2 Reis 5
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NAA
1 Némanu bụ iya bụ onye ishi ndu sọja eze ndu Áramu. Ọ bụ eze madzụ l'ẹke nnajiufu iya nọ; bya abụru onye aakwabẹ oke ugvu; kẹ l'ọ bụ l'ẹka iya bẹ Ojejoje shiru mee ndu Aramụ; ẹphe emekputaje l'ọgu. Ọ bụ onye sọja, ike dụ l'ọgu; ọ bụ l'ẹhu-labụ emekwanu iya.
1 Naamã, comandante do exército do rei da Síria, era grande homem diante do seu senhor e de muito conceito, porque por meio dele o Senhor tinha dado a vitória à Síria. Ele era herói de guerra, porém sofria de lepra.
2 O nweru teke ndu ọ-lụa-ọlaa, shi Áramu jeru ọgu lẹ Ízurẹlu; je akpụa nwamgbọko lanụ lẹ ndzụ; bya edobe iya; yoo jeru nyee Némanu ozi.
2 Tropas saíram da Síria, e da terra de Israel levaram cativa uma menina, que ficou ao serviço da mulher de Naamã.
3 Yo be ujiku lanụ; nwamgbọko ono asụ nyee nnajiufu iya ono: “Ọ dụ iya t'a sụ lẹ nnajiufu iya jeru je aphụ onye nkfuchiru Nchileke, nọ lẹ Samériya. O ge eme iya; yọ ka mma l'ẹhu-labụ ono, eme iya nụ ono.”
3 Um dia a menina disse à sua senhora: — Quem dera o meu senhor estivesse na presença do profeta que está em Samaria; ele o curaria da sua lepra.
4 Ya ndono; Némanu atụgbua je ekfuaru eze iphe nwamgbọko Ízurẹlu ono kfuru.
4 Então Naamã foi contar isso ao seu senhor, dizendo: — Assim e assim falou a jovem que é da terra de Israel.
5 Eze ndu Áramu asụ iya: “T'o je. Lẹ ya e-deru-a ẹkwo nụ eze ndu Ízurẹlu.” Tọ dụ iya bụ; Némanu atụgbua jeshia. Iphe, o gude bụ ẹkpa mkpọla-ọcha iri; ụnu ẹkpa mkpọla-ododo iri l'ise; mẹ ukfu-ẹkwa iri.
5 O rei da Síria respondeu: — Vá! Eu enviarei uma carta ao rei de Israel. Então Naamã partiu e levou consigo trezentos e quarenta quilos de prata, setenta e dois quilos de ouro e dez mudas de roupa.
6 Yo rua; je eworu ẹkwo ono nụ eze ndu Ízurẹlu. Iphe eze deru l'ẹkwo ono bụ: “Lẹ ya gude ẹkwo-wa l'ezi nwozi iya; mbụ Némanu t'ọ byakfuta ngu; t'i mee ya t'ọ ka mma l'ẹhu-labụ, eme iya nụ.”
6 Levou também ao rei de Israel a carta, que dizia: “Tão logo esta carta chegar a você, saiba que eu lhe enviei Naamã, meu servo, para que você o cure da sua lepra.”
7 Eze ndu Ízurẹlu agụtsua ẹkwo ono; woru uwe iya dọjashia; chia mkpu; sụ: “?Bụ iya bụ Nchileke, ike kẹ ndzụ l'ọnwu nọ l'ẹka, meru iphe o ziru nwoke-wa t'ọ bya tẹ ya mee ya t'ọ ka mma l'ẹhu-labụ, eme iya nụ? Ọ kwa okfu b'ọ chọ iya ẹge-a.”
7 Quando o rei de Israel acabou de ler a carta, rasgou as suas roupas em sinal de medo e disse: — Por acaso sou Deus, com poder de tirar a vida ou dá-la, para que este envie a mim um homem para eu curá-lo de sua lepra? Como vocês podem notar e ver, ele está procurando um pretexto contra mim.
8 Eláyisha, bụ onye kẹ Nchileke abya anụa l'eze ndu Ízurẹlu dọjashiru uwe iya; zia t'e je ezia ya: “?Bụ ngụnu meru iphe, ọ dọjashiru uwe iya? Wo iya: T'o kfuru onye ọbu t'ọ byakfuta iya nta-a; k'ọphu ọo-ma l'onye nkfuchiru Nchileke nọ lẹ Ízurẹlu.”
8 Mas, quando Eliseu, homem de Deus, ouviu que o rei de Israel havia rasgado as suas roupas, mandou dizer ao rei: — Por que o senhor rasgou as suas roupas? Deixe-o vir a mim, e ele saberá que há profeta em Israel.
9 Tọ dụ iya bụ; Némanu achịru ịnya iya; mẹ ụgbo-ịnya gbaa bya agbaruta ọnu-ụlo Eláyisha.
9 Então Naamã foi com os seus cavalos e os seus carros e parou à porta da casa de Eliseu.
10 Eláyisha ezia nwozi t'o je asụ iya: “T'o je aghụa ẹhu lẹ Ẹnyimu Jọ́danu ugbo ẹsaa; l'ẹhu iya a-bya-a bya adụ iya ẹge o shi dụhawa; yọ kọrohu.”
10 Eliseu lhe mandou um mensageiro, dizendo: — Vá e lave-se sete vezes no Jordão, e a sua carne será restaurada, e você ficará limpo.
11 Némanu egude ẹhu-eghughu tụgbua; sụ: “Lẹ ya gbe shi arị l'ọo-lụfuta byakfuta iya; bya evudo kpọ-kua ẹpha Ojejoje, bụ Nchileke iya; mbụ raa ya ẹka l'ẹke ono, ẹhu-labụ eme iya ono; mee tẹ ya kọrohu.
11 Mas Naamã ficou indignado e se foi, dizendo: — Eu pensava que ele certamente sairia para falar comigo, ficaria em pé, invocaria o nome do
12 ?Ọ bụ l'ẹnyimu Abana; mẹ ẹnyimu Farupa, nọgbaa lẹ Damásukọsu ta kakọtadu mini, nọkota lẹ Ízurẹlu mma tọo? Ya e-jenu je aghụa ẹhu ọbu l'ẹke ono kawaru mma.” Yọ ghakọbe; gude iwe tụgbua.
12 Por acaso não são Abana e Farfar, rios de Damasco, melhores do que todas as águas de Israel? Será que eu não poderia me lavar neles e ficar limpo? Deu meia-volta e foi embora muito irritado.
13 Ndu ozi Némanu ejekfu iya je asụ iya: “Nna; ?ndẹge onye nkfuchiru Nchileke ono sụru t'i mee iphe ọdo, ka nshinu; tii g'emedu iya tọo? ?Bụ-chia t'ị ghụa ẹhu; ka mma; b'ẹ ti meghedu tọo?”
13 Então os seus oficiais se aproximaram e lhe disseram: — Meu pai, se o profeta tivesse dito alguma coisa difícil, por acaso o senhor não faria? Muito mais agora que ele apenas disse: “Lave-se e você ficará limpo.”
14 Tọ dụ iya bụ; Némanu atụgbua je egvuda lẹ Ẹnyimu Jọ́danu ụgbo ẹsaa ẹge ono, onye kẹ Nchileke kfuru iya ono. Akpẹhu iya abya ala azụ dụ l'ọ bụ kẹ nwata nshịi; yọ kọrohuwaphu.
14 Então Naamã desceu e mergulhou no Jordão sete vezes, conforme a palavra do homem de Deus; e a sua pele se tornou como a pele de uma criança, e ficou limpo.
15 Ya ndono; Némanu yẹle ndu ozi iya l'ẹphe ha aghaa ifu jekfushia onye kẹ Nchileke ono. Yo rua; bya evudo iya l'ifu; sụ iya: “Nta-a; bẹ ya kabẹwa maru l'ẹ to nwedu ẹke Nchileke nọkwadu lẹ mgboko-a l'ọ ha; gbahaa lẹ Ízurẹlu. Byiko nata nụ iphe, yẹbe nwozi ngu anụ ngu.”
15 Depois ele voltou ao homem de Deus, ele e toda a sua comitiva. Veio, pôs-se diante dele e disse: — Eis que, agora, reconheço que em toda a terra não há Deus, a não ser em Israel. E agora, por favor, aceite um presente deste seu servo.
16 Eláyisha asụ iya: “Kamẹnu; l'ẹpha Ojejoje, bụ onye ono, ya ejeru ozi ono; ẹ tọ dụkwa iphe, ya anata ngu.” Némanu arọo ya nta; rọo ya imo; yọ jịka.
16 Porém ele respondeu: — Tão certo como vive o Naamã insistiu com ele para que aceitasse, mas ele recusou.
17 Némanu asụ: “Ọ -bụru l'ẹ tịi natadu iya; byiko kponua yẹbe nwozi ngu ẹja, ịnya-mulu labụ a-dụ ike vuta. Kẹ lẹ yẹbe nwozi ngu ta abyahẹdu bya egwota ngwẹja-ukfuru; m'ọ bụ ngwẹja ọdo nụ agwa ọdo; gbahaa Ojejoje.
17 Então Naamã disse: — Se você não quer, então peço que seja permitido a este seu servo levar duas mulas carregadas de terra; porque este seu servo nunca mais oferecerá holocausto nem sacrifício a outros deuses, a não ser ao
18 Ọlobu; tẹ Ojejoje gụkwaaru yẹbe nwozi ngu nvụ l'iphe lanụ-wa: Iphe ọbu bụ: ọ -bụru le nnajiufu iya eje l'ụlo agwa Rimọnu t'o je abaaru iya ẹja; yọ bụru iya bẹ yẹ l'iya yị; ya erua je efuzita l'ụlo agwa Rimọnu ono; baaru iya ẹja; tẹ Ojejoje gụkwaaru yẹbe nwozi ngu nvụ.”
18 Mas que o Senhor Deus perdoe o seu servo uma coisa: quando meu senhor, o rei, entrar no templo de Rimom para ali adorar, e ele se encostar no meu braço, e eu também tiver de me encurvar no templo de Rimom, quando assim me prostrar no templo de Rimom, que o Senhor Deus perdoe este seu servo por isso.
19 Eláyisha asụ iya: “T'ọ lawaru.”
19 Eliseu lhe disse: — Vá em paz. Quando Naamã tinha se afastado certa distância,
20 Geházi, bụ nwozi onye kẹ Nchileke, bụ Eláyisha asụ onwiya: “Nta-a bẹ nnajiufu iya haru Némanu onye Áramu kẹ mmanu; to nwe iphe, o gude bya, ọ nataru. Kamẹnu; ya tsofutaje iya; je aharu iphe ono nata iya.”
20 Geazi, o servo de Eliseu, homem de Deus, disse consigo: — Eis que meu senhor foi generoso demais com este sírio Naamã, recusando o que ele trazia. Mas, tão certo como vive o
21 Ya ndono; Geházi etsopyabe Némanu. Némanu aphụa onye agba etso iya nụ; bya eshi l'ụgbo-ịnya iya nyizita; gba iya ndzuta. Yo rua; bya asụ iya: “?Ọ dụa ma?”
21 Então Geazi correu atrás de Naamã. Quando Naamã viu que alguém vinha correndo atrás dele, saltou da carruagem para ir ao encontro dele. Então perguntou: — Está tudo bem?
22 Geházi asụ iya: “L'ọ bụkwa-a k'ọma. L'ọ kwa nnajiufu iya bẹ ziru iya tẹ ya bya asụ ngu l'ọ bụ nta-a bẹ unwokoro labụ, bụ ndu shi l'ọgbo ndu nkfuchiru shi l'alị ugvu Ífuremu. Wo; byiko; t'ị nụnu ẹphe ẹkpa mkpọla-ọcha; mẹ ukfu-ẹkwa labụ.”
22 Ele respondeu: — Sim, tudo bem. Meu senhor me mandou dizer: “Eis que agora mesmo vieram da região montanhosa de Efraim dois jovens que fazem parte do grupo dos discípulos dos profetas. Por favor, dê-lhes trinta e quatro quilos de prata e duas mudas de roupa.”
23 Némanu asụ iya: “T'o wotaru ẹkpa mkpọla-ọcha labụ.” Yọ rọlahaa Geházi t'ọ nata iya rụ. Yo woru ẹkpa mkpọla-ọcha labụ kee l'ẹkpa labụ; woru ukfu-ẹkwa labụ ye iya; bo ndu ozi iya ụmadzu labụ; ẹphe evuta iya tụgbua; Geházi etso ẹphe.
23 Naamã disse: — Tenha a bondade de levar sessenta e oito quilos. Insistiu com ele e amarrou sessenta e oito quilos de prata em dois sacos e duas mudas de roupa. Pôs isso sobre os ombros de dois dos seus servos, para que o levassem à frente de Geazi.
24 Geházi erulephu l'ugvu ono; nata ndu ozi ono iphe ono dobe l'ụlo; bya edube ẹphe; ẹphe alashia.
24 Quando ele chegou à colina, pegou os sacos que os servos traziam e os depositou na casa. Então despediu aqueles homens, que se foram.
25 Yọ bahụ l'ụlo je evudo nnajiufu iya; mbụ Eláyisha l'ifu. Eláyisha ajị iya:
25 Ele, porém, entrou e se pôs diante de seu senhor. Eliseu perguntou: — De onde você vem, Geazi? Ele respondeu: — Este seu servo não foi a lugar nenhum.
26 Eláyisha asụ iya: “?Maa ya te eshidunua l'etso ngu teke ono, nwoke ono shi l'ụgbo-ịnya iya nyifuta byakfuta ngu ono? ?Bụ nta-a b'ọ gbaru t'a nata okpoga; nata ẹkwa; nata mgbabu olivu; nata mgbo vayịnu; igweligwe atụru; eswi; mẹ ndu ozi: unwoke l'ụnwanyi?
26 Porém Eliseu disse: — Você acha que eu não estava com você em espírito quando aquele homem voltou da sua carruagem, para encontrar-se com você? Será que esta era a ocasião para você aceitar prata e aceitar roupas, olivais e vinhas, ovelhas e bois, servos e servas?
27 Ẹhu-labụ ono, shi eme Némanu ono; bẹ swewaru nggu l'awa ngu phẹ gbururu jeye lẹ gbururu.” Geházi eshi Eláyisha l'ifu lụfu; ẹhu-labụ edzuwaru iya nụ ẹhu. Yọ chanwehu; chalahaa phorophoro.
27 Portanto, a lepra de Naamã se pegará a você e à sua descendência para sempre. E Geazi saiu da presença de Eliseu já leproso, branco como a neve.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.