João 11
Bayịburu Izii (IZZ) vs NTLH
1 Noo ya; ọ dụru nwoke lanụ, aza Lazarọsu, bụ onye Betani; iphe nọdu eme iya. Betani bụ mkpụkpu, Meri yẹle nwune iya kẹ nwanyị, bụ Mata bu.
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era do povoado de Betânia, onde Maria e a sua irmã Marta moravam.
2 Meri ono bụ nwanyị ono, mecharu wota manụ, eshi mkpọ bya etee Nnajịuphu l'ọkpa labọ; gude ẹgbushi iya huchaa ya ya-a. Ọ bụru nwune iya kẹ nwoke bụ Lazarọsu ono, bẹ iphe eme ọbu.
2 (Esta Maria era a mesma que pôs perfume nos pés do Senhor Jesus e os enxugou com os seus cabelos. Era o irmão dela, Lázaro, que estava doente.)
3 Tọbudu iya bụ; unwune iya kẹ nwanyị phẹ zia ozi g'e zia Jizọsu l'ọ̀nyà iya-a, o yeru obu-a bẹ iphe-ememe zụpyabekwaru.
3 As duas irmãs mandaram dizer a Jesus: — Senhor, o seu querido amigo Lázaro está doente!
4 Jizọsu nụmae ya phọ bya asụ: “Ẹhu ono te emekwa iya k'anwụhu. Ọ kwa iphe, ee-gude kwabẹ Chileke ùbvù; bya egudekwa iya phọ jaa Nwa Chileke ajaja.”
4 Quando Jesus recebeu a notícia, disse:
5 Jizọsu yekpọoru Mata obu; mẹ nwune iya kẹ nwanyị; mẹ Lazarọsu.
5 Jesus amava muito Marta, e a sua irmã, e também Lázaro.
6 Noo ya; Jizọsu nụmachaepho l'iphe-ememe zụpyaberu Lazarọsu; ọ kpọo ụpfu nọfua abalị labọ l'ẹka ono, ọ nọ ono.
6 Porém quando soube que Lázaro estava doente, ainda ficou dois dias onde estava.
7 E mechaa; ọ sụ ndu etsoje iya nụ: “Unu g'anyi laphu azụ lẹ Jiudiya.”
7 Então disse aos seus discípulos:
8 Ndu etsoje iya nụ sụ iya: “?Ọ kwa l'ọ bụ-a mgboru nta-a bẹ ndu Jiu shi eme g'ẹphe tugbua ngu lẹ mkpuma-a? Ọ bụru iya bẹ ị sụru l'ịi-laphu azụ l'ẹka ono ọzobaa.”
8 Mas eles disseram: — Mestre, faz tão pouco tempo que o povo de lá queria matá-lo a pedradas, e o senhor quer voltar?
9 Jizọsu sụ phẹ: “?Tọbudu awa iri l'ẹbo dụ l'eswe ujiku ophu? Onye eje iphe l'eswe te evukotajẹkwa iphe daa; kẹle onye ono gude ìphóró kẹ mgboko-a ahụma ụzo.
9 Jesus respondeu:
10 Obenu l'onye eje ije l'ẹnyashi evukotajẹ iphe daa opfu l'ìphóró ono ta adụdu iya l'ẹhu.”
10 Mas, se anda de noite, tropeça porque nele não existe luz.
11 O pfughechaẹpho iphe ono; ọ sụ phẹ: “Ọ̀nyà anyi, bụ Lazarọsu bẹ mgbẹnya tụakwaru; ọle mu e-jekwa ekutee ya lẹ mgbẹnya ọbu.”
11 Jesus disse isso e depois continuou:
12 Ndu etsoje iya nụ sụ iya: “Nnajịuphu! Ọ -nọdu ekuwaa mgbẹnya bẹ ọ bụanaa ya ewekọrohu.”
12 — Senhor, se ele está dormindo, isso quer dizer que vai ficar bom! — disseram eles.
13 Kẹle ndu etsoje iya nụ gbẹ dobesụ l'ọo mgbẹnya mmanụ bẹ ọ sụru l'ooku. Ẹphe ta amadụ l'iphe, Jizọsu epfu bụ l'ọ nwụhuwaru anwụhu.
13 Mas o que Jesus queria dizer era que Lázaro estava morto. Porém eles pensavam que ele estivesse falando do sono natural.
14 Tọbudu iya bụ; Jizọsu pfuaru phẹ iya hoo haa sụ phẹ: “Lazarọsu nwụhuakwaru.”
14 Então Jesus disse claramente:
15 “Tẹme ọ bụkwaruro l'iswi ẹhu unu bẹ ẹhu gude atsọ mu ụtso lẹ mu ta anọdu l'ẹka ono. Ọo iphe ono e-me g'unu kweta. Ọle ọ bụ; unu gbalihu g'anyi jepfu iya.”
15 mas eu estou alegre por não ter estado lá com ele, pois assim vocês vão crer. Vamos até a casa dele.
16 Tọmosu, bụ onye eekuje “Ejima” sụ ndu g'ẹphe tụkoru etsoje Jizọsu: “Unu g'anyi tsofukwaaruphọ Nnajịuphu; k'ọphu anyi l'iya a-nwụhukota l'ẹka lanụ.”
16 Então Tomé, chamado “o Gêmeo”, disse aos outros discípulos: — Vamos nós também a fim de morrer com o Mestre!
17 Tọbudu iya bụ; Jizọsu byaẹpho; ọ hụma lẹ Lazarọsu bẹ a gbẹ liwanụ ọ nọwanu ujiku ẹno l'ilu.
17 Quando Jesus chegou, já fazia quatro dias que Lázaro havia sido sepultado.
18 Betani nọkwaa ntse lẹ Jierúsalẹmu. Ọ bụa; a -gbẹ lẹ manyịru labọ mẹ e -shi lẹ Jierúsalẹmu.
18 Betânia ficava a menos de três quilômetros de Jerusalém,
19 Noo g'o shitaru; ndu Jiu dụ igwerigwe wụru byapfuta Mata yẹle Meri; byaru phẹ akpọru iphu kẹ nwune phẹ ono, nwụhuru nụ ono.
19 e muitas pessoas tinham vindo visitar Marta e Maria para as consolarem por causa da morte do irmão.
20 No iya; Mata nụmaepho lẹ Jizọsu abya; ọ gba iya ndzuta. Meri gwọdoshihuro l'ụlo.
20 Quando Marta soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele. Porém Maria ficou sentada em casa.
21 Mata sụ Jizọsu: “Nnajịuphu; ọ -bụ l'ị nọ l'ẹka-a mẹ nwune mu nwoke ono tege anwụhukwa.
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido!
22 Ọle nta-a bẹ mu makwarụ-a l'iphe, bụkpoo iphe, ị sụru Chileke g'ọ nụ ngu bẹ ọo-nụ ngu.”
22 Mas eu sei que, mesmo assim, Deus lhe dará tudo o que o senhor pedir a ele.
23 Jizọsu sụ iya: “Nwune ngu nwoke e-tetakwa-a ọzo nọdu ndzụ.”
23 — O seu irmão vai ressuscitar! — disse Jesus.
24 Mata sụ iya: “Mu makwarụ-a l'oo-teta ọzo dzụru ndzụ mbọku ikpazụ teke nemadzụ l'ophu e-shi l'ọnwu teta bya anọduchaa ndzụ.”
24 Marta respondeu: — Eu sei que ele vai ressuscitar no último dia!
25 Jizọsu sụ iya: “Ọ kwa mbẹdua bụ eshi l'ọnwu teta bya abụru ndzụ. Mbụ l'iphe, bụ onye kwetarụ nkemu a-nọdu ndzụ o betakpọoru ọ nwụhu anwụhu.
25 Então Jesus afirmou:
26 Tẹmanu; iphe, bụ onye nọ ndzụ bya ekweta nkemu taa byadu anwụhu anwụhu jasụ lẹ tuutuutuu lẹ mịimiimii. ?I kwetarụ opfu mu ono; tọo ti kwetadụru?”
26 e quem vive e crê em mim nunca morrerá. Você acredita nisso?
27 Mata sụ iya: “Ee; Nnajịuphu. Mu kwekwaru-a l'ọo ngu bụ Kéreshi ọbu, bụ Nwa Chileke, bụ iya bụ onye ọbu, a-bya lẹ mgboko.”
27 — Sim, senhor! — disse ela. — Eu creio que o senhor é o Messias , o Filho de Deus, que devia vir ao mundo.
28 Mata pfuchaa nno bya alaa je ekuchi nwune iya Meri ekuchi; tọ nwẹhu pfuaru iya sụ iya: “O-zì-iphe nọkwa l'ẹka-a; mbụ l'ookukwa ngu oku.”
28 Depois de dizer isso, Marta foi, chamou Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 Anụma, Meri anụma iya; o zilihu gbapfushia Jizọsu.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi encontrar-se com Jesus.
30 Teke ono bẹ Jizọsu teke abatakpọkwanu l'ime mkpụkpu ono. Ọ nọkwaduro lẹ mgbadagba phọ, Mata jepfuru iya phọ.
30 Pois ele não tinha chegado ao povoado, mas ainda estava no lugar onde Marta o havia encontrado.
31 Ndu Jiu ono, ẹphe lẹ Meri nọ l'ụlo; ẹphe nọdu adụ iya obu ono wụfuta wụ-tsoru iya g'ẹphe hụmaru g'ọ gbalihuru kwofu etezi. Ẹphe gbẹ dobesu l'ooje l'ilu eje ara ẹkwa l'ẹka ono.
31 As pessoas que estavam na casa com Maria, consolando-a, viram que ela se levantou e saiu depressa. Então foram atrás dela, pois pensavam que ela ia ao túmulo para chorar ali.
32 Noo ya; Meri byarwutaẹpho l'ẹka Jizọsu nọ; bya ahụmae ya phọ; ọ daa kpurumu l'agụga ọkpa iya sụ iya: “Nnajịuphu! Ọ -bụ l'ị nọhawaa l'ẹka-a mẹ nwune mu nwoke-a tege anwụhukwa.”
32 Maria chegou ao lugar onde Jesus estava e logo que o viu caiu aos pés dele e disse: — Se o senhor tivesse estado aqui, o meu irmão não teria morrido!
33 Jizọsu hụmaepho Meri g'ọora ẹkwa mẹ gẹ ndu Jiu, ẹphe lẹ Meri ono swị tụkoru ara ẹkwa; ẹhu ghuahaa ya eghu; tẹme o rwuhukwa iya phọ l'ẹhu.
33 Jesus viu Maria chorando e viu as pessoas que estavam com ela chorando também. Então ficou muito comovido e aflito
34 Ọ sụ phẹ: “?Bụ l'awe bẹ unu liru iya?”
34 e perguntou: — Venha ver, senhor! — responderam.
35 Ẹnya-mini ghakashịhu Jizọsu.
35 Jesus chorou.
36 Ndu Jiu sụ: “Owiwo-e! Unu lewarọ g'o yeberu Lazarọsu obu-o!”
36 Então as pessoas disseram: — Vejam como ele amava Lázaro!
37 Ọ dụru ndu ọphu harụ sụ: “?Ọ dụ ngu gẹ nwoke-a, meru onye atsụ ishi; ọ phụahaa ụzo-a tege adụdu ike mee gẹ Lazarọsu ta anwụhushi tọo?”
37 Mas algumas delas disseram: — Ele curou o cego. Será que não poderia ter feito alguma coisa para que Lázaro não morresse?
38 Anwụhu Lazarọsu ono ghuahaa Jizọsu eghu ọzo; ọ tụgbua jeshia l'ilu ẹka ono, e liru iya ono. Ilu ono bụ ọgba, e gudekwaphọ eze mkpuma swichia ọnu iya.
38 Jesus ficou outra vez muito comovido. Ele foi até o túmulo, que era uma gruta com uma pedra colocada na entrada,
39 Jizọsu sụ phẹ: “Unu swifu eze mkpuma ono.”
39 e ordenou: Marta, a irmã do morto, disse: — Senhor, ele está cheirando mal, pois já faz quatro dias que foi sepultado!
40 Jizọsu sụ iya: “?Mu ta asụhaadaru ngu l'i -kweta l'i gude ẹnya ngu hụma ọdu-biribiri Chileke.”
40 Jesus respondeu:
41 Tọbudu iya bụ; ẹphe bya eswifu mkpuma ono. Jizọsu bya apalia ẹnya imeli sụ: “Nna! Mu ekele ngu ekele; l'ị nụmaru olu mu.
41 Então tiraram a pedra. Jesus olhou para o céu e disse:
42 Mu makwarụ-a l'ọ tọ dụdu teke ị tịi nụmajedu olu mu. Obenu l'ọo iswi ẹhu ndu-a, pfụ-kube ẹka-a bẹ mu gude epfu ọwa g'ẹphe ekweta l'ọo ngu ziru mu gẹ mu bya.”
42 Eu sei que sempre me ouves; mas eu estou dizendo isso por causa de toda esta gente que está aqui, para que eles creiam que tu me enviaste.
43 O pfuchaẹpho nno bya arashia ya ike sụ: “Lazarọsu! Lụfuta!”
43 Depois de dizer isso, gritou:
44 Nwoke ono, nwụhuru anwụhu ono fụta yẹle ẹkwa ọchaa ono, e gude phuchia ya ẹka mẹ ọkpa; mẹ ẹkwa odzu ọphu e gude phuchia ya iphu. Jizọsu sụ phẹ: “Unu tọshichaa ya iphe ono g'ọ tụgbua.”
44 E o morto saiu. Os seus pés e as suas mãos estavam enfaixados com tiras de pano, e o seu rosto estava enrolado com um pano. Então Jesus disse:
45 Igwerigwe ndu Jiu ono, wutsoru Meri ono gude ẹnya phẹ hụma iphe ono, Jizọsu meru ono; bya ekweta nkiya.
45 Muitas pessoas que tinham ido visitar Maria viram o que Jesus tinha feito e creram nele.
46 Obenu l'ọ dụru ndu ọphu jepfulẹrua ndu Fárisii je akọoru phẹ iphe, Jizọsu meru.
46 Mas algumas pessoas voltaram e contaram aos fariseus o que ele havia feito.
47 Tọbudu iya bụ; ndu-ishi uke Chileke mẹ ndu Fárisii bya akpakọo ọgbo-ikpe, ẹphe l'ẹphe ekpeje ikpe sụ: “?Anyi e-mekpọo iphe-a ime-agha? Nwoke-a emeshinụkakwa igwerigwe iphe-ọhumalenya.
47 Então os fariseus e os chefes dos sacerdotes se reuniram com o Conselho Superior e disseram: — O que é que nós vamos fazer? Esse homem está fazendo muitos milagres!
48 Teke anyi harụ iya g'o mee iphe-a, oome-a bẹ onyemonye a-tụkokwa kweta nkiya; ndu Romu a-byakwa atụko eze-ụlo anyi-a mẹ ndu ndu-anyi l'ophu lwụa rengurengu.”
48 Se deixarmos que ele continue fazendo essas coisas, todos vão crer nele. Aí as autoridades romanas agirão contra nós e destruirão o Templo e o nosso país.
49 Obenu l'onye lanụ l'ime phẹ, ẹpha iya bụ Kayafasu, bụ iya bụ onye-ishi ndu-ishi uke Chileke k'apha ono sụru phẹ: “Unu ta amakwa iphe ilile.
49 Então Caifás, que naquele ano era o Grande Sacerdote , disse: — Vocês não sabem nada!
50 ?Unu ta amadụ l'ọ karụ anyi ree g'onye lanụ nwụhu-chiru ndu Jiu l'ophu; eme l'onye lanụ nọ ndzụ; ọha l'ophu tụko bụru mkpurupyata.”
50 Será que não entendem que para vocês é melhor que morra apenas um homem pelo povo do que deixar que o país todo seja destruído?
51 Iphe ono, o pfuru ono ta abụkwa ike k'onwiya bẹ o gude pfua ya. Obenu l'eshi ọphu ọ bụ iya bụ onye-ishi ndu-ishi uke Chileke k'apha ono bẹ ọ hụmaru lẹ Jizọsu e-mechaa nwụhu-chiru ọha l'ophu.
51 Naquele momento Caifás não estava falando por si mesmo. Mas, como ele era o Grande Sacerdote naquele ano, estava profetizando que Jesus ia morrer pela nação.
52 Ọ tọ bụkwa-a ọha ono nwẹkiya bẹ ọo-nwụhu-chiru. Ọ kwa g'ooshi nno chịkobe ụnwu Chileke ono, gbakashịhuru dzuru mgboko ono g'ẹphe bụru nanụ.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo todos os filhos de Deus que estão espalhados por toda parte.
53 Ọo ya bụ; ndu-ishi ndu Jiu shi eshi mbọku ono chịahaa idzu g'ẹphe e-me megbua Jizọsu.
53 Então, daquele dia em diante, os líderes judeus fizeram planos para matar Jesus.
54 Ọ bụnuru iya bụ lẹ Jizọsu akpabuhu l'edzudzu-ọha l'echi ndu Jiu. Ọ gbẹshi l'ẹka ono jeshia alị, nọ-kube echiẹgu bya alaa lẹ mkpụkpu, nọ l'ẹka ono, eekuje Ifuremu. Ọ laa ẹka ono je anọdu yẹle ndu etsoje iya nụ.
54 Por isso ele já não andava publicamente na Judeia, mas foi para uma região perto do deserto, a uma cidade chamada Efraim, e ficou ali com os seus discípulos.
55 Teke ono bẹ ọbo Ojeghata ndu Jiu rwukpọwaru ntse. A dụ igwerigwe shigbaa l'alị ndu Jiu eje Jierúsalẹmu g'ẹphe je emee nsọ aswafụ onwophẹ ntụrwu; tẹme l'oorwua l'ọbo-iphe ono.
55 Faltava pouco tempo para a Festa da Páscoa . Muitos judeus foram a Jerusalém antes da festa para tomar parte na cerimônia de purificação .
56 Ẹphe tụko elephe ẹnya Jizọsu. Ẹphe dzukọepho l'eze-ụlo Chileke; ẹphe nọdu ajịjegbaa nwibe phẹ sụ: “?Dẹnukpoo g'unubẹdua arị iya? ?Ọ dụ unu g'ọ tọo byadu ọbo-iphe-a tọo?”
56 Eles procuravam Jesus e, no pátio do Templo, perguntavam uns aos outros: — O que é que vocês acham? Será que ele vem à festa?
57 Ndu-ishi uke Chileke mẹ ndu Fárisii tubuhawaru sụ l'ọ -bụru l'ọ dụru onye maru ẹka ọ nọ; g'onye ọbu mee g'ẹphe maru k'ọphu ẹphe e-je egude iya.
57 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus queriam prender Jesus. Por isso tinham dado ordem para que, se alguém soubesse, contasse onde ele estava.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.