João 11
Cacua NT (CBV_WBT) vs NAA
1 Lázaro, María, Marta queét biíc peihcannit, Betania tʉ́tchidih moon tájĩ. Queét yaádh ĩ ʉ́ʉd Lázaro biícdih ĩpĩ́ jʉmʉp jĩ. Caánt María, Jesúíh jítchanadih tʉ́i chej jʉmni macjĩh pʉohnit, miíh waó yoócjĩh jõp wionih pínah mit jʉmʉp tajĩ. Biíc yeó jáap Lázaro bʉ́dí ãt wʉnʉp wʉt jĩ.
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era de Betânia, da aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 — ausente —
2 Esta Maria, cujo irmão Lázaro estava doente, era a mesma que ungiu o Senhor com perfume e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 Ã wʉnʉchah, yad jeñéna yaádh Jesúsdih dooná ĩt wahap tajĩ. —Ma oini bʉ́dí wʉnna beé ã chãjap be, Maá, ĩt niíj naáwát tʉ́ʉtʉp tajĩ.
3 Por isso, as irmãs de Lázaro mandaram dizer a Jesus: — Aquele que o Senhor ama está doente.
4 Pánihna, Lázaro ã wʉnat doonádih joinít, Jesús jwiít ã bohénitdih nin pah ã niíj naáwáp jĩ:ã niijíp jĩ.
4 Ao receber a notícia, Jesus disse:
5 Lázarodih, yad jeñéna yaádhdihbʉt Jesús bʉ́dí ã oyop jĩ.
5 Ora, Jesus amava Marta e a irmã dela, e também Lázaro.
6 Pánihna, Lázaro ã wʉnat doonádih joiná yʉhna, caán yʉʉ́pbit bóo tʉ́tchidih Jesús chéne yeó jáap jwiítdih ã nʉmah jʉm jwʉhʉp jĩ.
6 Quando soube que Lázaro estava doente, ainda se demorou dois dias no lugar onde estava.
7 Tʉ́ttimah, Jesús jwiítdih nin pah ã niijíp jĩ:ã niijíp jĩ.
7 Depois, disse aos seus discípulos:
8 —Bohéní, jwínah bóonajeh tibeé, jwĩ maáta meemdíh jee dáhnajĩh ĩ yoh mawíhip be. ¿Dépanihna bʉʉ ma jwʉ́ʉb bejíh, páant mʉntih? jwĩ niijíp jĩ.
8 Os discípulos disseram: — Mestre, ainda há pouco os judeus queriam apedrejá-lo! E o senhor quer voltar para lá?
9 Páant jwĩ niijíchah joinít, caandíh ĩ mao jwʉhcat pínahdih naóhna, biíh naáwátjĩh jwiítdih nin pah ã niíj jéihya naáwáp jĩ:
9 Jesus respondeu:
10 Jesús ã niijíp jĩ. Páant niijná, nin pah niijná ãt chãjap jĩ:niijná ãt chãjap jĩ.
10 Mas, se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Páant niíj péanit, jwiítdih nin pah ã jwʉ́ʉb niijíp jĩ, páant mʉntih:jwiítdih ã niijíp jĩ.
11 Tendo dito isso, acrescentou:
12 —Caán láa bácah, Maá, ʉ̃ona, ã tʉ́i boobipna caá, jwĩ niijíp jĩ.
12 Então os discípulos disseram: — Senhor, se dorme, estará salvo.
13 Páant jwĩ niíj jenah joyóchah yʉhna, Jesúsniijnániijná ãt chãjap jĩ.
13 Jesus falava da morte de Lázaro, mas eles pensavam que tivesse falado do repouso do sono.
14 Páant jwĩ niíj jenah joyátdih jéihnit, Jesús jwiítdih nin pah yoobópdih ã niijíp jĩ:
14 Então Jesus lhes disse claramente:
15 ã niijíp jĩ.
15 Por causa de vocês me alegro de que não estivesse lá, para que vocês possam crer. Mas vamos até ele.
16 Páant ã niijíchah joinít, Tomás, waláhni jwĩ niijní, nin pah jwiítdih ã niijíp jĩ: —Chóbe jwiítbʉt ãjeéh jwĩ en péejĩh. Caandíh maona, jwiítdihbʉt ĩ mawa naáh, ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchah joinít, biícdih jwĩ bejep jĩ.
16 Então Tomé, chamado Dídimo, disse aos outros discípulos: — Vamos também nós para morrer com o Mestre!
17 Jwiít Jesúsjeéh Betania tʉ́tchina jwĩ jʉibíát pínah jã́tih, Lázaroíh bácahjidih jeé íitboó ĩtát yohop tajĩ. Biícjĩh bóo téihya yeó jáap jã́tih ãtát wʉnʉp tajĩ.
17 Quando Jesus chegou, encontrou Lázaro já sepultado havia quatro dias.
18 Betania tʉ́tchi Jerusalén tʉ́tchi pebhjeh, biíc hora tacdih bejat ã jʉmʉp jĩ.
18 Ora, Betânia ficava a mais ou menos três quilômetros de Jerusalém.
19 Páant pebhjeh ã jʉmʉchah, dawá jwĩ déewã María, Marta ĩ ʉ́ʉddih ĩ jĩ́gahat yayáát tʉ́ʉt niijná, ĩ pebhna ĩt jʉibínap tajĩ.
19 Muitos dos judeus vieram visitar Marta e Maria, a fim de consolá-las por causa do irmão.
20 Jwĩ jʉibíát doonádih joinít, mʉʉmánt bac jʉ̃óhnit, Marta Jesúsdih jwãáádih mi jʉyʉ́p jĩ. Obohjeéhtih, yad jʉpʉ mʉʉ́ diítboó mit jʉm jwʉhʉp tajĩ.
20 Marta, quando soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Pánihna, Jesúsdih jwãáhnit, Marta nin pah caandíh mi niijíp jĩ: —Maá, ninboó meém ma jʉmʉchah, wã ʉ́ʉd ãta wʉncan tagaá.
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
22 Obohjeéhtih, ded pah ma ʉʉ́bʉ́chah, Dios ã jepahat pínahdih weém wã jéihna caá, mi niijíp jĩ.
22 Mas também sei que, mesmo agora, tudo o que o senhor pedir a Deus, ele concederá.
23 Jesús ã niijíp jĩ.
23 Jesus disse a ela:
24 —Páant tih, Maá, caán péeni yeó jáap, nihat cã́acwã ĩ boo pʉd jʉ̃óhni yeó jáapdih, wã ʉ́ʉdbʉt ã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wát pínahdih wã jéihna caá, mi niijíp jĩ.
24 Ao que Marta respondeu: — Eu sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 — ausente —
25 Então Jesus declarou:
26 Martadih Jesús ã niijíp jĩ.
26 E todo o que vive e crê em mim não morrerá eternamente. Você crê nisto?
27 —Maá, meém Cristo Dios wʉ̃ʉ́h ma jʉmatdih wã tʉ́i jéihna caá. Nin baácboó meemdíh ã wahatjidihbʉt wã jéihna caá, Marta mi niíj jepahap jĩ.
27 Marta respondeu: — Sim, Senhor! Eu creio que o senhor é o Cristo, o Filho de Deus que devia vir ao mundo.
28 Páant Marta caandíh niíj péanit, Maríadih naáwádih mi jwʉ́ʉb bejep jĩ. Pánih jwʉ́ʉb bejnit, mi jwandih mit jʉibí jéyé naáwáp wʉt jĩ. —Bohéni ãt jʉi tábeé.meemdíh ã niijná beé, mit niijíp wʉt jĩ.
28 Depois de dizer isto, Marta foi chamar Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 Páant mi niijíchah joinít, María waícanjeh Jesúsdih jwãáádih mit bac jʉ̃ʉ́wʉ́p tajĩ.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi até ele,
30 Marta mi jwʉ́ʉb bejat tʉ́ttimah, tʉ́tchiboó waadcán, caanjĩ́hjeh jwĩ páñap jĩ.
30 pois Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas permanecia onde Marta o havia encontrado.
31 Jwĩ déewã, Maríajeéh jʉmnit, wẽpép mi bac bejatdih ennit, “Mi ʉ́ʉddih yohopjiboó jʉñʉ́dih bejna caá mi chãjap”, ĩt niíj jenah joyóp tajĩ. Páant niíj jenah joinít, caántdih ĩt pée jʉ̃ʉ́wʉ́p tajĩ.
31 Os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e sair, seguiram-na, pensando que ela ia ao túmulo para chorar.
32 Jwĩ pebhna jʉinít, Jesúsdih enna, ã pebh María baácboó mi páah yoh ñajap jĩ. Pánih páah yoh ñajnit, caandíh nin pah mi niijíp jĩ: —Maá, ninboó meém ma jʉmʉchah, wã ʉ́ʉd ãta wʉncan tagaá, mi niíj jʉ̃í naáwáp jĩ.
32 Quando Maria chegou ao lugar onde Jesus estava, ao vê-lo, lançou-se aos seus pés, dizendo: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
33 Páant mi jʉ̃í naáwáchah ennit, mijeéh péenit jwĩ déewã ĩ jʉñátdihbʉt ennit, Jesús bʉ́dí ã jĩ́gahap jĩ.
33 Quando Jesus viu que ela chorava, e que os judeus que a acompanhavam também choravam, agitou-se no espírito e se comoveu.
34 Pánih jĩ́gahnit, Jesús queétdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:ã niijíp jĩ. —Maá, caandíh jwĩ yohopjiboó ma en jʉ̃ʉ́wʉ́, ĩ niíj jepahap jĩ.
34 E perguntou: Eles responderam: — Senhor, venha ver!
35 Pánih jĩ́gahnit, Jesúsbʉt ã jʉñʉ́p jĩ.
35 Jesus chorou.
36 Páant Jesús ã jʉñʉ́chah ennit, mijeéh péenit jwĩ déewã nin pah queétjeh ĩ míic niijíp jĩ: —Jesús Lázarodih bʉ́dí ãt oi tagaá, ĩ míic niijíp jĩ.
36 Então os judeus disseram: — Vejam o quanto ele o amava.
37 Obohjeéhtih, bita caanjĩ́h jʉmnit nin pah queétjeh ĩ míic niijíp jĩ: —¿Dépanih tigaá jéih encannidih ã jéih booana yʉhna, Lázaroji ã wʉnat pínah jã́tih, caandíh ãt jéih booaji caá? ĩ niijíp jĩ.
37 Mas alguns disseram: — Será que ele, que abriu os olhos ao cego, não podia fazer com que Lázaro não morresse?
38 Páant ĩ niíj míic wéheat pónih, Jesús bʉ́dí ã jwʉ́ʉb jĩ́gahachah, Lázarodih ĩ yohopjiboó jwiítdih ĩ nʉmah jʉibínap jĩ. Caán íitdih bʉ́dí jee dáhjĩh ĩt nemep tajĩ.
38 Jesus, agitando-se novamente em si mesmo, foi até o túmulo, que era uma gruta em cuja entrada tinham colocado uma pedra.
39 Páant ĩ nematjidih ennit, Jesús queétdih nin pah ã niijíp jĩ:ã niijíp jĩ. —Maá, biícjĩh bóo téihya yeó jáap jã́tih ã wʉnʉchah, jwĩ yohop be. Pánihna, bʉʉ ã́ih bácah an wĩ́ijna nacaá bʉca, Marta mi niijíp jĩ.
39 Então Jesus ordenou: Marta, irmã do falecido, disse a Jesus: — Senhor, já cheira mal, porque está morto há quatro dias.
40 caántdih ã niijíp jĩ.
40 Jesus respondeu:
41 Páant caántdih ã niíj péanachah, queét jeé jʉ́dʉdih ĩ pʉ̃tʉ́ dodhdop jĩ. Ĩ pʉ̃tʉ́ dodh péanachah, Jesús jeáboó chéi ennit, Diosdih nin pah ã niíj ʉʉ́bʉ́p jĩ:
41 Então tiraram a pedra. E Jesus, levantando os olhos para o céu, disse:
42 Jesús ã niijíp jĩ.
42 Eu sei que sempre me ouves, mas falei isso por causa da multidão presente, para que creiam que tu me enviaste.
43 Páant niíj ʉʉ́bh péanit, Jesús nin pah ã niíj wẽp ejep jĩ:ã niijíp jĩ.
43 E, depois de dizer isso, clamou em alta voz:
44 Jesús páant ã niíj ejechahjeh, Lázaro ĩ yohniji yʉhna, jeé íitmant ã bac jʉ̃ʉ́wʉ́p jĩ. Pánih bac jʉ̃óhna, ã́ih bácah, ã́ih wao dáhdihbʉt yégueh chóo tõpjĩh ĩ pinatji pahjeh ã dʉo bác jʉ̃ʉ́wʉ́p jĩ. Páant ã bac jʉ̃ʉ́wʉ́chah, Jesús queétdih nin pah ã niijíp jĩ:ã niijíp jĩ. Páant ã niijíchah joinít, ĩ pinatji tõpnadih Lázarodih ĩ watap jĩ.
44 Aquele que tinha morrido saiu, tendo os pés e as mãos amarrados com ataduras e o rosto envolto num lenço. Então Jesus lhes ordenou:
45 Páant Lázarodih ã booanachah ennit, María pebh jʉinítji dawá jwĩ déewã, Jesúsdih ĩ jepahap jĩ.
45 Muitos dos judeus que tinham vindo visitar Maria, vendo o que Jesus havia feito, creram nele.
46 Obohjeéhtih, biquína jepahcannitboó fariseowã pebhna jʉibínit, ded pah Jesús ã chãjatjidih ĩt naáwáp wʉt jĩ.
46 Outros, porém, foram até os fariseus e lhes contaram o que Jesus havia feito.
47 Pánihna, sacerdotewã ĩ maáta, fariseowã, bita jwĩ maáta biícdih míic wáacnit, queétjeh nin pah ĩt niíj míic wéhenap wʉt jĩ: —Jesús dawá láa Dios ã wẽpatjĩh ã chãj jʉ́ʉtna caá. Pánihna, ‘Páant ma chãjca bojoó’, jwĩ niijcáh, nihat cã́acwã ãjeéh ĩ bejbipna caá. Páant dawá biícdih ĩ jʉmʉchah ennit, Jesúsdih maáh ĩ waadáát pínahdih jenah joinít, Romadih moón ĩ maáta ‘Jwiítdih yohna caá ĩ chãjap’, niijnít, jwiít judíowãboodíh ĩ peéh chãjbipna caá. Pánih peéh chãjnit, Dioíh mʉʉdíh ĩ yohat pínah niijná, ĩ́ih soldadowãdih ĩ wahbipna caá. Jwĩ́ih baácdihbʉt ĩ dʉ́ʉc wáibipna caá. Pánihna, ¿bʉʉ ded pah tigaá jwĩ chãjbi? ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
47 Então os principais sacerdotes e os fariseus convocaram o Sinédrio e disseram: — O que estamos fazendo, uma vez que este homem opera muitos sinais?
48 — ausente —
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; depois, virão os romanos e tomarão não só o nosso lugar, mas a própria nação.
49 Páant ĩ niijíchah yʉhna, biíc ĩjeéh jʉmni, caán jópchidih sacerdotewã ĩ maáh yoobát Caifás wʉ̃t jʉmni, queétdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: —Wã déewãá, weemdíh ñi joi jwʉ́hʉʉ́. Páant niíj míic wéhena, yeéb ñi tʉ́i jéihcan caá.
49 Mas um deles, Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, advertiu-os, dizendo: — Vocês não sabem nada,
50 Nihat jwiít judíowã jwĩ tʉ́i jʉmat pínahdih biíc cã́ac ã wʉn wʉ̃hʉchah, ã tʉ́ibipna caá. Ã wʉn wʉ̃hcah, jwiít nihatdih Romadih moón ĩ maáta ĩ yoh beedábipna caá. Caandíh yeéb ñi tʉ́i beh joi jwʉ́hcan caá, Caifás ãt niijíp wʉt jĩ.
50 nem entendem que é melhor para vocês que morra um só homem pelo povo e que não venha a perecer toda a nação.
51 Páant niíj naóhna, ã jenah joyátjeh niijná ãt chãjcap wʉt jĩ. Sacerdotewã ĩ maáh yoobát ã jʉmʉchah, jwĩ déewã ĩ tʉ́i jʉmat pínah niijná, Jesús ã wʉn wʉ̃hat pínahdih Diosboó Caifásdih ãt naáwát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
51 Ora, Caifás não disse isto por conta própria, mas, sendo sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus estava para morrer pela nação.
52 Obohjeéhtih, pánih wʉnna, jwiít judíowãdihjeh pohba ãt wʉn wʉ̃hcap tajĩ. Nihat baácdih moón Dios ã weh pínah biíc weh pah jwĩ jʉmat pínah niijná, jwĩ yéejat jíib Jesús ãt wʉn wʉ̃hʉp tajĩ.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo os filhos de Deus, que andam dispersos.
53 Páant Caifás ã niijíchah joinít, caán yeó jáapjeh “¿Jesúsdih ded pah tigaá jwĩ mao yohbi?” queét ĩt niíj míic wéhe jwíihip tajĩ.
53 Desde aquele dia, resolveram matar Jesus.
54 Pánihna, caandíh ĩ mao yohíhatdih jéihnit, Jesús dahwani tʉ́tchinadih jibidih ã bejíhcap jĩ. Tʉ́tchi wihcapboó bejnit, caán pebhbit Efraín wʉ̃t jʉmni bainí tʉ́tchibitna jwiítdih ã nʉmah jʉibínap jĩ. Pánih jʉibínit, caanjĩ́h jwĩ jʉm jwʉhʉp jĩ.
54 Assim sendo, Jesus já não andava publicamente entre os judeus, mas retirou-se para uma região vizinha ao deserto, para uma cidade chamada Efraim, onde permaneceu com os discípulos.
55 Caán láa jwiít judíowã jwĩpĩ́ wẽini Pascua yeó jáapna pínah bahnijeh ã jʉdhdʉp jĩ. Moisés ã naóh yapaatji pah, Diosdih jwĩ weñat pínah jã́tih tʉ́i míic ámohat ãpĩ́ náahap jĩ, Dios ã enechah, yéejat wihcannit jwĩ jʉmat pínah niijná. Pánihna, caandíh chãjat tʉ́ʉt niijná, dawá jwĩ déewã nihat tʉ́tchinadih moón Jerusalén tʉ́tchina ĩt aab béjep tajĩ.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus, e muitos daquela região foram a Jerusalém antes da Páscoa para se purificar.
56 Caán tʉ́tchina jʉibínit, queét Jesúsdih bidna ĩtih chãjap ta yʉh jĩ. Pánih bidna, Dioíh mʉʉdíh jʉmnit, queétjeh nin pah ĩt niíj míic wéhenap wʉt jĩ: —¿Pascua yeó jáapnadih Jesús enedih ã jʉ̃óhca naniít? ñi jenah joyóchah, ĩt niijíp wʉt jĩ.
56 Lá, procuravam Jesus e, estando eles no templo, diziam uns aos outros: — O que vocês acham? Ele não virá à festa?
57 Sacerdotewã ĩ maáta, fariseowãbʉt jã́tih nin pah cã́acwãdih ĩtát niíj wʉtʉp wʉt jĩ: “Jesús dedboó ã jʉmat doonádih joinít, jwiítdih ñi naáwá”, ĩtát niijíp wʉt jĩ. Caandíh tewat tʉ́ʉt niijná, páant ĩt niijíp wʉt jĩ.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus haviam ordenado que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que pudessem prendê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.