João 11

Bayịburu Ikwo (IQW) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 O nweru nwoke lanụ, aza Lázarọsu, bụ onye Bétani; ẹhu ta dụ iya mma. Bétani bụ iya bụ mkpụkpu, Méri yẹle nwunne iya kẹ nwanyi, bụ Máta bu.
1 Ora, estava enfermo um homem chamado Lázaro, de Betânia, aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 Méri ọwaa bụ iya bụ nwanyi ono, wotajeru manụ-mbeleke, eshi kwẹkwekwe bya etee Nnajiufu, bụ Jisọsu l'ọkpa labụ; gude ẹgbushi fucha ya ẹya ono. Ọ bụ nwunne iya kẹ nwoke, bụ Lázarọsu; bẹ iphe eme ọbu.
2 E Maria, cujo irmão Lázaro se achava enfermo, era a mesma que ungiu o Senhor com bálsamo, e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 Ya ndono; unwunne iya ndu k'ụnwanyi ono ezia ozi t'e je ekfuru Jisọsu l'ọnya iya-a, o yeru obu-wa bẹ ẹhu ta adụkwa mma.
3 Mandaram, pois, as irmãs dizer a Jesus: Senhor, eis que está enfermo aquele que tu amas.
4 Jisọsu anụle iya phụ; sụ: “L'ẹhu ọwaa bẹ yẹle ishi Lázarọsu ta ayịkwa. L'iphe meru iphe oome kwa k'ọphu ee-gude iya kwabẹ Nchileke ugvu; shikwa iya phụ jaa Nwatibe Nchileke ono ajaja.”
4 Jesus, porém, ao ouvir isto, disse: Esta enfermidade não é para a morte, mas para glória de Deus, para que o Filho de Deus seja glorificado por ela.
5 Jisọsu yeru Máta; mẹ nwunne iya kẹ nwanyi; mẹ Lázarọsu obu nshinu.
5 Ora, Jesus amava a Marta, e a sua irmã, e a Lázaro.
6 Ya ndono; Jisọsu anụtsulephu l'ome-l'ẹhu guderu Lázarọsu; yọ kpọo ụkfu; nọfua abalị ẹbo l'ẹke ono, ọ nọ ono.
6 Quando, pois, ouviu que estava enfermo, ficou ainda dois dias no lugar onde se achava.
7 E metsua; yọ sụ ndu etsoje ụzo iya: “Unu gbeshi t'ẹphe la azụ lẹ Judíya.”
7 Depois disto, disse a seus discípulos: Vamos outra vez para Judéia.
8 Ndu etsoje ụzo iya asụ iya: “M'ọ buwokwaa bẹ ndu Ju shi ese t'ẹphe gude mkpuma tugbua ngu; ?bụ iya b'ị sụru lẹ ịi-la azụ l'ẹke ono ọdo?”
8 Disseram-lhe eles: Rabi, ainda agora os judeus procuravam apedrejar-te, e voltas para lá?
9 Jisọsu asụ ẹphe: “?Tọ bụdunua awa iri l'ẹbo bẹ nọ l'eswe ujiku lanụ? Iphe bụ onye eje ije l'eswe ta akpakotajekwa iphe daa; kẹ l'onye ono gude iphoro kẹ mgboko aphụ ụzo.
9 Respondeu Jesus: Não são doze as horas do dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo;
10 Obenu l'ọ -bụru l'ẹnyashi bẹ madzụ eje ije bẹ onye ọbu akpakotaje iphe daa; okfu l'ẹ to nwedu iphoro, nọ iya l'ẹhu.”
10 mas se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Yo kfuebelephu ẹge ono; wo ẹphe: “Ọnya ẹphe; mbụ Lázarọsu bẹ mgbẹnya tsụakwaru; ọle ya e-jewa tẹ ya je etee ya lẹ mgbẹnya ono.”
11 E, tendo assim falado, acrescentou: Lázaro, o nosso amigo, dorme, mas vou despertá-lo do sono.
12 Ndu etsoje ụzo iya asụ iya: “Nnajiufu; ọ -bụru l'ọo mgbẹnya bẹ ooku b'ọ bụakwa iya akọrohu teke o tehuru.”
12 Disseram-lhe, pois, os discípulos: Senhor, se dorme, ficará bom.
13 Ẹphe gbe tubesu l'ọo mgbẹnya bẹ ookfu okfu iya. Obenu l'iphe Jisọsu ekfu teke ono bụ l'ọ nwụhuwaru.
13 Mas Jesus falara da sua morte; eles, porém, entenderam que falava do repouso do sono.
14 Ya ndono; Jisọsu abya ekfujaaru iya ẹphe ekfuja: “Lẹ Lázarọsu nwụhuakwaru.
14 Então Jesus lhes disse claramente: Lázaro morreu;
15 L'ọ kwa l'okfu ẹhu unu b'o gude ẹhu atsọ iya ẹna; lẹ ya ta nọdu l'ẹke ono. Ọ bụ iphe ono e-me t'unu kweta nk'iya. Unu tụgbua t'ẹphe jekfu iya.”
15 e, por vossa causa, folgo de que eu lá não estivesse, para que creiais; mas vamos ter com ele.
16 Tọ́mosu, bụ onye eekuje “Ejima” asụ ndu ẹphe l'iya tụko etso ụzo Jisọsu: “T'ẹphe tsoru Nnajiufu je; k'ọphu ẹphe l'iya a-nwụhukota l'ẹka lanụ.”
16 Disse, pois, Tomé, chamado Dídimo, aos seus condiscípulos: Vamos nós também, para morrermos com ele.
17 Tọ dụ iya bụ; Jisọsu abyaruta bya aphụa lẹ Lázarọsu gbe nọwanu abalị ẹno l'ime ili.
17 Chegando pois Jesus, encontrou-o já com quatro dias de sepultura.
18 Bétani bẹ nọnyabekwaa Jerúsalemu ntse. Ọ dụlephu iphe ha l'ọ bụ manyịru ẹbo; m'e -shi Jerúsalemu.
18 Ora, Betânia distava de Jerusalém cerca de quinze estádios.
19 Ọo ya meru iphe ndu Ju dụ igweligwe wụru bya ọkporu Máta yẹle Méri ifu kẹ nwunne ẹphe ono, nwụhuru nụ ono.
19 E muitos dos judeus tinham vindo visitar Marta e Maria, para as consolar acerca de seu irmão.
20 Máta anụlephu lẹ Jisọsu abya; gbakfube iya. Méri yẹbedua adụgaruru anọdu l'ụlo.
20 Marta, pois, ao saber que Jesus chegava, saiu-lhe ao encontro; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Máta abya asụ Jisọsu: “Nnajiufu; ndẹge ị nọ l'ẹke-a; mẹ nwunne ayi nwoke-a ta ga nwụhukwa.
21 Disse, pois, Marta a Jesus: Senhor, se meu irmão não teria morrido.
22 Ọle jeyekwa m'ọo nta-a bẹ ya makwarụa l'ẹ to nwedu iphe ị sụru Nchileke t'o meeru ngu, ẹ to mederu ngu.”
22 E mesmo agora sei que tudo quanto pedires a Deus, Deus to concederá.
23 Jisọsu asụ iya: “Lẹ nwunne ngu kẹ nwoke e-tetakwaa nọdu ndzụ.”
23 Respondeu-lhe Jesus: Teu irmão há de ressurgir.
24 Máta asụ iya: “Ya makwarụa l'oo-teta ọdo nọdu ndzụ teke iphe bụ madzụ kpamukpamu e-shi l'ọnwu tetakota nọdu ndzụ lẹ mbọku ikperazụ.”
24 Disse-lhe Marta: Sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Jisọsu asụ iya: “Ọ kwa yẹbedua, bụ Jisọsu bụ onye emeje ndu nwụhuru anwụhu; ẹphe eshi l'ọnwu teta; ya anụ ẹphe ndzụ. Iphe bụ onye woru onwiya ye iya l'ẹka a-nọdu ndzụ; m'o -ruhuru; onye ọbu nwụhu anwụhu.
25 Declarou-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida; quem crê em mim, ainda que morra, viverá;
26 Iphe, bụ onye nọ ndzụ; wowaru onwiya ye iya l'ẹka te nwekwa l'ọ nwụhu anwụhu gbururu jeye. I kwetaru l'okfu iya ono; tẹ ti kwetadu?”
26 e todo aquele que vive, e crê em mim, jamais morrerá. Crês isto?
27 Máta asụ iya: “Iyee! Nnajiufu; ya kwetakwaru-a l'ọ bụ nggu bụ Kuráyisutu ọbu, bụ Nwatibe Nchileke ono, bụ iya bụ onye ọbu, a-bya lẹ mgboko-a.”
27 Respondeu-lhe Marta: Sim, Senhor, eu creio que tu és o Cristo, o Filho de Deus, que havia de vir ao mundo.
28 Máta ekfutsulephu ẹge ono; tụgbua je ekuchi nwunne iya; mbụ Méri ekuchi; tọo nwẹhu sụ iya: “O-zi-iphe nọkwa l'ẹke-a; l'ookukwa ngu oku.”
28 Dito isto, retirou-se e foi chamar em segredo a Maria, sua irmã, e lhe disse: O Mestre está aí, e te chama.
29 Méri anụle iya phụ; kwolihuwaphu jekfushia Jisọsu.
29 Ela, ouvindo isto, levantou-se depressa, e foi ter com ele.
30 Teke ono bẹ Jisọsu ta batakwaa l'ime mkpụkpu ono. Ọ bụkwadua l'ẹke ono, Máta jekfuru iya ono b'ọ nọ.
30 Pois Jesus ainda não havia entrado na aldeia, mas estava no lugar onde Marta o encontrara.
31 Ndu Ju ono, ẹphe lẹ Méri nọ l'ụlo; ẹphe ayọru iya kẹ nwunne iya ono aphụlephu ẹge o zilihuru lụfushia etezi; wụ-lihu tsoru iya; l'ẹke ẹphe tubesu lẹ oojewa l'ili; tẹ ya je anọdu l'ẹke ono raa ẹkwa.
31 Então os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se apressadamente e sair, seguiram-na, pensando que ia ao sepulcro para chorar ali.
32 Ya ndono; Méri abyaruta ẹke Jisọsu nọ. Aphụphu, o phụ Jisọsu; dawa iya phụ l'iku ọkpa; sụ iya: “Nnajiufu; ndẹge ị nọhawa l'ẹke-a; mẹ nwunne iya kẹ nwoke-a ta ga nwụhukwa.”
32 Tendo, pois, Maria chegado ao lugar onde Jesus estava, e vendo-a, lançou-se-lhe aos pés e disse: Senhor, se tu estiveras aqui, meu irmão não teria morrido.
33 Jisọsu aphụlephu Méri ẹke ọora ẹkwa; mẹ ndu Ju ono, tso iya nụ ono ẹke ẹphe tụkokwaruphu ara ẹkwa; yo rua ya l'ẹhu; mbụ kfụbekpoo ọswa rua ya l'ime meji.
33 Jesus, pois, quando a viu chorar, e chorarem também os judeus que com ela vinham, comoveu-se em espírito, e perturbou-se,
34 Yọ jị ẹphe: “?Bụ awe bẹ unu liru iya?”
34 e perguntou: Onde o puseste? Responderam-lhe: Senhor, vem e vê.
35 Ẹnya-mini agbakahụwaphu Jisọsu l'ẹnya.
35 Jesus chorou.
36 Ya ndono; ndu Ju asụ: “Nshọo! Unu lekpoduanu ẹge o yeberu Lázarọsu obu.”
36 Disseram então os judeus: Vede como o amava.
37 Yo nweru ndu ọphu haru; sụ: “?Bụ iya bụ lẹ nwoke-wa, bụ iya meru onye ìshì; yọ phụlahaa ụzo-wa ta ge emedunua Lázarọsu t'ẹ b'ọ nwụhushi tọo?”
37 Mas alguns deles disseram: Não podia ele, que abriu os olhos ao cego, fazer também que este não morreste?
38 Yo rua Jisọsu l'ẹhu ọdo; yọ tụgbua jeshia l'ili l'ẹke ono, e liru Lázarọsu ono. Ili ono bẹ bụ ọgba b'e gude eze mkpuma bechia ọnu iya.
38 Jesus, pois, comovendo-se outra vez, profundamente, foi ao sepulcro; era uma gruta, e tinha uma pedra posta sobre ela.
39 Jisọsu asụ ẹphe: “T'ẹphe nwufu-eze mkpuma ono.”
39 Disse Jesus: Tirai a pedra. Marta, irmã do defunto, disse-lhe: Senhor, já cheira mal, porque está morto há quase quatro dias.
40 Jisọsu asụ iya: “?Ya ta sụhadunu ngu-a l'i -kweta b'ii-gude ẹnya ngu phụ ẹge Nchileke e-gude koshi ẹge ya dụ-be biribiri.”
40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse que, se creres, verás a glória de Deus?
41 Tọ dụ iya bụ; ẹphe abya enwufu mkpuma ono; Jisọsu abya apalia ẹnya imeli; sụ: “Nna; ya ekele ngu ekele; okfu l'ị nụwaru olu iya!
41 Tiraram então a pedra. E Jesus, levantando os olhos ao céu, disse: Pai, graças te dou, porque me ouviste.
42 Ya makwarụa l'ẹ to nwedu teke ẹ tịi nụjedu olu iya. Obenu l'ọ bụ ndu-a, vudotsua l'ẹke-a bẹ ya gude okfu ẹhu ẹphe ekfu okfu-a; k'ọphu ẹphe e-kweta l'ọo nggu ziru iya tẹ ya bya.”
42 Eu sabia que sempre me ouves; mas por causa da multidão que está em redor é que assim falei, para que eles creiam que tu me enviaste.
43 Yo kfuebelephu ẹge ono; bya arashia ya ike; sụ: “Lázarọsu; lụfuta!”
43 E, tendo dito isso, clamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!
44 Nwoke ono, nwụhuru anwụhu ono alụfuta yẹle mbacha, e gude kegbabetsua ya ẹka m'ọkpa; ọwaa ẹkwa-odzu, e gude phuchia ya ifu. Jisọsu asụ ẹphe: “Unu tọshia ya iphe ono; haa ya t'ọ tụgbua.”
44 Saiu o que estivera morto, ligados os pés e as mãos com faixas, e o seu rosto envolto num lenço. Disse-lhes Jesus: Desligai-o e deixai-o ir.
45 Igweligwe ndu Ju ono, ẹphe lẹ Méri yị ono aphụa iphe ono, Jisọsu meru ono; kweta nk'iya.
45 Muitos, pois, dentre os judeus que tinham vindo visitar Maria, e que tinham visto o que Jesus fizera, creram nele.
46 Obenu l'o nweru ndu ọphu haru jekfube ndu Fárisii je akọoru ẹphe iphe Jisọsu meru.
46 Mas alguns deles foram ter com os fariseus e disseram-lhes o que Jesus tinha feito.
47 Ya ndono; ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu Fárisii akpọkoo ndu ọgbo ikpe, etsoje ẹphe ekpe ikpe; sụ ẹphe: “?Bụ ngụnu bẹ ẹphe e-mekpoo? Lẹ nwoke-wa emekwa igweligwe iphe-ọphulenya.
47 Então os principais sacerdotes e os fariseus reuniram o sinédrio e diziam: Que faremos? porquanto este homem vem operando muitos sinais.
48 Ẹphe -haa ya t'o meru iya tụgbua bẹ iphe bụ madzụ phuu a-tụkokwa kweta nk'iya; ndu Rómu abya atụko eze-ụlo ẹphe-wa tsupyashia; lụa mba ẹphe-wa kpamu.”
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele, e virão os romanos, e nos tirarão tanto o nosso lugar como a nossa nação.
49 Obenu l'onye lanụ l'ẹphe, ẹpha iya bụ Káyafasu, bụ iya bụ eze onye ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja k'afa onanu sụru ẹphe: “L'ẹ tọ nwekwa iphe unu maru lẹ phuu.
49 Um deles, porém, chamado Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, disse-lhes: Vós nada sabeis,
50 ?Unu ta madu l'ọ ka mma t'onye lanụ nwụ-chiaru ọha; karia tẹ ndu alị-a l'ẹphe ha bụru kpurupyata?”
50 nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo, e que não pereça a nação toda.
51 Okfu ono bụkwa iya-a b'o shi ọnu bụ l'oswiya; ọbu l'ẹ tọ kwa iya gude ike k'onwiya kfua ya. Obenu lẹ keshinu ọphu ọ bụ iya bụ eze onye ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja k'afa onanu b'ọ phụru lẹ Jisọsu e-mekochaa nwụ-chiaru ọha ọnwu.
51 Ora, isso não disse ele por si mesmo; mas, sendo o sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus havia de morrer pela nação,
52 Ẹ tọ bụlekwaa mba ono nwẹnkinyi bẹ ọo-nwụ-chiru. Ọ kwaphu ẹge ono; bẹ ọo-chịkobe ụnwu Nchileke ono, gbakashịhuru; dzuru mgboko ono; t'ẹphe bụru nanụ.
52 e não somente pela nação, mas também para congregar num só corpo os filhos de Deus que estão dispersos.
53 Dụbe mbọku ono kwasẹru; ndu Ju eshibekpelephu idzu ẹge ee-shi kpaphua Jisọsu.
53 Desde aquele dia, pois, tomavam conselho para o matarem.
54 Tọ dụ iya bụ; Jisọsu akpabuhu l'edzudzu ọha ẹke ndu Ju nọ. Yo shi l'ẹke ono tụgbua jeshia alị ọbu, nọnyabe echi-ẹgu; je abahụ lẹ mkpụkpu, eekuje Ífuremu. Yọ laa ẹke ono je anọdu yẹle ndu etsoje ụzo iya.
54 De sorte que Jesus já não andava manifestamente entre os judeus, mas retirou-se dali para a região vizinha ao deserto, a uma cidade chamada Efraim; e ali demorou com os seus discípulos.
55 Teke ono bẹ Ajị Esweta ndu Ju tụwaru l'ụkfu. Igweligwe ndu shigbaa l'alị ndu Ju atụko jeshia Jerúsalemu t'ẹphe je emeodu nsọ kẹ ọsafu onwonye mmerushi; tẹmanu a bahụde l'ajị ono.
55 Ora, estava próxima a páscoa dos judeus, e dessa região subiram muitos a Jerusalém, antes da páscoa, para se purificarem.
56 Ẹphe atụko l'elephe ẹnya Jisọsu. Ẹphe edzukoo l'eze-ụlo Nchileke; l'ajịtsua ibe ẹphe: “?Ẹge ẹphebedua arịkpoo ya? Mbụ; ?ọo-bya l'ajị-a tọo?”
56 Buscavam, pois, a Jesus e diziam uns aos outros, estando no templo: Que vos parece? Não virá ele à festa?
57 Ndu ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu Fárisii ekfuhawa iya kepyia ya akụ: “L'o -nweru onye maru ẹke ọ nọ; t'onye ọbu bya agbaaru ẹphe ama t'ẹphe je egude iya.”
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que o prendessem.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.