Gênesis 35
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 Ya ndono; Nchileke asụ Jékọpu: “T'ọ kwalia lashia Bẹ́telu je eburu.” Sụ iya: “O -rua; t'ọ kpụaru yẹbe Nchileke ẹnya-ngwẹja; mbụ yẹbe Nchileke ono, byakfutaru iya nụ l'o shi agbaru nwunne iya Ị́so ọso ono.”
1 Deus disse a Jacó: “Apronte-se, mude-se para Betel e estabeleça-se ali. Ao chegar, construa um altar para o Deus que lhe apareceu quando você estava fugindo de seu irmão, Esaú”.
2 Tọ dụ iya bụ; Jékọpu asụ ndibe iya; mẹ ndu ẹphe l'iya bu: “T'ephe pakọtakwaru iphe, bụ nte ndu ọhodo, ẹphe gude haa; ẹphe emee onwẹphe t'ẹphe dụ nsọ; yeshia uwe ẹphe; chịtatsua ọphu ka mma yee.
2 Jacó disse à sua família e a todos que estavam com ele: “Joguem fora todos os seus ídolos pagãos, purifiquem-se e vistam roupas limpas.
3 L'ẹphe abyakwa oje Bẹ́telu, ẹke ya a-kpụru Nchileke ẹnya-ngwẹja. Nchileke bụ onye ono, dzọru iya nụ teke ono, ya shi eje ntakfuru ono; bụru onye, chekotaru iya nụ l'iphe bụ ẹge ya jekotaru iya.”
3 Vamos a Betel, onde construirei um altar para o Deus que respondeu às minhas orações quando eu estava angustiado. Ele tem estado comigo por onde ando”.
4 Ya ndono; ẹphe atụko iphe, bụ nte ndu ọhodo ono, ẹphe doru ono nụ Jékọpu; tụkokwaphu iphe-nchị ẹphe yeshia nụ Jékọpu. Jékọpu achịta iya lia lẹ mkpuli achị, nọ lẹ Shékemu.
4 Então entregaram a Jacó todos os ídolos pagãos e as argolas que usavam nas orelhas, e ele os enterrou ao pé da grande árvore perto de Siquém.
5 Ẹphe akwalia tụgbua; Nchileke emee; egvu egudekota iphe, bụ ndu mkpụkpu, nọ-pheru ẹphe mgburumgburu; k'ọphu bụ l'ẹ t'ọ dụdu ndu tụru iya ámà k'oje ẹphe ọchi ọso.
5 Quando partiram, o terror de Deus se espalhou de tal forma entre os moradores das cidades próximas que ninguém atacou a família de Jacó.
6 Tọ dụ iya bụ; Jékọpu yẹle ndu ẹphe l'iya yị ejee bya ejerua Luzu, bụ iya bụ Bẹ́telu l'alị Kénanu.
6 Por fim, Jacó e todos que estavam com ele chegaram a Luz (também chamada Betel), em Canaã.
7 Yọ kpụa ẹnya-ngwẹja l'ẹke ono; bya agụa ẹke ono Ẹlu Bẹ́telu; kẹ l'ọ bụ l'ẹke ono bẹ Nchileke koshiru iya onwiya teke o shi agbaru nwunne iya ọso.
7 Jacó construiu um altar ali e chamou o lugar de El-Betel, pois Deus lhe havia aparecido em Betel quando ele estava fugindo de seu irmão.
8 Ya ndono; Debóra, bụ nwanyi, heru Ribéka teke o shi bụru nwata abya anwụhu. E woru iya lia lẹ mkpuli ukfu achị, nọ lẹ nsụda Bẹ́telu. Ọo ya meru; e woru ẹke ono gụa Alọnu Bakutu.
8 Pouco tempo depois, Débora, a serva que havia amamentado Rebeca, morreu e foi sepultada ao pé do carvalho no vale perto de Betel. Desde então, a árvore é chamada de Alom-Bacute.
9 Jékọpu eshitsulephu Padanu-Áramu lata; Nchileke abyakfuta iya ọdo bya agọoru iya ọnu.
9 Agora que Jacó havia regressado de Padã-Arã, Deus lhe apareceu outra vez em Betel e o abençoou:
10 Nchileke asụ iya: “Ẹpha ngu bụ Jékọpu; ọle tsube nta-a bẹ ẹpha ngu ta abụhedu Jékọpu; ẹpha ngu a-bụru Ízurẹlu.” Yọ bụru iya bụ lẹ Nchileke agụa ya Ízurẹlu.
10 “Seu nome é Jacó, mas você não se chamará mais Jacó. De agora em diante, seu nome será Israel”. Assim, Deus deu a ele o nome de Israel.
11 Nchileke asụ iya: “L'ọo yẹbedua, bụ Nchileke bụ Ọkaribe-Kakọta-Ike. Ịi-zụ azụzu bya adụ l'ọtu. Ii-meta ndu a-bụru mba; metakwaphu mbakeshi. Ndu eze e-shi ngu l'ẹhu lụfuta.
11 Deus também lhe disse: “Eu sou o Deus Todo-poderoso. Seja fértil e multiplique-se. Você se tornará uma grande nação, até mesmo muitas nações. Haverá reis entre seus descendentes.
12 Alị ono, ya nụru Ébirihamu; mẹ Áyizaku ono bẹ ya anụkwa ngu phụ; l'anụkwa iya phụ ụnwu nwanwanwaranwa ngu.”
12 Eu lhe darei a terra que dei a Abraão e Isaque. Sim, eu a darei a você e a seus descendentes”.
13 Nchileke ekfutsuaru yeru iya; haa ya l'ẹke ono tụgbua.
13 Em seguida, Deus se elevou do lugar onde havia falado a Jacó.
14 Jékọpu abya apalia mkpuma gvube l'ẹke ono, Ojejoje nọdu kfuru yeru iya ono; bya awụa mẹe l'eli iya; wụkwaa ya phụ manụ; gude gwaa ya.
14 Jacó levantou uma coluna de pedra para marcar o lugar onde Deus lhe havia falado. Depois, derramou vinho sobre a coluna, como oferta a Deus, e a ungiu com azeite de oliva.
15 Jékọpu agụa ẹke ono, Nchileke nọ kfuru yeru iya ono Bẹ́telu.
15 Chamou o lugar de Betel, pois ali Deus lhe havia falado.
16 Ẹphe egbeshi lẹ Bẹ́telu tụgbua. Efuratu adụdelephu ẹphe ntse; ime awata ome Rechẹlu. Ime ono ataa ya ike.
16 Depois que partiram de Betel, rumaram para Efrata. Raquel, porém, sentiu fortes dores e entrou em trabalho de parto quando ainda estavam a certa distância da cidade.
17 Teke ono, ime ono shiru ike ono bẹ nwanyi, eswi iya ime sụru iya: “T'ẹ b'ọ tsụshi egvu. L'ọ kwa nwata nwoke ọdo bẹ ọo-mụ.”
17 As dores de parto aumentaram, e a parteira lhe disse: “Não tenha medo! Você terá outro menino!”.
18 Yọ byadẹ ọtu-bu ume; gụa nwata ono Benoni; E mebetsua; nna nwata ono abya agụa ya Bénjaminu.
18 Raquel estava quase morrendo, mas, com seu último suspiro, chamou o menino de Benoni. O pai do bebê, no entanto, o chamou de Benjamim.
19 Ya ndono; Rechẹlu anwụhu; e lia ya l'ụzo, e shi eje Efuratu, bụ iya bụ Bẹ́tulehemu.
19 Assim, Raquel morreu e foi sepultada junto ao caminho para Efrata (ou seja, Belém).
20 Jékọpu eswita mkpuma gvube l'eli ili ono. Mkpuma ono nọphu l'eli ili ono jeye ntanụ-a l'ekoshi l'ọ bụ ili Rechẹlu.
20 Sobre o túmulo de Raquel, Jacó levantou um monumento de pedra, que está lá até hoje.
21 Ízurẹlu atụgbukwaa ọdo; je egvube ụlo-ẹ́kwà l'azụ ụlo-eli mkpụkpu Eda.
21 Então Jacó seguiu viagem e acampou além de Migdal-Éder.
22 Yọ bụru teke Ízurẹlu bu l'ẹke ono bẹ Rúbẹnu raru Biliha, bụ nnufu nna iya. Nna iya; mbụ Ízurẹlu anụa ya.
22 Enquanto moravam ali, Rúben teve relações com Bila, concubina de seu pai, e Jacó ficou sabendo disso. Estes são os nomes dos doze filhos de Jacó:
23 Ụnwegirima kẹ Lii bụ
23 Os filhos de Lia foram Rúben (o filho mais velho de Jacó), Simeão, Levi, Judá, Issacar e Zebulom.
24 Ụnwegirima kẹ Rechẹlu abụru
24 Os filhos de Raquel foram José e Benjamim.
25 Ụnwegirima kẹ Biliha;
25 Os filhos de Bila, serva de Raquel, foram Dã e Naftali.
26 Ụnwegirima kẹ Zilipa;
26 Os filhos de Zilpa, serva de Lia, foram Gade e Aser. Esses são os filhos que nasceram a Jacó em Padã-Arã.
27 Jékọpu alakfuta nna iya, bụ Áyizaku lẹ Mamure l'iku Kiriyatu Arụba, bụ iya bụ Hẹ́buronu, bụ ẹke Ébirihamu yẹle Áyizaku shi jịko buru.
27 Então Jacó voltou à casa de seu pai, Isaque, em Manre, perto de Quiriate-Arba (hoje chamada Hebrom), onde Abraão e Isaque viveram como estrangeiros.
28 Iphe Áyizaku nọru bụ ụkporo afa tete;
28 Isaque viveu 180 anos.
29 b'ọ nwụhuderu; lakfushia ndiche iya phẹ. Ọ kakpọoru nka ọhuma. Yọ nwụhutsua ono; ụnwu iya; mbụ Ị́so yẹle Jékọpu elia ya.
29 Deu o último suspiro e, ao morrer em boa velhice, reuniu-se a seus antepassados. Seus filhos, Esaú e Jacó, o sepultaram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 35, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.