Lucas 20

Ɨ nyúucarij tɨ jájcua tɨ aꞌɨj́na áꞌxaj ɨ Tavástaraꞌ ɨ Jesús tɨ Cɨríistuꞌ pueꞌeen ajta Salmos (COK) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Aꞌyaa pu aꞌájna tyuꞌrɨ́j tɨꞌɨj ooj Jesús tyihuaꞌmuaꞌtyáacaj u tyeyúuj tzajtaꞌ, ajta huáꞌixaatyaꞌcaꞌaj tyeɨ́tyee ɨ nyúucarij tɨ jɨn Dios huaꞌ japua huatányuusij, matɨꞌɨj aꞌɨ́ɨmaj ajeꞌréꞌnyej ɨ maj tyeyúuj tzajtaꞌ tyíꞌijta, majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj tyihuáꞌmuaꞌtyej ɨ yuꞌxarij jitze Moisés tɨ joꞌyúꞌxacaꞌ, majta huaꞌ jamuán ɨ huáasij.
1 Certo dia, Jesus estava no pátio do Templo ensinando o povo e anunciando o evangelho . Então chegaram ali alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei, junto com alguns líderes do povo,
2 Matɨꞌɨj mij aꞌyan tyaatéꞌexaa tɨjɨn:
2 e perguntaram: — Diga para nós: com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
3 Aj puꞌij Jesús aꞌyan tyuꞌtanyúj tɨjɨn:
3 Jesus respondeu:
4 ¿aꞌtanyíj uyoꞌtaꞌítyacaꞌ aꞌɨ́jcɨ ɨ Juan tɨꞌɨj huóꞌɨɨraj ɨ tyeɨ́tyee? ¿Nyiquij ɨ Dios caꞌ ɨ tyeɨ́tyee?
4 Quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas?
5 Matɨꞌɨj mij huatyóohuij maj tyiꞌhuóoꞌihuoꞌ aꞌyaa mu tɨjɨn:
5 Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — O que é que vamos dizer? Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
6 Ajta tɨpuaꞌaj aꞌyan tyetyuꞌtaxáj yee tyétyacaa mu jaꞌantyíhuoj, aj mu mij néijmiꞌi ɨ tyeɨ́tyee taatyátoꞌsixɨꞌɨj tyetyéj jɨmeꞌ, jiꞌnye néijmiꞌi mu tyámuaꞌ naa tyáꞌmuaꞌreej tɨ Juan aꞌɨ́ɨn puéꞌeenyeꞌej sɨ́ɨj tɨ tyíꞌxajtacaꞌaj ɨ Dios jitze maꞌcan.
6 Mas, se dissermos que foram pessoas, esta multidão vai nos apedrejar, pois eles acham que João era profeta .
7 Aꞌɨ́j mu jɨn aꞌyan tyaatéꞌexaa tɨjɨn:
7 Por isso responderam: — Nós não sabemos quem deu autoridade a João para batizar.
8 Aj puꞌij ɨ Jesús, aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj tɨjɨn:
8 Jesus disse:
9 Ajta jeꞌen Jesús séej nyúucarij jɨn tyihuoꞌtéꞌexaaj ɨ tyeɨ́tyee aꞌyan tɨjɨn:
9 Depois Jesus contou esta parábola para o povo:
10 Tɨꞌɨj aꞌájna atyojoꞌréꞌnyej matɨꞌɨj puaꞌaj jajuꞌracaa ɨ úuvaj, séej pu ujoꞌtaꞌítyacaꞌ huaꞌ jimi ɨ tɨ huoꞌtanyéjtye mej mij jaatátuiireꞌen jeꞌcácaa ɨ tɨ huácɨɨriacaꞌ. Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ tyeɨ́tyee, aꞌɨ́ɨ mu jaatyáavaxɨj aꞌɨ́jcɨ ɨ tɨ ujoꞌtaꞌítyiꞌhuacaꞌ, majta quee tyiꞌtɨ́j jaatáꞌ, aꞌyaa muꞌuj tyaataꞌítyacaꞌ.
10 Quando chegou o tempo da colheita, ele mandou um empregado para receber a sua parte. Mas os lavradores bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
11 Ajtáhuaꞌaj pu séej huataꞌítyacaꞌ tɨ jimí tyíꞌhuɨɨreꞌ, majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ tɨ huoꞌtanyéj ɨ chuéj, aꞌɨ́ɨ mu jajtyáꞌxɨj, majta jeꞌen jaatyáavaxɨj, camu tyiꞌtɨ́j jaatáꞌ, aꞌyaa muꞌuj tyaataꞌítyacaꞌ.
11 O dono mandou outro empregado, mas eles também bateram nele, depois o trataram de modo vergonhoso e o mandaram de volta sem nada.
12 Tɨꞌquij ajtáhuaꞌaj séej huataꞌítyacaꞌ, majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ tɨ huoꞌtanyéj ɨ chuéj, aꞌɨ́ɨ mu tyaapuéj, majta jaaréꞌityacaꞌ.
12 Então ele enviou um terceiro empregado, mas os lavradores também bateram nele e o expulsaram.
13 ’Tɨꞌquij aꞌyan tyuꞌmuáꞌaj aꞌɨ́jna ɨ aꞌtɨ́j chuéj tɨ tyuꞌnyéj tɨjɨn: “¿Jiꞌquij náarɨnyij? Nyiyóoj nu huataꞌítyij ɨ nyaj huápuɨꞌɨj jaxɨeꞌveꞌ, aꞌɨ́j mu xaa ántzaahuatyeꞌsij.”
13 Aí o dono da plantação pensou: “O que vou fazer? Já sei: vou mandar o meu filho querido. Tenho certeza de que vão respeitá-lo.”
14 Majta aꞌɨ́ɨmaj, matɨꞌɨj jaaséej, aj mu mij tyuꞌtóoꞌixaaj, aꞌyaa mu tyaaxáꞌpuɨꞌɨntarej tɨjɨn: “Aꞌíi pu aꞌɨ́ɨn puéꞌeen ɨ tɨ néijmiꞌi tyáꞌcɨꞌtyij, tyicheꞌ jaajéꞌcaj tɨꞌij ityájma táacɨꞌtyij.”
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
15 Aj mu mij jiꞌrájtoo, matɨꞌɨj mij jaajéꞌcaj.
15 — Então eles jogaram o filho para fora da plantação e o mataram. Aí Jesus perguntou:
16 Aꞌyaa nu tyajáꞌmuaꞌixaatyeꞌ, aꞌɨ́ɨ pu aꞌáa joꞌréꞌnyesij, tɨꞌquij huáꞌcuiꞌnyij aꞌɨ́ɨjma ɨ tɨ huoꞌtanyéj, ajta jeꞌen séecan huatanyéjtyeꞌsij mej mij aꞌáa tyojoꞌmuárɨeꞌen.
16 Ele virá, matará aqueles homens e dará a plantação a outros lavradores. Então as pessoas que estavam ouvindo disseram: — Que Deus não permita que isso aconteça!
17 Aj puꞌij Jesús huoꞌséerajraa, tɨꞌquij aꞌyan tyuꞌtaxájtacaꞌ tɨjɨn:
17 Mas Jesus olhou bem para eles e disse:
18 Aꞌtɨ́j tɨnaꞌaj tɨ aꞌɨ́jcɨ japua eetávetyij ɨ tyetyéj, aꞌɨ́ɨ pu huatyánaꞌxɨj néijmiꞌqueꞌ ɨ jujitzé. Naꞌríij tɨpuaꞌaj séej japua rájvetyij aꞌɨ́jna ɨ tyetyéj, aꞌɨ́ɨ pu jaatyátzaanaxɨꞌɨj.
18 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
19 Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj tyihuáꞌmuaꞌtyajcaꞌaj ɨ yuꞌxarij jitze, Moisés tɨ joꞌyúꞌxacaꞌ, majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj tyíꞌijtacaꞌaj u tyeyúuj tzajtaꞌ, jéehua mu tyuꞌmuáꞌaj jeꞌej maj yeꞌej huárɨnyij mej mij jaatyéeviꞌ, jiꞌnye aꞌyaa mu tyáꞌmuaꞌreeriacaꞌaj tɨ aꞌɨ́ɨjma putyíꞌxajtacaꞌaj aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ ɨ nyúucarij tɨ jaataxájtacaꞌ, camu majta ahuóocaꞌan, jiꞌnye mahuáꞌtzɨɨnyaꞌcaꞌaj ɨ tyeɨ́tyee.
19 Os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes sabiam que era contra eles que Jesus havia contado essa parábola e queriam prendê-lo ali mesmo, porém tinham medo do povo.
20 Jéehua mu jaꞌeevaꞌcaꞌaj, aj mu mij séecan huataꞌítyacaꞌ ɨ maj aꞌyan tyúusejratacaꞌaj tɨjɨn tzáahuatyiꞌraꞌaj mu jɨn tyíꞌxaj, aꞌyaa mu tyáꞌxɨeꞌvaꞌcaꞌaj maj tyaataꞌíhuoꞌ tyiꞌtɨ́j jɨmeꞌ tɨꞌij aꞌɨ́jcɨ jɨn eeráꞌɨtzen mej mij tyuꞌtátuireꞌen aꞌɨ́jcɨ jimi ɨ tajtúhuan.
20 Então começaram a vigiar Jesus. Pagaram alguns homens para fazerem perguntas a ele. Eles deviam fingir que eram sinceros e procurar conseguir alguma prova contra Jesus. Assim os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes teriam uma desculpa para o prender e entregar nas mãos do Governador romano.
21 Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj jaꞌeevaꞌcaꞌaj, aꞌyaa mu tyaataꞌíhuoꞌriꞌ tɨjɨn:
21 Esses homens perguntaram: — Mestre, sabemos que aquilo que o senhor diz e ensina é certo. Sabemos também que o senhor não julga pela aparência e ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige.
22 ¿Nyiquij xáꞌpuɨꞌ tyaj tyuꞌnájchij aꞌɨ́jcɨ jimi ɨ tajtúhuan ɨ tɨ tyíꞌtaꞌijtyeꞌ, caꞌ quee?
22 Diga: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
23 Ajta ɨ Jesús tɨꞌɨj jáamuaꞌreeriꞌ maj quee tzáahuatyiꞌraꞌaj jɨn tyéꞌihuoꞌracaꞌaj, aj puꞌij aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj tɨjɨn:
23 Mas Jesus percebeu a má intenção deles e disse:
24 —Séej sianaataséjratyeꞌ ɨ túmii. ¿Aꞌtanyíj nyéerimaꞌraꞌ puɨ́rɨcɨj ɨ tɨ acájvee? ¿Aꞌtanyíj aꞌyan ántyapuaj tɨꞌɨj tyéꞌyuꞌsiꞌ?
24 — Tragam aqui uma moeda. De quem são o nome e a cara que estão gravados nela? — São do Imperador! — responderam eles.
25 Matɨꞌɨj mij aꞌyan tyityaatanyúj tɨjɨn:
25 Então Jesus disse:
26 Majta aꞌɨ́ɨmaj camu jeꞌej tyéejtyoj jeꞌej maj yeꞌej huárɨnyij maj jaamuéꞌtɨn aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ jeꞌej tɨ tyihuoꞌtéꞌexaaj huaꞌ tzajtaꞌ ɨ tyeɨ́tyee. Jiꞌnye jeꞌej mu tyoꞌtaséj aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ jeꞌej tɨ tyuꞌtaxájtacaꞌ, aj mu mij quee cheꞌ jeꞌej tyityaatanyúj.
26 Eles não puderam conseguir nenhuma prova contra Jesus diante do povo. Por isso ficaram calados, admirados com a resposta dele.
27 Aꞌtzúj aꞌtyéeviꞌij, séecan mu ajeꞌréꞌnyej, aꞌɨ́ɨmaj mu puɨ́rɨcɨj ɨ saduceos, aꞌyaa mu tyíꞌxaj aꞌɨ́ɨmaj yee camu cheꞌ huatájuuritaj ɨ maj meríj huácuij, matɨꞌɨj mij aꞌyan tyaataꞌíhuoꞌriꞌ tɨjɨn:
27 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus
28 —Maeestro, aꞌyaa pu tyoꞌyúꞌxacaꞌ aꞌɨ́jna ɨ Moisés tɨ aꞌyan tyeꞌmej ityájma jimi, tɨpuaꞌaj aꞌtɨ́j tɨ nyeɨɨchej, tɨpuaꞌaj quee eexúj tyiyóomuaꞌcaj tɨꞌɨj huamuɨ́ꞌ, juxɨeꞌveꞌ tɨ ɨ ihuáariaꞌraꞌ jaꞌancuréꞌviꞌtɨj aꞌɨ́jcɨ ɨ tɨ jatyéviꞌtɨnyaꞌaj ɨ tɨ huamuɨ́ꞌ tɨꞌij aꞌɨ́jcɨ jitze maꞌcan tyiyóomuaꞌaj jáꞌraꞌnyij.
28 e disseram: — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte
29 ’Aꞌyaa pu tyuꞌrɨ́j ityájma jimi, aráahuaꞌpuaj mu aráꞌaxcaa ɨ tyétyacaa ɨ maj juꞌihuaamuaꞌcaꞌaj, tɨꞌquij ɨ tɨ vástɨꞌ, aꞌɨ́ɨ pu huatyényeɨɨchacaꞌ, ajta jeꞌen huamuɨ́ꞌ, capu eexúj tyiyóocaj, aꞌyaa pu chaꞌtaj naꞌaj tyáaruj ɨ séej ɨ tɨ jeꞌtyáaꞌsej.
29 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
30 Ajta ɨ sɨ́ɨj ɨ tɨ jeꞌtyáaꞌsej, aꞌɨ́ɨ pu jaꞌancuréꞌviꞌtɨj aꞌɨ́jcɨ ɨ íitaj tɨ jatyéviꞌtɨnyaꞌaj aꞌɨ́jna ihuáariaꞌraꞌ, muꞌríj mij huéeicaj ɨ maj huácuij.
30 Então o segundo casou com a viúva,
31 Ajtáhuaꞌaj sɨ́ɨj tɨ jeꞌtyáaꞌsej, aꞌɨ́ɨ pu ajta jaꞌancuréꞌviꞌtɨj, aꞌyaa pu chaꞌtaj naꞌaj tyihuóꞌruuj néijmiꞌcaa ɨ maj aráahuaꞌpuaj, maj quee jitzán tyiyóomuaꞌaj muáꞌraa, néijmiꞌi mu huácuij.
31 e depois, o terceiro. E assim a mesma coisa aconteceu com os sete irmãos, isto é, todos morreram sem deixar filhos.
32 Ajta jeꞌen aꞌɨ́jna ɨ íitɨꞌ huamuɨ́ꞌ.
32 Depois a mulher também morreu.
33 ’Arí matɨꞌɨj huatájuuritaj ɨ muɨꞌchítyee, ¿aꞌtanyíj cɨ́naꞌraꞌan pueꞌéenyeꞌej jaꞌmej? Jiꞌnye néijmiꞌi mu jatyéviꞌtɨnyaꞌaj.
33 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
34 Aj puꞌij Jesús aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj tɨjɨn:
34 Jesus respondeu:
35 Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ tɨ aꞌyan tyihuáꞌcɨꞌpuaj maj huatájuurej huaꞌtzajtaꞌ ɨ muɨꞌchítyee, ajta tɨꞌɨj aꞌájna tyaꞌráꞌastij aꞌájna xɨcáaraꞌ jitze tɨ Dios néijmiꞌqueꞌ tyuꞌtaꞌíjtaj, camu cheꞌ nyejnyeɨꞌchen, camu majta huɨɨchan.
35 Mas as pessoas que merecem alcançar a ressurreição e a vida futura não vão casar lá,
36 Camu majta cheꞌ cuiꞌnyij, jiꞌnye aꞌyaa mu éenyeꞌej muáꞌjuꞌun matɨꞌɨj aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj tajapuá tyíꞌhuɨɨreꞌ. Aꞌɨ́ɨ mu yójmuaꞌmuaꞌ pueꞌéenyeꞌej muáꞌjuꞌun ɨ Dios, jiꞌnye muꞌríj huatájuuriacaꞌ.
36 pois serão como os anjos e não poderão morrer. Serão filhos de Deus porque ressuscitaram.
37 Ajta aꞌɨ́jna ɨ Moisés, aꞌɨ́ɨ pu taatéꞌexaa aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ tɨꞌɨj joꞌyúꞌxacaꞌ jeꞌej tɨ aꞌnáj sɨ́ɨj tyuꞌtyájtaa ɨ tuꞌpíj tɨ viváajmaꞌaj tatyéꞌtyeꞌ. Aꞌɨ́j pu jɨn, Moisés aꞌyan jaatamuaꞌaj ɨ tavástaraꞌ tɨjɨn: “Ɨ huaꞌ Dios aꞌɨ́ɨjma ɨ Abraham, ajta aꞌɨ́jcɨ ɨ Isaac, ajta aꞌɨ́jcɨ ɨ Jacob.”
37 E Moisés mostra claramente que os mortos serão ressuscitados. Quando fala do espinheiro que estava em fogo, ele escreve que o Senhor é “o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.”
38 Ajta ɨ Dios, capu huaꞌ Dios puéꞌeen aꞌɨ́ɨmaj ɨ muɨꞌchítyee, aꞌɨ́ɨjma pu Dios ɨ maj júurij, jiꞌnye aꞌɨ́jna jimi néijmiꞌi mu júurij.
38 Isso mostra que Deus é Deus dos vivos e não dos mortos, pois para ele todos estão vivos.
39 Majta séecan ɨ maj tyihuáꞌmuaꞌtyej ɨ yuꞌxarij jitze, Moisés tɨ joꞌyúꞌxacaꞌ, aꞌyaa mu tyityaatanyúj tɨjɨn:
39 Aí alguns mestres da Lei disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Tɨꞌɨj naꞌaj aꞌájna, capu cheꞌ aꞌtɨ́j óocaꞌnyajcaꞌaj tɨ tyiꞌtɨ́j jaataꞌíhuoꞌ.
40 E não tinham coragem de lhe fazer mais perguntas.
41 Ajta Jesús aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj tɨjɨn:
41 Em seguida Jesus perguntou a eles:
42 Ajta aꞌɨ́jna ɨ David, aꞌyaa pu tyuꞌtaxájtacaꞌ aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ tɨ tyéꞌyuꞌsiꞌ ɨ yuꞌxarij jitze tɨ aꞌyan ántyapuaj tɨjɨn Chuíicarij, aꞌyan tɨjɨn:
42 Pois o próprio Davi diz assim no livro de Salmos:
43 nyanaꞌaj quee huoꞌmuéꞌtɨn ɨ maj muájchaꞌɨɨreꞌ.”
43 até que eu ponha os seus inimigos
44 Ajta ɨ David, aꞌɨ́ɨ pu aꞌyan jaatamuaꞌaj aꞌɨ́jcɨ ɨ Dios tɨ jaꞌantyíhuoj tɨjɨn nyavástaraꞌ, tɨpuaꞌaj aꞌyan tyiꞌjaꞌyájna, ¿jiꞌnye tyíɨꞌrij tɨ ɨ Cɨríistuꞌ aꞌɨ́ɨn puéꞌeenyeꞌ ɨ David tɨ jitze eerámaꞌcan?
44 Se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
45 Aj puꞌij Jesús aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj aꞌɨ́ɨjma ɨ maj jamuán huacɨ́j, majta tyeɨ́tyee tyiꞌnamuáaracaj,
45 O povo todo estava escutando, e Jesus disse aos discípulos:
46 aꞌyan tɨjɨn:
46 — Cuidado com os
47 Aꞌɨ́ɨ mu majta tyihuáꞌariꞌracaa ɨ huaꞌ chiꞌij aꞌɨ́ɨjma ɨ úucaa ɨ maj antyúujɨɨmuaꞌastariacaꞌ. Aꞌyaa mu huarɨ́n matɨꞌɨjta mij tyeyúuj tzajtaꞌ joꞌtyárutyij. Matɨꞌɨjta mij jaꞌtyéeviꞌij tyényuusimeꞌej muáꞌjuꞌun mej mij séecan tyeɨ́tyee huoꞌséj. Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj aꞌyan rɨcɨj, jéehua mu huápuɨꞌɨj jajpuéetzij muáꞌjuꞌun.
47 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçar, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.