́tẹ́pị pi ẹ́ndrẹ́pị be rá, ĩri ícó ꞌyo kínĩ ꞌí íngá ꞌbụ̃ gélésĩla íngóni íngóni?”
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 ꞌBo Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Lẽ ĩmi rikí unuú ĩmi ãsámvú gé sĩ ku.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 Má Ẹ́tẹ́pị ĩpẽ dõ ꞌbá rĩ nĩ kuyé, ícó ícá má vúgá ku, ma ímụ́ ĩri inga gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ má ní ĩgõzú rĩ gé.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Sụ̃ nẹ́bị̃ rĩ pi ní sĩí rĩ tị́nị, ‘Múngú ri ímụ́ kộpi ímbá céré nĩ.’ ꞌBá ãlu ãlu má Ẹ́tẹ́pị vé tã yịꞌbá rá, ãzini ĩrivé tã ụ̃nị̃ꞌbá rĩ pi ímụ́ má vúgá nĩ.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 ꞌBá ãzi ndre má Ẹ́tẹ́pị ri kuyé, ꞌyéŋá ma ímụ́pi Múngú vúgálésĩ rĩ, á ndre má Ẹ́tẹ́pị ri nĩ.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 Ádarú á ꞌyo ĩmi ní, ꞌbá mávé tã ẹ̃ꞌyị̃ị́pi rá rĩ, ĩri ídri ꞌdániꞌdáni rĩ ị́sụ́ nĩ.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Ma ãnyãngã riípi ídri sẽépi rĩ.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Ĩmi ẹ́ꞌbị́pị́ị rikí ọ́tụ́ mánã nyaá ásé agá ꞌdãá, ꞌbo kộpi ũdrãkí rá.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 ꞌBo ãnyãngã íngápi ꞌbụ̃ gélésĩ rĩ, ĩri ꞌdíni, ꞌbá rĩ nya dõ ãnyãngã ꞌdĩri, ícó drãá ku.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 Ma ãnyãngã íngápi ꞌbụ̃ gélésĩ rĩ ꞌi, ꞌbá rĩ nya dõ ãnyãngã ꞌdĩri, ĩri adri lẽmgbẽrẽ rú. Ãnyãngã ꞌdĩri, ĩri mávé rụ́ꞌbá má ní ímụ́ adií sẽé drãá ꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ drị̃gé nõgó rĩ pi vé ídri ã tã sĩ rĩ ꞌi.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Yãhụ́dị̃ rĩ pi ní íꞌdózú ãgátá gãzú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “Ágó ꞌdĩri ícó ꞌî rụ́ꞌbá sẽ nya ꞌbá ní íngóni íngóni?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú á ꞌyo ĩmi ní, ma ꞌBá Mvá ꞌi, ĩmi nyakí dõ mávé rụ́ꞌbá kuyé, ãzini ĩmi mvụkí dõ mávé ãrí kuyé, ĩmi ícókí adrií ídri rú ku.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 ꞌBá mávé rụ́ꞌbá nyaápi, ãzini mávé ãrí mvụụ́pi rĩ, ĩri ídri ꞌdániꞌdáni rĩ ị́sụ́ nĩ, ma ímụ́ ĩri sẽ íngá gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ ụ̃dụ̃ vé rĩ gé.
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Mávé rụ́ꞌbá, ĩri ínyá áda ni, ãzini mávé ãrí, ĩri ngá mvụụ́mvụ áda ni.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 ꞌBá mávé rụ́ꞌbá nyaꞌbá rĩ pi, ãzini mávé ãrí mvụꞌbá rĩ pi, kộpi adri ꞌbá mávé ni, ma kpá adri ꞌbá kộpivé ni.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Má Ẹ́tẹ́pị adriípi lẽmgbẽrẽ rú rĩ ĩpẽ ma nĩ, ma ri adri ídri rú ĩrivé ũkpõ sĩ, ꞌbá rĩ nya dõ mávé rụ́ꞌbá, ĩri adri ídri rú ũkpõ mávé rĩ sĩ.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Ãnyãngã íngápi ꞌbụ̃ gélésĩla ꞌdĩri adri sụ̃ mánã ĩmi ẹ́ꞌbị́pị́ị ní nyaá, vụ́drị̃ ni gé, kộpi ní ũdrãzú rá ꞌdãri tị́nị ku. ꞌBá ãnyãngã ꞌdĩri nyaápi rĩ, ĩri adri mụzú lẽmgbẽrẽ rú.”
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Yẹ́sụ̃ ꞌyo tã ꞌdĩri ị́sụ́ ãkũdẽ ĩri ri ãngũ ímbá Jó Múngú ri Zịzú rĩ agá Kãpãrãnãụ́mã gá.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi kâ tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri yịị́, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri mbamba, ꞌbá ãzi ícó tã ꞌdĩri ãꞌyĩí ku.”
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 Yẹ́sụ̃ nị̃ ámá bá ꞌyozú kínĩ, ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri unu tã ꞌí ní ꞌyoó ꞌdĩri sĩ. Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Tã má ní ꞌyoó ꞌdĩri, ĩri ĩmî drị̃ iza iza tị́nị ãsĩ?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 ꞌBo ĩmi ndrekí dõ ꞌBá Mvá ri mvi gõ ꞌbụ̃ gé vũrã ꞌí ní íngázú rĩ gé ꞌdãlé, ĩmi ꞌokí rí ĩmi íngóni?
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 Índrí Uletere rĩ ídri sẽ nĩ, ũkpõ rụ́ꞌbá nõri vé rĩ ꞌo ngá ãzi ku. Átángá má ní átá ĩmi ní ꞌdĩri, Índrí Uletere rĩ lũ má ní nĩ, mávé átángá rĩ ídri sẽ.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 ꞌBo ꞌbá ụrụkọ ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé gãkí mávé tã ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ.” Yẹ́sụ̃ ꞌyo tã ꞌdĩri ꞌdíni, ãꞌdiãtãsĩyã íꞌdóngárá gá ꞌdãá, Yẹ́sụ̃ nị̃ ꞌbá ꞌi ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá kuyé rĩ pi rá, ãzini nị̃ ꞌbá ímụ́pi ꞌî ũli ꞌbeépi rĩ rá.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌBá ụrụkọ ní gãá mávé tã ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ rĩ sĩ, má ní ꞌyozú ĩmi ní, má Ẹ́tẹ́pị ãꞌyĩ dõ ꞌbá rĩ nĩ kuyé, ícó ímụ́ má vúgá ku ãní.”
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri sĩ, ꞌbá kárákará ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi gõkí ĩ njeé fũú ĩri ã rụ́ꞌbá gá sĩ ãmvé.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 Yẹ́sụ̃ ní ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée zịzú kĩnĩ, “Ĩmi lẽkí kpá fũú mụzú ĩndĩ?”
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Sị̃mọ́nã Pétẽró ní újázú Yẹ́sụ̃ ní kĩnĩ, “Úpí, ꞌbâ mụkí rí ãꞌdi vúgá? Mívé átángá, ĩri ídri ꞌdániꞌdáni rĩ sẽ nĩ.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 ꞌBá ẹ̃ꞌyị̃kí mi gí, ꞌbá nị̃kí rá ꞌyozú kínĩ, mi ꞌBá Uletere Múngú vé ni.”
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Má ũpẽ ĩmi mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃, ꞌbo ꞌbá ãlu ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé ĩri ãdróko.”
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri, ĩri Yụ́dã Sị̃mọ́nã Ĩsĩkãrĩyótã mvọ́pị ꞌi. Yụ́dã ã adri dõ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩípi ꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi drãáãsĩyã, ĩri ímụ́ Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbe nĩ.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.