2 Reis 22
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 Iphe Josáya gbaru bụ afa ẹsato teke ọ wataru achịchi. Yọ chịa ụkporo afa l'afa iri lẹ nanụ lẹ Jerúsalemu. Ẹpha nne iya bụ Jedida; nwatibe Adaya. Nne iya ono bụ onye Bozukatu.
1 Josias tinha oito anos de idade quando se tornou rei de Judá. Ele governou trinta e um anos em Jerusalém. A mãe dele se chamava Jedida e era filha de Adaías, da cidade de Boscate.
2 Josáya meru iphe, vudo nhamụnha l'ẹnya Ojejoje. O tsoru ụbeka ochechoroche iya, bụ Dévidi; to nwe ẹke, ọ hasweru ọkpa.
2 Josias fez o que agrada a Deus, o Senhor ; ele seguiu o exemplo do seu antepassado, o rei Davi, e não se desviou nem para um lado nem para o outro.
3 Yo be l'afa, kwe eze Josáya afa iri l'ẹsato k'ọphu ọ wataru achịchi; yo zi Shefanu Azalaya, bụ o-de-ẹkwo; bụru nwanwa Meshulamu t'o jee l'eze-ụlo Nchileke. Yo zia ya; sụ:
3 No ano dezoito do seu reinado, Josias mandou que Safã, o escrivão, filho de Azalias e neto de Mesulã, fosse ao Templo. Josias deu a seguinte ordem:
4 “Jekfu Hilikaya, bụ onye ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; t'ọ gụkota okpoga, e wobataru l'eze-ụlo Nchileke; mbụ okpoga, ndu, eche nche l'ọnu eze-ụlo Nchileke nataru ndu madzụ.
4 — Vá falar com Hilquias, o Grande Sacerdote , e diga a ele que conte o dinheiro que os sacerdotes que tomam conta da entrada do Templo têm recebido do povo.
5 T'e woru okpoga ono nụ ndu eleta ẹnya l'ozi eze-ụlo Nchileke ono; t'ẹphe gude iya kfụa ndu ono, emekwa eze-ụlo Nchileke ono ụgwo;
5 Ele que entregue esse dinheiro aos homens que estão encarregados dos consertos do Templo. Eles devem pagar
6 mbụ ndu kapyịnta; ndu akpụ ụlo; mẹ ndu edo ụlo. Ẹphe egudekwa iya phụ zụa oshi; mẹ mkpuma, a gbakpọshiru agbakpọshi, ee-gude kpụkwaa eze-ụlo ono.
6 os carpinteiros, os construtores e os pedreiros e comprar a madeira e as pedras para os consertos.
7 Ẹ tọ gbakwa t'a kpaa ẹphe ishi ẹge ẹphe gude kpaphua okpoga ono; kẹ l'ẹphe bụ ndu e gude ire ẹphe ẹka.”
7 Os homens que estão encarregados dos consertos são honestos em tudo, e por isso não é preciso pedir que eles prestem contas desse dinheiro.
8 Hilikaya, bụ onye ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja asụ Shefanu, bụ o-de-ẹkwo: “Lẹ ya phụkwaru ẹkwo ekemu l'eze-ụlo Nchileke.” Yọ bya eworu ẹkwo ekemu ono nụ Shefanu; yọ gụa.
8 Safã deu a ordem do rei a Hilquias, e este lhe contou que havia achado o Livro da Lei no Templo. Hilquias lhe entregou o livro, e ele o leu.
9 Shefanu, bụ o-de-ẹkwo alaphu azụ je asụ eze: “Ndu ozi ngu wotaakwaru okpoga ọbu, nọ l'eze-ụlo Nchileke nụ ndu eleta ẹnya l'ozi ono, e je l'ụlo Ojejoje ono.”
9 Depois Safã voltou e contou ao rei o seguinte: — Os seus servidores pegaram o dinheiro que estava no Templo e o entregaram aos encarregados dos consertos.
10 Shefanu, bụ o-de-ẹkwo; asụkwaphu eze: “L'o nwekwaru ẹkwo, Hilikaya, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja nụru iya;” bya anọdu eze l'ifu gụa ya.
10 E Safã disse também: — Tenho aqui comigo um livro que Hilquias me entregou. E leu o livro em voz alta para o rei.
11 Eze anụa iphe ono, ọ gụfutaru l'ẹkwo ekemu ono; woru uwe iya lajashịa.
11 Quando ouviu o que o Livro da Lei dizia, o rei rasgou as suas roupas em sinal de tristeza.
12 Yọ bya ekua Hilikaya, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja; kua Ahikamu Shefanu; Akụbo Mikaya; Shefanu, bụ o-de-ẹkwo; mẹ Asáya, bụ nwozi eze; sụ ẹphe:
12 Então deu a Hilquias, o sacerdote, e a Aicã, filho de Safã, e a Acbor, filho de Micaías, e a Safã, o escrivão, e a Asaías, o servidor do rei, a seguinte ordem:
13 Unu je akpata Ojejoje ishi l'okfu ẹhu iya; mẹ l'okfu ẹhu ndu-a; mẹ l'okfu ẹhu ndu Júda l'ẹphe ha kẹ iphe-a, a gụfutaru l'ẹkwo-a, a phụru-a. Kẹ l'oke ẹhu-eghughu Ojejoje bẹ hakwa nshinu nọdu swiru ayi; kẹle nna ayi phẹ ta ngabedu nchị l'iphe, nọ l'ẹkwo-wa; ọphu ẹphe 'emedu iphe, e deru ayi l'ẹkwo ekemu-wa.
13 — Vão consultar a Deus, o Senhor , por mim e por todo o povo de Judá a respeito dos ensinamentos deste livro. Deus está irado conosco porque os nossos antepassados não fizeram o que este livro manda.
14 Ya ndono; Hilikaya, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja; mẹ Ahikamu; Akụbo; Shefanu; mẹ Asáya ejeshia ọkpata Huluda, bụ nwanyi, bụ onye nkfuchiru Nchileke ishi. Nwanyi ono bu lẹ Jerúsalemu lẹ Oghe-ẹgu kẹ Ẹbo. Onye shi alụ iya nụ bụ Shalumu Tikuva Hahasu; bụru onye eleta uwe ndu achịjeru Nchileke ẹja ẹnya.
14 Hilquias, Aicã, Abdom, Safã e Asaías foram falar com uma profetisa chamada Hulda, que morava no bairro novo de Jerusalém. O marido dela, que se chamava Salum, filho de Ticva e neto de Harás, era o encarregado da rouparia do Templo. Eles contaram a Hulda o que havia acontecido,
15 Nwanyi ono asụ ẹphe: “Lẹ Ojejoje, bụ Nchileke kẹ ndu Ízurẹlu sụru: Unu je ezia onye ziru unu t'unu bya;
15 e ela lhes disse que voltassem e dessem ao rei
16 Ọwaa iphe Ojejoje ekfu: Lẹ ya a-byaakwa owotaru Jerúsalemu; mẹ ndu bu iya nụ ẹjo iphe-ẹhuka ẹge ono, e deru iya l'ẹkwo ekemu ono, eze ndu Júda gụru ono.
16 a seguinte mensagem: — Eu, o
17 Mkpata iya abụru l'ekeshinu ọphu ẹphe lụfuwaru iya l'ẹhu; l'akpọ ínsẹnsu ọku anụ agwa ọdo; yọ bụru iphe, ẹphe gude ẹka mee bẹ ẹphe gude akpatsu iya ẹhu-eghughu; bẹ oke ẹhu-eghughu iya a-nọdulephu ata kfukfukfu l'ọ bụ ọku l'ẹhu Jerúsalemu; ọphu 'e gbotadu iya egbobuta.
17 Eles me abandonaram e têm oferecido sacrifícios a outros deuses e assim me fizeram ficar irado por causa de todas as coisas que têm feito. A minha ira se acendeu contra Jerusalém e não vai se apagar.
18 A bya l'ishi eze ndu Júda l'onwiya, bụ onye ziru unu t'unu bya ajịta l'ẹka Ojejoje; unu kfuru iya lẹ Ojejoje, bụ Nchileke kẹ Ízurẹlu bẹ sụru ẹge-a: Lẹ k'okfu ono, ọ nụru ono;
18 Eu, o Senhor , o Deus de Israel, digo isto a respeito do rei: “Você ouviu o que está escrito no livro,
19 bẹ keshinu ọphu ọ taru onwiya ụta; bya ewozita onwongu alị l'ifu Ojejoje l'ọ nụleruphu iphe, ya kfuru lẹ kẹ Jerúsalemu mẹ ndu bu iya nụ; l'ẹphe a-bụru kpurupyata; bụru ndu a tụru ọnu; yo gude iphe ono lajashịa uwe iya; raa ẹkwa l'ifu iya; bẹ ya nụwaru iphe, o kfuru nụ iya. Ono bụ iphe Ojejoje kfuru ndono.
19 e se arrependeu, e se humilhou diante de mim, rasgando as suas roupas e chorando quando ouviu como ameacei castigar a cidade de Jerusalém e o seu povo. Eu vou fazer com que Jerusalém vire um lugar horrível de se ver, e o nome desta cidade será usado para rogar pragas. Mas eu ouvi a sua oração
20 Iphe, e-gbe meenu bụ lẹ ya e-duta iya dukfu nna iya phẹ; e lia ya lẹ chịriru-werere. Ẹjo iphe-ẹhuka ono, ya e-me t'ọ dakfu ndu mkpụkpu-wa ono ta adakfudu iya.”
20 e por isso só depois da sua morte é que vou castigar Jerusalém. Vou deixar que você morra em paz.” Então os homens levaram ao rei essa resposta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.