Lucas 7
Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC
1 Jisọsu ekfuebe iphe ookfuru ndu jiru ẹke ono; bahushia Kapániyọmu.
1 Tendo Jesus concluído todos os seus discursos ao povo que o escutava, entrou em Cafarnaum.
2 Yo nweru onye ishi sọja ndu Rómu, iphe eme nwozi iya; l'emeshikpoo ya ike; k'ọphu ọobyawa anwụhu. Nwozi iya ono b'o yeru obu nshinu.
2 Havia lá um centurião que tinha um servo a quem muito estimava e que estava à morte.
3 Onye ishi sọja ono anụlephu kẹ Jisọsu; bya ezia ndu bụ ọgurenya ndu Ju t'ẹphe je arọo Jisọsu t'ọ bya emee t'ẹhu dụ nwozi iya ono mma.
3 Tendo ouvido falar de Jesus, enviou-lhe alguns anciãos dos judeus, rogando-lhe que o viesse curar.
4 Ẹphe abyakfutashia Jisọsu; bya arọshikpoo ya ike: “T'ọ makwaru iphe oo-me; lẹ nwoke ono kwa onye gbaru kẹ t'o yeru iya ẹka;
4 Aproximando-se eles de Jesus, rogavam-lhe encarecidamente: Ele bem merece que lhe faças este favor,
5 kẹ l'o yeru ndu alị ẹphe obu; bụru iya kpụru ẹphe ụlo-ndzuko ẹphe-a.”
5 pois é amigo da nossa nação e foi ele mesmo quem nos edificou uma sinagoga.
6 Jisọsu etsoru ẹphe jeshia. Ufu nwoke ono adụlephu ntse; onye ishi sọja ono ezia ndu ọ̀nyà iya t'ẹphe byakfuta Jisọsu bya asụ iya: “Nnajiufu; ba anyịshi onwongu ije; lẹ ya ta gbakwa kẹ t'ị bataru iya l'ufu.
6 Jesus então foi com eles. E já não estava longe da casa, quando o centurião lhe mandou dizer por amigos seus: Senhor, não te incomodes tanto assim, porque não sou digno de que entres em minha casa;
7 Ẹge ono bẹ ya ta gbakwaphu kẹ tẹ ya byakfuta ngu ntse l'onwiya. Ọ bụa t'i kfua okfu l'ọnu; nwozi iya a-dụa mma.
7 por isso nem me achei digno de chegar-me a ti, mas dize somente uma palavra e o meu servo será curado.
8 Lẹ yẹbedua bụ onye nọ madzụ l'ẹka. Yo nwekwaruphu ndu sọja, nọ iya l'ẹka. Ya -sụ onye ọwaa t'o jee ọwaa; yo jee ya. Ya -sụ onye ọphu t'ọ bya; yọ bya. Ya -sụ nwozi iya t'o mee ọwaa; yo mee ya.”
8 Pois também eu, simples subalterno, tenho soldados às minhas ordens; e digo a um: Vai ali! E ele vai; e a outro: Vem cá! E ele vem; e ao meu servo: Faze isto! E ele o faz.
9 Jisọsu anụlephu iphe ono; yọ dụ iya biribiri. Yọ ghachi; bya asụ mkporo-ọha ono, etso iya nụ ono: “L'alị Ízurẹlu kpọonu; bẹ ya ta phụkwaa onye kwetaberu ẹge-a.”
9 Ouvindo estas palavras, Jesus ficou admirado. E, voltando-se para o povo que o ia seguindo, disse: Em verdade vos digo: nem mesmo em Israel encontrei tamanha fé.
10 Tẹ ndu ono kwaa rua ufu bẹ nwozi ono gbe kawanụ mma.
10 Voltando para a casa do centurião os que haviam sido enviados, encontraram o servo curado.
11 Ẹ ta nọdu ọphu baru nwishi; yọ tụgbua jeshia Nénu. Ndu etsoje ụzo iya; mẹ igweligwe ndu ọdo awụru tsoru iya.
11 No dia seguinte dirigiu-se Jesus a uma cidade chamada Naim. Iam com ele diversos discípulos e muito povo.
12 Yo rutadelephu ọnu-ụzo, e shi abahụ mkpụkpu ono; a pawaru odzu nwoke ọbu, bụ iya bụ nne iya nwa lanụ eje elili. Nne iya ono bụ ọwaa, nji iya ẹ-ta nọhedu-a. Ndu mkpụkpu ono adụ l'igwe wụfuta bya eswiru nwanyi ono.
12 Ao chegar perto da porta da cidade, eis que levavam um defunto a ser sepultado, filho único de uma viúva; acompanhava-a muita gente da cidade.
13 Ya ndono; Nnajiufu aphụlephu nwanyi ono; imiko iya egude iya. Yọ sụ nwanyi ono: “T'o gberuma; t'ẹ b'ọ rahẹ ẹkwa.”
13 Vendo-a o Senhor, movido de compaixão para com ela, disse-lhe: Não chores!
14 Jisọsu abya ebyia ẹka l'ẹkpakpara ono, odzu ono zẹ ono. Ndu ono, pa iya nụ ono evudo. Yọ sụ odzu ono: “Nwokorọbya; ya sụru ngu t'i gbeshi.”
14 E aproximando-se, tocou no esquife, e os que o levavam pararam. Disse Jesus: Moço, eu te ordeno, levanta-te.
15 Onye ono, nwụhuru anwụhu ono egbeshi; wata okfu okfu. Jisọsu eduru iya nụ nne iya.
15 Sentou-se o que estivera morto e começou a falar, e Jesus entregou-o à sua mãe.
16 Egvu eria ẹphe ẹhu l'ẹphe ha; ẹphe ajalahaa Nchileke ajaja; sụ: “Eze onye nkfuchiru Nchileke alụfutaru ẹphe-o! Nchileke kpakfutawaru ndu nk'iya-o!”
16 Apoderou-se de todos o temor, e glorificavam a Deus, dizendo: Um grande profeta surgiu entre nós: Deus voltou os olhos para o seu povo.
17 E kfugbaru okfu Jisọsu l'alị Judíya mgburumgburu mẹ lẹ ndu bupheru Judíya mgburumgburu.
17 A notícia deste fato correu por toda a Judéia e por toda a circunvizinhança.
18 Ndu etsoje ụzo Jọnu akọkotaru Jọnu iphe ono l'ọ ha.
18 Os discípulos de João referiram-lhe todas estas coisas.
19 Jọnu abya ekua ndu etsoje ụzo iya ụmadzu ẹbo; bya ezi ẹphe t'ẹphe je ajịa Nnajiufu: “?Bụ iya bụ onye ọbu, a-byanụ ọbu; tọo t'ẹphe lee ẹnya onye ọdo?”
19 E João chamou dois dos seus discípulos e enviou-os a Jesus, perguntando: És tu o que há de vir ou devemos esperar por outro?
20 Ndu ono erua bya asụ Jisọsu: “Lẹ Jọnu Baputizimu zikwaru t'ẹphe bya ajịa: ‘?Bụ nggu bụ onye ọbu, abyanụ ọbu; tọ t'ẹphe lee ẹnya onye ọdo?’ ”
20 Chegando estes homens a ele, disseram: João Batista enviou-nos a ti, perguntando: És tu o que há de vir ou devemos esperar por outro?
21 Teke ono bẹ Jisọsu meshileruphu igweligwe ndu ẹhu dụ ẹji; ẹphe akọrohu. Ndu ẹjo iphe-ememe eme; mẹ ndu ọgvu bu l'ẹhu; b'o mekotaru; ẹphe aka mma. Igweligwe ndu ọphu atsụ ìshì b'o mekwaruphu; ẹphe aphụlahaa ụzo.
21 Ora, naquele momento Jesus havia curado muitas pessoas de enfermidades, de doenças e de espíritos malignos, e dado a vista a muitos cegos.
22 Yọ sụ ndu ono, Jọnu ziru ono: “Unu je akọoru Jọnu iphe unu gude ẹnya unu phụa; mẹ iphe unu gude nchị unu nụa. Unu sụ iya lẹ ndu ìshì b'e mewaru; ẹphe aphụ ụzo. Ndu ngvụru ejewa ije. Ndu ẹhu-labụ b'e mewaru; ẹphe akakọta mma. Ndu nkịchi anụwa iphe lẹ nchị. Ndu nwụhuru anwụhu b'e mewaru; ẹphe eteta; nọdu ndzụ. Ndu ụkpa b'e ziwaru ozi-ọma.
22 Respondeu-lhes ele: Ide anunciar a João o que tendes visto e ouvido: os cegos vêem, os coxos andam, os leprosos ficam limpos, os surdos ouvem, os mortos ressuscitam, aos pobres é anunciado o Evangelho;
23 Ọnu-ọma bụ k'onye ya ẹ-ta bụdu ụkfu nọduru!”
23 e bem-aventurado é aquele para quem eu não for ocasião de queda!
24 Ndu ono, Jọnu ziru ono atụgbulephu; Jisọsu awata okfuru ikpetuma ndu ono kẹ Jọnu; sụ ẹphe: “?Bụ ngụnu bẹ unu jeru aphụphu l'echi-ẹgu? ?Bụ aswara, phẹrephere apanga apanga?
24 Depois que se retiraram os mensageiros de João, ele começou a falar de João ao povo: Que fostes ver no deserto? Um caniço agitado pelo vento?
25 ?Bụ ngụnu bẹ unu jehunuru aphụphu? ?Unu jeru ọphu nwoke, yeru uwe, ama mma? ?Unu ta amadụ lẹ ndu kwaru ngwa oke amadụ; bya eburu l'eri ọva ọva bụ ndu bu l'ufu ndu eze?
25 Mas que fostes ver? Um homem vestido de roupas finas? Mas os que vestem roupas preciosas e vivem no luxo estão nos palácios dos reis.
26 ?Bụ ngụnu ọdo bẹ unu jefuaru aphụphu? ?Bụ onye nkfuchiru Nchileke tọo? Ya sụru unu: Iyee; ọ bụ iya ndono. Onye unu phụru bụkwa onye gbe ka onye nkfuchiru Nchileke ọkpobe akaka.
26 Mas, enfim, que fostes ver? Um profeta? Sim, digo-vos, e mais do que profeta.
27 Ọ bụ iya bụ onye ono, Nchileke kfuru okfu ẹhu iya l'ẹkwo okfu Nchileke; sụ: ‘Ọwaa bụ nwozi iya. Ya e-zi iya t'o vuru ngu ụzo je je abọ-oduru ngu ụzo.’
27 Este é aquele de quem está escrito: Eis que envio o meu mensageiro ante a tua face; ele preparará o teu caminho diante de ti {Ml 3,1}.
28 Tẹ ya karu unu: ẹ tọ dụkwa onye ka Jọnu l'iphe bụ iphe madzụ mụru lẹ mgboko-a. Obenu l'onye bụ iya bẹ ọnodu iya katsụkpo ọla alị l'ẹke Nchileke bụ eze gbe kakwa Jọnu nshinu.”
28 Pois vos digo: entre os nascidos de mulher não há maior que João. Entretanto, o menor no Reino de Deus é maior do que ele.
29 Ndu ono l'ẹphe ha jeye mẹ ndu akịriko anụa iphe Jisọsu kfuru; sụ lẹ Nchileke bụ onye doberu ẹka ndoo; lẹ Jọnu metsuaru ẹphe baputizimu.
29 Ouvindo-o todo o povo, e mesmo os publicanos, deram razão a Deus, fazendo-se batizar com o batismo de João.
30 Obenu lẹ ndu Fárisii; mẹ ndu ezije ekemu jịkaru uche-obu Nchileke l'onwẹphe; bya abụru ndu Jọnu ẹ-te mehedu baputizimu.
30 Os fariseus, porém, e os doutores da lei, recusando o seu batismo, frustraram o desígnio de Deus a seu respeito.
31 Jisọsu asụ: “?Bụnua ngụnu bẹ ya a-tụru ọgbo nta-a yeru? ?Bụkpo ngụnu bẹ ẹphe dụ l'ọ bụ iya?
31 A quem compararei os homens desta geração? Com quem se assemelham?
32 Ẹphe dụlephu l'ọ bụ ẹgirima, nọ l'edukfu; l'eku ibe ẹphe oku; sụ: ‘Ẹphe phụru unu opu; unu te kwe ote egvu. Ẹphe agụa egvu anwụhu; unu ta ra ẹkwa.’
32 São semelhantes a meninos que, sentados na praça, falam uns com os outros, dizendo: Tocamos a flauta e não dançastes; entoamos lamentações e não chorastes.
33 Kẹle Jọnu Baputizimu bẹ byaru nụ; to nwe iphe o kweru eriri; tọo ngụ mẹe. Unu asụ l'ọgvu bu iya l'ẹhu.
33 Pois veio João Batista, que nem comia pão nem bebia vinho, e dizeis: Ele está possuído do demônio.
34 Yẹbe Abụbu-Ndiphe abyaakwanua bya anọdu eri; l'angụ; unu asụ t'e nenu: lẹ ya bụ o-ri-nri; bụru ọ-ngụ-mẹe; bụru ọnya ndu akịriko; mẹ ndu eme iphe dụ ẹji.
34 Veio o Filho do Homem, que come e bebe, e dizeis: Eis um comilão e beberrão, amigo dos publicanos e libertinos.
35 Obenu lẹ ndu kwetaru mmamiphe Nchileke; ekoshi lẹ mmamiphe iya bụ ọkpobe mmamiphe.”
35 Mas a sabedoria foi justificada por todos os seus filhos.
36 Tọ dụ iya bụ; onye Fárisii lanụ abya ezia Jisọsu t'ọ bya t'ẹphe ria nri. Yo rua kẹ nwoke ono; bya anọdu kẹ nri ọbu.
36 Um fariseu convidou Jesus a ir comer com ele. Jesus entrou na casa dele e pôs-se à mesa.
37 Nwanyi ọbu, bụ nwanyi ọkpara lẹ mkpụkpu ono anụlephu l'ọ nọ l'ụlo onye Fárisii l'eri nri; wota akpamu manụ senti ọbu, l'ere ntụmatu; byatashia.
37 Uma mulher pecadora da cidade, quando soube que estava à mesa em casa do fariseu, trouxe um vaso de alabastro cheio de perfume;
38 Yọ bya evudo Jisọsu l'iku ọkpa; wata ọra ẹkwa. Yọ kwashịlahaa Jisọsu ẹnya-mini l'ọkpa; gude ẹgbushi, nọ iya l'ishi efucha iya ẹya; etsuta iya ọnu l'ọkpa ono; bya eworu manụ senti ono wụa ya l'ọkpa ono phẹ ẹbo.
38 e, estando a seus pés, por detrás dele, começou a chorar. Pouco depois suas lágrimas banhavam os pés do Senhor e ela os enxugava com os cabelos, beijava-os e os ungia com o perfume.
39 Onye Fárisii ono, kuru iya oku nri ono aphụle iya phụ; rịa: “Lẹ ndẹge nwoke-wa bụ onye nkfuchiru Nchileke l'oswiya; ọ gẹga maru onye nwanyi-a, ebyi iya ẹka ẹge-a bụ; kẹle nwanyi ono megburu onwiya l'ẹjo iphe.”
39 Ao presenciar isto, o fariseu, que o tinha convidado, dizia consigo mesmo: Se este homem fosse profeta, bem saberia quem e qual é a mulher que o toca, pois é pecadora.
40 Jisọsu asụ iya: “Sáyịmonu; o nweru iphe ya e-kfuru ngu.”
40 Então Jesus lhe disse: Simão, tenho uma coisa a dizer-te. Fala, Mestre, disse ele.
41 Jisọsu asụ iya: “Nwoke lanụ bẹ nweru ụmadzu ẹbo, o jeru ụgwo. Onye lanụ ji iya ụgwo ụkporo pọngu labụ lẹ pọngu iri. Onye ọphu ejiru iya ụgwo pọngu ise kpụ.
41 Um credor tinha dois devedores: um lhe devia quinhentos denários e o outro, cinqüenta.
42 A nọnyaa; ẹphe ta dụ ike kfụa ya ụgwo ono. Yọ pakọtaru ẹphe haa; ẹphe ẹbo; sụ t'ẹphe riwa iya ru. ?Bụ onye ole bẹ a-ka iya oyeru obu l'ẹphe ẹbo ono?”
42 Não tendo eles com que pagar, perdoou a ambos a sua dívida. Qual deles o amará mais?
43 Sáyịmonu asụ iya: “Lẹ ya arịkwa l'ọ bụ onye onanu, ọ haru okpoga ọphu ka nshinu ono.”
43 Simão respondeu: A meu ver, aquele a quem ele mais perdoou. Jesus replicou-lhe: Julgaste bem.
44 Yọ bya aghaa ẹnya l'ẹke nwanyi ono nọ; sụ Sáyịmonu: “?Ị phụru nwanyi-a? Ya bataru l'ụlo ngu; t'ị nụ iya mini tẹ ya kwọo ọkpa. Ọle o gude ẹnya-mini kwọo ya ọkpa; bya egude ẹgbushi, nọ iya l'ishi fuchaa ya ẹya.
44 E voltando-se para a mulher, disse a Simão: Vês esta mulher? Entrei em tua casa e não me deste água para lavar os pés; mas esta, com as suas lágrimas, regou-me os pés e enxugou-os com os seus cabelos.
45 Ẹ ti tsutadu iya ọnu k'ekele. Obenu lẹ keshinu ya bataru b'ẹ tọ hadu iya otsuta ọnu l'ọkpa.
45 Não me deste o ósculo; mas esta, desde que entrou, não cessou de beijar-me os pés.
46 Ẹ tị wụkwa iya manụ l'ishi; gude kwaaru iya ẹbyee. Ọle nwanyi-a gude manụ senti, eshi mkpọ; l'ere ire nshinu wụkota iya l'ọkpa.
46 Não me ungiste a cabeça com óleo; mas esta, com perfume, ungiu-me os pés.
47 Ọo ya bẹ ya eme tẹ ya karu ngu: A gụwaru nwanyi-a nvụ l'iphe, bụ iphe, dụ ẹji, o meshiru. Ọo ya kparu iphe o yeru iya obu nshinu. Obenu l'onye a gụru nvụ l'iphe, ha nwanshị eyeje obu nwanshị.”
47 Por isso te digo: seus numerosos pecados lhe foram perdoados, porque ela tem demonstrado muito amor. Mas ao que pouco se perdoa, pouco ama.
48 Yọ sụ nwanyi ono: “A gụwaru ngu nvụ l'iphe dụ ẹji ngu l'ọ ha.”
48 E disse a ela: Perdoados te são os pecados.
49 Ndu ono, ẹphe l'iya eri nri ono awata iya ekfukfu; sụ: “?Bụ onye ndọ-ọ; mbụ onye ọphu agụjefuaru madzụ nvụ l'iphe dụ ẹji, onye ọbu meru?”
49 Os que estavam com ele à mesa começaram a dizer, então: Quem é este homem que até perdoa pecados?
50 Jisọsu asụ nwanyi ono: “Ekwekwe ngu dzọwaru ngu. Lashia l'ẹhu-agu.”
50 Mas Jesus, dirigindo-se à mulher, disse-lhe: Tua fé te salvou; vai em paz.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.