Atos 22
Bayịburu Izii (IZZ) vs NVT
1 “Mu sụ-a; unubẹ ụnwunna mu phẹ; mẹ nna mu phẹ! Unu ngabẹru mu nchị gẹ mu dofu onwomu l'iphu unu!”
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Ẹphe nụma l'oopfu opfu Hiburu; ọphu ọ dụedu onye mebaru mẹ pyịmu. Pọlu wata asa opfu ono.
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 “Mu bụ onye Jiu, a nwụru lẹ Tasọsu, nọ l'alị Silisiya. Ẹka a nọ hee mu bụ lẹ Jierúsalẹmu l'ẹka-a. Onye ziru mu ẹkwo bụ Gameliyẹlu. Ọ kwata zishia mu ekemu ndiche anyi phẹ ike. Ọo g'unubẹ ndu nọkota l'ẹka-a adzọshi kẹ Chileke ike-a bụ gẹ mu shi anọduje adzọ iya.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Ndu shi etso Ụzo Nnajịuphu ono bẹ mu shi akpashịje ẹhu ike; mbụ shi egbuje phẹ egbugbu. Mu shi egudeje unwoke phẹ mẹ ụnwanyi phẹ tụa mkpọro.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Onye-ishi ndu-ishi uke Chileke waa ndu bụ ọgerenya unu bẹ a-gbakwaa ekebe l'iphe-a, mu epfu-a bụ ọkpobe-opfu. Mu jeru je anata phẹ ẹkwo, e deru nụ unwune phẹ ndu Jiu, bu lẹ Damasụkosu bya ejeshia ẹka ono gẹ mu gudechaa ndu kwetarụ kẹ Jizọsu tụa phẹ mkpọro kpụru bya Jierúsalẹmu g'a hụa phẹ ahụ̀hù.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 “No iya; mu nọdu eje; mu rwutashịepho Damasụkosu g'ẹnyanwu alwawaa l'ishi; ìphóró shiẹpho l'imigwe chaẹpho kẹ vaa chaphee mu mgburugburu.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Mu daa kpurumu l'alị. Mu nụma olu-opfu, epfu anụ mu nụ sụ mu: ‘Sọlu! Sọlu! ?Bụ gụnu meru iphe, ịikpa mu ẹhu?’
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Mu sụ iya: ‘?Bụ onye bẹ ị bụ Nnajịuphu?’ Ọ sụ mu: ‘Mu bụ Jizọsu onye Nazaretu, bụ onye ịikpa ẹhu-a.’
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Ndu mu l'ẹphe swị hụmachaa ìphóró ono obenu l'ẹphe ta anụmaduru opfu ono, onye ono epfu anụ mu ono.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Mu jịa sụ: ‘Nnajịuphu; ?bụ gụnu bẹ mu e-me?’ Ọ sụ mu: ‘Gbalihu bahụ l'ime mkpụkpu Damasụkosu. I -rwuwarọ ẹka ono bẹ aa-karụ ngu-a iphemiphe, dụ Chileke g'i mee ya.’
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Ìphóró ono mee mu tsụahaa ishi. Ndu mu l'ẹphe swị kpụru mu l'ẹka anyi bahụ lẹ Damasụkosu.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 “Anyi rwua ẹka ono; ọ dụru nwoke, ẹpha iya bụ Ananayasu: onye Chileke dụru lẹ nsọ. Oomekọtaje g'ekemu pfuru; tẹme ọ bụru onye dụru ndu Jiu, bukọta l'ẹka ono lẹ nsọ.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Ananayasu ono byapfuta mu bya apfụ-kube mu bya asụ mu: ‘Sọlu nwune mu; ngwa wata aphụ ụzo ọzo!’ Teke ono teke ono mu wata aphụ ụzo bya ahụma iya.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Ọ sụ mu: ‘Chileke ndiche anyi phẹ bẹ họtaakwaru ngu g'ị maru iphe, dụ iya l'uche; l'ị hụma onye ono, pfụberekoto kpoloko ono; nụma iphe, oopfu l'onwiya.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Kẹle ịi-gbaru mu ọdzori l'iphu ndiphe mgburugburu. L'i pfuaru onyemonye iphe ono, ị hụmaru ono waa iphe ono, ị nụmaru ono.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Nta-a; ?bụ gụnu ọzo bẹ ị ngabẹru? Gbalihu g'e mee ngu baputizimu; l'i kweta kẹ Nnajịuphu, bụ Jizọsu g'ọ safụ ngu iphe-ẹji ngu.’ ”
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 “No iya; mu laphu azụ lẹ Jierúsalẹmu. Mu nọdu l'eze-ụlo Chileke ẹka mu epfu anụ Chileke phụa ọphulenya hụma Nnajịuphu.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Ọ sụ mu: ‘Mee ẹgwegwa lụfu lẹ Jierúsalẹmu; kẹle ndu ẹka-a taa ngakwa nchị l'iphe, ii-pfu k'ẹhu mu.’
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Mu sụ: ‘Nnajịuphu; ẹphe machachakwaru-a rengurengu gẹ mu shi ejeje l'ụlo-ndzukọ ndu Jiu je atụa ndu etso ụzo ngu mkpọro sụ g'e chia phẹ iphe.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Teke e gburu onye-ekebe ngu bụ Sutivinu; bẹ mu nọkwa l'ẹka ono; tẹme mu zụa mgbede l'egbugbu, e gburu iya dụ ree. Ọ bụru mbẹdua nọ swiru uwe ndu jeru iya atugbu.’
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Nnajịuphu sụ mu: Tụgbua jeshia! Mu e-zi ngu ẹka dụ ẹnya g'i jepfu ndu abụdu ndu Jiu.”
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 “Ndu ono dakpọepho jii ngabẹ nchị l'iphe, Pọlu epfu jasụ o pfuẹpho kẹ ndu abụdu ndu Jiu ono; ẹphe swọ-lihu sụ: Unu wofu ẹgube onye ọwa-a lẹ mgboko! Ọ tọ dụkwa k'anọdu ndzụ!”
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Ẹphe nọdu atụ wọowoowoo; alashị uwe phẹ; ekpoka urwuku; l'ẹka ẹhu eghu phẹ eghu.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Onye-ishi ndu ojọgu ono sụ gẹ ndu ojọgu iya kpụba Pọlu l'ime ọdu ọgu ono. Ọ karụ phẹ g'ẹphe chia ya iphe g'a maru oo-pfu iphe, kparụ iphe, ndu Jiu atụru iya woowoowoo g'ẹphe atụ iya ono.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 A bya ekechaa Pọlu ẹgbu g'e chia ya iphe; ọ sụ onye-ishi ojọgu ndu Romu lanụ, pfụru l'ẹka ono: “?E chije onye Romu iphe l'ẹbe abụ l'e kperu iya ikpe g'a maru iphe, o meru tọo?”
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Onye-ishi ojọgu ono nụma iya bya ejepfu eze onye-ishi ndu ojọgu je asụ iya: “?Ị maru-a iphe, ị sụru g'e mee? ?Ị maru-a lẹ nwoke-a bụ onye Romu?”
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Eze onye-ishi ndu ojọgu ono bya ejepfu Pọlu je asụ iya: “?Ị bụ onye Romu eviya?” Pọlu sụ iya: “Ee.”
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Eze onye-ishi ndu ojọgu ono sụ iya: Mu pfụkwaru okpoga, parụ ẹka; tẹme mu bụru onye Romu. Pọlu sụ iya: Obenu l'a nwụru mbẹdua anwụnwu lẹ Romu.
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Ndu ono shi abya ajị Pọlu ajị ono parụ iya haa. Ndzụ gụahaa eze onye-ishi ono g'ọ nụmaru lẹ Pọlu bụ onye Romu. Ọ bụru nwa Romu bẹ ọ tụru mkpọro.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 O be lẹ nchitabọhu iya; Eze onye-ishi ndu ojọgu ono sụ g'a tụfu Pọlu mkpọro. Ọ bya ezia gẹ ndu-ishi uke Chileke mẹ ndu ọgbo-ikpe ndu Jiu dzugbua. Ẹphe dzugbuẹpho; o duta Pọlu dufutarụ phẹ. Ọ bụru iphe, ọochokpoo bụ g'ọ maru iphe, ndu Jiu gudedoru Pọlu.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.