João 10
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs ARIB
1 Yẹ́sụ̃ ní átázú kĩnĩ, “Ádarú á ꞌyo ĩmi ní, ꞌbá ítụ́pi ífípi kõró agá nõó ãbi drị̃gé sĩ, ífípi kẹ̃ẹ́tịlé gã sĩ kuyé rĩ, ĩri ụ̃gụ́ꞌbá, ãzini ĩri ꞌbá ngá aliípi ni.
1 Em verdade, em verdade vos digo: quem não entra pela porta no aprisco das ovelhas, mas sobe por outra parte, esse é ladrão e salteador.
2 ꞌBá ífípi kõró rĩ vé kẹ̃ẹ́tị gé sĩ rĩ, ĩri ꞌbá riípi kãbĩlõ úcépi rĩ ꞌi.
2 Mas o que entra pela porta é o pastor das ovelhas.
3 ꞌBá kãbĩlõ ũtẽépi rĩ ĩri kẹ̃ẹ́tị rĩ zị̃ ꞌbá kãbĩlõ úcépi rĩ ní ífízú ãní kõró agá nõó. ꞌBá kãbĩlõ úcépi rĩ ívé kãbĩlõ rĩ pi zị rụ́ sĩ, kãbĩlõ rĩ pi ĩrivé ụ́ꞌdụ́kọ́ nị̃ ámá rá, ĩri kộpi ẽ drị̃ ko fũ mụzú ãmvé nĩ.
3 A este o porteiro abre; e as ovelhas ouvem a sua voz; e ele chama pelo nome as suas ovelhas, e as conduz para fora.
4 Kãdõ ívé kãbĩlõ rĩ pi traá céré, ĩri ꞌde drị̃drị̃, kãbĩlõ rĩ pi mụ ĩri ã vụ́drị̃ gé sĩ, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi nị̃kí ĩrivé ụ́ꞌdụ́kọ́ ámá gí.
4 Depois de conduzir para fora todas as que lhe pertencem, vai adiante delas, e as ovelhas o seguem, porque conhecem a sua voz;
5 Kộpi mụkí ꞌbá kộpi ní nị̃ị́ kuyé rĩ ã vụ́drị̃ gé sĩ ku, kộpi ápá ĩri sĩ ápápã, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi nị̃kí ĩri ã ụ́ꞌdụ́kọ́ ámá kuyé.”
5 mas de modo algum seguirão o estranho, antes fugirão dele, porque não conhecem a voz dos estranhos.
6 ꞌBo nãpí Yẹ́sụ̃ ní átá kộpi ní ꞌdĩri, tã ni fi ãluŋáni kộpi drị̃gé kuyé.
6 Jesus propôs-lhes esta parábola, mas eles não entenderam o que era que lhes dizia.
7 Yẹ́sụ̃ gõ tã ꞌdĩri átá dị̃ị́ kĩnĩ, “Ádarú á ꞌyo ĩmi ní, ma kẹ̃ẹ́tị kãbĩlõ rĩ pi ní ífízú kõró agá nõó rĩ ꞌi.
7 Tornou, pois, Jesus a dizer-lhes: Em verdade, em verdade vos digo: eu sou a porta das ovelhas.
8 ꞌBá céré ímụ́ꞌbá má sĩ drị̃drị̃ rĩ pi ụ̃gụ́ꞌbá, ãzini kộpi ꞌbá riꞌbá ãngũ aliꞌbá ni pi, ꞌbo kãbĩlõ rĩ pi yịkí kộpi ẽ tị kuyé.
8 Todos quantos vieram antes de mim são ladrões e salteadores; mas as ovelhas não os ouviram.
9 Ma kẹ̃ẹ́tị, ꞌbá céré ífíꞌbá kẹ̃ẹ́tị rĩ gé sĩ rĩ pi, kộpi ídríngárá ị́sụ́ rá. ꞌBá ímụ́ꞌbá trãá má vúgálésĩ rĩ pi ãzini fũꞌbá ãmvé rĩ pi, kộpi ãnyãngã ị́sụ́ rá.
9 Eu sou a porta; se alguém entrar a casa; o filho fica entrará e sairá, e achará pastagens.
10 Ụ̃gụ́ꞌbá vé ẹ̃zị́, ĩri rizú ngá ụ̃gụ̃zú, ãngũ úꞌdị́zú, ãzini ngá izazú. Mávé ímụ́ngárá nõri, má ímụ́ ĩmi ní ídri ꞌdániꞌdáni dẹẹ́pi ku rĩ sẽé. Yẹ́sụ̃ ri ꞌbá kãbĩlõ úcépi múké ni|src="bk00004c.tif" size="span" loc="10:11-18" copy="Knowles" ref="10:11-18"
10 O ladrão não vem senão para roubar, matar e destruir; eu vim para que tenham vida e a tenham em abundância.
11 “Ma ꞌbá kãbĩlõ úcépi múké ni, ꞌbá kãbĩlõ úcépi múké rĩ, ĩri ꞌi adi sẽ drã ívé kãbĩlõ rĩ pi ã tã sĩ.
11 Eu sou o bom pastor; o bom pastor dá a sua vida pelas ovelhas.
12 ꞌBá ĩ ní íjị́ kãbĩlõ úcé, ĩ ní rií ũfẽé mũfẽngã sĩ rĩ, kãbĩlõ rĩ pi ní adrií ĩrivé ni kuyé rĩ sĩ, kãdõ ndreé ẹ̃bẹ́ngị́ ri ímụ́ nĩ, ĩri kãbĩlõ rĩ pi ku, ĩri nga ápá rá. Ẹ̃bẹ́ngị́ rĩ kãbĩlõ rĩ pi uꞌde rụ, ĩri kãbĩlõ rĩ pi íré kpélékpélé.
12 Mas o que é mercenário, e não pastor, de quem não são as ovelhas, vendo vir o lobo, deixa as ovelhas e foge; e o lobo as arrebata e dispersa.
13 ꞌBá ĩ ní íjị́ ꞌbãá rií ẹ̃zị́ ngaá mũfẽngã sĩ rĩ, ĩri nga ápá rá, ãꞌdiãtãsĩyã ĩri ꞌî ri ẹ̃zị́ rĩ nga mũfẽngã sĩ, ụ̃sụ̃ ãluŋáni kãbĩlõ rĩ pi drị̃gé ku.
13 Ora, o mercenário foge porque é mercenário, e não se importa com as ovelhas.
14 “Ma ꞌbá kãbĩlõ úcépi múké ni, á nị̃ mávé kãbĩlõ rĩ pi rá, kộpi nị̃kí kpá ma rá,
14 Eu sou o bom pastor; conheço as minhas ovelhas, e elas me conhecem,
15 sụ̃ má Ẹ́tẹ́pị ní ma nị̃ị́ rá rĩ tị́nị, á nị̃ kpá má Ẹ́tẹ́pị ri rá. Á lẽ ma adií drãá kãbĩlõ rĩ pi ã tã sĩ.
15 assim como o Pai me conhece e eu conheço o Pai; e dou a minha vida pelas ovelhas.
16 Ma kãbĩlõ ụrụkọꞌbée be anigé, ífíkí drĩ kõró agá nõó kuyé. Á lẽ kộpi íjị́ ífí kõró agá nõó, kộpi ẽ ímụ́kí rí adrií trụ́ vũrã ãlu gé, kộpi mâ ụ́ꞌdụ́kọ́ yị, ma ímụ́ kộpi ũtẽ nĩ.
16 Tenho ainda outras ovelhas que não são deste aprisco; a essas também me importa conduzir, e elas ouvirão a minha voz; e haverá um rebanho e um pastor.
17 Má Ẹ́tẹ́pị lẽ ma lẽlẽ, ãꞌdiãtãsĩyã má ní ma adií sẽé drãá, gõó íngá ídri rú dị̃ị́ rĩ sĩ.
17 Por isto o Pai me ama, porque dou a minha vida para a retomar.
18 ꞌBá ãzi ícó ma ꞌdịị́ ku, á ku dõ ma ꞌdịị́ ĩri ní nĩ ká. Ma mávé ꞌdịngárá ã tã ãꞌyĩ ma ꞌi, ma kpá mávé íngángárá gõó ídri rú rĩ ã tã ãꞌyĩ ma ꞌi. Má Ẹ́tẹ́pị ẹzị má ní tã rĩ nĩ, kĩnĩ mâ ꞌo sụ̃ ꞌdĩri tị́nị.”
18 Ninguém ma tira de mim, mas eu de mim mesmo a dou; tenho autoridade para a dar, e tenho autoridade para retomá-la. Este mandamento recebi de meu Pai.
19 Yẹ́sụ̃ kã tã rĩ ꞌyoó ꞌdíni, Yãhụ́dị̃ rĩ pi gõkí kpá ĩ acoó dị̃ị́ rií ãgátá gãá ĩ ãsámvú gé sĩ.
19 Por causa dessas palavras, houve outra dissensão entre os judeus.
20 Ndẽé ni pi kínĩ, “Ngá rĩ índrí ũnjí fi drị̃ ni gé nĩ, ĩri ãbãbã rú, ngá ĩmi ní rizú ꞌbá ꞌdíni ꞌdĩri vé tã yịzú rĩ ãꞌdi?”
20 E muitos deles diziam: Tem demônio, e perdeu o juízo; por que o escutais?
21 ꞌBo ụrụkọꞌbée kínĩ, “ꞌBá índrí ũnjí ní fií drị̃ ni gé rĩ ícó átá ꞌdĩri tị́nị ku. Índrí ũnjí ícó ꞌbá mị be ẹ̃sị̃ị́pi gí ni ẽ mị zị̃ị́ ku.”
21 Diziam outros: Essas palavras não são de quem está endemoninhado; pode porventura um demônio abrir os olhos aos cegos?
22 Ụ́ꞌdụ́ ĩ ní rizú Ụ̃mụ̃ ãmbúgú Jó Múngú vé rĩ fizú Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãlé rĩ ã tã ígázú rĩ ní ícózú, ị́sụ́zú lókí ꞌdãri, ĩri lókí kílóngóro vé rĩ.
22 Celebrava-se então em Jerusalém a festa da dedicação. E era inverno.
23 Yẹ́sụ̃ ri adrií Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, ri ẹ́cị́ Jóꞌbílé gá sĩ, jóꞌbílé ꞌdĩri zịkí ĩri Sõlõmónã vé jóꞌbílé.
23 Andava Jesus passeando no templo, no pórtico de Salomão.
24 Yãhụ́dị̃ rĩ pi trakí ĩ ĩri ã gãrã gá sĩ kụ́rụ̃, kộpi ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “Ngá mí ní lẽzú lũzú kínĩ, mi Kúrísítõ ꞌi ku rĩ ãꞌdi? Mi dõ Kúrísítõ ꞌi, lẽ mî úcí mi ꞌbá ní ku.”
24 Rodearam-no, pois, os judeus e lhe perguntavam: Até quando nos deixarás perplexos? Se tu és o Cristo, dize-no-lo abertamente.
25 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Á lũ tã rĩ ĩmi ní rá, ꞌbo ĩmi gãkí ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ. Tã ãyãzú ãyãyã má ní ꞌoó má Ẹ́tẹ́pị vé ũkpõ sĩ ꞌdĩꞌbée, kộpi lũ ꞌyozú kínĩ, ꞌbá rĩ ma ꞌi, Kúrísítõ ꞌi.
25 Respondeu-lhes Jesus: Já vo-lo disse, e não credes. As obras que eu faço em nome de meu Pai, essas dão testemunho de mim.
26 ꞌBo ĩmi gãkí mávé tã ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ, ãꞌdiãtãsĩyã ĩmi adrikí kãbĩlõ mávé ni kuyé.
26 Mas vós não credes, porque não sois das minhas ovelhas.
27 Mávé kãbĩlõ rĩ pi nị̃kí mâ ụ́ꞌdụ́kọ́ rá, á nị̃ kộpi rá, kộpi ri mâ vụ́drị̃ ũbĩ.
27 As minhas ovelhas ouvem a minha voz, e eu as conheço, e elas me seguem;
28 Ma kộpi ní ídri ꞌdániꞌdáni dẹẹ́pi ku rĩ sẽ, kộpi ícókí drãá ãluŋáni ku, ꞌbá ãzi ícó kộpi ẹ́rị́ má drị́gé sĩ bã ku.
28 eu lhes dou a vida eterna, e jamais perecerão; e ninguém as arrebatará da minha mão.
29 Má Ẹ́tẹ́pị kộpi sẽépi má drị́gé rĩ vé ũkpõ aga ngá rĩ pi ãrẽvú céré, ꞌbá ãzi ícó kộpi ẹ́rị́ má Ẹ́tẹ́pị drị́gé sĩ bã ku.
29 Meu Pai, que mas deu, é maior do que todos; e ninguém pode arrebatá-las da mão de meu Pai.
30 ꞌBâ má Ẹ́tẹ́pị be ngá ãlu.”
30 Eu e o Pai somos um.
31 Yãhụ́dị̃ rĩ pi gõkí kpá írã íꞌdụ́ lẽzú Yẹ́sụ̃ ri úvị́zú ãní.
31 Os judeus pegaram então outra vez em pedras para o apedrejar.
32 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ũkpõ má Ẹ́tẹ́pị ní sẽé má ní rĩ sĩ, á ꞌo tã múké ãyãzú ãyãyã ni pi kárákará, ĩmi ndrekí ĩmî mị sĩ rá, ꞌbo tã má ní ꞌoó ãyãzú ãyãyã ꞌdĩꞌbée ãsámvú gé, tã ĩmi ní ndreé ũnjí lẽzú ma úvị́zú drãzú írã sĩ rĩ ãꞌdi?”
32 Disse-lhes Jesus: Muitas obras boas da parte de meu Pai vos tenho mostrado; por qual destas obras ides apedrejar-me?
33 Yãhụ́dị̃ rĩ pi ní újázú ĩri ní kínĩ, “ꞌBá úvị́kí mi drãá írã sĩ tã múké ãyãzú ãyãyã mí ní ꞌoó rĩ sĩ ku, ꞌbâ mi úvị́ mí ní Múngú ri ị̃njị̃ị́ kuyé rĩ sĩ, ãꞌdiãtãsĩyã mí kĩnĩ, mi Múngú ꞌi, ị́sụ́zú mi ꞌbá áda.”
33 Responderam-lhe os judeus: Não é por nenhuma obra boa que vamos apedrejar-te, mas por blasfêmia; e porque, sendo tu homem, te fazes Deus.
34 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Tãị́mbị́ ĩmivé ĩ ní sĩí rĩ agá, ‘Á ꞌyo ĩmi ní ĩmi múngú ãzi’ ꞌdíni kuyé?
34 Tornou-lhes Jesus: Não está escrito na vossa lei: Eu disse: Vós sois deuses?
35 Ĩmi nị̃kí rá tã Búkũ Múngú vé rĩ ní ꞌyoó rĩ, ĩri tã áda, ꞌbá ãzi ícó újá ku, ꞌbá Múngú vé ụ́ꞌdụ́kọ́ ní ícá kộpi vúgá rĩ pi, Múngú ꞌyo dõ kộpi ní kĩnĩ, kộpi ‘múngú’ ãzi pírí,
35 Se a lei chamou deuses àqueles a quem a palavra de Deus foi dirigida {e a Escritura não pode ser anulada},
36 ꞌbo ma má Ẹ́tẹ́pị ní gụ̃ụ́ kú túngú uletere ívé ni, ĩri ní ĩpẽé ímụ́ vũ drị̃gé nõó rĩ, tã má ní ꞌyoó kínĩ, ma Múngú vé Mvá ꞌdĩri sĩ, ngá ĩmi ní ꞌyozú kínĩ, má ị̃njị̃ Múngú ri ku rĩ ãꞌdi?
36 àquele a quem o Pai santificou, e enviou ao mundo, dizeis vós: Blasfemas; porque eu disse: Sou Filho de Deus?
37 Ma té dõ ri ẹ̃zị́ má Ẹ́tẹ́pị vé rĩ nga kuyé, ĩmi ícókí té mávé tã ẹ̃ꞌyị̃ị́ ku ndõ.
37 Se não faço as obras de meu Pai, não me acrediteis.
38 ꞌBo ma ri ẹ̃zị́ má Ẹ́tẹ́pị vé rĩ ꞌdụ nga, ĩmi kínĩ dõ ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí mávé tã ku, ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí bẽnĩ tã ãyãzú ãyãyã má ní ꞌoó rĩ pi áyu, ĩmi ícó nị̃ ámá ãní ꞌyozú kínĩ ꞌbâ má Ẹ́tẹ́pị be ãlu rĩ.”
38 Mas se as faço, embora não me creiais a mim, crede nas obras; para que entendais e saibais que o Pai está em mim e eu no Pai.
39 Kộpi lẽkí kõdô ĩri rụụ́ dị̃ị́, ĩri ní ꞌi njezú fũzú kộpi ãsámvú gé sĩ rá.
39 Outra vez, pois, procuravam prendê-lo; mas ele lhes escapou das mãos.
40 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ꞌi újázú gõzú vúlé, ĩri ní yị̃ị́ ãmbúgú dịị́pi dịdị Yárídénĩ ri zozú, ĩri ní áwízú adrizú ĩnyiŋá vũrã Yũwánĩ ní ọ́tụ́ rizú ꞌbá rĩ pi ní bãtízĩmũ sẽzú rĩ gé.
40 E retirou-se de novo para além do Jordão, para o lugar onde João batizava no princípio; e ali ficou.
41 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdekí mụụ́ ĩri vúgá, kộpi kínĩ, “Yũwánĩ ꞌo dõ tã ãyãzú ãyãyã ni kuyé drãáãsĩyã, tã Yũwánĩ ní átá ágó ꞌdĩri vé tã sĩ rĩ céré tã áda.”
41 Muitos foram ter com ele, e diziam: João, na verdade, não fez sinal algum, mas tudo quanto disse deste homem era verdadeiro.
42 ꞌBá tré ẹ̃ꞌyị̃kí Yẹ́sụ̃ ri rá vũrã ꞌdãri gé.
42 E muitos ali creram nele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.