Mateus 21
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 Ẹphe erudelephu Ugvu Olivu; mẹ mgboro Betuféji, nọwa Jerúsalemu ntse; Jisọsu ezifu ndu etsoje ụzo iya ụmadzu ẹbo; sụ ẹphe:
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, pararam no povoado de Betfagé, que fica perto do monte das Oliveiras. Dali Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 “Unu jee lẹ mkpụkpu ono, nọ unu l'ụzo ifu ono. Unu -rua lẹ mgbadamgba; bẹ unu a-phụa nne nkakfụ-ịgara; mẹ nwa iya, e liberu elibe. Unu tọshia ya kpụta bya.
2 com a seguinte ordem:
3 A makwaru ama; o -nweru onye kfuru unu okfu; unu sụ iya lẹ mkpa iya dụru Nnajiufu. Aa-halẹkwaru iya phụ unu teke onophu.”
3 Se alguém falar alguma coisa, digam que o Mestre precisa deles. Assim deixarão vocês trazerem logo os animais.
4 Iphe ono meru; k'ọphu oo-re mbụ iphe onye nkfuchiru Nchileke kfuru; sụ:
4 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito:
5 “Unu kfuru ndu Záyọnu; // t'ẹphe lekwa;
5 “Digam ao povo de Jerusalém: Agora o seu rei está chegando. Ele é humilde e está montado num jumento e num jumentinho, filho de jumenta.”
6 Tọ dụ iya bụ; ụmadzu ẹbo lẹ ndu ono, etsoje ụzo iya ono atụgbua; je emee ya ẹge ono, Jisọsu kfuru ẹphe ono.
6 Então os discípulos foram e fizeram o que Jesus havia mandado.
7 Ẹphe akpụtashiaru Jisọsu nne nkakfụ-ịgara ono; mẹ nwa iya ono; chịru uwe ẹphe wukobe l'eli iya. Jisọsu abya adụgaru l'eli iya.
7 Levaram a jumenta e o jumentinho, jogaram as suas capas sobre eles, e Jesus montou.
8 Igweligwe ndu ono agbaru je achịta uwe ẹphe tụsaa l'echi esu-ụzo ono; ndu ọphu eje ejikoo iru oshi; je atọoru iya l'ụzo.
8 Da grande multidão que ia com eles, alguns estendiam as suas capas no chão, e outros espalhavam no chão ramos que tinham cortado das árvores.
9 Ikpoto ndu ọphu nọ iya l'ụzo ifu; mẹ ndu ọphu awụ etso iya l'azụ atụko l'atụ okookoko; asụje: “Wahoho-o! Ndewo-o! Ndewo-o! O-shi-l'eri Dévidi. Onye Nchileke gọru ọnu-ọma nụ b'ọ bụ; mbụ onye ono, Nnajiufu ziru t'ọ bya ono. Ndewo-o! Ndewo-o! Ọkaribe-Kakọta-Nụ, nọ l'imigwe!”
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor! Hosana a Deus nas alturas do céu!
10 Yọ bahụlephu lẹ Jerúsalemu; iphe bụ obodo ono l'ọ ha etehu kfụkakfuka; aajịtsua; sụ: “?Bụ onye dụ ẹge-a? ?Bụ onye dụ ẹge-a?”
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade ficou agitada, e o povo perguntava: — Quem é ele?
11 Ikpoto ndu ono, tso iya nụ ono asụ: “Ọ kwa iya bụ onye nkfuchiru Nchileke ono; mbụ Jisọsu, shi lẹ Názarẹtu Gálili bya.”
11 A multidão respondia: — Este é o
12 Ya ndono; Jisọsu abya abahụ l'eze-ụlo Nchileke; bya achịshikota iphe bụ ndu azụ iphe; mẹ ndu ere iphe l'ime eze-ụlo ono. Yọ bya enwutsushikota okpokoro ndu agbanwe okpoga; mẹ ekwechi ndu ọphu eretsua ndo;
12 Jesus entrou no pátio do Templo e expulsou todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 sụ ẹphe: “E deru l'ẹkwo okfu Nchileke; sụ: ‘L'ụlo iya; bẹ ee-kuje ụlo, aa-nọduje ekfu anụ iya.’ Ọbule nta-a; bẹ unu mewaru iya; yọ bụru ụlo ẹke ndu iphura edomije onwẹphe.”
13 Ele lhes disse:
14 E meebe; ndu ishi; mẹ ndu ngvụru abyakfuta iya l'eze-ụlo Nchileke ono; yo mee ẹphe; ẹhu adụkota ẹphe mma.
14 Cegos e coxos iam encontrar Jesus no pátio do Templo, e ele os curava.
15 Obenu lẹ ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu ezije ekemu phụru iphe biribiri ono, oomeshi ono; nụkwaaphu ẹke ụnwegirima ara l'ime eze-ụlo ono; sụ: “Ndewo-o! Ndewo-o! O-shi-l'eri Dévidi;” ẹhu eghulahaa ẹphe eghughu.
15 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ficaram zangados quando viram as coisas maravilhosas que ele fazia e ouviram as crianças gritando no pátio do Templo: —
16 Ẹphe asụ iya: “?Ị nụwaru iphe ndu ono ara?”
16 E eles disseram a Jesus: — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Jisọsu ahaa ẹphe l'ẹke ono; lụfu l'obodo ono; jeshia Bétani; je aradụ lụfuta l'ụtsu iya.
17 Então Jesus os deixou, saiu da cidade e foi para o povoado de Betânia. E passou a noite ali.
18 Yo be lẹ nchi-ta-abọhu iya; ẹgu agụlahaa Jisọsu l'ọolaphuta azụ l'obodo ono.
18 No dia seguinte, quando estava voltando para a cidade, Jesus teve fome.
19 Yọ phụa oshi figu l'iku esu-ụzo; tụgbua jeshia ẹke ọ nọ; shi rua; to nwe nebyi, ọ phụru iya; kpachikwaphu mkpẹkwo iya nwẹnkinyi. Yọ sụ oshi figu ono: “L'ẹ to nwehekwa l'ị mịa nebyi ọdo gbururu jeye.” E ji ekfu-a; oshi ono anwụkotawaphu kpaa.
19 Ele viu uma figueira na beira da estrada e foi até lá, mas não encontrou nada; só folhas. Aí disse para a figueira: E na mesma hora a figueira secou.
20 Ndu etsoje ụzo iya aphụa ya; yọ dụ ẹphe biribiri. Ẹphe asụ: “?Nanu ẹge ọ mụru; bẹ oshi figu-wa gbe nwụwanu kpaa l'ọhiyaa?”
20 Os discípulos viram isso, ficaram muito admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Jisọsu asụ ẹphe: “Kamẹnu; tẹ ya karu unu: unu -kwetakpo; obu ta agba unu ẹbo; ẹ tọ bụlekwaa iphe ya meru oshi figu-wa; bẹ unu e-me nkịnyi iya. Unu a-sụkwa; m'o -ruhuru; ọ -bụru ugvu-wa: ‘Ngwaa; fọta onwongu chee l'eze ẹnyimu!’ Yo menuaphu ẹge ono.
21 Então Jesus disse:
22 Ọo ya bụ; iphemiphe ọbule, unu gude jekfu Nchileke je ekfuru nụ iya; t'ọ nụ unu; unu -kwetawa l'ọo-nụ iya unubẹ ọo-nụ iya unu.”
22 Se crerem, receberão tudo o que pedirem em oração.
23 Jisọsu ejeshia l'eze-ụlo Nchileke je ezilahaa iphe. Ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu bụ ọgurenya abyakfutashia ya; bya asụ iya: “?Bụ egbe ike ngụnu b'i gude emeebe iphe ọwananu, iime-wa? ?Bụ onye ziru ngu t'ị bya iya ememe?”
23 Jesus chegou ao Templo, e, quando já estava ensinando, alguns chefes dos sacerdotes e alguns líderes judeus chegaram perto dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
24 Jisọsu asụ ẹphe: “Ya a-jị unu nwajị lanụ; unu -saa ya ẹya; ya akaru unu egbe ike, ya gude emeebe iya.
24 Jesus respondeu:
25 ?Bụ onye ziru Jọnu t'ọ bya emee baputizimu: bụ Nchileke; t'ọ bụ madzụ?”
25 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas? Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
26 Ẹphe -sụkwanu l'ọo madzụ ziru iya; ?ẹphe maru iphe ọha e-me; l'ẹke iphe bụ mkpụkpu mgburumgburu kfukotawaru lẹ Jọnu bụ ọkpobe onye nkfuchiru Nchileke.”
26 Mas, se dissermos que foram pessoas, temos medo do que o povo pode fazer, pois todos acham que João era profeta .
27 Ẹphe asụ Jisọsu: “L'ẹphe ta madu.”
27 Por isso responderam: — Não sabemos.
28 Jisọsu asụ ẹphe: “?Nanu ẹge ọ dụ unu mbụ iphe ọwaa, ya abya ekfukfu-wa? L'o nweru nwoke lanụ, mụru ẹgirima unwoke labụ. Yo be ujiku lanụ; yọ sụ onye k'ọgurenya t'o jeru iya ozi lẹ mgbo vayịnu ntanụ.
28 Jesus continuou:
29 Nwatibe iya ono asụ iya: ‘Wawa lẹ ya te ejedu.’ Obenu l'e metsuaru; yọ riphu ọriri azụ; kwe jeshia ozi ono.
29 — Ele respondeu: “Eu não quero ir.” Mas depois mudou de ideia e foi.
30 Nwoke ono ejekfushia nwatibe iya kẹ nshịi; je ekfukwaaru iya phụ ẹge ono. Nwata ono asụ iya lẹ ya e-jee. Obenu l'e metsuaru; to jehe.
30 — O pai foi e deu ao outro filho a mesma ordem. E este disse: “Sim, senhor.” Mas depois não foi.
31 Nta-a bụ; ?bụ onye ole l'ẹphe ẹbo ono; bẹ meru uche-obu nna iya?”
31 — Qual deles fez o que o pai queria? — perguntou Jesus. E eles responderam: — O filho mais velho. Então Jesus disse a eles:
32 Kẹle Jọnu Baputizimu byaru bya ekoshi unu ọkpobe ụzo, unu e-tso; unu te kweta nk'iya. Obenu l'ọ bụ ndu akịriko; mẹ ụnwanyi ọkpara; bẹ kweru nk'iya. Unu abya egude ẹnya unu phụa l'ẹphe kwetawaru; unu ta ta onwunu ụta iphe dụ ẹji, unu meshiru; ghaa umere l'e metsuaru; kweta kẹ Jọnu.”
32 Pois João Batista veio para mostrar a vocês o caminho certo, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram. Porém, mesmo tendo visto isso, vocês não se arrependeram e não creram nele.
33 “Unu ngabẹkwa nchị; nụa ẹtu ọdo: O nweru nnajiufu lanụ, kọru mgbo vayịnu; bya agbaa ya agbagba; woru nsụ bua l'ẹke ọphu aa-nọduje adzọshi mẹe l'akpụru vayịnu ono. Yọ bya akpụa nwụlo-eli, ee-nyihuje nọdu eleta iphe, a kụru lẹ mgbo vayịnu ono. Yọ bya ebuta ndu ozi ye iya; yọ bụru iya oje iphe ọdo.
33 Jesus disse:
34 Yo be teke, eegbuje akpụru vayịnu; yo zi ndu ozi iya t'ẹphe jekfu ndu ozi ono t'ẹphe wọo ẹphe òkè vayịnu nk'iya.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono mandou alguns empregados a fim de receber a parte dele.
35 Ndu ozi ono etsua onye lanụ lẹ ndu ono, e ziru ozi ono iphe; gbua onye ọphu egbugbu; bya egude mkpuma tugbua onye k'ẹto.
35 Mas os lavradores agarraram os empregados, bateram num, assassinaram outro e mataram ainda outro a pedradas.
36 Tọ dụ iya bụ; yọ bya ezi ndu ọdo, karu l'igwe karia ndu k'ọdungu. Ndu ozi ono emekwaaphu ẹphe ẹge ẹphe mehawaru ndu ọphu.
36 Aí o dono mandou mais empregados do que da primeira vez. E os lavradores fizeram a mesma coisa.
37 E meebe; yọ bya ezi nwatibe iya gẹdegede; tubesu l'ẹphe a-kabẹe kwabẹ onye ọphu bụ nwatibe iya ugvu.
37 Depois de tudo isso, ele mandou o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles vão respeitar.”
38 Ndu ozi ono aphụlephu nwatibe iya ono; zụa mgbede; sụ: ‘Ịyaa; ọwaa bụ onye alị-a e-mekochaa bụru nk'iya teke nna iya nwụhuru. Unu bya t'ẹphe gbua ya; tẹ mgbo vayịnu ono bụru nk'ẹphe.’
38 Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
39 Ẹphe egude nwatibe iya ono; kpụfuta iya l'azụ mgbo vayịnu ono; woru iya gbua.”
39 — Então agarraram o filho, e o jogaram para fora da plantação, e o mataram.
40 Jisọsu ajị ẹphe: “?Ọ dụ unu l'ọ bụ ngụnu; bẹ nwoke ono, nwe mgbo vayịnu ono e-me ndu ozi ono teke o byaru l'onwiya?”
40 Aí Jesus perguntou:
41 Ẹphe asụ iya: “L'ọo-bya egbushikota ndu ozi ono, ẹjo ọkpoma egbu egbugbu ono; mbụ gbua ẹphe ẹjo egbugbu l'ẹphe ha; woru mgbo vayịnu iya nụ ndu ọdo, e-vulatajeru iya òkè iya nk'iya.”
41 Eles responderam: — Com certeza ele vai matar aqueles lavradores maus e vai arrendar a plantação a outros. E estes lhe darão a parte da colheita no tempo certo.
42 Jisọsu ajị ẹphe: “?Unu ta gụbua ẹke ono, e deru l'ẹkwo okfu Nchileke; sụ:
42 Jesus então perguntou:
43 “Ọo ya; bẹ ya sụru unu l'ẹke Nchileke bụ eze, bụ iya dụ l'ọ bụ mgbo vayịnu ono; bẹ Nchileke a-nafụ unu; woru iya nụ ndu a-nụje iya òkè ọphu gbaru iya nụ.
43 E Jesus terminou:
44 Onye vukotaru mkpuma ono daa e-tsukwa yọgiriyogiri. Onye ọ tụpyabekwanuru; bẹ oo-gwekwa egwegwe.”
44 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
45 Tọ dụ iya bụ; ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja mẹ ndu Fárisii anugetsulephu iphe ono; maru l'ọ bụ ẹphe b'o gude nmaa ẹtu ono.
45 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus ouviram as parábolas que Jesus contou e sabiam que ele estava falando a respeito deles.
46 Ẹphe esee ya egude; obenu l'ẹphe tsụhuru ọha ono, nọ l'ẹke ono egvu; kẹle ndu ọha wotaru iya l'ọ bụ onye nkfuchiru Nchileke.
46 Por isso queriam prendê-lo, mas tinham medo da multidão porque o povo achava que Jesus era profeta .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.