1 Reis 1
Bayịburu Izii (IZZ) vs NAA
1 Teke ono bẹ eze, bụ Dévidi kahụwaru; nọwaa apha, dụ igwerigwe. Oyi nọdu anọduje atsụ iya m'obeta a phukputechaa ya ukpo.
1 Quando o rei Davi já estava bem velho, envolviam-no com roupas, mas ele não se aquecia.
2 Ọo ya bụ; ndu-ozi iya bya asụ iya: “G'anyi lenaaru gụbe nnajịuphu anyi, bụ eze ẹnya nwamgbọko, nwoke teke ejepfuswee; g'ọ bya eswiru gụbe eze; letajẹ ngu ẹnya. Tẹme ọoze-kubeje ngu; k'ọphu bụ l'oo-meje g'ẹhu vu gụbe nnajịuphu anyi, bụ eze ọku.”
2 Então os seus servos lhe disseram: — Que se procure para o rei, nosso senhor, uma jovem donzela, que esteja diante do rei e tenha cuidado dele, e durma nos seus braços, para que o rei, nosso senhor, se aqueça.
3 Ọo ya bụ; ẹphe tụko alị Ízurẹlu l'ophu tụkota jịi; l'ẹka ẹphe achọ nwamgbọko, ama mma. Ẹphe bya ahụma nwamgbọko, ẹpha iya bụ Abishagu; onye mkpụkpu Shunemu. Ẹphe dutaru iya eze.
3 Então procuraram em todo o território de Israel uma jovem formosa. Acharam Abisague, sunamita, e a levaram ao rei.
4 Nwamgbọko ono bẹ ama ntụmatu. Ọ nọdu eletajẹ eze ẹnya; bya ejeru iya ozi. Ọle eze te ejepfujeduru iya.
4 A jovem era muito bonita. Cuidava do rei e o servia, mas o rei não teve relações com ela.
5 Noo ya; Adonijia, bụ nwatibe nwanyị ono, bụ Hagitu wata ekuli onwiya eli asụje: “Mu a-bụru eze.” Ọ bya akwakọberu onwiya ụgbo-ịnya; mẹ ndu agbajẹ l'ịnya; bya edobe ụkporo ụmadzu labọ l'ụmadzu iri g'ẹphe vutajẹru iya ụzo.
5 Então Adonias, filho de Hagite, se exaltou e disse: — Eu serei o rei. Providenciou carros de guerra, cavaleiros e cinquenta homens que corressem na sua frente.
6 Ọphu nna iya abajẹduru iya mba lẹ k'iphe ono kẹ g'ọ jịa ya sụ: “?Bụ gụnu meru g'o gude ị nọdu eme iphe, dụ nno?” Adonijia ono bẹ amashị mma ike. Ọ bụru iya bẹ a nwụru tsobe Abụsalomu.
6 Seu pai jamais o tinha contrariado, dizendo: “Por que você fez isso ou aquilo?” Adonias tinha boa aparência e era mais jovem do que Absalão.
7 Adonijia je achị-koshi Jiowabu, bụ nwatibe nwanyị aza Zeruya; waa Abyiyata, bụ onye uke idzu iya; ẹphe tsoru iya; tụru íkè yeru iya.
7 Ele tinha feito um acordo com Joabe, filho de Zeruia, e com Abiatar, o sacerdote, que o seguiam e apoiavam.
8 Obenu lẹ Zadọku, bụ onye uke Chileke; mẹ Benaya; nwa Jiehoyada; mẹ Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke; waa Shimeyi; mẹ Reyi; mẹ ndu ojọgu, eche Dévidi nche ta adụdu g'ẹphe ha, tụru íkè yeru Adonijia.
8 Porém Zadoque, o sacerdote, Benaia, filho de Joiada, Natã, o profeta, Simei, Reí e os valentes de Davi não apoiavam Adonias.
9 Adonijia je anọdu lẹ “mkpuma agwọ” lẹ mgboru Enu-Rogelu gbushia atụru; mẹ oke-eswi; mẹ eswi, tsụgbaaru ẹba gude shia nri. O kua ụnwunna iya l'ophu, bụ iya bụ ụnwu eze; bya ekukwaphọ unwoke ndu Jiuda, bụ ndu eje ozi l'ibe eze lẹ nri ono.
9 Certo dia Adonias sacrificou ovelhas, bois e bezerros gordos junto à pedra de Zoelete, que está perto de En-Rogel. Convidou todos os seus irmãos, os filhos do rei, e todos os homens de Judá que estavam a serviço do rei,
10 Ọle o to kuduru Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke; ọphu o kuduru Benaya; mẹ ndu ojọgu, eche eze nche; waa Sólomọnu, bụ nwanna iya.
10 porém não convidou Natã, o profeta, nem Benaia, nem os valentes, nem Salomão, seu irmão.
11 Tọbudu iya bụ; Nétanu bya epfuaru Batusheba, bụ ne Sólomọnu; sụ iya: “?Tịi nụmaduru lẹ Adonijia, bụ nwa kẹ Hagitu bẹ bụwaa eze; ọphu nnajịuphu anyi amadụ?”
11 Então Natã disse a Bate-Seba, mãe de Salomão: — Você não ouviu que Adonias, filho de Hagite, se proclamou rei e que nosso senhor, Davi, não sabe de nada?
12 Byakwaphọ nta-a gẹ mu karụ ngu g'ii-me dzọta ishi ndzụ ngu; waa kẹ nwa ngu, bụ Sólomọnu.
12 Agora permita que eu lhe dê um conselho, para que você salve a sua vida e a vida do seu filho Salomão.
13 Tụgbuekwapho nta-a bapfu eze, bụ Dévidi je asụ iya: “Nnajịuphu mu, bụ eze; ?ti ribunuru-a mụbe nwozi ngu nte l'ọo nwa ngu, bụ Sólomọnu bẹ a-bụru eze nọ-tsota ngu l'aba-eze ngu? ?Ọ nwụhunuru ịnwuagha bẹ ọ gbẹ bụwarunu Adonijia bụ eze ọbu?”
13 Vá, apresente-se ao rei Davi e diga: “Ó rei, meu senhor, não é verdade que você jurou a esta sua serva, dizendo: ‘O seu filho Salomão reinará depois de mim e ele se assentará no meu trono?’ Por que, então, Adonias se tornou rei?”
14 Sụ: teke ono, ị nọ l'ẹka ono; unu l'eze kpụru opfu ono l'ọnu epfu ono; bẹ mu a-bata bya agbaru ido yeru ngu l'opfu ono.
14 — Eis que, enquanto você ainda estiver falando com o rei, eu também entrarei depois de você e confirmarei as suas palavras.
15 Ọo ya bụ; Batusheba bya atụgbua bapfu eze l'ụlo iya. Eze l'onwiya bụwaa ọkpobekpo nwoke ọgerenya. Abishagu, bụ onye Shunemu ono bụru iya eleta iya ẹnya.
15 Assim, Bate-Seba entrou no quarto do rei para falar com ele. O rei já era bem velho, e Abisague, a sunamita, o servia.
16 Batusheba bya adaa kpurumu byishi ikpere l'iphu eze.
16 Bate-Seba inclinou a cabeça e prostrou-se diante do rei, que perguntou: — O que você quer?
17 Batusheba sụ iya: “Nnajịuphu mu; i gude ẹpha Chipfu, bụ Chileke ngu ribuaru mụbe nwozi ngu nwanyị nte sụ lẹ nwa ngu, bụ Sólomọnu bẹ a-bụru eze nọ-tsota ngu l'aba-eze ngu.
17 Ela respondeu: — Meu senhor, você jurou a esta sua serva pelo
18 Ọle-a; hụmawaro lẹ Adonijia gbẹ bụwaru nụ eze ọbu nta-a; ọphu gụbe nnajịuphu mu, bụ eze ta amadụ.
18 Mas agora Adonias se proclamou rei, e você, ó rei, meu senhor, não sabe disso.
19 O gbushiwaru ikpoto oke-eswi; mẹ eswi, tsụchaaru ẹba; mẹ atụru; bya ekuwa ụnwu eze l'ophu; kua Abyiyata, bụ onye uke Chileke; mẹ Jiowabu, bụ onye-ishi ndu ojọgu; ọphu o to kuduru nwa ngu, bụ Sólomọnu.
19 Ele sacrificou bois, bezerros gordos e ovelhas em abundância. Convidou todos os filhos do rei, Abiatar, o sacerdote, e Joabe, comandante do exército, mas não convidou o seu servo Salomão.
20 Gụbe nnajịuphu mu, bụ eze; nta-a bẹ ndu Ízurẹlu l'ophu nọakwa ele ngu ẹnya; g'ẹphe maru onye ii-mechaa sụ g'ọ nọdu l'aba-eze gụbe nnajịuphu mu, bụ eze nọ-tsota ngu.
20 Porém, ó rei, meu senhor, todo o Israel tem os olhos em você, para que o rei diga quem se assentará no trono do rei, meu senhor, depois dele.
21 Teke ọ dụdu bẹ ọo-bụkwaru a -nọnyaepho mgbẹnya tụ ngu; ị lapfushia nna ngu phẹ; aawata eme mu lẹ nwa mu, bụ Sólomọnu gẹ ndu meru ẹjo-iphe.”
21 Do contrário, sucederá que, quando o rei, meu senhor, morrer, eu e o meu filho Salomão seremos tidos por culpados.
22 Noo ya; Batusheba yẹe eze kpụkwaduru-a opfu ono l'ọnu epfu; Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke bata.
22 Enquanto Bate-Seba ainda falava com o rei, eis que o profeta Natã entrou.
23 A bya ezia eze lẹ Nétanu, onye mpfuchiru Chileke bẹ byakwaru nụ. Ọ bata; bya adaa kpurumu l'atatiphu eze phozeru iya.
23 E anunciaram isso ao rei, dizendo: — O profeta Natã está aí. Ele se apresentou ao rei e prostrou-se com o rosto em terra diante dele.
24 Nétanu bya asụ: “Gụbe nnajịuphu mu, bụ eze; ?ọ dụ g'ị sụwaru l'ọo Adonijia a-bụru eze nọchia ẹnya ngu; mbụ l'ọo ya a-nọdu l'aba-eze ngu?
24 Natã perguntou: — Rei Davi, por acaso o senhor declarou, dizendo: “Adonias reinará depois de mim e é ele quem se assentará no meu trono”?
25 Ntanụ-a bẹ o jewaru egbushia oke-eswi; mẹ eswi, tsụchaaru ẹba; mẹ ikpoto atụru; tẹme o kuwa ụnwu eze l'ophu; bya ekua ndu-ishi ndu ojọgu, bụ Jiowabu; mẹ Abyiyata, bụ onye uke Chileke; mbụ lẹ nta-a bẹ ẹphe nọkwa eri; angụ epfuje sụ: ‘Nọdukwa ndzụ ogologo; eze, bụ Adonijia!’
25 Porque hoje ele foi sacrificar bois, bezerros gordos e ovelhas em abundância. Convidou todos os filhos do rei, os chefes do exército e Abiatar, o sacerdote. E eis que estão comendo e bebendo com ele e gritando: “Viva o rei Adonias!”
26 Ọle mbẹdua, bụ onye-ozi ngu; mẹ Zadọku, bụ onye uke Chileke; mẹ Benaya; nwa Jiehoyada bẹ o to kuduru; ọphu o kuduru nwozi ngu, bụ Sólomọnu.
26 Porém não convidou a mim, que sou servo do rei, nem Zadoque, o sacerdote, nem Benaia, filho de Joiada, nem Salomão, que é servo do meu senhor.
27 ?Bụ gụbe nnajịuphu mu, bụ eze bẹ meru iphe, dụ nno; ọphu ị tị kabẹdu mee g'anyịbe ndu-ozi ngu maru l'ọphuu onye ọphu a-nọdu l'aba-eze ngu nọ-tsota ngu?”
27 Será que isso teria sido feito por ordem do rei, meu senhor? E o senhor não contou nem a este seu servo quem se assentaria no seu trono, depois do senhor!
28 Tọbudu iya bụ; eze, bụ Dévidi sụ: “Kuaru mu nụ Batusheba.” Ọo ya bụ; ọ bata bya apfụru l'iphu eze.
28 O rei Davi respondeu: — Chamem Bate-Seba. Ela se apresentou ao rei e se pôs diante dele.
29 Eze ribua nte sụ: “Eshinu Chipfu nọ ndzụ g'ọ nọ iya-a; mbụ onye ono, nafụtaru ndzụ mu l'iphe-ẹhuka l'ophu ono;
29 Então o rei jurou, dizendo: — Tão certo como vive o
30 bẹ nte ono, mu gude ẹpha Chipfu, bụ Chileke kẹ Ízurẹlu ribuaru ngu ono bẹ mu e-mekọtakwa ntanụ-a; mbụ nte ono, mu riburu sụ l'ọo nwa ngu, bụ Sólomọnu bẹ a-bụru eze l'ọzori mu; ọ bụru iya a-nọchi ẹnya mu l'aba-eze mu ono.”
30 farei no dia de hoje como jurei a você pelo Senhor , Deus de Israel, dizendo: “O seu filho Salomão reinará depois de mim e se assentará no meu trono, em meu lugar.”
31 Tọbudu iya bụ; Batusheba daa kpurumu; phozeta kwabẹ eze ùbvù; bya asụ: “Gẹ nnajịuphu mu, bụ eze Dévidi nọdukwa ndzụ ojejoje!”
31 Então Bate-Seba se inclinou, prostrou-se com o rosto em terra diante do rei e disse: — Que o rei Davi, meu senhor, viva para sempre!
32 Eze, bụ Dévidi sụ: “Kuaru mu nụ Zadọku, bụ onye uke Chileke; mẹ Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke; mẹ Benaya; nwa Jiehoyada.” Ọo ya bụ; ẹphe byarwuta l'iphu eze.
32 O rei Davi disse: — Chamem Zadoque, o sacerdote, Natã, o profeta, e Benaia, filho de Joiada. E eles se apresentaram ao rei.
33 Eze sụ phẹ: “Unu lẹ ndu-ozi mụbe nnajịuphu unu swịru. Gẹ Sólomọnu, bụ nwa mu nwoke nọdu l'eli ịnya-mulu kẹ mbẹdua g'unu duru iya jeshia lẹ nggele Gihọnu.
33 Então o rei disse: — Levem com vocês os meus servos, façam o meu filho Salomão montar na minha mula e levem-no a Giom.
34 Unu -rwuẹpho ẹka ono; gẹ Zadọku, bụ onye uke Chileke; waa Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke wụa ya manụ l'ishi g'ọ bụru eze ndu Ízurẹlu. Teke ono; unu egbua opu; raa ya sụ: ‘Nọdukwa ndzụ ogologo; eze, bụ Sólomọnu!’
34 Ali Zadoque, o sacerdote, com Natã, o profeta, o ungirão rei sobre Israel. Então toquem a trombeta e digam: “Viva o rei Salomão!”
35 E -mechaa; unu awụru tsoru iya g'ọ bya anọdu l'aba-eze mu bụru eze l'ọzori mu; noo kẹle mu tụwaru iya ẹka g'ọ bụru iya a-bụru eze ndu Ízurẹlu; bụru eze ndu Jiuda.”
35 Depois venham subindo com ele, e ele virá e se assentará no meu trono, pois é ele quem reinará em meu lugar. Porque ordenei que ele seja chefe sobre Israel e sobre Judá.
36 Benaya nwa Jiehoyada zụa mgbede sụ: “Nokwa g'ọ dụ! Gẹ Chipfu, bụ Chileke kẹ gụbe nnajịuphu mu, bụ eze pfufukwaa g'i pfuru ono.
36 Então Benaia, filho de Joiada, respondeu ao rei: — Amém! Que o
37 G'ọ bụkwaru gẹ Chipfu swiru gụbe nnajịuphu mu, bụ eze bụ g'oo-swiru Sólomọnu; bya emee g'abụbu ọ bụ eze kangoo kẹ nnajịuphu mu, bụ eze Dévidi.”
37 Como o Senhor Deus tem estado com o rei, meu senhor, assim esteja com Salomão e faça com que o trono dele seja maior do que o trono do rei Davi, meu senhor.
38 Ọo ya bụ; Zadọku, bụ onye uke Chileke; mẹ Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke; mẹ Benaya nwa Jiehoyada; mẹwaro ndu Kereti mẹ ndu Pẹleti doziaru Sólomọnu ịnya-mulu eze, bụ Dévidi; ọ nọdu iya l'eli agba; ẹphe jeshia Gihọnu.
38 Então Zadoque, o sacerdote, Natã, o profeta, Benaia, filho de Joiada, e a guarda real fizeram Salomão montar na mula que era do rei Davi e o levaram a Giom.
39 Ẹphe jerwuẹpho ẹka ono; Zadọku, bụ onye uke Chileke shi l'ụlo-ẹkwa wota ụpyi, manụ nọ; wụa Sólomọnu l'ishi. Tọbudu iya bụ; ẹphe gbua opu; onyenọnu tụko tụa ụzu sụ: “Nọdukwa ndzụ ogologo; eze, bụ Sólomọnu!”
39 Zadoque, o sacerdote, levou o chifre do azeite que estava no tabernáculo e ungiu Salomão. Tocaram a trombeta, e todo o povo gritou: — Viva o rei Salomão!
40 Ndu ono g'ẹphe ha nọdu awụ etso iya l'azụ. Ẹphe nọdu egbu opu; atụ ụzu ẹhu-ụtso; k'ọphu alị anmachaa jiijiijii l'ụzu, ẹphe atụ.
40 Todo o povo vinha subindo atrás de Salomão, tocando flautas e gritando de alegria. O barulho era tanto, que parecia que a terra estava se fendendo.
41 Adonijia yẹe ndu o kuru lẹ nri ono bụru g'ẹphe erighewa nri ono bẹ ẹphe nụmaru ụzu, aatụ. Jiowabu bya anụma ọda opu, eegbu; ọ jịa sụ: “?Bụ ụzu gụnu ada l'ime mkpụkpu ẹgube phọ?”
41 Adonias e todos os convidados que estavam com ele ouviram isso, quando acabavam de comer. Também Joabe ouviu o som da trombeta e perguntou: — Que significa esse alvoroço na cidade?
42 Ọ kpụkwaduru iya l'ọnu epfu; Jionatanu nwa Abyiyata, bụ onye uke Chileke bụru phẹreketeke. Adonijia sụ iya: “Gude ozi-ọma bata; kẹle ị bụ ọkpobe nemadzụ.”
42 Enquanto ele falava, eis que chegou Jônatas, filho de Abiatar, o sacerdote. Adonias disse a Jônatas: — Entre aqui, porque você é um homem valente e deve estar trazendo boas notícias.
43 Jionatanu sụ iya: “Tụswekwa! Nnajịuphu anyi, bụ eze, bụ Dévidi bẹ meakwaru Sólomọnu eze.
43 Mas Jônatas respondeu a Adonias: — Pelo contrário. Nosso senhor, o rei Davi, proclamou Salomão como rei.
44 Eze bẹ yeru iya Zadọku, bụ onye uke Chileke; mẹ Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke; mẹ Benaya; nwa Jiehoyada; mẹ ndu Kereti; mẹ ndu Pẹleti. Ẹphe mee Sólomọnu ọ nọdu l'eli ịnya-mulu eze agba.
44 E Davi enviou com ele Zadoque, o sacerdote, Natã, o profeta, Benaia, filho de Joiada, e os da guarda real; e eles fizeram Salomão montar na mula que era do rei.
45 Ọ bụru lẹ Gihọnu ono bẹ Zadọku, bụ onye uke Chileke; waa Nétanu, bụ onye mpfuchiru Chileke wụru iya manụ l'ishi g'ọ bụru eze. Ẹphe shiwaa l'ẹka ono gude ẹhu-ụtso wụfuta; k'ọphu bụ lẹ mkpụkpu bẹ phụhuru ẹphu. Ọ kwa iya bụ ụzu ono, unu anụ ono.
45 Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, o ungiram rei em Giom. Eles voltaram de lá, cheios de alegria, e a cidade se alvoroçou. É esse o barulho que você ouviu.
46 Mbụ lẹ Sólomọnu gbẹkwa nọduwanu l'aba-eze ọbu.
46 Também Salomão já está sentado no trono do reino.
47 Ndu ozi eze nọdukwapho etu nnajịuphu anyi, bụ eze Dévidi ẹpha asụje: ‘Gẹ Chileke ngu mekwa ẹpha Sólomọnu g'ọ ka nkengu edede; bya emekwaaphọ g'aba-eze iya ka nkengu shii!’ Eze l'onwiya nọduwaa l'iphe-azẹe ya phozeta baarụ Chileke ẹja;
47 Além disso, os oficiais do rei foram cumprimentar Davi e disseram: “Que o seu Deus faça com que o nome de Salomão seja mais célebre do que o seu nome, e faça com que o trono dele seja maior do que o seu trono.” E o rei se inclinou sobre o leito.
48 bya asụ: ‘G'ajaja bụru kẹ Chipfu, bụ Chileke kẹ Ízurẹlu, bụ onye ono, doberu mu ndzụ; gẹ mu gude ẹnya mu labọ hụma onye bụ eze nọchia ẹnya mu ntanụ-a!’ ”
48 O rei também disse o seguinte: “Bendito seja o Senhor , Deus de Israel, que deu hoje quem se assente no meu trono, e permitiu que eu o visse com os meus próprios olhos.”
49 Ndzụ-agụgu rwuta ndu ono, Adonijia kuru lẹ nri ono. Onyenọnu gbalihu; ẹphe gbakashịhu.
49 Então todos os convidados que estavam com Adonias começaram a tremer, se levantaram e foram embora, cada um pelo seu caminho.
50 Ndzụ Sólomọnu nọdu agụ Adonijia; ọ gbagbụa je akwẹe ẹka lẹ mpu, e moberu l'ọru-ngwẹja Chipfu.
50 Porém Adonias, temendo Salomão, levantou-se, foi e pegou nas pontas do altar.
51 Ama bya agbaarụ Sólomọnu sụ iya lẹ Adonijia gudekwa ndzụ gụbe Sólomọnu, agụ iya nụ je akwẹe ẹka lẹ mpu, e moberu l'ọru-ngwẹja Chipfu; epfuje sụ: “G'eze, bụ Sólomọnu ribuaru mu nte ntanụ-a l'ọ tọ byadu egude ogu-echi gbua mụbe onye-ozi iya!”
51 Então alguém foi dizer a Salomão: — Eis que Adonias tem medo do rei Salomão, porque pega nas pontas do altar, dizendo: “Que o rei Salomão me jure hoje que não matará este seu servo à espada.”
52 Sólomọnu sụ: “Ọ -bụru l'ọo-nọdu egoshi lẹ ya bụ ọkpobe nemadzụ; bẹ ẹgbushi ta abyadụ eshi iya l'ishi darwua alị mẹ nanụ. Ọle ọ -bụru l'a hụmaru ẹjo-iphe lẹ ndzụ iya bẹ ọ lajẹkwa maa.”
52 Salomão respondeu: — Se for homem de bem, nem um de seus cabelos cairá no chão. Mas se fizer alguma maldade, morrerá.
53 Ọo ya bụ; eze, bụ Sólomọnu bya eye ndu jeru je edufuta iya l'ọru-ngwẹja ono. Adonijia bya ephozeru eze, bụ Sólomọnu. Sólomọnu sụ iya: “Tụgbua lashịa ibe ngu.”
53 Então o rei Salomão enviou mensageiros, e o fizeram descer do altar. Adonias veio e se prostrou diante do rei Salomão, que lhe disse: — Vá para a sua casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.