João 2
Cacua NT (CBV_WBT) vs NVT
1 Chéne yeó jáap tʉ́ttimah, Galilea baác Caná tʉ́tchidih, téihya chéwat ã jʉmʉp jĩ. Pánihna, Jesúsdih ĩ bidichah, jwiítbʉt ãjeéh jwĩ bejep jĩ. Jesús íin jwĩ jã́tih caán mʉʉná mitát jʉibínap tajĩ.
1 Três dias depois, houve uma festa de casamento no povoado de Caná da Galileia. A mãe de Jesus estava ali,
2 — ausente —
2 e Jesus e seus discípulos também foram convidados para a celebração.
3 Ĩ tʉ́i wẽi babhbachah, ĩ́ih jiwá iguíh mac ãt beedáh bejep wʉt jĩ. Páant ã beedéchah, Jesús íin caandíh nin pah mi niijíp jĩ: —Wʉ̃ʉhʉ́, jáantjeh ĩ́ih jiwá iguíh mac ã beedáh bejep be, mi niijíp jĩ.
3 Durante a festa, o vinho acabou, e a mãe de Jesus lhe disse: “Eles não têm mais vinho”.
4 Jesús ã niíj jepahap jĩ.
4 “Mulher, isso não me diz respeito”, respondeu Jesus. “Minha hora ainda não chegou.”
5 Páant ã niíj jepahachah joiná yʉhna, ã íinboó queét teo wʉ̃hnitdih nin pah mit niíj wʉtji taga: —Wã wʉ̃ʉ́h ded pah yeebdíh ã wʉtat pah ñi chãjáp, mit niijí taga.
5 Sua mãe, porém, disse aos empregados: “Façam tudo que ele mandar”.
6 Caanjĩ́h seis dahwani wáam dahna ã jʉmʉp jĩ. Biíc wáam bʉ́dí jãaj cómoh pah bóo ã jʉmʉp jĩ. Jwiít judíowã Dios ã wʉtatji pah jwĩ téih chocat tʉ́ʉt niijná, páant bóo dahdih mah yáac yáwaat pínahdih jwĩpĩ́ bíbohop jĩ. Pánihna, caán mʉʉdíh moonbʉ́t caan dáhnadih ĩ bíbohop jĩ.
6 Havia ali perto seis potes de pedra usados na purificação cerimonial judaica. Cada um tinha capacidade entre 80 e 120 litros.
7 Pánihna, queét teo wʉ̃hnitdih nin pah Jesús ã niíj wʉtʉp jĩ:ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchah joinít, teo wʉ̃hnit caán wáam dahnadih mah ĩ tʉ́i yáac yáwanap jĩ.
7 Jesus disse aos empregados: “Encham os potes com água”. Quando os potes estavam cheios,
8 Páant ĩ yáac yáwaat tʉ́ttimah, Jesús queétdih nin pah ã jwʉ́ʉb niíj wʉtʉp jĩ:ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchah joinít, caandíh tóih ʉbnit, ĩ maáhdih ĩ jʉibí wʉ̃hʉp jĩ.
8 disse: “Agora tirem um pouco e levem ao mestre de cerimônias”. Os empregados seguiram suas instruções.
9 Obohjeéhtih, queét mahdihjeh ĩ yáacnijidih Jesús ã tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah, jiwá iguíh mac yoobát ãt bejep tajĩ. Pánihna, queétdih wʉtniboó caan mácdih ã jwíih babh joyóchah, dedmant ĩ ʉbatjidih ãt jéihcap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, caandíh teo wʉ̃hnitboó mahjeh ĩ yáacatjidih ĩ jéihyep jĩ. Pánihna, queétdih wʉtni babh joinít, téihya chéonidih ã jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp jĩ.
9 O mestre de cerimônias provou a água transformada em vinho, sem conhecer sua procedência (embora os empregados obviamente soubessem). Então chamou o noivo.
10 Caán ã jʉyʉ́chah, teo wʉ̃hnit ĩ maáh nin pah ã niijíp jĩ: —Jwĩ bidnitdih caán yoobát macdih jwĩpĩ́ jwíih wʉ̃hna caá. Pánihat tʉ́ttimah, ĩ babh yáwachah ennit, jʉʉ macdih jwĩpĩ́ ñʉʉ́n tóihna caá. Obohjeéhtih meémboó páant mat chãjat tʉ́ʉtcan tagaá. Caán yoobát macdih tóihcanjeh, jʉʉ macboodíh mat jwíih tóihyat tʉ́ʉtʉp taga. Pánihat tʉ́ttimah, bʉʉ caán yoobát macboodíh mat wʉ̃hat tʉ́ʉtʉp taga, teo wʉ̃hnit ĩ maáhboó téihya chéonidih ã niijíp jĩ.
10 “O anfitrião sempre serve o melhor vinho primeiro”, disse ele. “Depois, quando todos já beberam bastante, serve o vinho de menor qualidade. Mas você guardou o melhor vinho até agora!”
11 Pánih chãjna, Galilea baác Caná tʉ́tchidih ã jwíih wẽp chãj jʉ́ʉtʉp jĩ, “Dios wʉ̃ʉ́h caá”, cã́acwã ĩ niiját pínah niijná. Pánihna, “Caán Dios ã wahni yoobát caá”, jwiít ã bohénit caandíh jwĩ niíj jenah joí jwíihip jĩ.
11 Esse sinal em Caná da Galileia foi o primeiro milagre que Jesus fez. Com isso ele manifestou sua glória, e seus discípulos creram nele.
12 Tʉ́ttimah, Capernaum tʉ́tchina Jesús jwiítdih ã nʉmah bejep jĩ. Páant ã nʉmah bejechah, ã íin, ã ʉ́ʉdwãbʉt jwĩjeéh biícdih ĩ bejep jĩ. Caanná jʉibínit, daocánni yeó jáap jwĩ jʉm jwʉhʉp jĩ.
12 Depois do casamento, foi a Cafarnaum, onde passou alguns dias com sua mãe, seus irmãos e seus discípulos.
13 Pascua yeó jáapna ã tóah jʉ̃ʉ́wʉ́chah jéihnit, dawá jwĩ déewã Jerusalén tʉ́tchina ĩ bejep jĩ. Jesúsbʉt jwiítdih caanná ã nʉmah bejep jĩ. Caanná jʉibínit, Dioíh mʉʉná enedih jwĩ bejep jĩ.
13 Era quase época da festa da Páscoa judaica, de modo que Jesus subiu a Jerusalém.
14 Caán mʉʉdíh jiwiwã, ovejawã, jopwãdihbʉt jíib chãjnitdih Jesús ã enep jĩ. Bitabʉt dinero jʉ́dʉdih tʉ́ʉt nʉʉmnít ĩ chʉ́ʉdʉchah, ã enep jĩ. Queét tʉ́ʉt nʉʉmnítboó cã́acwãdih bʉ́dí nʉʉmná ĩt chãjap tajĩ.
14 No pátio do templo, viu comerciantes que vendiam bois, ovelhas e pombas para os sacrifícios; também viu negociantes, em mesas, trocando dinheiro estrangeiro.
15 Pánihna, caanjĩ́h jʉmni tõpnadih ʉbnit, caánboó jʉmnit cã́acwãdih ĩ́ih nʉñʉ́pwãdihbʉt ã pʉ̃i ñʉʉn bácanap jĩ. Dinero tʉ́ʉt nʉʉmnít ĩ chʉ́ʉdat páhana, ĩ́ih cáagat naanádihbʉt ã tóo yoh ã́acanachah, ĩ́ih dinero jʉ́dʉna ã pʉo yóh ñajap jĩ.
15 Jesus fez um chicote de cordas e os expulsou a todos do templo. Pôs para fora as ovelhas e os bois, espalhou as moedas dos negociantes no chão e virou as mesas.
16 Pánihna, jopwãdih jíib chãjnitdih nin pah ã niíj jʉ̃ihñʉp jĩ:Jesús ã niijíp jĩ.
16 Depois, foi até aqueles que vendiam pombas e lhes disse: “Tirem essas coisas daqui! Parem de fazer da casa de meu Pai um mercado!”.
17 Jesús páant ã niijíchah joinít, Dios naáwátdih naóh yapani ã daacátjidih jwĩ náhninap jĩ. “Dios wã Maáh, míih mʉʉdíh bʉ́dí wã oina caá. Pánih oina, caandíh yeejép ĩ chãjachah ennit, bʉ́dí wã íijna caá”, ãt niíj daacáp tajĩ.
17 Então os discípulos se lembraram desta profecia das Escrituras: “O zelo pela casa de Deus me consumirá”.
18 Jesús páant ã chãjachah ennit, jwĩ maáta caandíh nin pah ĩ niíj jʉ̃ihñʉp jĩ: —¿Dépanihna queétdih páant ma ñʉʉn yóh baca? Meemdíh Dios páant ã chãjat tʉ́ʉtʉchah, cã́acwã ĩ chãjca naáhdih ma chãj jʉ́ʉtʉ́, jwĩ jéihyat pínah niijná, Jesúsdih ĩ niijíp jĩ.
18 “O que você está fazendo?”, questionaram os líderes judeus. “Que sinal você nos mostra para comprovar que tem autoridade para isso?”
19 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús queétdih nin pah ã niíj jepahap jĩ:ã niijíp jĩ.
19 “Pois bem”, respondeu Jesus. “Destruam este templo, e em três dias eu o levantarei.”
20 Páant ã niijíchah joinít, queét maáta caandíh nin pah ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ: —Cuarenta seis jópchi nin mʉʉdíh teona, ĩt péanap tajĩ. Obohjeéhtih, ¿meémboó biíc peihcanni yeó jáapbitjeh teona, ma ámoh péami naniít? ĩ niijíp jĩ.
20 Eles disseram: “Foram necessários 46 anos para construir este templo, e você o reconstruirá em três dias?”.
21 Obohjeéhtih, caán mʉʉdíhjeh niijcán, ã́ih bácahdih niijná ãt chãjap tajĩ. Páant ã naáwáchah yʉhna, maáta ĩ jéihcah, jwiítbʉt jwĩ jéih jwʉhcap jĩ.
21 Mas quando Jesus disse “este templo”, estava se referindo a seu próprio corpo.
22 Pánihna, wʉnniji Jesús ã boo pʉd jʉ̃ʉ́wát tʉ́ttimah, jwiít ã bohénitboó páant ã niijátjidih náhninit, jwĩ beh joyóp jĩ, bʉca. Dios naáwátdih ĩ daácniji nʉ́odih, Jesús ã niijátjidihbʉt “Caán yoobópdih tigaá”, jwĩ niíj jéihyep jĩ.
22 Depois que ele ressuscitou dos mortos, seus discípulos se lembraram do que ele tinha dito e creram nas Escrituras e em suas palavras.
23 Pascua yeó jáapdih Jesús Jerusalén tʉ́tchiboó ã jʉmʉp jĩ. Pánih jʉmnit, jwiít cã́acwã jwĩ jéih chãjca naáhdih Dios ã wẽpatjĩh Jesús ã chãjachah ennit, “Caánboó Dios ã wahni Cristo caá”, dawá ĩ niíj jenah joyóp yʉh jĩ.
23 Por causa dos sinais que Jesus realizou em Jerusalém durante a festa da Páscoa, muitos creram nele.
24 Obohjeéhtih, ded pah ĩ jenah joyátdih jéihnit, “Weemdíh yoobópdih ĩ jepahcan caá”, Jesús ãt niíj jéihyep tajĩ.
24 Jesus, porém, não confiava neles, pois conhecia a todos.
25 Pánihna, caanjéh cã́acwã ĩ jenah joyátdih tʉ́i jéih beedáni jʉmna, bita ded pah ĩ jenah joyátdih caandíh ʉʉ́bh joyát ã wihcap jĩ.
25 Ninguém precisava lhe dizer como o ser humano é de fato, pois ele conhecia a natureza humana.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.