Gênesis 35

Bayịburu Ikwo (IQW) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Ya ndono; Nchileke asụ Jékọpu: “T'ọ kwalia lashia Bẹ́telu je eburu.” Sụ iya: “O -rua; t'ọ kpụaru yẹbe Nchileke ẹnya-ngwẹja; mbụ yẹbe Nchileke ono, byakfutaru iya nụ l'o shi agbaru nwunne iya Ị́so ọso ono.”
1 Disse Deus a Jacó: Levanta-te, sobe a Betel e habita ali; faze ali um altar ao Deus que te apareceu quando fugias da presença de Esaú, teu irmão.
2 Tọ dụ iya bụ; Jékọpu asụ ndibe iya; mẹ ndu ẹphe l'iya bu: “T'ephe pakọtakwaru iphe, bụ nte ndu ọhodo, ẹphe gude haa; ẹphe emee onwẹphe t'ẹphe dụ nsọ; yeshia uwe ẹphe; chịtatsua ọphu ka mma yee.
2 Então, disse Jacó à sua família e a todos os que com ele estavam: Lançai fora os deuses estranhos que há no vosso meio, purificai-vos e mudai as vossas vestes;
3 L'ẹphe abyakwa oje Bẹ́telu, ẹke ya a-kpụru Nchileke ẹnya-ngwẹja. Nchileke bụ onye ono, dzọru iya nụ teke ono, ya shi eje ntakfuru ono; bụru onye, chekotaru iya nụ l'iphe bụ ẹge ya jekotaru iya.”
3 levantemo-nos e subamos a Betel. Farei ali um altar ao Deus que me respondeu no dia da minha angústia e me acompanhou no caminho por onde andei.
4 Ya ndono; ẹphe atụko iphe, bụ nte ndu ọhodo ono, ẹphe doru ono nụ Jékọpu; tụkokwaphu iphe-nchị ẹphe yeshia nụ Jékọpu. Jékọpu achịta iya lia lẹ mkpuli achị, nọ lẹ Shékemu.
4 Então, deram a Jacó todos os deuses estrangeiros que tinham em mãos e as argolas que lhes pendiam das orelhas; e Jacó os escondeu debaixo do carvalho que está junto a Siquém.
5 Ẹphe akwalia tụgbua; Nchileke emee; egvu egudekota iphe, bụ ndu mkpụkpu, nọ-pheru ẹphe mgburumgburu; k'ọphu bụ l'ẹ t'ọ dụdu ndu tụru iya ámà k'oje ẹphe ọchi ọso.
5 E, tendo eles partido, o terror de Deus invadiu as cidades que lhes eram circunvizinhas, e não perseguiram aos filhos de Jacó.
6 Tọ dụ iya bụ; Jékọpu yẹle ndu ẹphe l'iya yị ejee bya ejerua Luzu, bụ iya bụ Bẹ́telu l'alị Kénanu.
6 Assim, chegou Jacó a Luz, chamada Betel, que está na terra de Canaã, ele e todo o povo que com ele estava.
7 Yọ kpụa ẹnya-ngwẹja l'ẹke ono; bya agụa ẹke ono Ẹlu Bẹ́telu; kẹ l'ọ bụ l'ẹke ono bẹ Nchileke koshiru iya onwiya teke o shi agbaru nwunne iya ọso.
7 E edificou ali um altar e ao lugar chamou El-Betel; porque ali Deus se lhe revelou quando fugia da presença de seu irmão.
8 Ya ndono; Debóra, bụ nwanyi, heru Ribéka teke o shi bụru nwata abya anwụhu. E woru iya lia lẹ mkpuli ukfu achị, nọ lẹ nsụda Bẹ́telu. Ọo ya meru; e woru ẹke ono gụa Alọnu Bakutu.
8 Morreu Débora, a ama de Rebeca, e foi sepultada ao pé de Betel, debaixo do carvalho que se chama Alom-Bacute.
9 Jékọpu eshitsulephu Padanu-Áramu lata; Nchileke abyakfuta iya ọdo bya agọoru iya ọnu.
9 Vindo Jacó de Padã-Arã, outra vez lhe apareceu Deus e o abençoou.
10 Nchileke asụ iya: “Ẹpha ngu bụ Jékọpu; ọle tsube nta-a bẹ ẹpha ngu ta abụhedu Jékọpu; ẹpha ngu a-bụru Ízurẹlu.” Yọ bụru iya bụ lẹ Nchileke agụa ya Ízurẹlu.
10 Disse-lhe Deus: O teu nome é Jacó. Já não te chamarás Jacó, porém Israel será o teu nome. E lhe chamou Israel.
11 Nchileke asụ iya: “L'ọo yẹbedua, bụ Nchileke bụ Ọkaribe-Kakọta-Ike. Ịi-zụ azụzu bya adụ l'ọtu. Ii-meta ndu a-bụru mba; metakwaphu mbakeshi. Ndu eze e-shi ngu l'ẹhu lụfuta.
11 Disse-lhe mais: Eu sou o Deus Todo-Poderoso; sê fecundo e multiplica-te; uma nação e multidão de nações sairão de ti, e reis procederão de ti.
12 Alị ono, ya nụru Ébirihamu; mẹ Áyizaku ono bẹ ya anụkwa ngu phụ; l'anụkwa iya phụ ụnwu nwanwanwaranwa ngu.”
12 A terra que dei a Abraão e a Isaque dar-te-ei a ti e, depois de ti, à tua descendência.
13 Nchileke ekfutsuaru yeru iya; haa ya l'ẹke ono tụgbua.
13 E Deus se retirou dele, elevando-se do lugar onde lhe falara.
14 Jékọpu abya apalia mkpuma gvube l'ẹke ono, Ojejoje nọdu kfuru yeru iya ono; bya awụa mẹe l'eli iya; wụkwaa ya phụ manụ; gude gwaa ya.
14 Então, Jacó erigiu uma coluna de pedra no lugar onde Deus falara com ele; e derramou sobre ela uma libação e lhe deitou óleo.
15 Jékọpu agụa ẹke ono, Nchileke nọ kfuru yeru iya ono Bẹ́telu.
15 Ao lugar onde Deus lhe falara, Jacó lhe chamou Betel.
16 Ẹphe egbeshi lẹ Bẹ́telu tụgbua. Efuratu adụdelephu ẹphe ntse; ime awata ome Rechẹlu. Ime ono ataa ya ike.
16 Partiram de Betel, e, havendo ainda pequena distância para chegar a Efrata, deu à luz Raquel um filho, cujo nascimento lhe foi a ela penoso.
17 Teke ono, ime ono shiru ike ono bẹ nwanyi, eswi iya ime sụru iya: “T'ẹ b'ọ tsụshi egvu. L'ọ kwa nwata nwoke ọdo bẹ ọo-mụ.”
17 Em meio às dores do parto, disse-lhe a parteira: Não temas, pois ainda terás este filho.
18 Yọ byadẹ ọtu-bu ume; gụa nwata ono Benoni; E mebetsua; nna nwata ono abya agụa ya Bénjaminu.
18 Ao sair-lhe a alma (porque morreu), deu-lhe o nome de Benoni; mas seu pai lhe chamou Benjamim.
19 Ya ndono; Rechẹlu anwụhu; e lia ya l'ụzo, e shi eje Efuratu, bụ iya bụ Bẹ́tulehemu.
19 Assim, morreu Raquel e foi sepultada no caminho de Efrata, que é Belém.
20 Jékọpu eswita mkpuma gvube l'eli ili ono. Mkpuma ono nọphu l'eli ili ono jeye ntanụ-a l'ekoshi l'ọ bụ ili Rechẹlu.
20 Sobre a sepultura de Raquel levantou Jacó uma coluna que existe até ao dia de hoje.
21 Ízurẹlu atụgbukwaa ọdo; je egvube ụlo-ẹ́kwà l'azụ ụlo-eli mkpụkpu Eda.
21 Então, partiu Israel e armou a sua tenda além da torre de Éder.
22 Yọ bụru teke Ízurẹlu bu l'ẹke ono bẹ Rúbẹnu raru Biliha, bụ nnufu nna iya. Nna iya; mbụ Ízurẹlu anụa ya.
22 E aconteceu que, habitando Israel naquela terra, foi Rúben e se deitou com Bila, concubina de seu pai; e Israel o soube. Eram doze os filhos de Israel.
23 Ụnwegirima kẹ Lii bụ
23 Rúben, o primogênito de Jacó, Simeão, Levi, Judá, Issacar e Zebulom, filhos de Lia;
24 Ụnwegirima kẹ Rechẹlu abụru
24 José e Benjamim, filhos de Raquel;
25 Ụnwegirima kẹ Biliha;
25 Dã e Naftali, filhos de Bila, serva de Raquel;
26 Ụnwegirima kẹ Zilipa;
26 e Gade e Aser, filhos de Zilpa, serva de Lia. São estes os filhos de Jacó, que lhe nasceram em Padã-Arã.
27 Jékọpu alakfuta nna iya, bụ Áyizaku lẹ Mamure l'iku Kiriyatu Arụba, bụ iya bụ Hẹ́buronu, bụ ẹke Ébirihamu yẹle Áyizaku shi jịko buru.
27 Veio Jacó a Isaque, seu pai, a Manre, a Quiriate-Arba (que é Hebrom), onde peregrinaram Abraão e Isaque.
28 Iphe Áyizaku nọru bụ ụkporo afa tete;
28 Foram os dias de Isaque cento e oitenta anos.
29 b'ọ nwụhuderu; lakfushia ndiche iya phẹ. Ọ kakpọoru nka ọhuma. Yọ nwụhutsua ono; ụnwu iya; mbụ Ị́so yẹle Jékọpu elia ya.
29 Velho e farto de dias, expirou Isaque e morreu, sendo recolhido ao seu povo; e Esaú e Jacó, seus filhos, o sepultaram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 35, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.