Lucas 15
Bayịburu Ikwo (IQW) vs BKJ
1 Ndu akịriko mẹ ndu ọdo, eme iphe dụ ẹji awata ọkpirita ntse t'ẹphe ngabẹ nchị l'iphe Jisọsu ekfu.
1 Então, aproximaram-se dele todos os publicanos e pecadores para ouvi-lo.
2 Ndu Fárisii; mẹ ndu ezije ekemu awata ọtso gbụdagbuda; sụ: “Nta-a bẹ nwoke ọwaa anatajẹ ndu eme iphe dụ ẹji; ẹphe l'iya atụko eriko nri.”
2 E os fariseus e os escribas murmuravam, dizendo: Este homem recebe pecadores, e come com eles.
3 Jisọsu abya anmaaru ẹphe ẹtu; sụ ẹphe:
3 E ele lhes falou esta parábola, dizendo:
4 “Ọ -bụru l'onye lanụ l'unu ha nweru ụkporo atụru ise; nanụ ephuhu; ?tọo hadu ụkporo ẹno l'iri lẹ tete ọphu l'echi-ẹgu; je achọo ono, phuhuru nụ ono jeye teke ọo-phụ iya.
4 Qual de vós é o homem que, tendo cem ovelhas, e perdendo uma delas, não deixa no deserto as noventa e nove, e vai atrás da perdida até encontrá-la?
5 Ọ -phụ l'iya phụ; yọ pata iya tukobe l'ukuvu; teru ẹswa lashia.
5 E, tendo-a encontrado, regozijando-se, a põe sobre seus ombros.
6 Teke o ruru ufu; yo kukota ndu ọ̀nyà iya; mẹ ndu obutobu iya; sụ ẹphe: ‘T'ẹphe bya emeede iya ẹswa; lẹ ya phụwaru atụru iya-a, shi phuhu ephuhu-wa-o.’
6 E ele chegando em casa, chama os seus amigos e vizinhos, dizendo-lhes: Alegrai-vos comigo, porque eu encontrei a minha ovelha que estava perdida.
7 Ọ bụ ẹge ono bẹ ẹhu-ọtso-ẹna a-ka nshinu l'imigwe l'ishi onye lanụ, eme iphe dụ ẹji, taru onwiya ụta iphe dụ ẹji iya; ghaa umere lakfuta Nchileke; ma l'ụkporo madzụ ẹno l'ụmadzu iri lẹ tete, doberu ẹka ndoo, mkpa ọta onwẹphe ụta ta adụduru.”
7 Eu vos digo, que assim haverá mais alegria no céu por um pecador que se arrepende, do que por noventa e nove pessoas justas que não necessitam de arrependimento.
8 “Ọdo bụ: ?Nanụ nwanyi, e-nweru shịru iri; tẹ shịru olu tufahu; t'ẹ b'ọ mụta ọku ye l'urọku; zakọta ụlo; leghee ẹnya eleghe jeye teke ọo-phụ iya.
8 Ou qual mulher que, tendo dez peças de prata, e perdendo uma peça, não acende a candeia, e varre a casa, buscando com diligência até encontrá-la?
9 Teke ọ phụru iya; yo kukoo ndu ọ̀nyà iya; mẹ ndu obutobu iya; sụ ẹphe: ‘Unu bya emeede iya ẹswa; lẹ ya phụwaru shịru olu iya-a, shi phuhu ephuhu-wa!’
9 E, tendo-a encontrado, ela chama as amigas e as vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque encontrei a peça que eu havia perdido.
10 Ẹge ono kwaphu bẹ ụnwu ojozi-imigwe e-te ẹswa onye lanụ, eme iphe dụ ẹji, taru onwiya ụta iphe dụ ẹji, o meru; ghaa umere lakfuta Nchileke.”
10 Assim eu vos digo que há alegria na presença dos anjos de Deus por um só pecador que se arrepende.
11 Jisọsu anmaa ẹtu ọdo; sụ: “L'o nweru nwoke lanụ, mụtaru unwokoro labụ.
11 E ele disse: Certo homem tinha dois filhos;
12 Onye kẹ nwata anọnyaa; bya asụ nna iya ono: ‘T'o kee iphe iya; nụ iya ọphu ruberu iya nụ.’ Nna ẹphe ono eworu iphe o nweru keeru ẹphe ẹbo ono.
12 e o mais jovem deles disse ao seu pai: Pai, dá-me a parte dos bens a que tenho direito. E ele dividiu-lhes os seus haveres.
13 Ta nọdu ọphu baru nwishi; onye kẹ nwata ono ajịkobewaphu nwiphe o nweru; yọ bụru iya oje mkpụkpu, teru ẹnya. Yo je anọdu l'ẹke ono; kpaphushibebe okpoga ono lẹ wuruwuruwuru.
13 E poucos dias depois, o filho mais jovem, ajuntando tudo, partiu para uma terra distante, e ali desperdiçou os seus bens com uma vida desordeira.
14 Yọ kpakashigelephu iphemiphe ọbule ono, a nụru iya ono; ẹjo-ẹgu abya l'alị ono; yọ kpalahaa nri.
14 E, havendo ele gastado tudo, houve naquela terra uma grande fome, e ele começou a passar necessidade.
15 Yọ lakfushia onye lanụ lẹ ndu a mụru l'alị ono. Onye ono ezia ya tẹ oochejeru iya ezi iya l'ẹgu.
15 E ele foi e juntou-se a um dos cidadãos daquela terra, e ele o enviou aos seus campos para alimentar os porcos.
16 Ẹgu emee ya; k'ọphu ọoduje iya t'a sụ l'a nụru iya nụ ẹgbo iphe aawụshijeru ezi ono tẹ ya taa. Obenu l'ẹ tọ dụkpoduanu onye nụru iya ẹya nụ.
16 E ele desejava encher o seu estômago com as cascas que os porcos comiam; e nenhum homem lhe dava nada.
17 A nọnyaa; egomunggo ala iya azụ; yọ sụ: ‘?Bụnua ụmadzu ole lẹ ndu nna iya ebuje ozi bẹ erije nri; riphodo iya eriphodo; ya abya anọdu l'ẹke-a; ẹgu abya iya egbugbu ẹge-a?
17 E ele caindo em si, disse: Quantos servidores de meu pai têm pão suficiente e de sobra, e eu aqui pereço de fome!
18 Yọ sụ lẹ ya e-gbeshi lakfube nna iya; je asụ iya: “Nna; ya meswewaru Nchileke; bya emeswe ngu.
18 Levantar-me-ei, e irei para o meu pai, e lhe direi: Pai, eu pequei contra o céu e perante ti;
19 Ya ta gbahẹkwa kẹ t'i kukwadua ya nwatibe ngu ọdo. Mejewa iya nụ ẹge iime ndu i buru ozi.”
19 e não sou mais digno de ser chamado teu filho; faze-me como um dos teus servidores.
20 Yo gbeshi lakfubeshia nna iya ono.
20 E ele, levantando-se, foi para seu pai. Mas, ele estando ainda longe do caminho, seu pai o viu, e teve compaixão, e, correndo, lançou-se-lhe ao pescoço, e o beijou.
21 Nwatibe iya ono asụ iya: ‘Nna; ya meswewaru Nchileke; bya emeswee ngu. Ya ta gbahẹkwa kẹ t'i kukwadua ya nwatibe ngu ọdo.’
21 E o filho lhe disse: Pai, eu pequei contra o céu e à tua vista, e não sou mais digno de ser chamado teu filho.
22 Nna iya ono asụlee unwokoro ono, ejeru iya ozi ono: ‘Unu chịta uwe-nlọkpuru phụ, katsụa mma phụ bya eyee ya. Unu agbabe iya echi mkpụshi-ẹka; yee ya akpọkpa.
22 Mas o pai disse aos seus servos: Trazei a melhor veste, e vesti-o, e ponde-lhe um anel em sua mão, e calçados em seus pés;
23 Unu akpụta ada-eswi, ẹba nọ gbua t'ẹphe taa; mee ẹswa;
23 e trazei aqui um novilho cevado, e matai-o; e comamos e alegremo-nos;
24 kẹle nwatibe iya-wa shi nwụhuwa anwụhu; ọle nta-a b'ọ nọwa ndzụ. O shi gbaphuhu agbaphuhu; ọle nta-a b'a phụwaru iya.’ Ẹphe awata ote ẹswa.
24 porque este meu filho estava morto, e vive novamente; tinha-se perdido, e foi achado. E eles começaram a alegrar-se.
25 “Teke ono bẹ ọkpara nwoke ono nọru l'ẹgu. Yọ larutadelephu ufu ntse ntse; l'anụwa ọda nkwa; mẹ ẹgvu.
25 Ora, o seu filho mais velho estava no campo; e vindo, ao aproximar-se da casa, ele ouviu a música e as danças.
26 Yọ bya ekua onye lanụ lẹ ndu ejeru nna iya ozi; jị iya: ‘?Bụ ngụnu bẹ eeme lẹ nk'ẹphe?’
26 E ele chamou um dos servos, e perguntou o que significavam aquelas coisas.
27 Onye ono asụ iya: ‘Lẹ nwunne ngu lataru-o; nna ngu egbua ada-eswi, ẹba nọ; okfu l'ọ phụru iya lẹ ndzụ ọdo.’
27 E ele lhe disse: O teu irmão chegou; e teu pai matou o novilho cevado, porque ele o recebeu são e salvo.
28 “Ẹhu eghulahaa ọkpara nwoke ono eghughu; to kwe ọbata l'ufu. Nna iya ono abya ejekfu iya; je arọo ya; sụ iya t'ọ bataru.
28 E ele se irritou e não queria entrar; portanto, saindo o pai, lhe rogava.
29 Yọ sụ nna iya ono: ‘Ị phụ-a; afa olemole-wa bẹ ya jekotawaru ngu ozi; tọ dụbua iphe i zijeru iya, ya tụjeru ngu ẹgo ememe. Obenu l'ẹ tị nụbukwaa ya mbụ m'ọo mkpi tẹ ya gude mee ẹswa yẹle ndu ọ̀nyà iya phẹ.
29 E, ele respondendo, disse ao seu pai: Eis que eu te sirvo há tantos anos, e em nenhum momento eu transgredi um mandamento teu; contudo, tu nunca me deste um cabrito, para que eu pudesse me alegrar com os meus amigos;
30 Yo be lẹ nwatibe ngu ọwaa laru; mbụ onye jeru je atụko iphe ngu mephushiaru ụnwanyi ọkpara; nggu egbe gbuaru iya ada eswe, ẹba nọ.’
30 mas, vindo este teu filho, que desperdiçou os teus bens com as prostitutas, mataste-lhe o novilho cevado.
31 Nna iya ono asụ iya: ‘Nwa iya; ?ọ kwa lẹ nggu l'iya l'anọnua tekenteke; iphe bụ iphe ya nweru abụru nke ngu.
31 E, ele lhe disse: Filho, tu sempre estás comigo, e tudo o que eu tenho é teu.
32 Ọ gbaru t'e mee ẹswa; okfu lẹ nwunne ngu-a shi nwụhu anwụhu; ọbu lẹ nta-a b'ọ nọwa ndzụ ọdo. O shi phuhu ephuhu; ọbu lẹ nta-a b'a phụwaru iya.’ ”
32 Mas era necessário fazer festa e regozijarmo-nos; porque este teu irmão estava morto, e vive novamente; tinha-se perdido, e foi achado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.