2 Coríntios 1
Cacua NT (CBV_WBT) vs NVT
1 Weém, Pablo, biíhdih daacát tʉ́ʉtnit, yeéb Corinto tʉ́tchidih moón Jesúíhwãdih wã wahna caá. Dios ã náahat pah, Jesucristoíh doonádih ã naáwát tʉ́ʉtni wã jʉmna caá. Nin nʉ́odih wahna, jwĩ ʉ́ʉd panihni Timoteojĩh yeebdíh bʉ́dí jwĩ tʉ́yat tʉ́ʉtna caá. Bita Acaya baácdih moón Jesúíhwãbʉt nin wã daác wahnidih ĩ joyó naáh.
1 Eu, Paulo, chamado pela vontade de Deus para ser apóstolo de Cristo Jesus, escrevo esta carta, com nosso irmão Timóteo, à igreja de Deus em Corinto e a todo o seu povo santo em toda a Acaia.
2 Jwĩ íip, jwĩ Maáh Jesucristobʉt yeebdíh bʉ́dí oinit, ĩ teo wáaca naáh, biícdih ñi tʉ́i jʉmat pínah niijná.
2 Que Deus, nosso Pai, e o Senhor Jesus Cristo lhes deem graça e paz.
3 Jwiítdih en jĩ́gahnit, Dios ãpĩ́ teo wáacna caá. Páant ã teo wáacachah, caán, jwĩ Maáh Jesucristo ã íipdih bʉ́dí wẽinit, “Jwiítdih bʉ́dí oinit, ma teo wáacat tʉ́ina caá, Paá”, niiját caá jwiítdih náahap.
3 Louvado seja Deus, Pai de nosso Senhor Jesus Cristo, Pai misericordioso e Deus de todo encorajamento.
4 Yeejép jwĩ yapachah, jwiítdih caanjéh ãpĩ́ tʉ́i teo wáacna caá, bita yeejép ĩ yapachah, queétdihbʉt jwĩ teo wáacat pínah niijná.
4 Ele nos encoraja em todas as nossas aflições, para que, com o encorajamento que recebemos de Deus, possamos encorajar outros quando eles passarem por aflições.
5 Nin baácboó Jesucristo jʉm láa, tʉbit yeejép ãt yapap wʉt jĩ. Ã́ih tʉ́ini doonádih bohéna, caán Jesús ã yapatji pah mʉntih jwiítbʉt dawá láa tʉbit yeejép jwĩ yapna caá. Jesucristoíh jʉmna, páant yeejép jwĩ yapachah, Dios jwiítdih bʉ́dí ãpĩ́ teo wáacna caá.
5 Pois, quanto mais sofrimento por Cristo suportarmos, mais encorajamento será derramado sobre nós por meio de Cristo.
6 Pánih yeejép yapna, yeebdíh jwĩ jéih teo wáacna caá, Diosdih chah ñi tʉ́i jenah joyát pínah niijná. Yeejép yapna, Dios jwiítdih ã teo wáacachah, jwiítbʉt yeebdíh jwĩ jéih teo wáacna caá, ñi jĩ́gahat ã yayát pínah niijná. Jwĩ yeejép yapat pahjeh mʉntih, yeebbʉ́t yeejép ñi yapachah, “Dios ã tʉ́i teo wáacbipna caá”, niíj jenah joinít, caandíh ñi cádahcan niít.
6 Mesmo quando estamos sobrecarregados de aflições, é para o encorajamento e a salvação de vocês. Pois, quando somos encorajados, certamente encorajaremos vocês, e então vocês poderão suportar pacientemente os mesmos sofrimentos que nós.
7 Pánihna, “Weém yeejép wã yapat pahjeh mʉntih, queétbʉt yeejép ĩ yapna caá. Dios weemdíh bʉ́dí ã teo wáacat pah, queétdihbʉt bʉ́dí ã teo wáacachah, caandíh ĩ tʉ́i jenah joí cádahcan niít”, wã niíj jéihna caá.
7 Temos firme esperança de que, assim como vocês participam de nossos sofrimentos, também participarão de nosso encorajamento.
8 Bʉʉ wã ʉ́ʉdwã panihnitá, nindih ñi tʉ́i náhninaá: Weém Asia baácboó jʉm láa, tʉbit yeejép wã yapap jĩ. “Wã jéih bʉʉjácan niít. Wã wʉnbipna caá.
8 Irmãos, queremos que saibam das aflições pelas quais passamos na província da Ásia. Fomos esmagados e oprimidos além da nossa capacidade de suportar, e pensamos que não sobreviveríamos.
9 Weemdíh ĩ mao yohbipna caá”, wã niíj jenah joyóp yʉh jĩ. Obohjeéhtih, Diosboó páant ãt yapat tʉ́ʉtʉp tajĩ, “Weemjéh wã jenah joyátjĩh wã jéih chãjna caá”, wã niíj jenah joicát pínah niijná. Caán, chah wẽpni jʉmna, wʉnah bejnitdih jwʉ́ʉb booani jʉmna, weemdíh ã teo wáacat pínahboodíh bidat caá náahap.
9 De fato, esperávamos morrer. Mas, como resultado, deixamos de confiar em nós mesmos e aprendemos a confiar somente em Deus, que ressuscita os mortos.
10 “Wã jibipboó bʉ́dí tobohat ã jʉmʉchah yʉhna, Dios ã teo wáacachah, wã tʉ́i yapap jĩ. Tʉ́ttimahbʉt, biíc yoobó mʉntih ã tʉ́i teo wáacatjĩh wã tʉ́i yapbipna caá”, wã niíj jéih caá.
10 Ele nos livrou do perigo mortal, e nos livrará outra vez. Nele depositamos nossa esperança, e ele continuará a nos livrar.
11 Yeéb ñi ʉʉ́bʉ́chah, jwiítdih oinit, Diosboó ã tʉ́i teo wáacbipna caá. Páant ã teo wáacat doonádih joinít, dawá ʉʉ́bhnit, “Tʉ́ina caá, Paá. Pablowãdih mat tʉ́i teo wáacap wʉt be”, wẽinit, ĩ niijbípna caá.
11 E vocês nos têm ajudado ao orar por nós. Então muitos darão graças porque Deus, em sua bondade, respondeu a tantas orações feitas em nosso favor.
12 Biquína ñijeéh jʉmnit weemdíh yeena caá ĩt chãjap. Obohjeéhtih, tíiccanjeh, wẽinit, “Dios ã teo wáacatjĩh ã náahat pahjeh queétdih, bitadihbʉt tʉ́inijeh wã pej jʉm bohénap jĩ”, wã niíj jéihna caá. Weém yeecanjeh, yeebdíh yoobópdih wã naáwáp jĩ. Wã jenah joyátjĩh nihcan, Dios weemdíh oinit, ã teo wáacatjĩh, ñijeéh wã tʉ́i jʉmʉp jĩ.
12 Podemos dizer com certeza e com a consciência limpa que temos vivido em santidade e sinceridade dadas por Deus. Dependemos da graça divina, e não da sabedoria humana. É dessa forma que nos temos conduzido diante do mundo e, especialmente, em relação a vocês.
13 Yeebdíh naóh daácna, bʉocannijeh wãpĩ́ daácna caá, ded pah wã bohéátdih ñi tʉ́i jéihyat pínah niijná. Obohjeéhtih, bʉʉ wã naáwátdih ñi tʉ́i beh joi jwʉ́hcan yʉhna, tʉ́ttimah, ñi tʉ́i beh joyát pínahdih yeebdíh bʉ́dí wã náah yacna caá. Pánih beh joiná, jwĩ Maáh Jesús ã jwʉ́ʉb dei jʉ̃ʉ́wʉ́chah, “Pablo jwiítdih ã tʉ́i bohénap jĩ”, weemdíh wẽinit, caandíh ñi niijbípna caá. Biíc yoobó yeebdíh wẽinit, “Wã naóhniji tʉ́ini doonádih queét ĩ tʉ́i jepahap jĩ”, weembʉ́t Jesúsdih wã niijbípna caá.
13 Nossas cartas foram claras e objetivas, não havendo nada escrito nas entrelinhas ou que não conseguissem compreender. Espero que um dia vocês nos entendam plenamente,
14 — ausente —
14 mesmo que não o façam agora. Então, no dia do Senhor Jesus, poderão se orgulhar de nós como nos orgulhamos de vocês.
15 Páant ñi weñat pínahdih jéihnit, Éfeso tʉ́tchiboó jʉm jwʉhna, “Queét Corinto tʉ́tchidih moón Jesúíhwãdih jʉibí bohénit, Macedonia baácna bohénadih wã bejbipna caá. Macedonia baácboó jʉmniji Judea baácna jwʉ́ʉb bejat tʉ́ʉt, queét Corintodih moondíh chéneji teo wáacat tʉ́ʉt niijná, queétdih wã en yap bejbipna caá. Ĩ pebh jʉmni Judea baácboó wã jwʉ́ʉb bejat pínahdih jéihnit, queétboó weemdíh ĩ tʉ́i teo wáacbipna caá”, wã niíj jenah joyóp yʉh jĩ. Obohjeéhtih, pánih jenah joiná yʉhna, wã jéih bejcap jĩ.
15 Porque eu estava tão certo de sua compreensão e confiança, queria abençoá-los duplamente visitando-os duas vezes,
16 — ausente —
16 primeiro a caminho da Macedônia e depois ao voltar de lá. Então vocês poderiam me ajudar com minha viagem para a Judeia.
17 Ñi pebhna wã bejat pínah doonádih joinít, wã jʉibícah enna, “Pablo nih yáaniabeh tagaá”, ¿ñi niíj jenah joí niít?
17 Talvez vocês estejam se perguntando por que mudei de ideia. Será que faço meus planos de modo irresponsável? Será que sou como as pessoas do mundo, que dizem “sim” quando na verdade querem dizer “não”?
18 Páant ñi niíj jenah joicá bojoó. Dios ã niijátji pahjeh biíc yoobó ã chãjat pah, weembʉ́t yeeni nihcan caá.
18 Tão certo como Deus é fiel, nossa palavra a vocês não oscila entre “sim” e “não”.
19 Weém, Silas, Timoteojĩhbʉt Dios wʉ̃ʉ́h Jesucristo ded pah ã chãjatjidih yeebdíh jwĩ bohénap jĩ. Jesucristo nin baácboó ã cã́ac jʉmat pínah jã́tih, Diosboó ã wʉ̃ʉ́h ded pah ã chãjat pínahdih ãt naáwáp wʉt jĩ. Pánihna, Jesucristo ã íip ã naáwátji biíc yoobó ãt chãjap wʉt jĩ. “Jʉ̃́jʉh Paá, ma chãjat tʉ́ʉtatdih wã chãjbipna caá”, ãt niíj jepahap wʉt jĩ. “Páant wã chãjcan niít”, ãt niijcáp wʉt jĩ. Pánihna, “Jesucristo chah Maáh caá”, jwĩ niíj jéihna caá. Pánih caandíh tʉ́i jenah joinít, ã naáwátdih jepahna, Diosdih wẽinit, “Yoobópdih tigaá ã niiját”, jwĩpĩ́ niijná caá.
19 Pois Jesus Cristo, o Filho de Deus, não oscila entre “sim” e “não”. Foi a respeito dele que Silas, Timóteo e eu lhes falamos e, sendo ele o “sim” definitivo, ele sempre faz o que diz.
20 — ausente —
20 Pois todas as promessas de Deus se cumpriram em Cristo com um alto e claro “Sim!”. E, por meio de Cristo, confirmamos isso, de modo que nosso “Amém” se eleva a Deus para sua glória.
21 Jesucristodih jwĩ tʉ́i jenah joí cádahcat pínah niijná, Dios jwiítdih, yeebdíhbʉt ã tʉ́i teo wáacna caá. Ã́ihwã jwĩ jʉmat pínah niijná, jwiítdih ãt ñíwip wʉt jĩ. Pánih ñíonit, jwiítdih bʉ́dí teo wáacat náahna, ã́ih Tʉ́ini Espíritudih ãt wahap tajĩ, jwĩ́ih caolihboó ã jʉmat pínah niijná. “Dios pebhboó ñi jʉmʉchah, yeebdíh chah bʉ́dí ã tʉ́i chãjbipna caá”, Tʉ́ini Espíritu jwiítdih ã niijíchah, jwĩ tʉ́i jéihna caá.
21 É Deus quem nos capacita e a vocês a permanecermos firmes em Cristo. Ele nos ungiu
22 — ausente —
22 e nos identificou como sua propriedade ao colocar em nosso coração o selo do Espírito, a garantia de tudo que ele nos prometeu.
23 Bʉʉ jwʉhna, wã jenah joyátjidih wã jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉmátdih yeebdíh yoobópdih wã naóhbipna caá. Wã yeenachah, Dios wĩ́ih jenah joyátdih jéih beedáni, ã peéh chãjbipna caá. Yeebdíh enedih bʉ́dí wã bejíhna yʉhna, “Weemdíh ennit, queét ĩ tíicbipna caá”, niíj jenah joinít, ñi pebhboó bejcanjeh, nin Macedonia baácna wã jwíih jʉyʉ́p jĩ.
23 Agora, invoco a Deus como testemunha de que foi para poupá-los que ainda não voltei a Corinto.
24 Diosdih jepahnit ñi jʉmʉchah, yeebdíh tʉbit wʉtni dée ñijeéh wã jʉmíhcan caá. Obohjeéhtih, ñijeéh tʉ́inijeh jʉmna, yeebdíh bʉ́dí wã teo wáaquíhna caá, Diosdih tʉ́i jenah joí cádahcanjeh, chah ñi weñat pínah niijná.
24 Isso não significa que queremos controlar vocês, dizendo-lhes como exercer sua fé. Nosso desejo é trabalhar com vocês para que tenham alegria, pois é pela fé que permanecem firmes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.