Lucas 14

Ɨ nyúucarij tɨ jájcua tɨ aꞌɨj́na áꞌxaj ɨ Tavástaraꞌ ɨ Jesús tɨ Cɨríistuꞌ pueꞌeen ajta Salmos (COK) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Aꞌyaa pu tyuꞌrɨ́j tɨ aꞌájna putyíꞌrɨjcaj ɨ xɨcáaraꞌ maj jitzán jusoꞌpii, Jesús pu aꞌáa jaꞌráꞌaj joꞌtɨj jaꞌchej sɨ́ɨj ɨ fariseo tɨ vaꞌcán jɨn tyiꞌtyéjvee, tɨꞌij jamuán tyúꞌcuaꞌnyij, majta ɨ tyeɨ́tyee, jéehua mu jaꞌeevaꞌcaꞌaj aꞌɨ́jcɨ ɨ Jesús.
1 Certo sábado, Jesus foi comer na casa de um líder fariseu, onde o observavam atentamente.
2 Sɨ́ɨj pu ajta avéjriꞌ huatyávaacaꞌaj ɨ Jesús jimi, tyíꞌcuiꞌ aꞌɨ́jna ɨ aꞌtɨ́j, néijmiꞌqueꞌ pu huatyáaja.
2 Estava ali um homem com o corpo muito inchado.
3 Ajta aꞌɨ́jna ɨ Jesús, aꞌyaa pu tyihuoꞌtaꞌíhuoꞌriꞌ ɨ fariseos, ajta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj tyúumuaꞌtyej ɨ yuꞌxarij jitze Moisés tɨ joꞌyúꞌxacaꞌ tɨjɨn:
3 Jesus perguntou aos fariseus e aos especialistas da lei: “A lei permite ou não curar no sábado?”.
4 Majta aꞌɨ́ɨmaj camu cheꞌ huatanyúj, ajta ɨ Jesús, aꞌɨ́ɨ pu jaꞌajtamuárɨej aꞌɨ́jcɨ tɨ tyíꞌcuiꞌ, ajta tyáahuaj, aj puꞌij jaataꞌítyacaꞌ tɨ jóꞌraꞌnyij juxáahuaj.
4 Eles nada responderam, e Jesus tocou no homem enfermo, o curou e o mandou embora.
5 Tɨꞌɨj ij Jesús aꞌyan tyihuoꞌtaꞌíhuoꞌriꞌ tɨjɨn:
5 Depois, perguntou a eles: “Qual de vocês, se seu filho ou seu boi cair num buraco, não se apressará em tirá-lo de lá, mesmo que seja sábado?”.
6 Majta aꞌɨ́ɨjma camu jeꞌej tyityaatanyúj.
6 Mais uma vez, não puderam responder.
7 Tɨꞌquij Jesús huoꞌséj jeꞌej maj rɨjcaa aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj huaꞌinyiihuacaꞌ maj tyúꞌcuaꞌnyij, aꞌɨ́ɨ mu jahuoocaꞌaj maj avéjriꞌ ooráꞌsej aꞌɨ́jcɨ jimi ɨ tɨ tyihuáꞌcueꞌtyej, aj puꞌij aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj tɨjɨn:
7 Quando Jesus observou que os convidados para o jantar procuravam ocupar os lugares de honra à mesa, deu-lhes este conselho:
8 —Tɨpuaꞌaj aꞌtɨ́j muaatájeevej paj tyúꞌcuaꞌnyij huaꞌ jamuán ɨ maj tyíꞌyeꞌestej aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ tɨ sɨ́ɨj huatyényeɨɨchij, capáj aꞌáan joꞌojyíꞌxaꞌan véjriꞌ jimi ɨ tɨ muaatajé paj tyúꞌcuaꞌnyij, sulu aꞌtzúj paj áan ɨmuáj joꞌojyíxɨꞌɨn. Naꞌríij quee tɨpuaꞌaj sɨ́ɨj uvéꞌnyej tɨ jéetzeꞌ juxɨeꞌveꞌ pequee muáaj tɨ ajta jaatajé,
8 “Quando você for convidado para um banquete de casamento, não ocupe o lugar de honra. E se chegar algum convidado mais importante que você?
9 ajta aꞌɨ́jna ɨ tɨ jamuaatáꞌinyej aꞌyaa pu tyimuaatáꞌjeevij tɨjɨn: “Ájchesij, taꞌaj aꞌmán ujyíxɨꞌɨn aꞌíjna ɨ aꞌtɨ́j.” Aj pej pij huatáꞌtyeviꞌraꞌastaj, patɨꞌɨj aꞌáan ujyíxɨꞌɨn aꞌɨ́jcɨ japua ɨ tɨ jéetzeꞌ quee juxɨeꞌveꞌ.
9 O anfitrião virá e dirá: ‘Dê o seu lugar a esta pessoa’, e você, envergonhado, terá de sentar-se no último lugar da mesa.
10 Pajta muáaj aꞌyaa paj huárɨnyij tɨpuaꞌaj aꞌtɨ́j muaatáꞌinyen, aꞌáan paj joꞌojyíxɨꞌɨn joꞌtɨj quee ɨꞌríj jóoxɨeꞌveꞌ, tɨꞌɨj uvéꞌnyej ɨ tɨ muaatáꞌinyej aꞌɨ́ɨ pu aꞌyan tyimuaatéꞌexaatyeꞌej tɨjɨn: “Nyaꞌ amíincuj, pataꞌaj ájchenyij aꞌyájna pataꞌaj ooyíxɨꞌɨn yee véjriꞌ joꞌtɨj jéetzeꞌ jóoxɨeꞌveꞌ.” Aꞌyaa paj aꞌɨ́jcɨ jɨn huárɨnyij, aꞌyaa mu tyámuaꞌ mojoꞌmuaꞌráa muáꞌjuꞌun ɨ tyeɨ́tyee ɨ maj ajamuán áan joꞌojtyíj.
10 “Em vez disso, ocupe o lugar menos importante à mesa. Assim, quando o anfitrião o vir, dirá: ‘Amigo, temos um lugar melhor para você!’. Então você será honrado diante de todos os convidados.
11 Jiꞌnye aꞌtɨ́j tɨ naꞌaj tɨ óotzaahuatyeꞌ, aꞌɨ́ɨ pu tyéviꞌsiꞌ huataséjreꞌej. Ajta aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyóoxaahuaj, aꞌɨ́ɨ pu naa huataséjreꞌej.
11 Pois os que se exaltam serão humilhados, e os que se humilham serão exaltados”.
12 Aj puꞌij aꞌyan tyaatéꞌexaa aꞌɨ́jcɨ ɨ tɨ jaatáꞌinyej tɨ tyúꞌcuaꞌnyij tɨjɨn:
12 Então Jesus se voltou para o anfitrião e disse: “Quando oferecer um banquete ou jantar, não convide amigos, irmãos, parentes e vizinhos ricos. Eles poderão retribuir o convite, e essa será sua única recompensa.
13 Pajta muáaj, patɨꞌɨj huoꞌtájeevej maj tyúꞌcuaꞌnyij, aꞌɨ́ɨjma paj huatáꞌinyeen ɨ maj quee jeꞌej tyéejviicueꞌ, pajta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj jéehua jajpuéjtzij cuiꞌnyiꞌraꞌaj jɨmeꞌ, pajta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj quee tyámuaꞌ tyityaacɨ́ꞌɨj, pajta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj aracúcuꞌnyijmee.
13 Em vez disso, convide os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos.
14 Aꞌyaa paj huárɨnyij, tyámuaꞌ mu tyimuaatyátoosij, jiꞌnye camu tyíꞌtoovej ɨ maj jɨn tyimuaanájchityeꞌen, ajta aꞌɨ́ɨ pu ɨ Dios tyimuaatanájchityeꞌej aꞌájna xɨcáaraꞌ maj jitzán huatájuuritaj ɨ maj tyámuaꞌ tyíꞌtyetyeɨɨtyeristacaꞌaj.
14 Assim, na ressurreição dos justos, você será recompensado por ter convidado aqueles que não podiam lhe retribuir”.
15 Tɨꞌɨj sɨ́ɨj tɨ ajta aꞌáa joꞌtyájcaj huaꞌ jamuán aꞌyan tyáanamuajriꞌ jeꞌej tɨ tyuꞌtaxájtacaꞌ ɨ Jesús, aꞌyaa pu tyaatéꞌexaa tɨjɨn:
15 Ao ouvir isso, um homem que estava à mesa com Jesus exclamou: “Feliz será aquele que participar do banquete no reino de Deus!”.
16 Jesús pu aꞌyan tyuꞌtanyúj tɨjɨn:
16 Jesus respondeu com a seguinte parábola: “Certo homem preparou um grande banquete e enviou muitos convites.
17 Tɨꞌɨj aꞌájna atyojoꞌréꞌnyej tɨ tyihuóꞌcueꞌtyej, aj puꞌij aꞌɨ́j huataꞌítyacaꞌ ɨ tɨ jimí tyíꞌhuɨɨreꞌ tɨꞌij uhuojoꞌtájeevej ɨ tɨ huoꞌtáꞌinyej, aꞌyan tɨjɨn: “Musioꞌváꞌjuꞌ, jiꞌnye puꞌríj tyámuaꞌ tyíꞌeen ɨ siaj tyíꞌcuaꞌnyij.”
17 Quando estava tudo pronto, mandou seu servo dizer aos convidados: ‘Venham, o banquete está pronto’.
18 Majta aꞌɨ́ɨmaj, néijmiꞌi mu huatyóohuij maj tyuꞌtúuꞌuunyiꞌ, ajta aꞌɨ́jna ɨ tɨ anaquéej jaatajé, aꞌyaa pu tyuꞌtaxájtacaꞌ tɨjɨn: “Nyoochán nu chuéj huánanɨej nyaj japuan tyuꞌmuárɨeꞌen, juxɨeꞌveꞌ nyaj yoꞌtyéesej, aꞌyaa nu tyíꞌmuahuaviij paj tyinaatúꞌuunyiꞌ.”
18 Mas todos eles deram desculpas. Um disse: ‘Acabei de comprar um campo e preciso inspecioná-lo. Peço que me desculpe’.
19 Ajta sɨ́ɨj pu aꞌyan tyuꞌtaxájtacaꞌ tɨjɨn: “Nyoochán nu púuyesij huánanɨej, tamuáamuataꞌ mu aráꞌasej, nuꞌríj jóꞌraa nyej nyij huoꞌtyájmuaꞌtyij, pataꞌaj tyinaatúꞌuunyiꞌ.”
19 Outro disse: ‘Acabei de comprar cinco juntas de bois e quero experimentá-las. Sinto muito’.
20 Ajtáhuaꞌaj ɨ sɨ́ɨj, aꞌyaa pu tyaatéꞌexaa tɨjɨn: “Nyoochán nu huatyényeɨɨchacaꞌ, aꞌɨ́j pu jɨn quee ɨꞌríj nyaj aꞌáa jóꞌmeꞌen.”
20 Ainda outro disse: ‘Acabei de me casar e não posso ir’.
21 Ajta aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyíꞌhuɨɨreꞌ tɨ uhuojoꞌtajé, tɨꞌɨj uvéꞌnyej aj puꞌij jaatéꞌexaa aꞌɨ́jcɨ ɨ tɨ tyéꞌijtyeꞌ jeꞌej maj tyuꞌtaxájtacaꞌ. Ajta aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyéꞌijtyeꞌ jéehua pu huatanyúꞌcacaꞌ. Tɨꞌɨj ij jaataꞌítyacaꞌ aꞌɨ́jcɨ tɨ tyíꞌhuɨɨreꞌ aꞌyan tyeꞌjéevej tɨjɨn: “Pataꞌaj jiyeꞌtzín aꞌáa jóꞌmeꞌen cáayej jitze, pajta juyéj jitze, tɨꞌɨj naꞌaj tyoꞌtyényinyii ɨ chájtaꞌ. Pataꞌaj huajaꞌráviꞌtɨj aꞌɨ́ɨjma ɨ maj quee jeꞌej tyéejviicueꞌ, pajta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj jajpuéjtzij cuiꞌnyiꞌraꞌaj jɨmeꞌ, pajta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj aracúcuꞌnyijmee, pajta ɨ maj quee tyéjchevej.”
21 “O servo voltou e informou a seu senhor o que tinham dito. Ele ficou furioso e ordenou: ‘Vá depressa pelas ruas e becos da cidade e convide os pobres, os aleijados, os cegos e os mancos’.
22 Tɨꞌɨj arí jéetzeꞌ huachúmuaꞌ, aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyíꞌhuɨɨreꞌ, aꞌyaa pu tyaatéꞌexaa tɨjɨn: “Nyavástaraꞌ, nuꞌríj aꞌyan huarɨ́j jeꞌej paj tyinaataꞌíj. Ajta móocheꞌ mu úꞌvej maj séecan mujoꞌváꞌjuꞌun.”
22 Depois de cumprir essa ordem, o servo informou: ‘Ainda há lugar para mais gente’.
23 Ajta ɨ tɨ tyichíꞌ, aꞌɨ́ɨ pu aꞌyan tyaatéꞌexaa aꞌɨ́jcɨ ɨ tɨ jimí tyíꞌhuɨɨreꞌ tɨjɨn: “Pataꞌaj aꞌáa jóꞌmeꞌen ɨ juyéj jitze aꞌ ɨmuáj tɨ jaꞌtanyáatɨmee, pajta méyee aꞌ ɨmuáj maj huacháatɨmee. Pataꞌaj caꞌnyéjrij jɨn huoꞌtájeevej maj mujoꞌváꞌjuꞌun, mej mij uhuájɨstej yu nyechiꞌtáj.
23 Então o senhor disse: ‘Vá pelas estradas do campo e junto às cercas entre as videiras e insista com todos que encontrar para que venham, de modo que minha casa fique cheia.
24 Aꞌyaa nu tyíꞌmuaꞌixaatyeꞌ, aꞌɨ́ɨmaj ɨ nyaj anaquéej huoꞌtajé, capu sɨ́ɨj yee tyíꞌcuaꞌnyij ɨ nyaj tyihuáꞌcueꞌtyej.”
24 Pois nenhum dos que antes foram convidados provará do meu banquete’”.
25 Jéehua mu tyeɨ́tyee jamuán huacɨ́ꞌcaꞌaj ɨ Jesús, tɨꞌquij aꞌɨ́ɨn huoꞌséerajraa ɨ tyeɨ́tyee, aꞌyaa puꞌij tyihuoꞌtéꞌexaaj tɨjɨn:
25 Uma grande multidão seguia Jesus, que se voltou para ela e disse:
26 —Aꞌtɨ́j tɨ naꞌaj tɨ mujoꞌvéꞌmeꞌen nye jimi, aꞌyaa pu tyúuxɨeꞌveꞌ tɨ jéetzeꞌ tyámuaꞌ tyinyéjchaꞌɨɨj nyéetzij quee ɨ jutáataj, ɨ junáanaj, nusu ɨ juꞌɨ́ɨj, nusu ɨ juyójmuaꞌ nusu ɨ juꞌihuáamuaꞌ, ajta ɨ jucuꞌutzimuáj, naꞌríij jusɨ́ɨj quee óocaꞌnyej, capu jeꞌej tyíɨꞌrij tɨ nyaj jamuán joꞌchaꞌcanyeꞌen.
26 “Se alguém que me segue amar pai e mãe, esposa e filhos, irmãos e irmãs, e até mesmo a própria vida, mais que a mim, não pode ser meu discípulo.
27 Tɨpuaꞌaj muaꞌaj sequée óocaꞌnyej siaj aꞌyan tyaꞌajpuéetzij xáꞌraꞌnyij nyatɨꞌɨj nyáaj, siajta quee juxɨéꞌviꞌraꞌ jɨn naꞌráꞌastej, capu jeꞌej tyíɨꞌrij siaj nyaj jamuán huacɨ́ꞌcaꞌan.
27 E, se não tomar sua cruz e me seguir, não pode ser meu discípulo.
28 Tɨpuaꞌaj sɨ́ɨj aꞌyan tyáꞌajtaahuamuꞌuj ɨ chiꞌij tɨ ájtyeej, ¿Nyiquee anaquéej huatyéyixɨꞌɨj tɨꞌij jaatyéꞌiten ɨ túmii tɨꞌij jáamuaꞌreej tɨpuaꞌaj aróoꞌastyahuaꞌan tɨꞌij jaatyájcɨꞌtyij?
28 “Quem começa a construir uma torre sem antes calcular o custo e ver se possui dinheiro suficiente para terminá-la?
29 Jiꞌnye tɨpuaꞌaj anaquéej huatyóochenyij tɨ jaꞌajtaahuaj, ajta jeꞌen huaxɨ́j ɨ túmii, capu cheꞌ jaatyácɨꞌsij, majta ɨ tyeɨ́tyee, matɨꞌɨj jaaséj aꞌɨ́ɨ mu jaatyáxaahuariꞌraj.
29 Pois, se completar apenas os alicerces e ficar sem dinheiro, todos rirão dele,
30 Aꞌyaa mu tyuꞌtaxájtaj tɨjɨn: “Aꞌmújna mu tyáatɨꞌ pu huatyóochej tɨ jaꞌajtaahuaj mu chiꞌij, ajta capu pu jáaruuj tɨ jaatyájcɨꞌtyij.”
30 dizendo: ‘Esse aí começou a construir, mas não conseguiu terminar!’.
31 Naꞌríij sɨ́ɨj tɨ tyiꞌtyéjvee rey jɨmeꞌ, tɨpuaꞌaj séej ujáꞌnyoꞌsiꞌtyeꞌej ɨ rey, ¿nyij quee anaquéej huatyéyixaj tɨꞌij jáamuaꞌreej tɨpuaꞌaj pújoorejveꞌen aꞌɨ́ɨjma jɨmeꞌ ɨ maj tamuáamuataꞌ víꞌraꞌaj aráꞌasej tɨꞌij huoꞌmuéꞌtɨn ɨ séecan ɨ seityéj víꞌraꞌaj maj aráꞌasej ɨ xantáaruꞌuj?
31 “Ou que rei iria à guerra sem antes avaliar se seu exército de dez mil poderia derrotar os vinte mil que vêm contra ele?
32 Ajta tɨpuaꞌaj quee pújoorejveꞌen, tɨꞌɨj ooj aꞌɨmuáj jaꞌvéꞌmej, aꞌɨ́ɨ pu séecan huataꞌítyij mej mij ujóꞌjuꞌ ɨ séej jimi ɨ rey mataꞌaj mij jaatáhuaviij maj jaaxáꞌpuɨꞌɨntareꞌen mej mij quee junyoꞌsiꞌtyeꞌej.
32 E, se concluir que não, o rei enviará uma delegação para negociar um acordo de paz enquanto o inimigo está longe.
33 Aꞌyaa pu chaꞌtaj naꞌaj een jaꞌmua jimi, aꞌtɨ́j tɨnaꞌaj tɨ aꞌyan tyáꞌxɨeꞌveꞌ tɨ nyaj jamuán joꞌchaꞌcanyeꞌen, aꞌyaa pu tyúuxɨeꞌveꞌ tɨ néijmiꞌi metyoohuáꞌxɨj aꞌchu tɨ tyíꞌijchaꞌɨj, naꞌríij quee, capu jeꞌej tyíɨꞌrij tɨ nyaj jamuán joꞌchaꞌcanyeꞌen.
33 Da mesma forma, ninguém pode se tornar meu discípulo sem abrir mão de tudo que possui.
34 ’Ajméꞌraꞌaj ɨ unáj, ajta tɨpuaꞌaj huatyáapuaꞌrej ɨ tɨ jɨn áncatzaj, ¿jiꞌnye tyíɨꞌrij tɨꞌij ajtáhuaꞌaj áncatzaj jáꞌraꞌnyij?
34 “O sal é bom para temperar, mas, se perder o sabor, como torná-lo salgado outra vez?
35 Capu cheꞌ tyiꞌtɨ́j huɨɨreꞌ, nyij ɨ chuéj japua, nusu mej mij jaꞌtaráastɨraꞌnyij ɨ ítyeɨꞌrij jitze. Aꞌyaa puꞌuj tyíꞌhuɨɨreꞌ maj majúuraxɨj. Ɨ maj iityanamuáarajmee, micheꞌ jáanamuaj.
35 O sal sem sabor não serve nem para o solo nem para adubo; é jogado fora. Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.