Marcos 15
Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC
1 Yo be l'ọnmewa ụtsu iya; ndu ọgbo ikpe ono l'ẹphe ha, bụ iya bụ ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu bụ ọgurenya mkpụkpu; mẹ ndu ezije ekemu abya achịa idzu. Ẹphe ekee Jisọsu eri; kpụta iya jekfushia Páyileti.
1 Logo pela manhã se reuniram os sumos sacerdotes com os anciãos, os escribas e com todo o conselho. E tendo amarrado Jesus, levaram-no e entregaram-no a Pilatos.
2 Páyileti ajị Jisọsu: “?Bụ nggu bụ Eze ndu Ju?”
2 Este lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Ele lhe respondeu: Sim.
3 Ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja abya ekfushilahaa igweligwe iphe, ẹphe sụru l'o meru.
3 Os sumos sacerdotes acusavam-no de muitas coisas.
4 Páyileti asụ iya ọdo: “?To nwekpodua ọnu, iiye? ?Ọ kwa l'ị nụru-a igweligwe iphe, ẹphe ekfugbaa l'i meru.”
4 Pilatos perguntou-lhe outra vez: Nada respondes? Vê de quantos delitos te acusam!
5 Jisọsu te kfuhekwa okfu ọdo. Yo ji Páyileti ẹnya.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de modo que Pilatos ficou admirado.
6 L'iphe bụ Ajị Esweta, sweru esweswe bẹ Páyileti atụfujeru ẹphe onye mkpọro lanụ, ẹphe sụru t'ọ tụfuru ẹphe.
6 Ora, costumava ele soltar-lhes em cada festa qualquer dos presos que pedissem.
7 Yo nweru nwoke lanụ, eeku Barábasu, a tụru mkpọro. Barábasu tso lẹ ndu seru ọkwa-tsu gọvumenti l'ike; bya egbukwaaphu ọchi l'ogege ono. A tụko tụa ẹphe mkpọro.
7 Havia na prisão um, chamado Barrabás, que fora preso com seus cúmplices, o qual na sedição perpetrara um homicídio.
8 Igwe ọha ono abya asụ Páyileti t'o meeru ẹphe ẹge oomejehawa.
8 O povo que tinha subido começou a pedir-lhe aquilo que sempre lhes costumava conceder.
9 Páyileti ajị ẹphe: “?Bụ tẹ ya haaru unu Eze ndu Ju tọo?”
9 Pilatos respondeu-lhes: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Kẹ l'ọ mawaru l'ọ bụ ẹnya-kfụrukfuru bẹ kparu iphe ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja dufutaru iya Jisọsu.
10 {Porque sabia que os sumos sacerdotes o haviam entregue por inveja.}
11 Ndu ishi ndu ono, achịjeru Nchileke ẹja ono akpalia ikpoto ndu ono; sụ ẹphe t'ẹphe kebe t'ọ hachiaru ẹphe Barábasu.
11 Mas os pontífices instigaram o povo para que pedissem de preferência que lhes soltasse Barrabás.
12 Páyileti asụ ẹphe: “?Bụkwanu ngụnu bẹ ya e-me nwoke ọphu unu ékú Eze ndu Ju?”
12 Pilatos falou-lhes outra vez: E que quereis que eu faça daquele a quem chamais o rei dos judeus?
13 Ẹphe atụa ụzu; sụ: “Kpọpyabe iya l'oshi-osweru!”
13 Eles tornaram a gritar: Crucifica-o!
14 Páyileti asụ ẹphe: “?Kẹ ngụnu? ?Bụ egbe ẹjo iphe ngụnu b'o meru?”
14 Pilatos replicou: Mas que mal fez ele? Eles clamavam mais ainda: Crucifica-o!
15 Páyileti achọlahaa ẹge ya e-me mee t'ẹhu tsọo ikpoto ndu ono ẹna. Yọ haaru ẹphe Barábasu t'ọ laa; sụ t'e chia Jisọsu ẹchachi. E chiebe iya ẹchachi; yo duta iya nụ t'e je akpọpyabewa iya ru l'oshi-osweru.
15 Querendo Pilatos satisfazer o povo, soltou-lhes Barrabás e entregou Jesus, depois de açoitado, para que fosse crucificado.
16 Ndu sọja ono eduru iya jeshia l'ogbodufu nnajiọha, bụ Páyileti; ẹphe ekukoo ndu sọja ono l'ẹphe ha.
16 Os soldados conduziram-no ao interior do pátio, isto é, ao pretório, onde convocaram toda a coorte.
17 Ẹphe achịta kpowula kpowula uwe uswe yee Jisọsu; woru okpu-eze, ẹphe kparu l'ogvu kpube iya.
17 Vestiram Jesus de púrpura, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram na sua cabeça.
18 Ẹphe abya ekele iya ekele ndu sọja; sụ iya: “Ndzụ ngu ndzụ ogologo; Eze ndu Ju!”
18 E começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Ẹphe eworu oshi chia ya l'ishi; vụa ya ọnu-mini. Ẹphe abya ebyishiru iya ikpere l'alị t'ọoduje l'ẹphe akwabẹ iya ugvu.
19 Davam-lhe na cabeça com uma vara, cuspiam nele e punham-se de joelhos como para homenageá-lo.
20 Ẹphe ajaẹbetsua ya ewena; bya eyefu iya kpowula kpowula uwe uswe ono; bya eworu uwe nk'iya yee ya; kpụta iya t'ẹphe je akpọpyabe iya l'oshi-osweru.
20 Depois de terem escarnecido dele, tiraram-lhe a púrpura, deram-lhe de novo as vestes e conduziram-no fora para o crucificar.
21 Ẹphe eyebuta nwoke lanụ, eswekwaru esweswe, eeku Sáyịmonu, onye Sayiríni t'o vuta oshi-osweru ono. Sáyịmonu ono shikwaru l'ẹgu alata. Ọ bụ iya bụ nna Alẹguzánda; mẹ Rúfọsu.
21 Passava por ali certo homem de Cirene, chamado Simão, que vinha do campo, pai de Alexandre e de Rufo, e obrigaram-no a que lhe levasse a cruz.
22 Ẹphe eduru Jisọsu rua ẹke eekuje Gọlugóta, bụ iya bụ “Okpokoro Ishi”
22 Conduziram Jesus ao lugar chamado Gólgota, que quer dizer lugar do crânio.
23 bya eworu mẹe, a gwakọberu mẹeru; nụ iya t'ọ ngụa. Yọ jịka iya angụngu.
23 Deram-lhe de beber vinho misturado com mirra, mas ele não o aceitou.
24 Ẹphe akpọpyabe iya l'oshi-osweru; bya eworu uwe iya kekashiaru onwẹphe. Ẹphe atụa ẹnwa t'ẹphe maru iphe onyenọnu e-wota.
24 Depois de o terem crucificado, repartiram as suas vestes, tirando a sorte sobre elas, para ver o que tocaria a cada um.
25 Ọ bụlephu l'ẹnyanwu-agbakota l'ụtsu bẹ ẹphe kpọpyaberu iya l'oshi-osweru ono.
25 Era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Iphe ono, dụ ẹji, ẹphe sụru l'o meru ono b'e deru kfube l'oshi-osweru ono; sụ: “Eze ndu Ju.”
26 A inscrição que motivava a sua condenação dizia: O rei dos judeus.
27 Ẹphe akpọpyabekwaphu ụmadzu labụ ọdo, bụ ndu iphura l'oshi-osweru labụ ọdo: onye lanụ anọdu Jisọsu l'ẹka-ụtara; onye ọphu anọdu iya l'ẹka-ibyita.
27 Crucificaram com ele dois bandidos: um à sua direita e outro à esquerda.
28 Yọ bụru ẹge ono b'e shi; yo ree mbụ iphe e dehawaru l'ẹkwo okfu Nchileke; sụ: “A gụkoberu iya lẹ ndu emebyi ekemu.”
28 {Cumpriu-se assim a passagem da Escritura que diz: Ele foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}.}
29 Ndu eswe l'ẹke ono ekfubyishi iya; l'atụ l'ishi l'ishi; l'azụru iya ukwe: “Họo! Nggụbe ọphu sụru l'ii-mebyishi eze-ụlo Nchileke; gude abalị ẹto kpụ-kwazi iya;
29 Os que iam passando injuriavam-no e abanavam a cabeça, dizendo: Olá! Tu que destróis o templo e o reedificas em três dias,
30 dzọnua onwongu. Shinu l'oshi-osweru ono nyifuta!”
30 salva-te a ti mesmo! Desce da cruz!
31 Ọ kwaphu ẹge ono bẹ ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu ezije ekemu tụko aja iya ewena. Ẹphe ekfutsuaru onwẹphe: “Nta-a b'ọ dzọru ndu ọdo; tọ dụ ike dzọo onwiya.
31 Desta maneira, escarneciam dele também os sumos sacerdotes e os escribas, dizendo uns para os outros: Salvou a outros e a si mesmo não pode salvar!
32 Tẹ Onye Ndzọta ọbu, bụ Eze ndu Ízurẹlu ọbu nyifutanu l'oshi-osweru ono; k'ọphu ẹphe a-phụ iya; kweta l'ọo ya bụ Onye Ndzọta ọbu l'oswiya.”
32 Que o Cristo, rei de Israel, desça agora da cruz, para que vejamos e creiamos! Também os que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
33 Ẹnyanwu egvuleruphu l'ishi; nchi ejihu l'alị ono mgburumgburu; ẹkemeke ọbule agbakọta tsụbalangu jeye l'oke-eswe urẹnyashi.
33 Desde a hora sexta até a hora nona, houve trevas por toda a terra.
34 Yo be l'oke-eswe urẹnyashi iya; Jisọsu echia mkpu; sụ: “Eloyi! Eloyi! ?Lema sabakitani?” bụ iya bụ: “Nchileke iya! Nchileke iya! ?Bụ ngụnu meru iphe ị paru iya haa nkịnyi iya?”
34 E à hora nona Jesus bradou em alta voz: Elói, Elói, lammá sabactáni?, que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
35 Ndu haru vudotsua l'ẹke ono anụa ya; sụ: “Unu nụwa iya ru; m'ọ kwa Eláyija bẹ ooku.”
35 Ouvindo isto, alguns dos circunstantes diziam: Ele chama por Elias!
36 Onye lanụ agbafụta; wota ẹgwo-ncha; tsẹe lẹ mẹe, shihuru ụka; woru iya tsebe lẹ nwoshi, dụ ogologo; nụ iya t'ọ ngụa; bya asụ: “Unu ngabe t'ẹphe maru: ?bụ Eláyija, bụ onye nkfuchiru Nchileke a-bya ekufuta iya.”
36 Um deles correu e ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a na ponta de uma vara, deu-lho para beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias vem tirá-lo.
37 Jisọsu echishia mkpu ike; tubua ume.
37 Jesus deu um grande brado e expirou.
38 Ya ndono; ẹkwa, eegechitaje ọnu-ụzo ime ụlo ọbu, bụ iya bụ ẹnya eze-ụlo Nchileke; eshilephu l'eli iya gbaa tarara; lajahụ ẹbo jeye alị iya.
38 O véu do templo rasgou-se então de alto a baixo em duas partes.
39 Onye ishi ndu sọja, vudo cheeru Jisọsu ifu anụa teke ono, Jisọsu chishiru mkpu ike; tubua ume ono; sụ: “Nwoke-wa bụkwaphu Nwatibe Nchileke l'oswiya!”
39 O centurião que estava diante de Jesus, ao ver que ele tinha expirado assim, disse: Este homem era realmente o Filho de Deus.
40 O nweru ụnwanyi, vudo ote-ẹnya; l'ele ẹnya t'ẹphe maru iphe eme nụ. Ndu ono bụ Méri kẹ Mágudala; mẹ Méri, bụ nne Jémusu nshịi; mẹ Jósẹsu. Onye ọdo bụ Salómi.
40 Achavam-se ali também umas mulheres, observando de longe, entre as quais Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o Menor, e de José, e Salomé,
41 Ụnwanyi ono bụ ndu shi etso Jisọsu l'ejeru iya ozi teke o shi nọdu lẹ Gálili. Ụnwanyi ndu ọdo nọkwaphu l'ẹke ono, bụ ndu tsoru iya nụ rua Jerúsalemu.
41 que o tinham seguido e o haviam assistido, quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que haviam subido juntamente com ele a Jerusalém.
42 Teke ono bụwa urẹnyashi mbọku, ndu Ju akwakọbeje kwabẹru echile iya, bụ mbọku ọtu-ume.
42 Quando já era tarde - era a Preparação, isto é‚ é a véspera do sábado -,
43 Ya ndono; Jósẹfu, bụ onye Arimatíya ejekfushia Páyileti. Jósẹfu ono bụ onye nweru ẹnya l'ọgbo ikpe ndu Ju. O shihakpowa teke teru etete leta ẹnya teke Nchileke e-koshi l'ọo ya bụ eze. Ya ndono; yo gude obu-nwoke jekfushia Páyileti je arọo ya tẹ ya pata odzu Jisọsu je elia.
43 veio José de Arimatéia, ilustre membro do conselho, que também esperava o Reino de Deus; ele foi resoluto à presença de Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Yọ dụ Páyileti biribiri l'o gbe nwụhu-kebewanu mbụ Jisọsu. Yọ bya ekua onye ishi sọja ono; jị iya: “M'ọ bụ oswi-okfu l'ọ nwụhuwaru?”
44 Pilatos admirou-se de que ele tivesse morrido tão depressa. E, chamando o centurião, perguntou se já havia muito tempo que Jesus tinha morrido.
45 Páyileti anụtatsulephu l'ọnu onye ishi sọja ono l'ọ nwụhuwaru; kweta tẹ Jósẹfu je apatawaru odzu iya.
45 Obtida a resposta afirmativa do centurião, mandou dar-lhe o corpo.
46 Jósẹfu eje anmata ẹkwa ọcha; bya apatsuta odzu Jisọsu; woru ẹkwa ọcha ono nmaa ya; je eworu iya nyobe l'ili, a tụru l'ọgba mkpuma. Yo metsua bya eswita mkpuma, dụ egvu swichia ọnu ili ono.
46 Depois de ter comprado um pano de linho, José tirou-o da cruz, envolveu-o no pano e depositou-o num sepulcro escavado na rocha, rolando uma pedra para fechar a entrada.
47 Méri kẹ Mágudala; mẹ Méri, nne Jósẹsu aphụa ẹke ono, e nyoberu odzu Jisọsu ono.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde o depositavam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.