1 Samuel 25

Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ya ndono; Sámẹlu abya anwụhu. Ndu Ízurẹlu abya edzukobe; kwaa ẹkwa iya; lia ya l'ufu iya lẹ Ráma.
1 Samuel morreu. Todo o Israel se juntou para chorá-lo. Sepultaram-no na sua propriedade em Ramá. E Davi retirou-se para o deserto de Farã.
2 O nweru nwoke Mawonu, nweru ẹku Kamẹlu; bụru onye nweru iphe nshinu. O nweru ụnu atụru ẹsaa l'ụkporo atụru iri. Eghu iya adụ ụnu eghu labụ l'ụkporo eghu iri. Yọ nọdu lẹ mkpụkpu Kamẹlu l'akpụ atụru iya ono ẹji.
2 Havia um homem em Maon cujas propriedades estavam em Carmelo. Era um homem muito rico: possuía três mil ovelhas e mil cabras. Ele encontrava-se então em Carmelo para a tosquia de suas ovelhas.
3 Ẹpha nwoke ono bụ Nebalu; kẹ nyee ya abụru Abigelu. Nyee ya ono bụ nwanyi, nweru egomunggo; l'amakwaphu mma. Obenu lẹ nji iya, bụ onye Kálẹbu dụ ẹhuka; nweru ẹjo umere.
3 Chamava-se Nabal, e sua esposa Abigail, mulher de grande inteligência e formosura. Ele, porém, era grosseiro e mau; descendia de Caleb.
4 Dévidi anọdu l'echi-ẹgu nụa lẹ Nebalu l'akpụ atụru iya ẹji.
4 Davi, no deserto, sabendo que Nabal tosquiava o seu rebanho,
5 Yọ bya ezifu ụmadzu iri l'ụnwu-okorọbya, l'etso iya nụ; sụ ẹphe: “Unu jekfu Nebalu lẹ Kamẹlu; je ekeleru iya ẹya.
5 mandou-lhe dez homens com esta ordem: Subi a Carmelo e dirigi-vos a Nabal,
6 Unu sụ iya: ‘Ndzụ iya ndzụ ogologo. T'ẹhu dụkwa iya agu yẹle ndibe iya; mẹwaru iphemiphe ọbule, o nweru enweru!
6 saudando-o em meu nome e dizendo-lhe: Pela vida! A paz seja contigo! Paz à tua casa e paz a todos os teus bens!
7 Ya nụwaru lẹ teke aakpụje atụru ẹji bẹ ruwaru nụ. Lẹ teke ẹphe lẹ ndu echeru iya atụru shi tụko nọdu l'ẹke lanụ bẹ ẹphe ta kpabụa ndibe ngu ono ẹhu; to nwe iphe ẹphe, phuhujeru nụ teke ẹphe shi nọdu lẹ Kamẹlu.
7 Soube que há tosquia em tua casa. Ora, os teus pastores estiveram perto de nós e nunca lhes fizemos mal algum. Nada lhes faltou durante todo o tempo que ficaram em Carmelo.
8 Ị -jịa ẹphe; bẹ ẹphe a-kọru ngu-a. Ọo ya bụ; t'obu ngu rua l'ẹke ụnwu-okorọbya mu-wa nọ; keshinu ọphu ayi byaru l'oge ajị. Byiko; nụkwa ndu ozi ngu-a; mẹ yẹbe nwa ngu, bụ Dévidi iphe, ẹka ngu rukpeleruphu.’ ”
8 Pergunta-o aos teus servos e eles to dirão. Que os meus encontrem agora graça aos teus olhos, porque chegamos em um dia de festa. Rogo-te que dês aos teus servos e ao teu filho Davi o que tiveres à mão.
9 Ndu ozi Dévidi ono erua; bya eworu ozi ono, Dévidi ziru ono zia Nebalu; bya angabẹ nchị l'ọnu, oo-ye.
9 Os homens de Davi foram e repetiram a Nabal todas estas palavras em nome de Davi, e ficaram esperando.
10 Nebalu ajị ndu ozi Dévidi ono “?Bụ onye bụ Dévidi? ?Bụ onye bụ nwatibe Jesi? Ndu nta-a dụakwa l'igwe shi kẹ nnajiufu ẹphe l'agbakashịhu.
10 Nabal, porém, respondeu-lhes: Quem é Davi? E quem é o filho de Isaí? Há hoje muitos escravos que fogem da casa de seus senhores!
11 ?Bụ kẹ ngụnu bẹ ya e-wota nri iya; wota mini iya; mẹ anụ, ya gburu ndu akpụ atụru iya ẹji je anụ ndu, ya ta madụ ẹke ẹphe shi?”
11 Irei eu tomar meu pão, minha água e a carne que preparei para os meus tosquiadores, e dá-los a homens que vêm não se sabe de onde?
12 Ụnwu-okorọbya ono aghachi je ekfukotaru Dévidi ẹge Nebalu kfuru.
12 Os servos de Davi retomaram o caminho e voltaram. Ao chegarem, contaram tudo ao seu senhor.
13 Dévidi asụ ẹphe: “T'onyenọnu wota ogu-mbeke ya turu!” Ẹphe achịta ogu-mbeke ẹphe tua onwẹphe. Dévidi abya ewotakwaphu nk'iya turu. Ndu ọphu tso Dévidi bẹ rukwaru ụnu madzụ. Ụkporo ụmadzu iri anọdu swiru ivu ẹphe.
13 Então disse Davi aos seus homens: Cinja cada um a sua espada! Todos o fizeram, inclusive Davi. Cerca de quatrocentos homens seguiram Davi, ficando duzentos com as bagagens.
14 Nwokorọbya lanụ lẹ ndu ozi kẹ Nebalu eje edooru nyee Nebalu; mbụ Abigelu; sụ iya: “I phụrua lẹ Dévidi bẹ nọ l'echi-ẹgu zia ndu ozi iya t'ẹphe bya ekeleru iya nnajiufu; yo gbe meru iphe-iphere kpua ẹphe.
14 Mas Abigail, mulher de Nabal, fora informada por um dos servos de seu marido: Davi mandou, do deserto, mensageiros para saudar o nosso amo, mas ele os recebeu mal.
15 Ọ bụ lẹ ndu ono mekwaru ayi iphe-ọma. Ẹphe ta akpabụkwaa ayi ẹhu; ọphu iphe ayi 'ephuhubua teke ono, ayi l'ẹphe shi tụko nọdu l'echi-ẹgu ono.
15 No entanto, esses homens nos trataram sempre muito bem, e jamais nos fizeram mal algum, nem nos causaram prejuízo durante todo o tempo que estivemos com eles no campo.
16 Mbọku-mbọku: eswe l'ẹnyashi; bẹ ẹphe shi bụru ụpho-mkpuma gbochiru ayi teke ono, ayi shi anọnyabeje ẹphe l'eche atụru ayi ono.
16 Pelo contrário, serviram-nos de defesa, dia e noite, durante todo o tempo em que estivemos com eles apascentando os rebanhos.
17 Nta-a kwa t'ị rịedu iya; maru iphe, ii-me; kẹ l'iphe, dụ ẹji bẹ abyakwa ọda-kfuta nnajiufu ayi yẹle ndibe iya l'ẹphe ha; kẹ l'umere iya kwatakwaru dụ ẹji; to nwe onye ọonujeru okfu.”
17 Vê, pois, o que tens a fazer, porque nosso amo e toda a sua casa está ameaçada de ruína, e ele é um malvado com quem não se pode falar.
18 Abigelu abya emewaphụ ẹgwegwa je achịta ụkporo ishi buredi iri; otumu mẹe labụ; atụru ise, e gburu hụchaa bya apama ya apama dobe; akpe, a hụru yejia ogbonga ise; ụkporo ẹcha-mbeke ise, e gude akpụru vayịnu ghee; mẹ ụkporo ẹcha-mbeke iri, e gude akpụru figu ghee. Yo gwoo ya doo l'eli nkakfụ-ịgara;
18 Apressou-se então Abigail, e tomou duzentos pães, dois odres de vinho, cinco cordeiros preparados, cinco medidas de grão torrado, cem tortas de uvas secas, duzentas de figos secos, colocando tudo em cima de jumentos.
19 sụ ndu ozi iya: “Unu tụgbua vuta ụzo; ya a-nọdu etso-o unu l'azụ.” Ọ bụ l'ẹ to kfukwanụru iya nji iya; mbụ Nebalu.
19 E disse aos seus servos: Ide adiante de mim; eu vos seguirei. Mas não disse nada a Nabal, seu marido.
20 L'ọ nọ l'eli nkakfụ-ịgara iya agbazita l'uwuru, nọ l'ugvu ono; b'ọ phụru Dévidi yẹle ndu ono, tso iya nụ ono l'ẹke ẹphe agbazitakwaphu l'abyakfuta iya. Ẹphe abya edzuda.
20 Quando descia por um caminho secreto da montanha, montada num jumento, encontrou Davi com os seus homens que vinham em sentido inverso.
21 Yọ bụru teke ono bẹ Dévidi kfuwokwaduru-a: “L'ẹ to nwedu uru, ọ baru iya mbụ echeche, ya cheru nwoke-wa ẹku iya l'echi-ẹgu; mbụ chee ya; k'ọphu bụ l'ẹ to nwedu iphe iya ọphu phuhuru nụ. Yọ bụru ẹjo iphe b'o gude kfụa ya ụgwo iphe-ọma, ya meru iya
21 Ora, Davi dissera: Em vão, pois, guardei tudo o que esse homem possuía no deserto, sem que lhe fosse tirada coisa alguma! E ele paga-me o bem com o mal.
22 Tẹ Nchileke mekwaa yẹbe Dévidi ọphu ka njọ; mbụ t'ọ gwakwaa ya ọchi; m'o -rua l'ụtsu echile; ya edobe m'ọ bụ onye lanụ, bụ nwoke ndzụ lẹ nk'iya.”
22 Deus trate com todo o seu rigor os inimigos de Davi! E que ele não me poupe, se de hoje até amanhã eu deixar vivo um só homem de tudo o que pertence a Nabal!
23 Abigelu aphụlephu Dévidi; nyifutakebewaphu l'eli nkakfụ-ịgara iya ono; bya daa l'ifu Dévidi; woru ifu kpube l'alị.
23 Quando Abigail avistou Davi, desceu prontamente do jumento e prostrou-se com o rosto por terra diante dele.
24 Nwanyi ono adaa Dévidi l'ifu; sụ iya: “Onye nwe mu nụ; t'ọ bụkwaru yẹbedua nwẹnkinyi iya bẹ aa-ta ụta. Byiko; tẹ yẹbe nwozi ngu kfunuru yeru ngu; t'ị nụa l'olu nwozi ngu.
24 Assim prostrada aos seus pés, disse-lhe: Sobre mim, meu senhor, caia a culpa! Deixa falar a tua serva e ouve suas palavras.
25 Onye nwe mu nụ; ba angakwaru mkpọkoro nwoke ono, bụ Nebalu nchị; kẹ l'ọ bụlephu ẹge ẹpha iya dụ b'ọ dụ. Ọoza onye éswè l'ẹpha; l'emehukwaphu eswe. Obenu lẹ yẹbe nwozi ngu nwanyi ta phụkwa ndu ozi ono, nggụbe nnajiufu iya yeru ono.
25 Que o meu senhor não faça caso desse malvado Nabal, pois ele é bem o que o seu nome indica: Nabal, louco; e ele o é. Mas eu, tua escrava, não vi os homens que o meu senhor mandou.
26 Obenu agha; nnajiufu; keshinu Ojejoje sephuwaru ngu azụ; t'ẹ b'i je egbua ọchi; mẹ t'ẹ b'i gwata ụgwo iphe, e meru ngu l'onwongu; kamẹnu; bẹ bụkwa ẹge Nebalu dụ; bụ ege ndu ọhogu ngu; mẹ iphe, bụ ndu l'achọ ẹge ẹphe e-shi mekata nggụbe nnajiufu mu a-dụ.
26 Agora, por Deus e por tua vida: foi o Senhor quem te impediu de derramar sangue e de te vingar por tua mão. Sejam como Nabal os teus inimigos e os que procuram fazer mal ao meu senhor.
27 T'e wonuru iphe-a, mụbe nwozi ngu nwanyi guderu nggụbe nnajiufu mu nụ ụnwu-okorọbya ono, tso ngu nụ ono.
27 Aceita, pois, este presente que tua serva trouxe ao meu senhor, e reparte-o entre os homens que te seguem.
28 Byiko; gụaruru nwozi ngu nwanyi nvụ l'ẹke mu mesweru; kẹ l'a makahawaru lẹ Ojejoje e-me k'ọphu bụ: ị -chị-gee; nwatibe ngu achị-tsota ngu gbururu jeyewaru. T'ẹ b'ọ dụkwa ẹjo iphe, aa-phụ ngu l'ẹhu jeye l'ẹge ịi-nọ-beru.
28 Rogo-te que perdoes a culpa de tua serva. Certamente o Senhor dará à casa de meu senhor uma existência durável, porque o meu senhor combate nas guerras de Deus, e nenhum mal te atingirá em todos os dias de tua vida.
29 O -ruhuduru madzụ l'achị ngu kẹ egbugbu bẹ Ojejoje, bụ Nchileke ngu e-woleruphu ndzụ nggụbe nnajiufu mu kwachia ọhu-mma l'ite ndzụ. Obenu lẹ ndzụ kẹ ndu ọhogu ngu phẹ bẹ aa-gbaphu ẹge-a aagbaphuje mkpuma ụrobo-wa.
29 Se alguém te perseguir ou conspirar contra a tua vida, a alma de meu senhor será guardada no escrínio dos vivos junto do Senhor, teu Deus, enquanto a vida de teus inimigos será lançada pelo Senhor ao longe, como a pedra de uma funda.
30 Teke Ojejoje meleruphu nggụbe nnajiufu mu iphe dụ mma ono, o kweshigbaaru ngu ụkwa iya ono; bya eworu ngu mee ishi l'alị Ízurẹlu;
30 Quando o Senhor tiver feito ao meu senhor todo o bem que lhe prometeu, e te tiver estabelecido chefe sobre Israel,
31 b'ẹ tọo bụduru nnajiufu mu aphụ; obu te eku ngu ebemu l'i gburu ọchi ịnyigirinyi; m'ọ bụ l'ị gwataru ụgwo iphe, e meru ngu. Teke ono, Ojejoje e-meshiru nggụbe nnajiufu mu iphe ono, dụ mma ono; nyatakwa mụbe nwozi ngu nwanyi.”
31 não terás no coração este pesar, nem este remorso de ter derramado sangue sem motivo e de se ter vingado por si mesmo! Quando o Senhor te tiver feito bem, ó meu Senhor, lembra-te de tua serva.
32 Dévidi asụ Abigelu: “T'ajaja bụru kẹ Ojejoje, bụ Nchileke kẹ Ízurẹlu; mbụ onye ziru ngu t'ị byakfuta iya ntanụ-a.
32 Davi respondeu a Abigail: Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, que te mandou hoje ao meu encontro!
33 Tẹ ọnu-ọma bụkwaru nke ngu l'ẹge ẹnya shiru rua ngu alị l'iphe ọwa. Tẹ ọnu-ọma bụkwaruphu kẹ nggụbedua gbobutaru mu tẹ mu be egbu ọchi ntanụ-a; gude ẹka mu gwata ụgwo iphe, e meru mu.
33 Bendita seja a tua prudência! E bendita sejas tu mesma, que me impediste hoje de derramar sangue e vingar-me pela minha mão!
34 Ọdumeka bẹ mu ribuakwaru nte: ‘L'ọ -bụru-a lẹ Ojejoje, bụ Nchileke kẹ ndu Ízurẹlu nọ ndzụ ẹge ọ nọ iya-a; mbụ onye ono, gbobutaru mu; mu te mehe ngu iphe ono, mu tuburu k'ememe ono; bẹ ndẹge ẹ tị gbaru bya iya ndzuta-a; b'o rua l'ụtsu echile; b'ẹ tọ dụkwa iphe kfụ útsù, ga aphọdu nụ l'ufu Nebalu.’ ”
34 Mas, pelo Senhor, Deus de Israel, que me impediu de te fazer mal, se não tivesses vindo tão depressa ao meu encontro, nada teria ficado de Nabal até amanhã cedo, nem mesmo o último homem!
35 Tọ dụ iya bụ; Dévidi abya anata iphe ono, o gwotaru iya ono; sụ iya: “T'ọ lawaru. Lẹ ya nụwaru iphe, o kfuru bya ekwetawaa.”
35 Davi aceitou o que lhe trazia Abigail e ajuntou: Volta em paz para a tua casa. Vê que te ouvi e te fiz boa acolhida.
36 Abigelu abya alakfu Nebalu je aphụa l'ọ nọru l'ufu iya l'agba ajị; ẹge ono, onye eze agbaje ono. Ẹhu atsọ Nebalu ẹna; kẹle mẹe emewaa ya l'ẹnya. To nwe iphe, Abigelu kfuru iya jeye nchi bọhu.
36 Quando Abigail chegou à casa de Nabal, havia em sua casa um grande banquete, um verdadeiro festim de rei. Nabal tinha o coração alegre e estava completamente ébrio. Por isso nada lhe disse, nem pouco nem muito, até ao amanhecer.
37 Yo rua l'ụtsu iya teke mẹe ono phohuru Nebalu l'ẹnya; nyee ya abya atụko iphemiphe ọbule ono dokotaru iya; meji atọfu iya; yọ kpọo-beru.
37 Mas pela manhã, tendo Nabal curtido o seu vinho, sua mulher contou-lhe tudo. Seu coração gelou-se no peito e ele tornou-se como uma pedra.
38 A nọlephu iphe, dụ l'ọ bụ abalị iri; Ojejoje echigbua Nebalu; yọ bụru iya anwụhu.
38 Dez dias depois Nabal, ferido pelo Senhor, morreu.
39 Dévidi abya anụa lẹ Nebalu nwụhuwaru; yọ sụ: “T'ajaja bụru kẹ Ojejoje; mbụ onye ono, gwataru ụgwo iphe-iphere ono, mu nataru l'ẹka Nebalu ono. Ojejoje kpọshiwaru nwozi iya oye ẹka l'iphe, dụ ẹji, ya g'emeta kpua onwiya. Ojejoje meru t'ẹjo iphe, Nebalu meru tụ-koru Nebalu l'onwiya iya l'ishi.”
39 Tendo Davi notícia da morte de Nabal, exclamou: Bendito seja o Senhor que me fez justiça do ultraje recebido de sua mão, e impediu-me de fazer-lhe mal! O Senhor fez cair sobre sua cabeça a sua própria maldade! Depois disso Davi mandou propor a Abigail tornar-se sua mulher.
40 Ndu ozi Dévidi ejeshia Kamẹlu je ezia Abigelu lẹ: “Dévidi bẹ zikwaru t'ayi bya eduta ngu t'ị bụru nyee ya.”
40 Seus servos, chegando a Carmelo, disseram-lhe: Davi mandou-nos a ti, porque deseja tomar-te por mulher.
41 Abigelu egbeshi bya ebuaru iya ifu l'alị; sụ: “Ọwaa mụbe nwozi unu nwanyi ndọ-ọ; mbụ onye a-nọdu asajẹ ndu ozi nnajiufu mu ọkpa.”
41 Levantou-se então Abigail e prostrou-se com o rosto por terra, dizendo: Eis a tua serva, que será uma escrava para lavar os pés dos servos de meu Senhor.
42 Abigelu ajịkobewaphu bya eduta ụnwu-mgbọko ise, ejeru iya ozi yeru onwiya; nyikota nkakfụ-ịgara tsoru ndu ono, Dévidi ziru ozi ono; je awata ọlu Dévidi.
42 Levantou-se depressa, montou num jumento e, seguida de cinco moças, partiu com os enviados de Davi para tornar-se sua mulher.
43 Dévidi bẹ alụhawa Ahinowamu, bụ onye Jézerilu. Yẹle Abigelu abya achịko bụru unyomu Dévidi.
43 Davi desposara também Aquinoã, de Jezrael, e ambas foram suas mulheres.
44 Teke ono bẹ Sọlu kutawaru nwatibe iya, bụ Mikalu; mbụ nyee Dévidi kee Paliti Layishi kẹ Galimu.
44 Quanto à sua mulher Micol, filha de Saul, este a tinha dado por esposa a Falti, de Galim, filho de Lais.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.