João 6
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NAA
1 Tã ꞌdĩri ã vụ́drị̃ gé, Yẹ́sụ̃ ní ngazú zozú mụzú yị̃ị́ bãlãlã Gãlĩláyã vé rĩ agásĩ álé ꞌdãá, yị̃ị́ ꞌdĩri ã rụ́ ĩ kpá zị Tị̃bẹ́rị̃yã.
1 Depois dessas coisas, Jesus atravessou o mar da Galileia, que é o de Tiberíades.
2 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdekí mụzú ĩri ã vụ́drị̃ gé sĩ vũrã ĩri ní mụzú ꞌdãri gé, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi ndrekí tã ãyãzú ãyãyã ĩri ní ꞌoó ꞌbá drã be rĩ pi ídrízú ꞌdĩri.
2 Uma grande multidão o seguia, porque tinham visto os sinais que ele fazia na cura dos enfermos.
3 Kúru Yẹ́sụ̃ pi ní tụzú mụzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be írã drị̃gé ꞌdãá, kộpi ní úrízú vũgá.
3 Então Jesus subiu ao monte e sentou-se ali com os seus discípulos.
4 Ị́sụ́zú ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé Jó tị gé sĩ rĩ vé rĩ nyazú rĩ ícá ĩnyiŋá gí.
4 Ora, a Páscoa, festa dos judeus, estava próxima.
5 Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌî gãrã úndré, ndre ꞌbá kárákará pi ri ímụ́ ꞌí vúgá nõó, ĩri ní Pĩlípũ ri zịzú kĩnĩ, “ꞌBâ ãnyãngã ị́sụ́ je ngũgá caápi ꞌbá nõꞌbée ní céré?”
5 Então Jesus, erguendo os olhos e vendo que uma grande multidão se aproximava, disse a Filipe:
6 Yẹ́sụ̃ zị Pĩlípũ ri ꞌdíni lẽzú nị̃zú ámázú dõ Pĩlípũ nị̃ ũkpõ ꞌí ní ẹ̃zị́ ngazú rĩ rá, ꞌbo nị̃ tã ꞌí ní lẽé ꞌoó rĩ ị́nọ́gọ́sị́ gí.
6 Mas Jesus dizia isto para testá-lo, porque sabia o que estava para fazer.
7 Pĩlípũ ní újázú Yẹ́sụ̃ ní kĩnĩ, “ꞌBá lẽkí dõ ꞌbá ꞌdĩꞌbée ãlu ãlu céré ẽ ị́sụ́kí ãnyãngã mãdãŋá nyaá, mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ꞌbá ní lẽzú ãnyãngã jezú rĩ, ĩri ca mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ị̃rị̃, ꞌbo mũfẽngã ꞌdĩri adri ambamba!”
7 Filipe respondeu: — Nem mesmo duzentos denários de pão seriam suficientes para que cada um recebesse um pedaço.
8 Ãndẽréyã Sị̃mọ́nã Pétẽró ẹ́drị́pị riípi Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩípi rĩ ní ꞌyozú kĩnĩ,
8 Um dos discípulos, chamado André, irmão de Simão Pedro, disse a Jesus:
9 “Mvá ágóŋá ãzi ꞌbâ ãsámvú gé nõgónõ, ĩri pánga be tọ̃wụ́, ị̃ꞌbị́ be ị̃rị̃, ꞌbo awakí dõ ꞌbá kárákará nõꞌbée ní, ĩri nyo ca kộpi ní rá?”
9 — Aqui está um menino que tem cinco pães de cevada e dois peixinhos. Mas o que é isto para tanta gente?
10 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi lũkí ꞌbá rĩ pi ní, kộpi ã úríkí vũgá.” Ãngũ ꞌdãri dụ kú céré ásé rú, kúru ꞌbá rĩ pi ní úrízú céré vũgá, ãgõ rĩ pi ícó ca élĩfũ tọ̃wụ́ (5,000) rá.
10 Jesus disse: Havia muita relva naquele lugar. Assim, os homens se assentaram, e eram quase cinco mil.
11 Yẹ́sụ̃ ní pánga rĩ pi íꞌdụ́zú, ĩri ní Múngú ní õwõꞌdĩfô sẽzú, ĩri ní kúru sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi drị́gé, kộpi ní ꞌdezú awazú ꞌbá úríꞌbá kú rõꞌbõ ꞌdĩꞌbée ní, sụ̃ kộpi ní lẽé rĩ tị́nị. Ĩri ní kpá ị̃ꞌbị́ rĩ íꞌdụ́zú, õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní kpá sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi drị́gé, kộpi ní awazú ícózú ꞌbá rĩ pi ní céré, sụ̃ kộpi ní lẽé rĩ tị́nị.
11 Então Jesus pegou os pães e, tendo dado graças, distribuiu-os entre eles; e também igualmente os peixes, tanto quanto queriam.
12 ꞌBá rĩ pi kâ ãnyãngã rĩ ị́sụ́ nyaá caá ĩ vú sĩ céré gí, Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi úmúkí ãnyãngã ẽ ị̃mbị́tã ĩ ní nyaá tí rĩ ꞌbãá céré vũrã ãlu gé, ẽ izakí ku.”
12 E, quando já estavam satisfeitos, Jesus disse aos seus discípulos:
13 Kộpi kâ ãnyãngã rĩ ẽ ị̃mbị́tã úmú, kộpi úmúkí caá ũvú ã ꞌa mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃.
13 Assim, pois, o fizeram e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobraram depois que todos tinham comido.
14 ꞌBá rĩ pi kâ tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó ãyãzú ãyãyã ꞌdĩri ndreé, kộpi íꞌdókí rií átá kínĩ, “Ádarú ágó nõri nẹ́bị̃ ĩ ní ꞌyoó kínĩ, ĩri ímụ́ ꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ nõri drị̃gé rĩ pi ãsámvú gé rĩ ꞌi.”
14 Quando as pessoas viram o sinal que Jesus havia feito, disseram: — Este é verdadeiramente o profeta que devia vir ao mundo.
15 Yẹ́sụ̃ kã ndreé ꞌbá rĩ pi lẽkí ꞌi mĩí ꞌbãá adrií ꞌbãgú ĩvé ni rú ũkpõ sĩ, ĩri ní fũzú mụzú adrizú írã drị̃gé ꞌdãlé ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ.
15 Jesus ficou sabendo que estavam para vir com a intenção de fazê-lo rei à força. Então ele se retirou outra vez, sozinho, para o monte.
16 Kã mụụ́ adrií ũndréŋá ꞌdãri sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ꞌdezú mụzú yị̃ị́ bãlãlã rĩ gé ꞌdãá,
16 Ao final do dia, os discípulos de Jesus desceram para o mar.
17 kộpi ní tụzú kũlúmgba agá, kộpi ní íꞌdózú zozú mụzú álé kụ̃rụ́ Kãpãrãnãụ́mã gá ꞌdãá. Ãngũ rĩ nị, ị́sụ́ Yẹ́sụ̃ ca drĩ kộpi vúgá ꞌdãá kuyé.
17 E, entrando num barco, passaram para o outro lado, rumo a Cafarnaum. Já estava escuro, e Jesus ainda não tinha ido até onde eles estavam.
18 Ũlí ũkpõ be ni ní vịzú, sẽ yị̃ị́ rĩ úvá ãní ngũyá ngũyá.
18 E o mar começava a ficar agitado, porque soprava um vento forte.
19 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi kâ kũlúmgba rĩ sõó mụụ́ caá máyĩlĩ na dõku sụ̃, kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri ndrezú, ĩri ri ímụ́ yị̃ị́ rĩ drị̃gé sĩ pá sĩ, ícá ĩnyiŋá kũlúmgba rĩ ã gãrã gá, sẽ ụ̃rị̃ ị́mvụ́ kộpi ãní ambamba.
19 Os discípulos já tinham navegado uns cinco ou seis quilômetros, quando viram Jesus andando sobre o mar, aproximando-se do barco; e ficaram com medo.
20 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ ku, ꞌbá rĩ ma ꞌi.”
20 Mas Jesus lhes disse:
21 Kộpi ũtẽkí ĩri kú ũrẽ lẽzú ĩri ẹ́ꞌyị́zú fizú ĩ vúgá kũlúmgba agá ꞌdãá. Mbẽlẽŋá kộpi ní cazú vũrã ĩ ní lẽzú mụzú rĩ gé.
21 Então eles o receberam com alegria, e logo o barco chegou ao seu destino.
22 Kã adrií drụ̃ ꞌdíni, ꞌbá bị́trị́ká adriꞌbá yị̃ị́ bãlãlã rĩ vé wọ̃ọ́kọ̃ álé sĩ rĩ gé rĩ pi nị̃kí ámá rá, ándúrú kũlúmgba pá tuúpi kú ꞌdãlé rĩ ꞌyéŋá ãlu. Kộpi nị̃kí ámá rá ꞌyozú kínĩ, Yẹ́sụ̃ fi kũlúmgba ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní mụzú rĩ agá ꞌdãá kuyé, kộpi kukí ĩri kú vúlé.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar notou que ali havia apenas um pequeno barco e que Jesus não tinha entrado nele com os seus discípulos, tendo estes partido sozinhos.
23 Kúru kũlúmgba ụrụkọ íngákí Tị̃bẹ́rị̃yã gálésĩ, ímụ́kí pá tuú vũrã Úpí Yẹ́sụ̃ ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní ãnyãngã ã tã sĩ, gõzú sẽzú nyazú ãgõ élĩfũ tọ̃wụ́ pi ní ꞌdãri gé.
23 Entretanto, outros barquinhos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde a multidão havia comido o pão depois que o Senhor deu graças.
24 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdĩꞌbée kâ nị̃ị́ ámá Yẹ́sụ̃ pi ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ꞌdãáyo, kộpi ní tụzú kũlúmgba ꞌdĩꞌbée agá, zozú mụzú yị̃ị́ bãlãlã ꞌdĩri agásĩ kụ̃rụ́ Kãpãrãnãụ́mã vé rĩ gé, Yẹ́sụ̃ ri ndãá.
24 Quando aquela multidão viu que Jesus não estava ali nem os seus discípulos, entraram nos barcos e partiram para Cafarnaum à procura de Jesus.
25 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdĩꞌbée kâ caá Yẹ́sụ̃ ri ị́sụ́ yị̃ị́ bãlãlã rĩ gé álé ꞌdãlé, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Ímbápi, mí ícá nõlé íngóni íngóni?”
25 E, tendo-o encontrado no outro lado do mar, lhe perguntaram: — Mestre, quando o senhor chegou aqui?
26 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú ĩmi ri ma ndã, ãꞌdiãtãsĩyã má ní ĩmi ní ãnyãngã sẽé nyaá rĩ sĩ, adri ꞌyozú kínĩ tã ãyãzú ãyãyã ĩmi ní ndreé ꞌdĩꞌbée sĩ kuyé.
26 Jesus respondeu:
27 Lẽ ĩmi rikí ẹ́sị́ ꞌbãá ꞌyéŋá rizú ãnyãngã nyọ̃ọ́kụ́ drị̃gé nõgó ábáꞌbée ábábã rĩ pi vé ẹ̃zị́ ngazú áyu ku, lẽ ĩmi ꞌbãkí ẹ́sị́ rizú ãnyãngã ídri ꞌdániꞌdáni rĩ sẽépi rĩ vé ẹ̃zị́ ngazú. Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma ímụ́ ãnyãngã rĩ sẽé ĩmi ní nĩ, ãꞌdiãtãsĩyã má Ẹ́tẹ́pị Múngú sẽ má ní ũkpõ tã ꞌdĩri ꞌozú nĩ.”
27 Trabalhem, não pela comida que se estraga, mas pela que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do Homem dará a vocês; porque Deus, o Pai, o confirmou com o seu selo.
28 Kộpi ní ĩri zịzú kínĩ, “ꞌBâ ꞌokí ãꞌdi tã Múngú ní lẽé ꞌbâ ꞌokí rĩ ꞌdụzú ngazú?”
28 Então lhe perguntaram: — Que faremos para realizar as obras de Deus?
29 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Tã Múngú ní lẽé ĩmi ꞌokí rĩ, lẽ ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí ꞌbá ꞌí ní ĩpẽé ꞌdĩri.”
29 Jesus respondeu:
30 Kộpi ní újázú kínĩ, “Lẽ mî ꞌo tã ãyãzú ãyãyã ni ũgbále, ꞌbâ íbí mi ẹ̃ꞌyị̃ ndõ. Ngá mí ní ícó ꞌoó ꞌdĩgé rá rĩ ãꞌdi?
30 Então eles disseram: — Que sinal o senhor fará para que vejamos e creiamos no senhor? O que o senhor pode fazer?
31 ꞌBá ẹ́ꞌbị́pị́ị nyakí ãnyãngã ĩ ní zịị́ mánã rĩ ãngũ ãꞌwí cínyáfã rú rĩ agá ꞌdãá, sụ̃ ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ tị́nị, ‘Múngú sẽ kộpi ní ãnyãngã nyaánya ni íngázú ꞌbụ̃ gélésĩla.’ ”
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: “Deu-lhes a comer pão do céu.”
32 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ãnyãngã ĩ ní sẽé ĩmi ní ꞌdĩri, adri ꞌyozú kínĩ Mósẽ sẽ nĩ kuyé, ãnyãngã ꞌdĩri íngá ꞌbụ̃ gélésĩla, má Ẹ́tẹ́pị sẽ ĩmi ní nĩ. Má Ẹ́tẹ́pị ri ãnyãngã áda rĩ sẽ ĩmi ní nĩ.
32 Jesus lhes disse:
33 Ãnyãngã Múngú ní ĩsẽé ĩmi ní íngápi ꞌbụ̃ gélésĩla rĩ, ĩri ma ꞌi, ma ãnyãngã ídri sẽépi ꞌbá rĩ pi ní nyọ̃ọ́kụ́ drị̃gé nõgó rĩ.”
33 Porque o pão de Deus é o que desce do céu e dá vida ao mundo.
34 ꞌBá rĩ pi ní ꞌyozú kínĩ, “Úpí, ꞌí sẽ ꞌbá ní ãnyãngã ꞌdĩri mụzú dị̃ị́ dị̃ị́.”
34 Então lhe disseram: — Senhor, dê-nos sempre desse pão.
35 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ma ãnyãngã riípi ídri sẽépi rĩ. ꞌBá ímụ́pi má vúgá ma ẹ̃ꞌyị̃ị́pi rá rĩ, ẹ̃bị́rị́ gõ ĩri fụụ́ dị̃ị́ ku, ãzini yị̃ị́ úvá gõ ĩri ndẽé dị̃ị́ ku.
35 Jesus respondeu:
36 ꞌBo ĩmi ndrekí dõ ma rá drãáãsĩyã, ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí ma kuyé.
36 Porém eu já disse que vocês não creem, embora estejam me vendo.
37 ꞌBá má Ẹ́tẹ́pị ní ẹzịị́ má ní gí rĩ pi ímụ́ má vúgá. ꞌBá ímụ́ꞌbá má vúgá rĩ pi, á gã kộpi ãluŋáni ku.
37 Todo aquele que o Pai me dá, esse virá a mim; e o que vem a mim, de modo nenhum o lançarei fora.
38 Má ímụ́ ꞌbụ̃ gé ꞌdãásĩ vũgá nõgó tã Múngú ní ma ĩpẽzú rĩ ꞌdụụ́ ngaá, adri ꞌyozú kínĩ tã má ní lẽé ngaá mâ drị̃ sĩ ni kuyé.
38 Porque eu desci do céu, não para fazer a minha própria vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Tã íngápi Múngú ma ĩpẽépi rĩ ẽ ẹ́sị́ agá rĩ, ĩri ꞌdĩ, ꞌbá céré ĩri ní sẽé má ní rĩ pi, á ꞌbe ãlu ni ãvĩí ku. Ma kộpi inga gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ ụ̃dụ̃ vé rĩ gé.
39 E a vontade de quem me enviou é esta: que eu não perca nenhum de todos os que ele me deu; pelo contrário, eu o ressuscitarei no último dia.
40 Tã má Ẹ́tẹ́pị ní lẽé rĩ, ĩri ꞌdĩ, ma Mvá rú, ꞌbá ma ndreꞌbá rá, ãzini ma ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá rá rĩ pi, kộpi ídri ꞌdániꞌdáni rĩ ị́sụ́ rá, ma ímụ́ kộpi inga gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ má ní ĩgõzú gé.”
40 De fato, a vontade de meu Pai é que todo aquele que vir o Filho e nele crer tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
41 Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌi ãnyãngã íbípi ꞌbụ̃ gélésĩla rĩ sĩ, sẽ Yãhụ́dị̃ bị́trị́ká rĩ pi rikí unuú ãní ununu.
41 Então os judeus começaram a murmurar contra ele, porque tinha dito: “Eu sou o pão que desceu do céu.”
42 Kộpi rikí ĩ uzịị́ ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “Mvá ꞌdĩri adri nyo Yẹ́sụ̃ Yõsépã mvọ́pị ꞌi kuyé? ꞌBá nị̃kí ẹ́tẹ́pị pi ẹ́ndrẹ́pị be rá, ĩri ícó ꞌyo kínĩ ꞌí íngá ꞌbụ̃ gélésĩla íngóni íngóni?”
42 E diziam: — Este não é Jesus, o filho de José? Por acaso não conhecemos o pai e a mãe dele? Como é que ele agora diz: “Desci do céu”?
43 ꞌBo Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Lẽ ĩmi rikí unuú ĩmi ãsámvú gé sĩ ku.
43 Jesus respondeu:
44 Má Ẹ́tẹ́pị ĩpẽ dõ ꞌbá rĩ nĩ kuyé, ícó ícá má vúgá ku, ma ímụ́ ĩri inga gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ má ní ĩgõzú rĩ gé.
44 Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.
45 Sụ̃ nẹ́bị̃ rĩ pi ní sĩí rĩ tị́nị, ‘Múngú ri ímụ́ kộpi ímbá céré nĩ.’ ꞌBá ãlu ãlu má Ẹ́tẹ́pị vé tã yịꞌbá rá, ãzini ĩrivé tã ụ̃nị̃ꞌbá rĩ pi ímụ́ má vúgá nĩ.
45 Está escrito nos Profetas: “E todos serão ensinados por Deus.” Portanto, todo aquele que ouviu e aprendeu do Pai, esse vem a mim.
46 ꞌBá ãzi ndre má Ẹ́tẹ́pị ri kuyé, ꞌyéŋá ma ímụ́pi Múngú vúgálésĩ rĩ, á ndre má Ẹ́tẹ́pị ri nĩ.
46 Não que alguém tenha visto o Pai, a não ser aquele que vem de Deus; este já viu o Pai.
47 Ádarú á ꞌyo ĩmi ní, ꞌbá mávé tã ẹ̃ꞌyị̃ị́pi rá rĩ, ĩri ídri ꞌdániꞌdáni rĩ ị́sụ́ nĩ.
47 — Em verdade, em verdade lhes digo: quem crê em mim tem a vida eterna.
48 Ma ãnyãngã riípi ídri sẽépi rĩ.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Ĩmi ẹ́ꞌbị́pị́ị rikí ọ́tụ́ mánã nyaá ásé agá ꞌdãá, ꞌbo kộpi ũdrãkí rá.
49 Os pais de vocês comeram o maná no deserto e morreram.
50 ꞌBo ãnyãngã íngápi ꞌbụ̃ gélésĩ rĩ, ĩri ꞌdíni, ꞌbá rĩ nya dõ ãnyãngã ꞌdĩri, ícó drãá ku.
50 Este é o pão que desce do céu, para que todo o que dele comer não pereça.
51 Ma ãnyãngã íngápi ꞌbụ̃ gélésĩ rĩ ꞌi, ꞌbá rĩ nya dõ ãnyãngã ꞌdĩri, ĩri adri lẽmgbẽrẽ rú. Ãnyãngã ꞌdĩri, ĩri mávé rụ́ꞌbá má ní ímụ́ adií sẽé drãá ꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ drị̃gé nõgó rĩ pi vé ídri ã tã sĩ rĩ ꞌi.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se alguém comer deste pão, viverá eternamente. E o pão que eu darei pela vida do mundo é a minha carne.
52 Yãhụ́dị̃ rĩ pi ní íꞌdózú ãgátá gãzú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “Ágó ꞌdĩri ícó ꞌî rụ́ꞌbá sẽ nya ꞌbá ní íngóni íngóni?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si, dizendo: — Como é que este pode nos dar a sua própria carne para comer?
53 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú á ꞌyo ĩmi ní, ma ꞌBá Mvá ꞌi, ĩmi nyakí dõ mávé rụ́ꞌbá kuyé, ãzini ĩmi mvụkí dõ mávé ãrí kuyé, ĩmi ícókí adrií ídri rú ku.
53 Jesus respondeu:
54 ꞌBá mávé rụ́ꞌbá nyaápi, ãzini mávé ãrí mvụụ́pi rĩ, ĩri ídri ꞌdániꞌdáni rĩ ị́sụ́ nĩ, ma ímụ́ ĩri sẽ íngá gõ ídri rú ụ́ꞌdụ́ ụ̃dụ̃ vé rĩ gé.
54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Mávé rụ́ꞌbá, ĩri ínyá áda ni, ãzini mávé ãrí, ĩri ngá mvụụ́mvụ áda ni.
55 Pois a minha carne é verdadeira comida, e o meu sangue é verdadeira bebida.
56 ꞌBá mávé rụ́ꞌbá nyaꞌbá rĩ pi, ãzini mávé ãrí mvụꞌbá rĩ pi, kộpi adri ꞌbá mávé ni, ma kpá adri ꞌbá kộpivé ni.
56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim, e eu permaneço nele.
57 Má Ẹ́tẹ́pị adriípi lẽmgbẽrẽ rú rĩ ĩpẽ ma nĩ, ma ri adri ídri rú ĩrivé ũkpõ sĩ, ꞌbá rĩ nya dõ mávé rụ́ꞌbá, ĩri adri ídri rú ũkpõ mávé rĩ sĩ.
57 Assim como o Pai, que vive, me enviou, e igualmente eu vivo por causa do Pai, também quem de mim se alimenta viverá por mim.
58 Ãnyãngã íngápi ꞌbụ̃ gélésĩla ꞌdĩri adri sụ̃ mánã ĩmi ẹ́ꞌbị́pị́ị ní nyaá, vụ́drị̃ ni gé, kộpi ní ũdrãzú rá ꞌdãri tị́nị ku. ꞌBá ãnyãngã ꞌdĩri nyaápi rĩ, ĩri adri mụzú lẽmgbẽrẽ rú.”
58 Este é o pão que desceu do céu, em nada semelhante àquele que os pais de vocês comeram e, mesmo assim, morreram; quem comer este pão viverá eternamente.
59 Yẹ́sụ̃ ꞌyo tã ꞌdĩri ị́sụ́ ãkũdẽ ĩri ri ãngũ ímbá Jó Múngú ri Zịzú rĩ agá Kãpãrãnãụ́mã gá.
59 Jesus disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi kâ tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri yịị́, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri mbamba, ꞌbá ãzi ícó tã ꞌdĩri ãꞌyĩí ku.”
60 Muitos dos seus discípulos, tendo ouvido tais palavras, disseram: — Duro é este discurso; quem pode suportá-lo?
61 Yẹ́sụ̃ nị̃ ámá bá ꞌyozú kínĩ, ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri unu tã ꞌí ní ꞌyoó ꞌdĩri sĩ. Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Tã má ní ꞌyoó ꞌdĩri, ĩri ĩmî drị̃ iza iza tị́nị ãsĩ?
61 Mas Jesus, sabendo por si mesmo que os seus discípulos murmuravam a respeito do que ele havia falado, disse-lhes:
62 ꞌBo ĩmi ndrekí dõ ꞌBá Mvá ri mvi gõ ꞌbụ̃ gé vũrã ꞌí ní íngázú rĩ gé ꞌdãlé, ĩmi ꞌokí rí ĩmi íngóni?
62 Que acontecerá, então, se virem o Filho do Homem subir para o lugar onde primeiro estava?
63 Índrí Uletere rĩ ídri sẽ nĩ, ũkpõ rụ́ꞌbá nõri vé rĩ ꞌo ngá ãzi ku. Átángá má ní átá ĩmi ní ꞌdĩri, Índrí Uletere rĩ lũ má ní nĩ, mávé átángá rĩ ídri sẽ.
63 O Espírito é o que vivifica; a carne para nada aproveita. As palavras que eu lhes tenho falado são espírito e são vida.
64 ꞌBo ꞌbá ụrụkọ ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé gãkí mávé tã ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ.” Yẹ́sụ̃ ꞌyo tã ꞌdĩri ꞌdíni, ãꞌdiãtãsĩyã íꞌdóngárá gá ꞌdãá, Yẹ́sụ̃ nị̃ ꞌbá ꞌi ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá kuyé rĩ pi rá, ãzini nị̃ ꞌbá ímụ́pi ꞌî ũli ꞌbeépi rĩ rá.
64 Mas há descrentes entre vocês. Ora, Jesus sabia, desde o princípio, quais eram os que não criam e quem iria traí-lo.
65 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌBá ụrụkọ ní gãá mávé tã ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ rĩ sĩ, má ní ꞌyozú ĩmi ní, má Ẹ́tẹ́pị ãꞌyĩ dõ ꞌbá rĩ nĩ kuyé, ícó ímụ́ má vúgá ku ãní.”
65 E prosseguiu:
66 Tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri sĩ, ꞌbá kárákará ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi gõkí ĩ njeé fũú ĩri ã rụ́ꞌbá gá sĩ ãmvé.
66 Diante disso, muitos dos seus discípulos o abandonaram e já não andavam com ele.
67 Yẹ́sụ̃ ní ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée zịzú kĩnĩ, “Ĩmi lẽkí kpá fũú mụzú ĩndĩ?”
67 Então Jesus perguntou aos doze:
68 Sị̃mọ́nã Pétẽró ní újázú Yẹ́sụ̃ ní kĩnĩ, “Úpí, ꞌbâ mụkí rí ãꞌdi vúgá? Mívé átángá, ĩri ídri ꞌdániꞌdáni rĩ sẽ nĩ.
68 Simão Pedro respondeu: — Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna,
69 ꞌBá ẹ̃ꞌyị̃kí mi gí, ꞌbá nị̃kí rá ꞌyozú kínĩ, mi ꞌBá Uletere Múngú vé ni.”
69 e nós temos crido e conhecido que o senhor é o Santo de Deus.
70 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Má ũpẽ ĩmi mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃, ꞌbo ꞌbá ãlu ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé ĩri ãdróko.”
70 Então Jesus lhes disse:
71 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó ꞌdĩri, ĩri Yụ́dã Sị̃mọ́nã Ĩsĩkãrĩyótã mvọ́pị ꞌi. Yụ́dã ã adri dõ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩípi ꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi drãáãsĩyã, ĩri ímụ́ Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbe nĩ.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, porque este, sendo um dos doze, era quem o haveria de trair.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.