João 13

Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Yo rua mbọku nchi-ta-abọhu iya a-bụ mbọku ọbahu lẹ Ajị Esweta ono; Jisọsu amawarụ l'ògè nk'iya eruwa, bụ iya bụ teke ya e-gbeshi lẹ mgboko-a lakfushia Nna iya. Jisọsu shikpelephu l'ọdungu yetaru ndu, bụ ndu nk'iya lẹ mgboko-a obu; mbụ yeeru iya ẹphe gbururu jeye l'ikperazụ.
1 Antes da festa da Páscoa, Jesus sabia que havia chegado sua hora de deixar este mundo e voltar para o Pai. Ele tinha amado seus discípulos durante seu ministério na terra, e os amou até o fim.
2 Ya ndono; yo be teke Jisọsu yẹle ndu etsoje ụzo iya tụkoru nọdu l'eri nri-ẹnyashi. Obutuswe yehawaruru Júdasu Isukáriyọtu, bụ nwatibe Sáyịmonu ọriri l'ọkpoma t'o deru Jisọsu ye ndu ọhogu iya l'ẹka.
2 Estava na hora do jantar, e o diabo já havia instigado Judas, filho de Simão Iscariotes, a trair Jesus.
3 Jisọsu amakwarụphu lẹ Nna iya bẹ yekotaru iya iphemiphe ọbule l'ẹka; makwarụphu l'ọo l'ẹka Nchileke bẹ ya shi bya; bụkwaruphu Nchileke bẹ ya alakfube;
3 Jesus sabia que o Pai lhe dera autoridade sobre todas as coisas e que viera de Deus e voltaria para Deus.
4 kwe gbeshi l'ẹke ono, ọ nọ l'eri nri-ẹnyashi ono; yefu uwe ugwẹhu iya wụshi; bya achịta anụma ọghu-ẹhu kee onwiya l'ukfu.
4 Assim, levantou-se da mesa, tirou a capa e enrolou uma toalha na cintura.
5 Yọ bya ekuru mini ye lẹ gbangụgbangu ọghu-ẹhu; wata ọkwocha ndu etsoje ụzo iya ọkpa; gude anụma ọghu-ẹhu ono, o keru l'ukfu ono efucha ẹphe mini l'ọkpa.
5 Depois, derramou água numa bacia e começou a lavar os pés de seus discípulos, enxugando-os com a toalha que estava em sua cintura.
6 Yọ bya abyaruta ẹke Sáyịmonu Pyita nọ; Pyita asụ iya: “Tụswekwa! Nnajiufu; ?bụchia nggụbedua gbe abya iya ọkwo ọkpa?”
6 Quando Jesus chegou a Simão Pedro, este lhe disse: “O Senhor vai lavar os meus pés?”.
7 Jisọsu asụ iya: “Iphe ya eme b'ẹ tị makwa nta-a. Ọ kwaa l'e -megee bẹ oo-do ngu-a ẹnya.”
7 Jesus respondeu: “Você não entende agora o que estou fazendo, mas algum dia entenderá”.
8 Pyita asụ iya: “E jekwa ephopho. Ẹ tịi kwọkwa yẹbedua ọkpa lẹ phuu!”
8 “Lavar os meus pés? De jeito nenhum!”, protestou Pedro. Jesus respondeu: “Se eu não os lavar, você não terá comunhão comigo”.
9 Sáyịmonu Pyita asụ iya: “Nnajiufu; ọ -dụakwa ẹge ono; ba akwọkwa iya ọkpa nkịnyi iya. Kwọkwaa ya ẹka; nggu asaa ya ishi.”
9 Simão Pedro exclamou: “Senhor, então lave também minhas mãos e minha cabeça, e não somente os pés!”.
10 Jisọsu asụ iya: “L'onye ghụwaru ẹhu bẹ mkpa ọghu ẹhu ọdo ta dụhekwaru. Ọ bụ ọkpa bẹ onye ọbu akwọje; keshinu ẹ to nwedu ẹke inyi dekuru iya l'ẹhu lẹ phuu. Unubẹdua achakọtakwa degedege; ọle ẹ tọ bụebekwa unu l'unu ha.”
10 Jesus respondeu: “A pessoa que tomou banho completo só precisa lavar os pés para ficar totalmente limpa. E vocês estão limpos, mas nem todos”.
11 Iphe Jisọsu gude sụ l'ẹ tọ bụebedu l'ẹphe ha bụ l'ọ maru onye ọphu e-mekochaa deru iya ye.
11 Pois Jesus sabia quem o trairia. Foi a isso que se referiu quando disse: “Nem todos vocês estão limpos”.
12 Ya ndono; yọ kwọchabebelephu ẹphe ọkpa ono; bya achịta uwe ugwẹhu iya yee ẹge o yehawaru iya; je anọdu l'ẹke, o shi nọduhawa. Yọ jị ẹphe: “?Unu makpọoru iphe ono, ya meru unu ono?
12 Depois de lavar os pés deles, Jesus vestiu a capa novamente, retornou a seu lugar e perguntou: “Vocês entendem o que fiz?
13 Unu anọduje eku iya O-zi-iphe; l'eku iya Nnajiufu. Yọ bụkwarua oswi-okfu; kẹ l'ọ bụ iphe ya bụ ndono.
13 Vocês me chamam ‘Mestre’ e ‘Senhor’, e têm razão, porque eu sou.
14 Ọo ya bụ; ọ -bụru l'ọo yẹbedua, bụ Nnajiufu; bụru O-zi-iphe bẹ gbe kwọchaa unu ọkpa; ọo ya bụ l'ọ gbaru t'unu kwọje ibe unu ọkpa ẹge ono, ya kwọru iya unu ono.
14 E uma vez que eu, seu Senhor e Mestre, lavei seus pés, vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 L'ọ kwa iphe, unu e-letaje ẹnya eme bẹ ya meru koshi unu ono; k'ọphu unubẹdua e-mejekwa iya phụ ẹge ono, ya meru iya unu ono.
15 Eu lhes dei um exemplo a ser seguido. Façam como eu fiz a vocês.
16 Kamẹnu; tẹ ya karu unu: lẹ nwozi ta akajẹkwa onye nwe iya nụ; tọ bụkwanu l'onye e ziru ozi akajẹ onye ziru iya ẹya nụ.
16 Eu lhes digo a verdade: o escravo não é maior que o seu senhor, nem o mensageiro é mais importante que aquele que o envia.
17 Unu makọtaru-a iphe-a l'ọ ha. Ọ -bụru l'unu tụko iya eme ememe bẹ Nchileke a-gọru unu ọnu.
17 Agora que vocês sabem estas coisas, serão felizes se as praticarem.”
18 “Ẹ tọ kwa unu l'unu ha bẹ ya ekfuru. Ya makwarụa ẹge ndu, ya fọtaru dụ. Obenu l'iphe e deru l'ẹkwo okfu Nchileke mefutaje ẹge e deru iya: ‘L'onye riru nri iya gbe bya emede iya iphe a-tsụru iya nụ.’
18 “Não digo estas coisas a todos vocês; conheço os que escolhi. Mas isto cumpre as Escrituras que dizem: ‘Aquele que come do meu alimento voltou-se contra mim’.
19 Ya ekfukwaru iya unu nta-a, ẹ to medua; ẹge bụ teke o mederu; unu ekweta l'ọo ya bụ ‘Onye ono’.
19 Eu lhes digo isso de antemão, para que, quando acontecer, vocês creiam que eu sou aquele de quem falam as Escrituras.
20 Kamẹnu; tẹ ya karu unu: l'onye bụ onye nataru onye ya ziru ozi; nataakwaru yẹbedua. Onye bụ onye nataru yẹbedua nataakwaruphu onye ọphu ziru yẹbedua tẹ ya bya.”
20 Eu lhes digo a verdade: quem recebe aquele que envio recebe a mim, e quem recebe a mim recebe o Pai, que me enviou”.
21 Jisọsu ekfuebelephu iphe ono l'ọ ha; ọkpoma echia ya taa. Yọ sụ ẹphe: “Kamẹnu; tẹ ya karu unu: l'onye lanụ l'unu ha e-deru iya ye ndu achị nta iya l'ẹka.”
21 Então Jesus sentiu profunda angústia e exclamou: “Eu lhes digo a verdade: um de vocês vai me trair!”.
22 Ndu ono, etsoje ụzo iya ono abya elegba onwẹphe ẹnya; l'ẹke egbe okfu ono gbachiru ẹphe ẹnya; ẹphe ta ma onye ọphu bụ onye ookfuru ekfuru.
22 Os discípulos olharam uns para os outros, sem saber a quem ele se referia.
23 Onye lanụ lẹ ndu etsoje ụzo iya, bụ iya bụ onye ọphu Jisọsu katsụa oyeru obu bẹ nọnyabekwanu iya ntse teke ono.
23 O discípulo a quem Jesus amava ocupava o lugar ao lado dele à mesa.
24 Sáyịmonu Pyita ajibuaru onye ono ẹnya; sụ iya t'ọ jịedu iya onye ookfuru.
24 Simão Pedro lhe fez um sinal para que perguntasse a quem Jesus se referia.
25 Onye ono akafụa ọnonyabe Jisọsu ntse; sụ iya: “Nnajiufu; ?bụ onye bẹ iikfu ele ẹnya?”
25 Então o discípulo se inclinou para Jesus e perguntou: “Senhor, quem é?”.
26 Jisọsu asụ iya: “L'ọ kwa onye onanu, ya a-nụ awawa buredi, ya tsutaru l'iphe-a, eeri nri-a bẹ bụ onye ọbu.” Yọ bya etsutawaphu awawa buredi ono; woru iya nụ Júdasu, bụ nwatibe Sáyịmonu Isukáriyọtu.
26 Jesus respondeu: “É aquele a quem eu der o pedaço de pão que molhei na tigela”. E, depois de molhar o pedaço de pão, deu-o a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Júdasu ataẹbelephu buredi ono; Sétanu epheba iya l'ẹhu. Jisọsu asụ iya: “Ngwaa! Iphe, bụ iphe ịibya ememe; mee ya ẹgwegwa.”
27 Quando Judas comeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus lhe disse: “O que você vai fazer, faça logo”.
28 To nwe l'ẹphe ha l'eri nri ono, maru iphe kparu iya okfu okfu ono.
28 Nenhum dos outros à mesa entendeu o que Jesus quis dizer.
29 Ndu arịa lẹ keshinu ọphu ọ bụ Júdasu egudeje ẹkpa okpoga ẹphe; bẹ iphe Jisọsu ekfuru iya bụ t'ọ zụtatsua iphe ẹphe e-gude eme kẹ ajị ọbu; m'ọ kwanu l'iphe Jisọsu ekfuru Júdasu bụ t'ọ nụ ndu ụkpa iphe.
29 Como Judas era o tesoureiro, alguns imaginaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse o necessário para a festa ou desse algum dinheiro aos pobres.
30 Ya ndono; yọ natatsụlephu awawa buredi ono; tụgbuwaphu; lụfushia. Yọ bụwarunu ẹnyashi.
30 Judas saiu depressa, e era noite.
31 Ya ndono; Júdasu alụfutsulephu; Jisọsu asụ: “Ọ bụ nta-a b'e koshiru ọdu-biribiri kẹ Abụbu-Ndiphe. Ọ kwaphu l'ẹka iya b'e shi aphụ ọdu-biribiri kẹ Nchileke.
31 Assim que Judas saiu, Jesus disse: “Chegou a hora de o Filho do Homem ser glorificado e, por causa dele, Deus será glorificado.
32 Ọo ya bụ; ọ -bụru lẹ Abụbu-Ndiphe meru t'a phụ ọdu-biribiri kẹ Nchileke; ọ kwaphụ ẹge ono bẹ yẹbedua, bụ Nchileke e-mekwaphu t'e shi iya l'ẹka phụ ọdu-biribiri kẹ Abụbu-Ndiphe; mbụkwaa nta-a nta-a.
32 Uma vez que Deus recebe glória por causa do Filho, ele dará ao Filho sua glória, de uma vez por todas.
33 Ụnwu iya yẹle unu ta anọhekwa ọphu baru nwishi. Unu a-chọkashilahaa ya; ọlobu iphe ya kfuru ndu Ju bẹ ya ekfuru unu nta-a: ‘L'ẹke ya eje bẹ unu ta ahakwa kẹ t'unu bya.’
33 Meus filhos, estarei com vocês apenas mais um pouco. E, como eu disse aos líderes judeus, vocês me procurarão, mas não poderão ir para onde eu vou.
34 Ekemu ọphungu bẹ ya atụru unu! Unu yeru ibe unu obu; mbụ; t'ọ bụlekwaruphu ẹge ya yeru unu obu bẹ unu e-yeru iya ibe unu.
34 Por isso, agora eu lhes dou um novo mandamento: Amem uns aos outros. Assim como eu os amei, vocês devem amar uns aos outros.
35 Ọ bụ obu ono, unu e-yeru ibe unu ono bẹ ndu ọdo e-shi maru l'unu bụ ndu etsoje ụzo iya.”
35 Seu amor uns pelos outros provará ao mundo que são meus discípulos”.
36 Sáyịmonu Pyita ajị iya: “Nnajiufu; ?bụ awe bẹ ịila ọbu?”
36 Simão Pedro perguntou: “Para onde o Senhor vai?”. Jesus respondeu: “Para onde vou vocês não podem ir agora, mas me seguirão mais tarde”.
37 Pyita asụ iya: “?Bụ ngụnu mekwanuru iphe ya ta adụdu ike tsoru ngu nta-a? Mẹ ya e-swekwa ẹnya lẹ ndzụ iya l'okfu ẹhu ngu.”
37 “Senhor, por que não posso ir agora?”, perguntou ele. “Estou disposto a morrer pelo senhor.”
38 Jisọsu asụ iya: “?Ị sụru l'ii-sweghe ẹnya lẹ ndzụ ngu l'okfu ẹhu iya? Kamẹnu; tẹ ya karu ngu: tẹmanu tẹ oke-ọku nchi-abọhu raa ọra b'ị tụakwaru ẹgo ugbo ẹto l'ẹ tị madu onye ya bụ.”
38 “Morrer por mim?”, disse Jesus. “Eu lhe digo a verdade, Pedro: antes que o galo cante, você me negará três vezes.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.