Mateus 17
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 Abalị ishingu eswelephu; Jisọsu eduta Pyita; mẹ Jémusu; mẹ Jọnu, bụ nwunne Jémusu duru ẹphe jeshia l'eli ugvu ọbu, ha l'eli; je anọdu iya nwẹnkinyi ẹphe.
1 Seis dias depois, Jesus levou consigo Pedro e os dois irmãos, Tiago e João, até um monte alto.
2 Nchileke emee; Jisọsu achanwehu l'ẹnya ẹphe. Ifu egbulahaa ya nwịinwii l'ọ bụ ẹnyanwu. Uwe iya achakọta biribiri; l'egbu nwịinwii l'ọ bụ anwụ echi-oke-eswe.
2 Enquanto os três observavam, a aparência de Jesus foi transformada de tal modo que seu rosto brilhava como o sol e suas roupas se tornaram brancas como a luz.
3 A bya ele ẹnya; ẹphe aphụwaphu Mósisu; mẹ Eláyija l'ẹke ono; ẹphe lẹ Jisọsu l'ekfu okfu.
3 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
4 Pyita akfulihu; sụ Jisọsu: “Nnajiufu; ọ dụkwa mma l'ẹphe nọ l'ẹke-a. Teke bụ l'ọ dụ ngu mma; tẹ ya tụnua mkpu ẹto l'ẹke-a: nanụ nke ngu; nanụ kẹ Mósisu; nanụ kẹ Eláyija.”
4 Pedro exclamou: “Senhor, é maravilhoso estarmos aqui! Se quiser, farei três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
5 Yọ kpụkwadurua okfu ono l'ọnu ekfu; urukpu, chageru ụcha abya asakputa ẹphe. Olu-okfu eshi l'urukpu ono; sụ: “Ọwaa bụ Nwata iya kẹ nwoke, ya yeru obu; oomeje; ẹhu atsọ iya ẹna. Unu nụjekwaa iphe ookfu!”
5 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem brilhante os cobriu, e uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho amado, que me dá grande alegria. Ouçam-no!”.
6 Ndu ono, etsoje ụzo iya ono anụa okfu ono; daa; kpubetsua ifu l'alị; ẹke ẹphe atsụ egvu.
6 Os discípulos ficaram aterrorizados e caíram com o rosto em terra.
7 Jisọsu abya ebyia ẹphe ẹka; sụ ẹphe: “Unu gbeshi. Unu ba atsụshi egvu.”
7 Então Jesus veio e os tocou. “Levantem-se”, disse ele. “Não tenham medo.”
8 Ẹphe egbeshi; bya achịkaa ẹnya; to nwehe onye ọdo, ẹphe phụru; gbahaa Jisọsu nwẹnkinyi iya.
8 E, quando levantaram os olhos, viram apenas Jesus.
9 Ẹphe enyizitade l'ugvu ono; Jisọsu ekfushiaru ẹphe ike t'ẹ b'ọ dụkwa onye ẹphe e-kfuru iphe ẹphe phụru jeye teke Abụbu-Ndiphe e-shi l'ọnwu teta nọdu ndzụ.
9 Enquanto desciam do monte, Jesus lhes ordenou: “Não contem a ninguém o que viram, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos”.
10 Ẹphe ajị Jisọsu: “?Bụ ngụnu meru iphe ndu ezije ekemu asụje lẹ Eláyija; bẹ e-vuoduru ụzo bya?”
10 Os discípulos lhe perguntaram: “Por que os mestres da lei afirmam que é necessário que Elias volte antes que o Cristo venha?”.
11 Yọ sụ ẹphe: “L'ọ bụ oswi-okfu lẹ Eláyija vufutajeodu ụzo bya bya edokwazi iphemiphe ọbule.
11 Jesus respondeu: “De fato, Elias vem e restaurará tudo.
12 Ọlobu; tẹ ya kakwaru unu: lẹ Eláyija byahaakwaru; ẹphe ta ma l'ọ bụ iya; gbe woru iya mee ẹge dụ ẹphe mma. Ọ kwaphu ẹge ono; bẹ Abụbu-Ndiphe e-shi ẹphe l'ẹka jee iphe-ẹhuka.”
12 Eu, porém, lhes digo: Elias já veio, mas não o reconheceram e preferiram maltratá-lo. Da mesma forma, também farão o Filho do Homem sofrer”.
13 Yọ bụru teke ono; bẹ ndu etsoje ụzo iya maru l'onye ookfuru ẹphe okfu iya sụ l'ọ byawaru; bẹ bụ Jọnu Baputizimu.
13 Então os discípulos entenderam que ele estava falando de João Batista.
14 Ẹphe alatashia azụ l'ẹke ikpoto ndu ono nọ; nwoke lanụ abyakfuta Jisọsu; bya ebyishi iya ikpere l'ifu; sụ iya:
14 Ao pé do monte, uma grande multidão os esperava. Um homem veio, ajoelhou-se diante de Jesus e disse:
15 “Nnajiufu; phụaruru nwa iya nwoke imiko; lẹ ndakfụku atụ iya; kfụbekpo atụshi iya ike. Ọ tụwaru iya chee l'ọku; mẹ lẹ mini ugbo olemole.
15 “Senhor, tenha misericórdia de meu filho. Ele tem convulsões e sofre terrivelmente. Muitas vezes, cai no fogo ou na água.
16 Ya edutawaru iya ndu etsoje ụzo ngu; ẹphe ta dụ ike mee ya t'ọ dụ mma.”
16 Eu o trouxe a seus discípulos, mas eles não puderam curá-lo”.
17 Jisọsu asụ ẹphe: “Oo-wa! Unubẹ ọgbo nta-a; ndu ẹjo ọkpoma, ẹ-te nwedu iphe unu ekwetaje-wa! ?Bụ teke ole; bẹ yẹle unu a-nọta-be jeye? ?Teke ole; bẹ ya a-tatabekpooru unu nshi jeye? Unu dutaru iya ẹya l'ẹke-a.”
17 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês? Até quando terei de suportá-los? Tragam o menino para cá”.
18 Ya ndono; Jisọsu abya abaaru ọgvu ono mba; ọgvu ono aparu nwata ono haa. Shita teke ono; nwata ono adụwaphu mma.
18 Então Jesus repreendeu o demônio, e ele saiu do menino, que ficou curado a partir daquele momento.
19 E meebetsua; ndu etsoje ụzo Jisọsu abyakfutashia Jisọsu teke ọ nọ nwẹnkinyi iya; bya ajị iya iphe meru iphe ẹphe ta dụdu ike chịfu ọgvu ono?
19 Mais tarde, os discípulos perguntaram a Jesus em particular: “Por que não conseguimos expulsar aquele demônio?”.
20 Yọ sụ ẹphe: “L'ọ bụ l'ekwekwe unu ha nwanshị kparu iya. Kamẹnu; tẹ ya karu unu: Ekwekwe unu -habekpoonu nshinu l'ọ bụ nwa ịrikirikwekwe akpụru mọsutadu; bẹ unu a-sụkwa ugvu-wa: ‘Ugvu; fọta onwongu l'ẹke-a je edobe l'ẹkaphu!’ yọ fọlinuaphu onwiya. Ẹ to nwedu iphe a-kpọ unu ẹka ememe!
20 “Porque a sua fé é muito pequena”, respondeu Jesus. “Eu lhes digo a verdade: se tivessem fé, ainda que do tamanho de uma semente de mostarda, poderiam dizer a este monte: ‘Mova-se daqui para lá’, e ele se moveria. Nada seria impossível para vocês,
21 Ọ kwaphụ ọswi aswịswi; ekfu anụ Nchileke; bẹ ee-gude chịfu egbe ọgvu ono. Ẹ to nwekwa iphe ọdo, e-meghe iya nụ.”
21 mas essa espécie não sai senão com oração e jejum.”
22 Yo be ujiku lanụ; ndu etsoje ụzo Jisọsu edzukobe l'ẹkalanu lẹ Gálili; Jisọsu asụ ẹphe: “Abụbu-Ndiphe; bẹ ee-mekochaa kpụru ye ndiphe l'ẹka;
22 Quando voltaram a se reunir na Galileia, Jesus lhes disse: “O Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas.
23 ẹphe eworu iya gbua. Ọ -nọo abalị ẹbo; k'ẹto; Nchileke emee ya; yo shi l'ọnwu teta bya anọdu ndzụ ọdo.” Aphụ iphe ono, o kfuru ono akfụbekpoo ọswa rua ẹphe l'ẹhu.
23 Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará”. E os discípulos se encheram de tristeza.
24 Teke Jisọsu; mẹ ndu etsoje ụzo iya ruru Kapániyọmu; bẹ ndu akịriko eze-ụlo Nchileke byakfutaru Pyita; bya ajị iya: “?Ọotuje akịriko eze-ụlo Nchileke mbụ onye ezije unu iphe?”
24 Quando Jesus e seus discípulos chegaram a Cafarnaum, os cobradores do imposto do templo abordaram Pedro e lhe perguntaram: “Seu mestre não paga o imposto do templo?”.
25 Pyita asụ ẹphe: “?Ọ bụru-abụ?”
25 “Sim, paga”, respondeu Pedro. Em seguida, entrou em casa. Antes que ele tivesse oportunidade de falar, Jesus lhe perguntou: “O que você acha, Simão? O que os reis costumam fazer: cobram impostos de seu povo ou dos povos conquistados?”.
26 Pyita asụ iya l'ọo ndu ọdo.
26 “Cobram dos povos conquistados”, respondeu Pedro. “Pois bem”, disse Jesus. “Os cidadãos
27 Ọlobu t'ẹ b'ọ dụ l'ayi enge ẹphe ẹka l'ishi; tụgbua; jeshia ịkokoro l'eze ẹnyimu. Iphe, bụ ẹma ọdungu, vu ụzo lọo ịkokoro ngu; nmata iya. Teke i wofutaru iya; nggu anyahaa ya ọnu. Ịi-phụ-a okpoga, e-dzu akịriko nggu l'iya l'ọnu iya ono. Wota iya; je atụa ya.”
27 Mas, como não queremos que se ofendam, desça até o mar e jogue o anzol. Abra a boca do primeiro peixe que pegar e ali encontrará uma moeda de prata. Pegue-a e use-a para pagar os impostos por nós dois.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.