2 Reis 5
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 Némanu bụ iya bụ onye ishi ndu sọja eze ndu Áramu. Ọ bụ eze madzụ l'ẹke nnajiufu iya nọ; bya abụru onye aakwabẹ oke ugvu; kẹ l'ọ bụ l'ẹka iya bẹ Ojejoje shiru mee ndu Aramụ; ẹphe emekputaje l'ọgu. Ọ bụ onye sọja, ike dụ l'ọgu; ọ bụ l'ẹhu-labụ emekwanu iya.
1 O rei da Síria tinha grande respeito por Naamã, comandante do seu exército, pois, por meio dele, o S enhor tinha dado grandes vitórias à Síria. Mas, embora Naamã fosse um guerreiro valente, sofria de lepra.
2 O nweru teke ndu ọ-lụa-ọlaa, shi Áramu jeru ọgu lẹ Ízurẹlu; je akpụa nwamgbọko lanụ lẹ ndzụ; bya edobe iya; yoo jeru nyee Némanu ozi.
2 Naquela época, saqueadores sírios tinham invadido o território de Israel, e entre os cativos havia uma menina que se tornou serva da esposa de Naamã.
3 Yo be ujiku lanụ; nwamgbọko ono asụ nyee nnajiufu iya ono: “Ọ dụ iya t'a sụ lẹ nnajiufu iya jeru je aphụ onye nkfuchiru Nchileke, nọ lẹ Samériya. O ge eme iya; yọ ka mma l'ẹhu-labụ ono, eme iya nụ ono.”
3 Certo dia, a menina disse à sua senhora: “Como seria bom se meu senhor fosse ver o profeta em Samaria! Ele o curaria da lepra!”.
4 Ya ndono; Némanu atụgbua je ekfuaru eze iphe nwamgbọko Ízurẹlu ono kfuru.
4 Naamã contou ao rei o que a menina israelita tinha dito.
5 Eze ndu Áramu asụ iya: “T'o je. Lẹ ya e-deru-a ẹkwo nụ eze ndu Ízurẹlu.” Tọ dụ iya bụ; Némanu atụgbua jeshia. Iphe, o gude bụ ẹkpa mkpọla-ọcha iri; ụnu ẹkpa mkpọla-ododo iri l'ise; mẹ ukfu-ẹkwa iri.
5 Então o rei da Síria lhe respondeu: “Vá visitar o profeta. Eu lhe darei uma carta de apresentação ao rei de Israel”. Naamã partiu levando 350 quilos de prata, 72 quilos de ouro e dez roupas de festa.
6 Yo rua; je eworu ẹkwo ono nụ eze ndu Ízurẹlu. Iphe eze deru l'ẹkwo ono bụ: “Lẹ ya gude ẹkwo-wa l'ezi nwozi iya; mbụ Némanu t'ọ byakfuta ngu; t'i mee ya t'ọ ka mma l'ẹhu-labụ, eme iya nụ.”
6 A carta para o rei de Israel dizia: “Com esta carta apresento meu servo Naamã. Quero que o rei o cure da lepra”.
7 Eze ndu Ízurẹlu agụtsua ẹkwo ono; woru uwe iya dọjashia; chia mkpu; sụ: “?Bụ iya bụ Nchileke, ike kẹ ndzụ l'ọnwu nọ l'ẹka, meru iphe o ziru nwoke-wa t'ọ bya tẹ ya mee ya t'ọ ka mma l'ẹhu-labụ, eme iya nụ? Ọ kwa okfu b'ọ chọ iya ẹge-a.”
7 Quando o rei de Israel leu a carta, rasgou as roupas e disse: “Acaso sou Deus, capaz de dar ou de tirar a vida? Por que esse homem me pede que cure um leproso? Como vocês podem ver, ele procura um pretexto para nos atacar!”.
8 Eláyisha, bụ onye kẹ Nchileke abya anụa l'eze ndu Ízurẹlu dọjashiru uwe iya; zia t'e je ezia ya: “?Bụ ngụnu meru iphe, ọ dọjashiru uwe iya? Wo iya: T'o kfuru onye ọbu t'ọ byakfuta iya nta-a; k'ọphu ọo-ma l'onye nkfuchiru Nchileke nọ lẹ Ízurẹlu.”
8 Mas, quando Eliseu, o homem de Deus, soube que o rei de Israel havia rasgado as roupas, mandou-lhe esta mensagem: “Por que o rei ficou tão aflito? Envie Naamã a mim, e ele saberá que há um profeta verdadeiro em Israel”.
9 Tọ dụ iya bụ; Némanu achịru ịnya iya; mẹ ụgbo-ịnya gbaa bya agbaruta ọnu-ụlo Eláyisha.
9 Então Naamã foi com seus cavalos e carruagens e parou à porta da casa de Eliseu.
10 Eláyisha ezia nwozi t'o je asụ iya: “T'o je aghụa ẹhu lẹ Ẹnyimu Jọ́danu ugbo ẹsaa; l'ẹhu iya a-bya-a bya adụ iya ẹge o shi dụhawa; yọ kọrohu.”
10 Ele mandou um mensageiro dizer a Naamã: “Vá e lave-se sete vezes no rio Jordão. Sua pele será restaurada, e você ficará curado da lepra”.
11 Némanu egude ẹhu-eghughu tụgbua; sụ: “Lẹ ya gbe shi arị l'ọo-lụfuta byakfuta iya; bya evudo kpọ-kua ẹpha Ojejoje, bụ Nchileke iya; mbụ raa ya ẹka l'ẹke ono, ẹhu-labụ eme iya ono; mee tẹ ya kọrohu.
11 Naamã ficou indignado e disse: “Imaginei que ele sairia para me receber! Esperava que movesse as mãos sobre a lepra, invocasse o nome do S enhor , seu Deus, e me curasse!
12 ?Ọ bụ l'ẹnyimu Abana; mẹ ẹnyimu Farupa, nọgbaa lẹ Damásukọsu ta kakọtadu mini, nọkota lẹ Ízurẹlu mma tọo? Ya e-jenu je aghụa ẹhu ọbu l'ẹke ono kawaru mma.” Yọ ghakọbe; gude iwe tụgbua.
12 Não são os rios Abana e Farfar, em Damasco, melhores que qualquer rio de Israel? Será que eu não poderia me lavar em um deles e ser curado?”. Naamã deu meia-volta e partiu furioso.
13 Ndu ozi Némanu ejekfu iya je asụ iya: “Nna; ?ndẹge onye nkfuchiru Nchileke ono sụru t'i mee iphe ọdo, ka nshinu; tii g'emedu iya tọo? ?Bụ-chia t'ị ghụa ẹhu; ka mma; b'ẹ ti meghedu tọo?”
13 Mas seus oficiais tentaram convencê-lo, dizendo: “Meu senhor, se o profeta lhe tivesse pedido para fazer algo muito difícil, o senhor não teria feito? Por certo o senhor deve obedecer à instrução dele, pois disse apenas: ‘Vá, lave-se e será curado’”.
14 Tọ dụ iya bụ; Némanu atụgbua je egvuda lẹ Ẹnyimu Jọ́danu ụgbo ẹsaa ẹge ono, onye kẹ Nchileke kfuru iya ono. Akpẹhu iya abya ala azụ dụ l'ọ bụ kẹ nwata nshịi; yọ kọrohuwaphu.
14 Assim, Naamã desceu ao Jordão e mergulhou sete vezes, conforme a instrução do homem de Deus. Sua pele ficou saudável como a de uma criança, e ele foi curado.
15 Ya ndono; Némanu yẹle ndu ozi iya l'ẹphe ha aghaa ifu jekfushia onye kẹ Nchileke ono. Yo rua; bya evudo iya l'ifu; sụ iya: “Nta-a; bẹ ya kabẹwa maru l'ẹ to nwedu ẹke Nchileke nọkwadu lẹ mgboko-a l'ọ ha; gbahaa lẹ Ízurẹlu. Byiko nata nụ iphe, yẹbe nwozi ngu anụ ngu.”
15 Então Naamã e toda a sua comitiva voltaram para onde morava o homem de Deus. Ao chegar diante dele, Naamã disse: “Agora sei que no mundo inteiro não há Deus, senão em Israel. Por favor, aceite um presente de seu servo”.
16 Eláyisha asụ iya: “Kamẹnu; l'ẹpha Ojejoje, bụ onye ono, ya ejeru ozi ono; ẹ tọ dụkwa iphe, ya anata ngu.” Némanu arọo ya nta; rọo ya imo; yọ jịka.
16 Eliseu, porém, respondeu: “Tão certo como vive o S enhor , a quem sirvo, não aceitarei presente algum”. Embora Naamã insistisse, Eliseu recusou.
17 Némanu asụ: “Ọ -bụru l'ẹ tịi natadu iya; byiko kponua yẹbe nwozi ngu ẹja, ịnya-mulu labụ a-dụ ike vuta. Kẹ lẹ yẹbe nwozi ngu ta abyahẹdu bya egwota ngwẹja-ukfuru; m'ọ bụ ngwẹja ọdo nụ agwa ọdo; gbahaa Ojejoje.
17 Então Naamã disse: “Está bem, mas peço que permita que este seu servo leve para casa duas mulas carregadas com a terra deste lugar. De agora em diante, nunca mais oferecerei holocaustos ou sacrifícios a qualquer outro deus, senão ao S enhor .
18 Ọlobu; tẹ Ojejoje gụkwaaru yẹbe nwozi ngu nvụ l'iphe lanụ-wa: Iphe ọbu bụ: ọ -bụru le nnajiufu iya eje l'ụlo agwa Rimọnu t'o je abaaru iya ẹja; yọ bụru iya bẹ yẹ l'iya yị; ya erua je efuzita l'ụlo agwa Rimọnu ono; baaru iya ẹja; tẹ Ojejoje gụkwaaru yẹbe nwozi ngu nvụ.”
18 Mas que o S enhor me perdoe por uma coisa: quando meu senhor, o rei, for ao templo do deus Rimom para adorar ali e se apoiar em meu braço, que o S enhor me perdoe quando eu também me curvar”.
19 Eláyisha asụ iya: “T'ọ lawaru.”
19 “Vá em paz”, disse Eliseu. Então Naamã partiu para casa.
20 Geházi, bụ nwozi onye kẹ Nchileke, bụ Eláyisha asụ onwiya: “Nta-a bẹ nnajiufu iya haru Némanu onye Áramu kẹ mmanu; to nwe iphe, o gude bya, ọ nataru. Kamẹnu; ya tsofutaje iya; je aharu iphe ono nata iya.”
20 Mas Geazi, servo de Eliseu, o homem de Deus, pensou: “Meu senhor não deveria ter deixado esse sírio, Naamã, partir sem aceitar os presentes. Tão certo como vive o S enhor , vou correr atrás dele para ver se consigo alguma coisa”.
21 Ya ndono; Geházi etsopyabe Némanu. Némanu aphụa onye agba etso iya nụ; bya eshi l'ụgbo-ịnya iya nyizita; gba iya ndzuta. Yo rua; bya asụ iya: “?Ọ dụa ma?”
21 E Geazi correu atrás de Naamã. Quando Naamã viu que Geazi corria atrás dele, desceu de sua carruagem e foi ao encontro dele. “Está tudo bem?”, perguntou Naamã.
22 Geházi asụ iya: “L'ọ bụkwa-a k'ọma. L'ọ kwa nnajiufu iya bẹ ziru iya tẹ ya bya asụ ngu l'ọ bụ nta-a bẹ unwokoro labụ, bụ ndu shi l'ọgbo ndu nkfuchiru shi l'alị ugvu Ífuremu. Wo; byiko; t'ị nụnu ẹphe ẹkpa mkpọla-ọcha; mẹ ukfu-ẹkwa labụ.”
22 “Sim, está tudo bem”, respondeu Geazi. “Meu senhor me enviou para dizer que acabaram de chegar dois jovens profetas da região montanhosa de Efraim. Meu senhor pediu 35 quilos de prata e duas roupas de festa para eles.”
23 Némanu asụ iya: “T'o wotaru ẹkpa mkpọla-ọcha labụ.” Yọ rọlahaa Geházi t'ọ nata iya rụ. Yo woru ẹkpa mkpọla-ọcha labụ kee l'ẹkpa labụ; woru ukfu-ẹkwa labụ ye iya; bo ndu ozi iya ụmadzu labụ; ẹphe evuta iya tụgbua; Geházi etso ẹphe.
23 “Claro, leve setenta quilos de prata”, insistiu Naamã. Ele lhe deu duas roupas de festa, colocou a prata em duas sacolas e enviou dois servos para carregarem os presentes para Geazi.
24 Geházi erulephu l'ugvu ono; nata ndu ozi ono iphe ono dobe l'ụlo; bya edube ẹphe; ẹphe alashia.
24 Ao chegarem à colina, Geazi pegou as sacolas, enviou os servos de volta e escondeu os presentes dentro de casa.
25 Yọ bahụ l'ụlo je evudo nnajiufu iya; mbụ Eláyisha l'ifu. Eláyisha ajị iya:
25 Quando entrou para ver seu senhor, Eliseu, este lhe perguntou: “Onde você esteve, Geazi?”. “Não estive em lugar algum”, respondeu Geazi.
26 Eláyisha asụ iya: “?Maa ya te eshidunua l'etso ngu teke ono, nwoke ono shi l'ụgbo-ịnya iya nyifuta byakfuta ngu ono? ?Bụ nta-a b'ọ gbaru t'a nata okpoga; nata ẹkwa; nata mgbabu olivu; nata mgbo vayịnu; igweligwe atụru; eswi; mẹ ndu ozi: unwoke l'ụnwanyi?
26 Mas Eliseu lhe disse: “Você não percebe que eu estava presente em espírito quando Naamã desceu da carruagem para encontrar-se com você? Esta definitivamente não era ocasião de receber dinheiro e roupas, oliveiras e videiras, ovelhas, gado e servos.
27 Ẹhu-labụ ono, shi eme Némanu ono; bẹ swewaru nggu l'awa ngu phẹ gbururu jeye lẹ gbururu.” Geházi eshi Eláyisha l'ifu lụfu; ẹhu-labụ edzuwaru iya nụ ẹhu. Yọ chanwehu; chalahaa phorophoro.
27 Por isso, você e seus descendentes sofrerão da lepra de Naamã para sempre”. Quando Geazi saiu dali, seu corpo estava coberto de lepra; sua pele estava branca como a neve.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.