Atos 22

Bayịburu Izii (IZZ) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “Mu sụ-a; unubẹ ụnwunna mu phẹ; mẹ nna mu phẹ! Unu ngabẹru mu nchị gẹ mu dofu onwomu l'iphu unu!”
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Ẹphe nụma l'oopfu opfu Hiburu; ọphu ọ dụedu onye mebaru mẹ pyịmu. Pọlu wata asa opfu ono.
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 “Mu bụ onye Jiu, a nwụru lẹ Tasọsu, nọ l'alị Silisiya. Ẹka a nọ hee mu bụ lẹ Jierúsalẹmu l'ẹka-a. Onye ziru mu ẹkwo bụ Gameliyẹlu. Ọ kwata zishia mu ekemu ndiche anyi phẹ ike. Ọo g'unubẹ ndu nọkota l'ẹka-a adzọshi kẹ Chileke ike-a bụ gẹ mu shi anọduje adzọ iya.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Ndu shi etso Ụzo Nnajịuphu ono bẹ mu shi akpashịje ẹhu ike; mbụ shi egbuje phẹ egbugbu. Mu shi egudeje unwoke phẹ mẹ ụnwanyi phẹ tụa mkpọro.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Onye-ishi ndu-ishi uke Chileke waa ndu bụ ọgerenya unu bẹ a-gbakwaa ekebe l'iphe-a, mu epfu-a bụ ọkpobe-opfu. Mu jeru je anata phẹ ẹkwo, e deru nụ unwune phẹ ndu Jiu, bu lẹ Damasụkosu bya ejeshia ẹka ono gẹ mu gudechaa ndu kwetarụ kẹ Jizọsu tụa phẹ mkpọro kpụru bya Jierúsalẹmu g'a hụa phẹ ahụ̀hù.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 “No iya; mu nọdu eje; mu rwutashịepho Damasụkosu g'ẹnyanwu alwawaa l'ishi; ìphóró shiẹpho l'imigwe chaẹpho kẹ vaa chaphee mu mgburugburu.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Mu daa kpurumu l'alị. Mu nụma olu-opfu, epfu anụ mu nụ sụ mu: ‘Sọlu! Sọlu! ?Bụ gụnu meru iphe, ịikpa mu ẹhu?’
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Mu sụ iya: ‘?Bụ onye bẹ ị bụ Nnajịuphu?’ Ọ sụ mu: ‘Mu bụ Jizọsu onye Nazaretu, bụ onye ịikpa ẹhu-a.’
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Ndu mu l'ẹphe swị hụmachaa ìphóró ono obenu l'ẹphe ta anụmaduru opfu ono, onye ono epfu anụ mu ono.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Mu jịa sụ: ‘Nnajịuphu; ?bụ gụnu bẹ mu e-me?’ Ọ sụ mu: ‘Gbalihu bahụ l'ime mkpụkpu Damasụkosu. I -rwuwarọ ẹka ono bẹ aa-karụ ngu-a iphemiphe, dụ Chileke g'i mee ya.’
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Ìphóró ono mee mu tsụahaa ishi. Ndu mu l'ẹphe swị kpụru mu l'ẹka anyi bahụ lẹ Damasụkosu.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 “Anyi rwua ẹka ono; ọ dụru nwoke, ẹpha iya bụ Ananayasu: onye Chileke dụru lẹ nsọ. Oomekọtaje g'ekemu pfuru; tẹme ọ bụru onye dụru ndu Jiu, bukọta l'ẹka ono lẹ nsọ.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Ananayasu ono byapfuta mu bya apfụ-kube mu bya asụ mu: ‘Sọlu nwune mu; ngwa wata aphụ ụzo ọzo!’ Teke ono teke ono mu wata aphụ ụzo bya ahụma iya.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Ọ sụ mu: ‘Chileke ndiche anyi phẹ bẹ họtaakwaru ngu g'ị maru iphe, dụ iya l'uche; l'ị hụma onye ono, pfụberekoto kpoloko ono; nụma iphe, oopfu l'onwiya.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 Kẹle ịi-gbaru mu ọdzori l'iphu ndiphe mgburugburu. L'i pfuaru onyemonye iphe ono, ị hụmaru ono waa iphe ono, ị nụmaru ono.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 Nta-a; ?bụ gụnu ọzo bẹ ị ngabẹru? Gbalihu g'e mee ngu baputizimu; l'i kweta kẹ Nnajịuphu, bụ Jizọsu g'ọ safụ ngu iphe-ẹji ngu.’ ”
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 “No iya; mu laphu azụ lẹ Jierúsalẹmu. Mu nọdu l'eze-ụlo Chileke ẹka mu epfu anụ Chileke phụa ọphulenya hụma Nnajịuphu.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 Ọ sụ mu: ‘Mee ẹgwegwa lụfu lẹ Jierúsalẹmu; kẹle ndu ẹka-a taa ngakwa nchị l'iphe, ii-pfu k'ẹhu mu.’
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Mu sụ: ‘Nnajịuphu; ẹphe machachakwaru-a rengurengu gẹ mu shi ejeje l'ụlo-ndzukọ ndu Jiu je atụa ndu etso ụzo ngu mkpọro sụ g'e chia phẹ iphe.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Teke e gburu onye-ekebe ngu bụ Sutivinu; bẹ mu nọkwa l'ẹka ono; tẹme mu zụa mgbede l'egbugbu, e gburu iya dụ ree. Ọ bụru mbẹdua nọ swiru uwe ndu jeru iya atugbu.’
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Nnajịuphu sụ mu: Tụgbua jeshia! Mu e-zi ngu ẹka dụ ẹnya g'i jepfu ndu abụdu ndu Jiu.”
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 “Ndu ono dakpọepho jii ngabẹ nchị l'iphe, Pọlu epfu jasụ o pfuẹpho kẹ ndu abụdu ndu Jiu ono; ẹphe swọ-lihu sụ: Unu wofu ẹgube onye ọwa-a lẹ mgboko! Ọ tọ dụkwa k'anọdu ndzụ!”
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Ẹphe nọdu atụ wọowoowoo; alashị uwe phẹ; ekpoka urwuku; l'ẹka ẹhu eghu phẹ eghu.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Onye-ishi ndu ojọgu ono sụ gẹ ndu ojọgu iya kpụba Pọlu l'ime ọdu ọgu ono. Ọ karụ phẹ g'ẹphe chia ya iphe g'a maru oo-pfu iphe, kparụ iphe, ndu Jiu atụru iya woowoowoo g'ẹphe atụ iya ono.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 A bya ekechaa Pọlu ẹgbu g'e chia ya iphe; ọ sụ onye-ishi ojọgu ndu Romu lanụ, pfụru l'ẹka ono: “?E chije onye Romu iphe l'ẹbe abụ l'e kperu iya ikpe g'a maru iphe, o meru tọo?”
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Onye-ishi ojọgu ono nụma iya bya ejepfu eze onye-ishi ndu ojọgu je asụ iya: “?Ị maru-a iphe, ị sụru g'e mee? ?Ị maru-a lẹ nwoke-a bụ onye Romu?”
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Eze onye-ishi ndu ojọgu ono bya ejepfu Pọlu je asụ iya: “?Ị bụ onye Romu eviya?” Pọlu sụ iya: “Ee.”
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Eze onye-ishi ndu ojọgu ono sụ iya: Mu pfụkwaru okpoga, parụ ẹka; tẹme mu bụru onye Romu. Pọlu sụ iya: Obenu l'a nwụru mbẹdua anwụnwu lẹ Romu.
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Ndu ono shi abya ajị Pọlu ajị ono parụ iya haa. Ndzụ gụahaa eze onye-ishi ono g'ọ nụmaru lẹ Pọlu bụ onye Romu. Ọ bụru nwa Romu bẹ ọ tụru mkpọro.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 O be lẹ nchitabọhu iya; Eze onye-ishi ndu ojọgu ono sụ g'a tụfu Pọlu mkpọro. Ọ bya ezia gẹ ndu-ishi uke Chileke mẹ ndu ọgbo-ikpe ndu Jiu dzugbua. Ẹphe dzugbuẹpho; o duta Pọlu dufutarụ phẹ. Ọ bụru iphe, ọochokpoo bụ g'ọ maru iphe, ndu Jiu gudedoru Pọlu.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.