João 11
Cacua NT (CBV_WBT) vs NTLH
1 Lázaro, María, Marta queét biíc peihcannit, Betania tʉ́tchidih moon tájĩ. Queét yaádh ĩ ʉ́ʉd Lázaro biícdih ĩpĩ́ jʉmʉp jĩ. Caánt María, Jesúíh jítchanadih tʉ́i chej jʉmni macjĩh pʉohnit, miíh waó yoócjĩh jõp wionih pínah mit jʉmʉp tajĩ. Biíc yeó jáap Lázaro bʉ́dí ãt wʉnʉp wʉt jĩ.
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era do povoado de Betânia, onde Maria e a sua irmã Marta moravam.
2 — ausente —
2 (Esta Maria era a mesma que pôs perfume nos pés do Senhor Jesus e os enxugou com os seus cabelos. Era o irmão dela, Lázaro, que estava doente.)
3 Ã wʉnʉchah, yad jeñéna yaádh Jesúsdih dooná ĩt wahap tajĩ. —Ma oini bʉ́dí wʉnna beé ã chãjap be, Maá, ĩt niíj naáwát tʉ́ʉtʉp tajĩ.
3 As duas irmãs mandaram dizer a Jesus: — Senhor, o seu querido amigo Lázaro está doente!
4 Pánihna, Lázaro ã wʉnat doonádih joinít, Jesús jwiít ã bohénitdih nin pah ã niíj naáwáp jĩ:ã niijíp jĩ.
4 Quando Jesus recebeu a notícia, disse:
5 Lázarodih, yad jeñéna yaádhdihbʉt Jesús bʉ́dí ã oyop jĩ.
5 Jesus amava muito Marta, e a sua irmã, e também Lázaro.
6 Pánihna, Lázaro ã wʉnat doonádih joiná yʉhna, caán yʉʉ́pbit bóo tʉ́tchidih Jesús chéne yeó jáap jwiítdih ã nʉmah jʉm jwʉhʉp jĩ.
6 Porém quando soube que Lázaro estava doente, ainda ficou dois dias onde estava.
7 Tʉ́ttimah, Jesús jwiítdih nin pah ã niijíp jĩ:ã niijíp jĩ.
7 Então disse aos seus discípulos:
8 —Bohéní, jwínah bóonajeh tibeé, jwĩ maáta meemdíh jee dáhnajĩh ĩ yoh mawíhip be. ¿Dépanihna bʉʉ ma jwʉ́ʉb bejíh, páant mʉntih? jwĩ niijíp jĩ.
8 Mas eles disseram: — Mestre, faz tão pouco tempo que o povo de lá queria matá-lo a pedradas, e o senhor quer voltar?
9 Páant jwĩ niijíchah joinít, caandíh ĩ mao jwʉhcat pínahdih naóhna, biíh naáwátjĩh jwiítdih nin pah ã niíj jéihya naáwáp jĩ:
9 Jesus respondeu:
10 Jesús ã niijíp jĩ. Páant niijná, nin pah niijná ãt chãjap jĩ:niijná ãt chãjap jĩ.
10 Mas, se anda de noite, tropeça porque nele não existe luz.
11 Páant niíj péanit, jwiítdih nin pah ã jwʉ́ʉb niijíp jĩ, páant mʉntih:jwiítdih ã niijíp jĩ.
11 Jesus disse isso e depois continuou:
12 —Caán láa bácah, Maá, ʉ̃ona, ã tʉ́i boobipna caá, jwĩ niijíp jĩ.
12 — Senhor, se ele está dormindo, isso quer dizer que vai ficar bom! — disseram eles.
13 Páant jwĩ niíj jenah joyóchah yʉhna, Jesúsniijnániijná ãt chãjap jĩ.
13 Mas o que Jesus queria dizer era que Lázaro estava morto. Porém eles pensavam que ele estivesse falando do sono natural.
14 Páant jwĩ niíj jenah joyátdih jéihnit, Jesús jwiítdih nin pah yoobópdih ã niijíp jĩ:
14 Então Jesus disse claramente:
15 ã niijíp jĩ.
15 mas eu estou alegre por não ter estado lá com ele, pois assim vocês vão crer. Vamos até a casa dele.
16 Páant ã niijíchah joinít, Tomás, waláhni jwĩ niijní, nin pah jwiítdih ã niijíp jĩ: —Chóbe jwiítbʉt ãjeéh jwĩ en péejĩh. Caandíh maona, jwiítdihbʉt ĩ mawa naáh, ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchah joinít, biícdih jwĩ bejep jĩ.
16 Então Tomé, chamado “o Gêmeo”, disse aos outros discípulos: — Vamos nós também a fim de morrer com o Mestre!
17 Jwiít Jesúsjeéh Betania tʉ́tchina jwĩ jʉibíát pínah jã́tih, Lázaroíh bácahjidih jeé íitboó ĩtát yohop tajĩ. Biícjĩh bóo téihya yeó jáap jã́tih ãtát wʉnʉp tajĩ.
17 Quando Jesus chegou, já fazia quatro dias que Lázaro havia sido sepultado.
18 Betania tʉ́tchi Jerusalén tʉ́tchi pebhjeh, biíc hora tacdih bejat ã jʉmʉp jĩ.
18 Betânia ficava a menos de três quilômetros de Jerusalém,
19 Páant pebhjeh ã jʉmʉchah, dawá jwĩ déewã María, Marta ĩ ʉ́ʉddih ĩ jĩ́gahat yayáát tʉ́ʉt niijná, ĩ pebhna ĩt jʉibínap tajĩ.
19 e muitas pessoas tinham vindo visitar Marta e Maria para as consolarem por causa da morte do irmão.
20 Jwĩ jʉibíát doonádih joinít, mʉʉmánt bac jʉ̃óhnit, Marta Jesúsdih jwãáádih mi jʉyʉ́p jĩ. Obohjeéhtih, yad jʉpʉ mʉʉ́ diítboó mit jʉm jwʉhʉp tajĩ.
20 Quando Marta soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele. Porém Maria ficou sentada em casa.
21 Pánihna, Jesúsdih jwãáhnit, Marta nin pah caandíh mi niijíp jĩ: —Maá, ninboó meém ma jʉmʉchah, wã ʉ́ʉd ãta wʉncan tagaá.
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido!
22 Obohjeéhtih, ded pah ma ʉʉ́bʉ́chah, Dios ã jepahat pínahdih weém wã jéihna caá, mi niijíp jĩ.
22 Mas eu sei que, mesmo assim, Deus lhe dará tudo o que o senhor pedir a ele.
23 Jesús ã niijíp jĩ.
23 — O seu irmão vai ressuscitar! — disse Jesus.
24 —Páant tih, Maá, caán péeni yeó jáap, nihat cã́acwã ĩ boo pʉd jʉ̃óhni yeó jáapdih, wã ʉ́ʉdbʉt ã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wát pínahdih wã jéihna caá, mi niijíp jĩ.
24 Marta respondeu: — Eu sei que ele vai ressuscitar no último dia!
25 — ausente —
25 Então Jesus afirmou:
26 Martadih Jesús ã niijíp jĩ.
26 e quem vive e crê em mim nunca morrerá. Você acredita nisso?
27 —Maá, meém Cristo Dios wʉ̃ʉ́h ma jʉmatdih wã tʉ́i jéihna caá. Nin baácboó meemdíh ã wahatjidihbʉt wã jéihna caá, Marta mi niíj jepahap jĩ.
27 — Sim, senhor! — disse ela. — Eu creio que o senhor é o Messias , o Filho de Deus, que devia vir ao mundo.
28 Páant Marta caandíh niíj péanit, Maríadih naáwádih mi jwʉ́ʉb bejep jĩ. Pánih jwʉ́ʉb bejnit, mi jwandih mit jʉibí jéyé naáwáp wʉt jĩ. —Bohéni ãt jʉi tábeé.meemdíh ã niijná beé, mit niijíp wʉt jĩ.
28 Depois de dizer isso, Marta foi, chamou Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 Páant mi niijíchah joinít, María waícanjeh Jesúsdih jwãáádih mit bac jʉ̃ʉ́wʉ́p tajĩ.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi encontrar-se com Jesus.
30 Marta mi jwʉ́ʉb bejat tʉ́ttimah, tʉ́tchiboó waadcán, caanjĩ́hjeh jwĩ páñap jĩ.
30 Pois ele não tinha chegado ao povoado, mas ainda estava no lugar onde Marta o havia encontrado.
31 Jwĩ déewã, Maríajeéh jʉmnit, wẽpép mi bac bejatdih ennit, “Mi ʉ́ʉddih yohopjiboó jʉñʉ́dih bejna caá mi chãjap”, ĩt niíj jenah joyóp tajĩ. Páant niíj jenah joinít, caántdih ĩt pée jʉ̃ʉ́wʉ́p tajĩ.
31 As pessoas que estavam na casa com Maria, consolando-a, viram que ela se levantou e saiu depressa. Então foram atrás dela, pois pensavam que ela ia ao túmulo para chorar ali.
32 Jwĩ pebhna jʉinít, Jesúsdih enna, ã pebh María baácboó mi páah yoh ñajap jĩ. Pánih páah yoh ñajnit, caandíh nin pah mi niijíp jĩ: —Maá, ninboó meém ma jʉmʉchah, wã ʉ́ʉd ãta wʉncan tagaá, mi niíj jʉ̃í naáwáp jĩ.
32 Maria chegou ao lugar onde Jesus estava e logo que o viu caiu aos pés dele e disse: — Se o senhor tivesse estado aqui, o meu irmão não teria morrido!
33 Páant mi jʉ̃í naáwáchah ennit, mijeéh péenit jwĩ déewã ĩ jʉñátdihbʉt ennit, Jesús bʉ́dí ã jĩ́gahap jĩ.
33 Jesus viu Maria chorando e viu as pessoas que estavam com ela chorando também. Então ficou muito comovido e aflito
34 Pánih jĩ́gahnit, Jesús queétdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:ã niijíp jĩ. —Maá, caandíh jwĩ yohopjiboó ma en jʉ̃ʉ́wʉ́, ĩ niíj jepahap jĩ.
34 e perguntou: — Venha ver, senhor! — responderam.
35 Pánih jĩ́gahnit, Jesúsbʉt ã jʉñʉ́p jĩ.
35 Jesus chorou.
36 Páant Jesús ã jʉñʉ́chah ennit, mijeéh péenit jwĩ déewã nin pah queétjeh ĩ míic niijíp jĩ: —Jesús Lázarodih bʉ́dí ãt oi tagaá, ĩ míic niijíp jĩ.
36 Então as pessoas disseram: — Vejam como ele amava Lázaro!
37 Obohjeéhtih, bita caanjĩ́h jʉmnit nin pah queétjeh ĩ míic niijíp jĩ: —¿Dépanih tigaá jéih encannidih ã jéih booana yʉhna, Lázaroji ã wʉnat pínah jã́tih, caandíh ãt jéih booaji caá? ĩ niijíp jĩ.
37 Mas algumas delas disseram: — Ele curou o cego. Será que não poderia ter feito alguma coisa para que Lázaro não morresse?
38 Páant ĩ niíj míic wéheat pónih, Jesús bʉ́dí ã jwʉ́ʉb jĩ́gahachah, Lázarodih ĩ yohopjiboó jwiítdih ĩ nʉmah jʉibínap jĩ. Caán íitdih bʉ́dí jee dáhjĩh ĩt nemep tajĩ.
38 Jesus ficou outra vez muito comovido. Ele foi até o túmulo, que era uma gruta com uma pedra colocada na entrada,
39 Páant ĩ nematjidih ennit, Jesús queétdih nin pah ã niijíp jĩ:ã niijíp jĩ. —Maá, biícjĩh bóo téihya yeó jáap jã́tih ã wʉnʉchah, jwĩ yohop be. Pánihna, bʉʉ ã́ih bácah an wĩ́ijna nacaá bʉca, Marta mi niijíp jĩ.
39 e ordenou: Marta, a irmã do morto, disse: — Senhor, ele está cheirando mal, pois já faz quatro dias que foi sepultado!
40 caántdih ã niijíp jĩ.
40 Jesus respondeu:
41 Páant caántdih ã niíj péanachah, queét jeé jʉ́dʉdih ĩ pʉ̃tʉ́ dodhdop jĩ. Ĩ pʉ̃tʉ́ dodh péanachah, Jesús jeáboó chéi ennit, Diosdih nin pah ã niíj ʉʉ́bʉ́p jĩ:
41 Então tiraram a pedra. Jesus olhou para o céu e disse:
42 Jesús ã niijíp jĩ.
42 Eu sei que sempre me ouves; mas eu estou dizendo isso por causa de toda esta gente que está aqui, para que eles creiam que tu me enviaste.
43 Páant niíj ʉʉ́bh péanit, Jesús nin pah ã niíj wẽp ejep jĩ:ã niijíp jĩ.
43 Depois de dizer isso, gritou:
44 Jesús páant ã niíj ejechahjeh, Lázaro ĩ yohniji yʉhna, jeé íitmant ã bac jʉ̃ʉ́wʉ́p jĩ. Pánih bac jʉ̃óhna, ã́ih bácah, ã́ih wao dáhdihbʉt yégueh chóo tõpjĩh ĩ pinatji pahjeh ã dʉo bác jʉ̃ʉ́wʉ́p jĩ. Páant ã bac jʉ̃ʉ́wʉ́chah, Jesús queétdih nin pah ã niijíp jĩ:ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchah joinít, ĩ pinatji tõpnadih Lázarodih ĩ watap jĩ.
44 E o morto saiu. Os seus pés e as suas mãos estavam enfaixados com tiras de pano, e o seu rosto estava enrolado com um pano. Então Jesus disse:
45 Páant Lázarodih ã booanachah ennit, María pebh jʉinítji dawá jwĩ déewã, Jesúsdih ĩ jepahap jĩ.
45 Muitas pessoas que tinham ido visitar Maria viram o que Jesus tinha feito e creram nele.
46 Obohjeéhtih, biquína jepahcannitboó fariseowã pebhna jʉibínit, ded pah Jesús ã chãjatjidih ĩt naáwáp wʉt jĩ.
46 Mas algumas pessoas voltaram e contaram aos fariseus o que ele havia feito.
47 Pánihna, sacerdotewã ĩ maáta, fariseowã, bita jwĩ maáta biícdih míic wáacnit, queétjeh nin pah ĩt niíj míic wéhenap wʉt jĩ: —Jesús dawá láa Dios ã wẽpatjĩh ã chãj jʉ́ʉtna caá. Pánihna, ‘Páant ma chãjca bojoó’, jwĩ niijcáh, nihat cã́acwã ãjeéh ĩ bejbipna caá. Páant dawá biícdih ĩ jʉmʉchah ennit, Jesúsdih maáh ĩ waadáát pínahdih jenah joinít, Romadih moón ĩ maáta ‘Jwiítdih yohna caá ĩ chãjap’, niijnít, jwiít judíowãboodíh ĩ peéh chãjbipna caá. Pánih peéh chãjnit, Dioíh mʉʉdíh ĩ yohat pínah niijná, ĩ́ih soldadowãdih ĩ wahbipna caá. Jwĩ́ih baácdihbʉt ĩ dʉ́ʉc wáibipna caá. Pánihna, ¿bʉʉ ded pah tigaá jwĩ chãjbi? ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
47 Então os fariseus e os chefes dos sacerdotes se reuniram com o Conselho Superior e disseram: — O que é que nós vamos fazer? Esse homem está fazendo muitos milagres!
48 — ausente —
48 Se deixarmos que ele continue fazendo essas coisas, todos vão crer nele. Aí as autoridades romanas agirão contra nós e destruirão o Templo e o nosso país.
49 Páant ĩ niijíchah yʉhna, biíc ĩjeéh jʉmni, caán jópchidih sacerdotewã ĩ maáh yoobát Caifás wʉ̃t jʉmni, queétdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: —Wã déewãá, weemdíh ñi joi jwʉ́hʉʉ́. Páant niíj míic wéhena, yeéb ñi tʉ́i jéihcan caá.
49 Então Caifás, que naquele ano era o Grande Sacerdote , disse: — Vocês não sabem nada!
50 Nihat jwiít judíowã jwĩ tʉ́i jʉmat pínahdih biíc cã́ac ã wʉn wʉ̃hʉchah, ã tʉ́ibipna caá. Ã wʉn wʉ̃hcah, jwiít nihatdih Romadih moón ĩ maáta ĩ yoh beedábipna caá. Caandíh yeéb ñi tʉ́i beh joi jwʉ́hcan caá, Caifás ãt niijíp wʉt jĩ.
50 Será que não entendem que para vocês é melhor que morra apenas um homem pelo povo do que deixar que o país todo seja destruído?
51 Páant niíj naóhna, ã jenah joyátjeh niijná ãt chãjcap wʉt jĩ. Sacerdotewã ĩ maáh yoobát ã jʉmʉchah, jwĩ déewã ĩ tʉ́i jʉmat pínah niijná, Jesús ã wʉn wʉ̃hat pínahdih Diosboó Caifásdih ãt naáwát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
51 Naquele momento Caifás não estava falando por si mesmo. Mas, como ele era o Grande Sacerdote naquele ano, estava profetizando que Jesus ia morrer pela nação.
52 Obohjeéhtih, pánih wʉnna, jwiít judíowãdihjeh pohba ãt wʉn wʉ̃hcap tajĩ. Nihat baácdih moón Dios ã weh pínah biíc weh pah jwĩ jʉmat pínah niijná, jwĩ yéejat jíib Jesús ãt wʉn wʉ̃hʉp tajĩ.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo todos os filhos de Deus que estão espalhados por toda parte.
53 Páant Caifás ã niijíchah joinít, caán yeó jáapjeh “¿Jesúsdih ded pah tigaá jwĩ mao yohbi?” queét ĩt niíj míic wéhe jwíihip tajĩ.
53 Então, daquele dia em diante, os líderes judeus fizeram planos para matar Jesus.
54 Pánihna, caandíh ĩ mao yohíhatdih jéihnit, Jesús dahwani tʉ́tchinadih jibidih ã bejíhcap jĩ. Tʉ́tchi wihcapboó bejnit, caán pebhbit Efraín wʉ̃t jʉmni bainí tʉ́tchibitna jwiítdih ã nʉmah jʉibínap jĩ. Pánih jʉibínit, caanjĩ́h jwĩ jʉm jwʉhʉp jĩ.
54 Por isso ele já não andava publicamente na Judeia, mas foi para uma região perto do deserto, a uma cidade chamada Efraim, e ficou ali com os seus discípulos.
55 Caán láa jwiít judíowã jwĩpĩ́ wẽini Pascua yeó jáapna pínah bahnijeh ã jʉdhdʉp jĩ. Moisés ã naóh yapaatji pah, Diosdih jwĩ weñat pínah jã́tih tʉ́i míic ámohat ãpĩ́ náahap jĩ, Dios ã enechah, yéejat wihcannit jwĩ jʉmat pínah niijná. Pánihna, caandíh chãjat tʉ́ʉt niijná, dawá jwĩ déewã nihat tʉ́tchinadih moón Jerusalén tʉ́tchina ĩt aab béjep tajĩ.
55 Faltava pouco tempo para a Festa da Páscoa . Muitos judeus foram a Jerusalém antes da festa para tomar parte na cerimônia de purificação .
56 Caán tʉ́tchina jʉibínit, queét Jesúsdih bidna ĩtih chãjap ta yʉh jĩ. Pánih bidna, Dioíh mʉʉdíh jʉmnit, queétjeh nin pah ĩt niíj míic wéhenap wʉt jĩ: —¿Pascua yeó jáapnadih Jesús enedih ã jʉ̃óhca naniít? ñi jenah joyóchah, ĩt niijíp wʉt jĩ.
56 Eles procuravam Jesus e, no pátio do Templo, perguntavam uns aos outros: — O que é que vocês acham? Será que ele vem à festa?
57 Sacerdotewã ĩ maáta, fariseowãbʉt jã́tih nin pah cã́acwãdih ĩtát niíj wʉtʉp wʉt jĩ: “Jesús dedboó ã jʉmat doonádih joinít, jwiítdih ñi naáwá”, ĩtát niijíp wʉt jĩ. Caandíh tewat tʉ́ʉt niijná, páant ĩt niijíp wʉt jĩ.
57 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus queriam prender Jesus. Por isso tinham dado ordem para que, se alguém soubesse, contasse onde ele estava.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.