1 Samuel 14
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 Yo be ujiku lanụ; Jonátanu Sọlu asụ nwokorọbya, achịru iya ngwa-ọgu: “T'ọ bya t'ẹphe je azụ iya ọphu l'ọdu ọgu ndu Filisutayịnu.” Obenu l'ẹ to kfuduru iya nna iya.
1 Um dia Jônatas disse ao rapaz que carregava as suas armas: — Vamos até o acampamento filisteu, que está no outro lado do desfiladeiro. Mas Jônatas não contou ao pai o que ia fazer.
2 Sọlu anọdu l'ukfu ụtara-okumu l'iku Gíbiya lẹ Migurọnu. Ndu tso iya nụ nọdu l'ẹke ono rukwaru ụnu madzụ l'ụkporo iri;
2 Saul estava em Migrom, perto de Gibeá, acampado debaixo de um pé de romã. Com ele estavam mais ou menos seiscentos homens.
3 Onye tso ẹphe nọdu l'ẹke ono bụ Ahíja, bụ onye yeru uwe-ukuvu, bụ uwe ndu achịjeru Nchileke ẹja eyeje. Ahija ono bụ nwatibe Ahitubu, bụ nwunne Ikabọdu. Onye mụru Ahitubu bụ Finehasu, bụ nwatibe Elayi, bụ onye achịjeru Ojejoje ẹja lẹ Sháyilo. To nwe onye maru lẹ Jonátanu bẹ tụgbuwaru nụ.
3 O sacerdote que usava o manto sacerdotal era Aías, filho de Aitube e sobrinho de Icabô. (Icabô era filho de Fineias e neto de Eli, que havia sido sacerdote do Senhor Deus em Siló.) Os homens não sabiam que Jônatas havia saído do acampamento.
4 Lẹ mgbaku ugvu ono, Jonátanu eme t'o shia sweta je l'ẹke ndu Filisutayịnu dọru ono bẹ mkpuma kpụru oronmono ẹka labụ. Ibe lanụ bẹ eekuje Bozẹzu; ibyiya ọphu abụru Sene.
4 No desfiladeiro que Jônatas tinha de atravessar para chegar ao acampamento dos filisteus, havia duas grandes pedras, uma de cada lado da passagem. Uma era chamada de Bosês, e a outra, de Senê.
5 Mkpuma ono, kpụru oronmono ono bẹ nanụ nọ l'ụzo isheli laaru Mikumashi. Ọphu nanụ anọdu l'ụzo ọhuda laaru Géba.
5 Uma estava no lado norte do desfiladeiro, de frente para Micmás, e a outra, no lado sul, de frente para Geba.
6 Jonátanu abya asụ nwokorọbya ono, achịru iya ngwa-ọgu ono: “T'ọ bya t'ẹphe sweta jeshia lẹ nwọdu-ọgu ndu akpapyị ono. L'o nweru-a ẹge ọo-dụ; Ojejoje alụaru ayi ọgu. Ẹ to nwekwa iphe kpọru Ojejoje ogude dzọfuta madzụ: mẹ a ha igwe; m'a ha nwanshị.”
6 Jônatas disse ao rapaz que o acompanhava: — Vamos até o acampamento desses filisteus pagãos. Pode ser que o
7 Onye ono, chịru iya ngwa-ọgu ono asụ iya: “Melephu iphe, nọ ngu l'obu. Iphe, ii-malẹphu bụ lẹ mu vudo ngu l'azụ; yọ bụru uche-obu ngu bụ uche-obu mu.”
7 O rapaz respondeu: — Faça o que achar melhor! Eu estou com o senhor.
8 Jonátanu asụ iya: “Ngwanụ; bya t'ayi je. Ayi e-sweta jekfu ndu ono; mee k'ọphu ẹphe a-phụ ayi.
8 — Muito bem! — respondeu Jônatas. — Vamos até lá e deixemos que aqueles homens nos vejam.
9 Ọ -bụru l'ẹphe sụru ayi t'ayi gebe t'ẹphe byakfuta ayi; ayi anọdu l'ẹke ayi nọ.
9 Se eles disserem para ficarmos parados até que cheguem perto de nós, nós obedeceremos.
10 Ọ -bụkwanuru l'ẹphe sụru t'ayi byakfuta ẹphe; ayi enyikfushia ẹphe; kẹ l'ọ bụ iya e-koshi ayi lẹ Ojejoje wowaru ẹphe ye ayi l'ẹka.”
10 Mas, se disserem para irmos até o lugar onde eles estão, nós iremos, pois isso será o sinal de que o Senhor Deus nos deu a vitória.
11 Ya ndono; ẹphe ẹbo abya emee; ndu Filisutayịnu aphụ ẹphe. Ndu Filisutayịnu ono asụ: “Lekpoduanu! Ndu Híburu bẹ kabẹkwa shiwa l'ime ẹnu, ẹke ẹphe shi domishia onwẹphe l'alụfuta.”
11 Aí os dois deixaram que os filisteus os vissem. E estes disseram: — Vejam! Alguns hebreus estão saindo das tocas onde estavam escondidos.
12 Unwoke ono, dọru kwagetsuaru k'ọgu ono araaru Jonátanu yẹle onye ono, chịru iya ngwa-ọgu ono; sụ ẹphe: “Unu bya nụ t'ayi koshi unu ẹge unu a-dụ!”
12 Então os soldados filisteus chamaram Jônatas e o rapaz: — Subam até aqui! Queremos mostrar uma coisa a vocês. Jônatas disse ao rapaz: — Siga-me, pois o
13 Jonátanu egude ọkpa; gude l'ẹka l'enyi eje. Onye ono, achịru iya ngwa-ọgu ono etsopyabe iya. Jonátanu egbushi ndu Filisutayịnu ndu ọphu shi ẹphe l'ụzo ifu. Onye ono, achịru iya ngwa-ọgu ono etsoru iya l'egbushi ndu ọphu shi ẹphe l'ụzo azụ.
13 Ele subiu engatinhando, e o rapaz o seguiu. Jônatas ia atacando e derrubando os filisteus, e o rapaz os ia matando.
14 L'ọgu kẹ mbụ ono bẹ Jonátanu yẹle onye ono, achịjeru iya ngwa-ọgu ono gburu ụkporo madzụ. Ogologo alị ẹke e tsopyaberu ndu ono gbushia bẹ hakwa l'ọbu nkere-ẹbo ẹke ee-gude eswi labụ tụpyaa atụpya.
14 Nesse primeiro ataque eles mataram cerca de vinte homens, em uma área de mais ou menos mil e duzentos metros quadrados.
15 Akpajiji iya egudekota ndu sọja ono l'ẹphe ha; mbụ ndu ọphu nọ l'ọdu nk'ẹphe; mẹ l'ẹgu; mbụ je akpaa lẹ ndu ọphu nọ kwagebetsua k'ọgu; mẹ ndu kẹ ọ-lụa-ọlaa. Alị anmahu jijiji. Yọ bụru Nchileke; bẹ meru akpajiji ye ẹphe l'ẹhu.
15 Todos os filisteus que estavam no acampamento ficaram apavorados. Os patrulheiros e os soldados do acampamento tremeram de medo. A terra também tremeu, e houve uma grande confusão.
16 Ndu sọja Sọlu ndu ọphu nọ lẹ nche lẹ Gíbiya l'alị Bénjaminu aphụa lẹ ndu kẹ Filisutayịnu; l'agba nanụ nanụ l'erebahu erebahu.
16 Os espiões de Saul que estavam em Gibeá, no território da tribo de Benjamim, viram que os filisteus estavam tontos, correndo para cá e para lá.
17 Sọlu abya asụ ndu ẹphe l'iya nọ: “Unu gụedu ndu sọja ono t'a maru ndu ọphu ẹ-ta nọdu nụ.” A bya agụa ẹphe; yọ bụru Jonátanu yẹle onye ono, achịjeru iya ngwa-ọgu ono bẹ ta anọdu.
17 Então Saul disse aos seus oficiais: — Contem os nossos soldados e vejam quem está faltando. Eles contaram e descobriram que estavam faltando Jônatas e o rapaz que carregava as suas armas.
18 Sọlu asụ Ahíja: “Pata Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono;” kẹle Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono nọ swiru ndu Ízurẹlu teke ono.
18 Aí Saul disse a Aías, o sacerdote: — Traga aqui a Ele disse isso porque naquele tempo a arca ia na frente do povo de Israel.
19 Sọlu akpụkwadurua iphe l'ọnu ekfuru onye ono, achịjeru Nchileke ẹja ono; ụzu, ada l'ọdu kẹ ndu Filisutayịnu akabakpọoru adada. Sọlu asụ onye ono, achịjeru Nchileke ẹja ono: “T'ọ hawa iya rụ!”
19 Enquanto Saul falava com o sacerdote, a confusão no acampamento filisteu aumentava cada vez mais. Então Saul disse ao sacerdote: — Você não precisa mais consultar o
20 Sọlu yẹle ndu sọja iya abya edzua; yọ bụru ẹphe oje ọgu. Ẹphe abya aphụa lẹ ndu Filisutayịnu ta madu iphe, ẹphe eme; l'ẹphe gudegbaa ogu-mbeke l'egbushi onwẹphe.
20 Aí ele e os seus homens entraram na batalha contra os filisteus. Estes, em completa confusão, estavam lutando uns contra os outros.
21 Ndu Híburu; ndu ọphu shi tụru íkè yeru ndu kẹ Filisutayịnu; tsoru ẹphe; abya atụa íkè ituphu; wụ-kfushia ndu kẹ Ízurẹlu ndu ọphu tso Sọlu; mẹ Jonátanu.
21 Os hebreus que haviam passado para o lado dos filisteus e tinham ido para o acampamento com eles mudaram de lado outra vez e se juntaram com Saul e Jônatas.
22 Ndu Ízurẹlu ọphu shi domishia onwẹphe l'alị ugvu Ífuremu anụa lẹ ndu Filisutayịnu agbawa ọso; wụfuta chịpyabe ẹphe.
22 Os israelitas que estavam escondidos nas montanhas de Efraim também souberam que os filisteus estavam fugindo. Eles se reuniram e atacaram os filisteus,
23 Ẹphe alụa ọgu ono je esweta Bẹ́tu-Avenu. Ojejoje anafụta ndu Ízurẹlu mbọku ono.
23 lutando todo o caminho até além de Bete-Avém. E o Senhor Deus deu naquele dia a vitória ao povo de Israel.
24 Mbọku ono bẹ ndu Ízurẹlu jenwuru ẹhu; kẹle Sọlu guderu ẹphe; nụa ẹphe nte: “L'onye wotaru nri dee l'ọnu tẹmanu nchi ejihu bẹ bụakwa onye a tụru ọnu; k'ọphu yẹbe Sọlu a-gwata ndu ọhogu iya ụgwo iphe, ẹphe meru iya.” Yọ bụru iya meru; to nwe ndu sọja ono onye wotaru nri mee l'ọnu.
24 Naquele dia os israelitas estavam fracos de fome porque Saul havia feito este juramento: “Quem comer qualquer coisa hoje, antes de eu me vingar dos meus inimigos, será amaldiçoado.” Por isso, ninguém tinha comido nada o dia inteiro.
25 Ndu sọja ndu Ízurẹlu ono l'ẹphe ha ezehu; wụba l'ọswa. Alị ono bụ ẹke manụ-ẹngu nọ.
25 Todos eles chegaram a um bosque e ali acharam mel por toda parte.
26 Ẹphe awụba l'ọswa ono; phụa ẹge manụ-ẹngu ono alashị; to nwe onye meru iya ẹka; mee l'ọnu; kẹ l'ẹphe atsụ egvu nte ono, ẹphe riru ono.
26 As árvores estavam cheias de mel, mas ninguém comeu nada porque eles estavam com medo do juramento de Saul.
27 Jonátanu te shikwanu nụhawa lẹ nna iya nụru ndu Ízurẹlu nte. Yo je eworu ishishi mgbọro, o gude l'ẹka rụa l'ẹbaku-ẹngu ono; bya akpaa ya ẹka; dee l'ọnu. Ẹnya abya ephohu iya.
27 Mas Jônatas não tinha ouvido o seu pai dar a ordem ao povo. Por isso, estendeu o bastão que tinha na mão, molhou a ponta num favo e comeu um pouco de mel. E logo se sentiu melhor.
28 Onye lanụ lẹ ndu ono asụ iya: “Nna nggu guderu ayi; ayi eria nte: ‘L'onye wotaru nri dee l'ọnu ntanụ-a bẹ bụakwa onye a tụru ọnu!’ Ọ kwa iya meru iphe m̀bà l'atụtsua ndu-a.”
28 Mas um dos homens disse: — Todos estão fracos de fome porque o seu pai nos ameaçou, dizendo: “Quem comer qualquer coisa hoje será amaldiçoado!”
29 Jonátanu asụ: “Lẹ nna mu; bẹ meekwaru t'iphe-ẹhuka dakfuta ndu alị-a. Lewaru ẹge ẹnya bya agụsahu mu lẹ nwa manụ-ẹngu-a, mu deru ọnu-a.
29 Então Jônatas respondeu: — O meu pai fez uma coisa terrível com o nosso povo. Vejam como estou me sentindo melhor depois de comer um pouco deste mel!
30 Iphe ga akakwaru mma; ndẹge a haru ndu Ízurẹlu; t'ẹphe haru ria iphe, ẹphe kwataru l'ọkwata l'ẹka ndu ọhogu ẹphe ntanụ-a? ?Ẹphe ta ga akadụru ogbushi ndu Filisutayịnu ọbu l'igwe tọo?”
30 Teria sido bem melhor se hoje o nosso povo tivesse comido o alimento que tomou do inimigo quando o derrotou. Imaginem quantos filisteus mais eles teriam matado!
31 Ẹgu egudeshia ndu Ízurẹlu mbọku ono l'ẹphe shitsua lẹ Mikumashi gbua ndu Filisutayịnu ẹge ono jeye lẹ Ajalọnu.
31 Naquele dia os israelitas derrotaram os filisteus, lutando desde Micmás até Aijalom. A essa altura os israelitas estavam muito fracos de fome.
32 Ẹphe abya avụpyabe iphe ono, ẹphe kwaru l'ọkwata ono; tsoru eghu; atụru; eswi mẹ ụnwu iya; gbushia l'alị l'ẹke ono; l'ata l'onyingu.
32 Por isso, avançaram sobre o que haviam tirado dos inimigos, isto é, as ovelhas, as vacas e os bezerros, e os mataram ali mesmo e comeram a carne com o sangue.
33 Yo nweru ndu jeru je asụ Sọlu: “T'ọ phụkwa; lẹ ndu Ízurẹlu egbukwa anụ; ata iya l'onyingu; shi ẹge ono emeswe Ojejoje.”
33 Aí alguém foi dizer a Saul: — Olhe! O povo está pecando contra Deus, comendo carne sem primeiro deixar escorrer o sangue. Saul gritou: — Isso é traição! Rolem aqui para mim uma pedra grande.
34 Yọ sụ ẹphe: “Unu tụgbua je asụ ndu ono t'onyenọnu kpụta eswi l'atụru l'ẹhu l'ẹhu; bya eworu iya gbushia l'ẹke-a; haa ọta anụ, mee nọ; k'ọphu ẹphe t'emeswedu Ojejoje.” Onyenọnu akpụta eswi nk'iya l'ẹnyashi ono bya egbua l'ẹke ono.
34 E ordenou ainda: — Vão para o meio do povo e digam a eles que tragam aqui o seu gado e as suas ovelhas. E que os matem e os comam aqui. E que não pequem contra Deus, comendo carne com sangue. Por isso, naquela noite, todos trouxeram o seu gado e o mataram ali.
35 Sọlu abya akpụaru Ojejoje ẹnya-ngwẹja. Ono abụru ẹnya-ngwẹja ọdungu, Sọlu kpụru Ojejoje.
35 E Saul construiu um altar para o Senhor Deus, e esse foi o primeiro que ele construiu.
36 Sọlu asụ: “Unu t'ayi bakfu ndu Filisutayịnu l'ẹnyashi; je akwaa iphe ẹphe l'ọkwata jeye lẹ nchi-abọhu; ọphu ọ dụkwa ẹphe onye, ayi e-dobe ndzụ.”
36 Aí Saul disse aos seus soldados: — Vamos descer de noite e atacar os filisteus. Até o amanhecer nós tomaremos tudo o que eles têm e não deixaremos nenhum filisteu vivo. Eles responderam: — Faça o que achar melhor. Mas o sacerdote disse: — Primeiro vamos consultar a Deus.
37 Sọlu abya ajị Nchileke: “?Bụ tẹ ya bakfuwaru ndu Filisutayịnu ọgu tọo? ?L'o-woru ẹphe ye ndu Ízurẹlu l'ẹka tọo?” Obenu lẹ Nchileke te eyeduru iya ọnu mbọku ono.
37 Aí Saul perguntou a Deus: — Devo atacar os filisteus? Tu darás a vitória ao povo de Israel? Mas naquele dia Deus não respondeu nada.
38 Sọlu abya asụ ndu ishi sọja ono: “Unu dzua l'ẹke-a t'ayi maẹduru ẹge ayi shiru meswee ntanụ.
38 Então Saul disse aos oficiais: — Venham aqui e descubram que pecado foi cometido hoje.
39 Ọ -bụru-a lẹ Ojejoje ono, adzọfutaje ndu Ízurẹlu ono nọo ndzụ ẹge ọ nọ iya-a; b'o -ruhuru; ọ bụru ọkpara mu; mbụ Jonátanu b'o teru; b'ọ nwụhufutaje.” To nwe onye yeru iya ọnu.
39 Eu prometo pelo Senhor , o Deus vivo, o Salvador de Israel, que, mesmo que o culpado seja o meu filho Jônatas, eu o matarei. Mas ninguém respondeu nada.
40 Sọlu abya asụ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha: “Unu vudo l'ẹkaphu; tẹ yẹbedua yẹle ọkpara iya; mbụ Jonátanu vudo l'ẹke-a.”
40 Então Saul ordenou: — Fiquem todos de um lado. Eu e o meu filho Jônatas ficaremos do outro. — Faça o que achar melhor! — responderam eles.
41 Sọlu abya ekfuru nụ Ojejoje, bụ Nchileke kẹ ndu Ízurẹlu; sụ: “Yenuaru mu ọkpobe ọnu.” A bya atụa ẹnwa; yo gude Jonátanu yẹle Sọlu.
41 Então Saul disse ao Senhor , o Deus de Israel: — Ó Deus, por que não me respondeste hoje? Ó E a resposta indicou Jônatas e Saul e não os soldados.
42 Sọlu asụ: “Unu tụeduru mu lẹ Jonátanu ẹnwa ono.” A bya atụa ya; yo gude Jonátanu.
42 Então Saul disse: — Façam o sorteio para saber se a culpa é minha ou do meu filho Jônatas. E Jônatas foi indicado.
43 Sọlu abya asụ Jonátanu: “T'o kfueduru iya iphe, o meru.”
43 Então Saul perguntou: — O que foi que você fez? — Eu comi um pouco de mel que tirei com a ponta do bastão que eu tinha na mão! — respondeu Jônatas. — E estou aqui, pronto para morrer.
44 Sọlu asụ iya: “Tẹ Nchileke gwakwaa ya ọchi; mbụ mee ya ọphu ka njọ; m'ọ -bụru l'ẹ tị nwụhudu; nggụbe Jonátanu.”
44 — Que Deus me mate se você não for morto! — disse Saul.
45 Ndu ono abya asụ Sọlu: “Tụsweka! ?Nanu ẹge ee-shi gbua Jonátanu, bụ onye dzọru ndu Ízurẹlu ndzụ ẹge-a? Kamẹnu; ẹ to nwekwa; m'ọ bụ ẹgbushi, e-shi ya l'ishi lụfu; kẹ l'ọ bụ Nchileke; bẹ yetaru iya ẹka; yo mee iphe ono ntanụ.” Ndu Ízurẹlu eshi ẹge ono nafụta Jonátanu; te gbuhe iya.
45 Mas os soldados responderam: — Isso, nunca! Jônatas, que deu esta grande vitória ao povo de Israel, não deve morrer. Nós prometemos pelo E assim os soldados salvaram Jônatas da morte.
46 Sọlu achibuhu ndu Filisutayịnu; ẹphe aghaa ifu; laphushia azụ l'alị ẹphe.
46 Saul parou de perseguir os filisteus, e eles voltaram para a sua terra.
47 Teke Sọlu wataru ọchi ndu Ízurẹlu b'o tsoru ndu ọhogu iya l'ẹphe ha ọgu: mbụ ndu Móabu; ndu Amọnu; ndu Édọmu; ndu eze, achị ndu Zóba; mẹ ndu Filisutayịnu. Iphe, bụ ndu ọphu ọ ghachiru ifu; bẹ oomeje; ẹphe anyịa nshị.
47 Depois que se tornou o rei de Israel, Saul lutou contra todos os povos vizinhos que eram seus inimigos: os povos de Moabe, de Amom e de Edom, os reis de Zoba e os filisteus. E em toda parte em que lutava era vitorioso.
48 Ọ lụru ọgu mkparawa lụ-gbua ndu Amalẹku; shi ẹge ono nafụta ndu Ízurẹlu l'ẹka ndu kwaru iphe ẹphe l'ọkwata.
48 Saul lutou corajosamente e venceu os amalequitas. E defendeu o povo de Israel de todos os ataques.
49 Ụnwegirima Sọlu lẹ ndu k'unwoke bụ: Jonátanu; Ishivi; mẹ Malukishuwa. Ẹpha nwatibe iya nwanyi k'ọgurenya bụ Merabu; ẹpha kẹ nwata abụru Mikalu.
49 Saul tinha três filhos homens: Jônatas, Isvi e Malquisua. A sua filha mais velha chamava-se Merabe, e a mais nova, Mical.
50 Ẹpha nyee ya bụ Ahinowamu, bụ nwatibe Ahimazu. Ẹpha onye ishi ndu sọja Sọlu bu Ábụna Nẹru. Nẹru bụ nwunne nna Sọlu.
50 A sua mulher chamava-se Ainoã e era filha de Aimaás. O comandante do exército de Saul era o seu primo Abner, filho de seu tio Ner.
51 Nna, mụru Sọlu bụ Kishi. Kishi yẹle nna Ábụna, bụ iya bụ Nẹru tụko bụru ụnwegirima Abiyẹlu.
51 Quis, o pai de Saul, e Ner, o pai de Abner, eram filhos de Abiel.
52 L'oge kẹ Sọlu l'ọ ha bụlephu ọgu ọgu, nwụgbaaru ọku bẹ ẹphe lẹ ndu Filisutayịnu shi anọduje. Yọ bụje Sọlu -phụa onye, bụ mkparawa l'ọgu; yo duta iya; yeru onwiya.
52 Durante toda a sua vida Saul lutou ferozmente contra os filisteus. E, sempre que encontrava um homem forte e valente, ele o alistava no seu exército.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.