Romanos 9
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs BKJ
1 — ausente —
1 Eu digo a verdade em Cristo, eu não minto; a minha consciência também me dá testemunho no Espírito Santo,
2 — ausente —
2 que eu tenho grande pesar e contínua tristeza no meu coração.
3 Wĩ́ih baácdih moón, wã déewã, Israel ã jʉimená, Cristodih ĩ náahcat jíib iiguípna ĩ bejbipna caá. Pánihna, “Wã déewãdih bʉ́dí oinit, iiguípna ĩ bejcat pínah niijná, tʉ́ʉt nʉʉmnít, weémboó iiguípna wãta bej tagaá, queét ĩ tʉ́i yapat pínah niijná”, wãpĩ́ niíj jenah joiná caá. Obohjeéhtih, páant niíj jenah joiná yʉhna, wã jéih chãjcan caá.
3 Porque eu mesmo desejava ser amaldiçoado de Cristo, por meus irmãos, meus parentes segundo a carne;
4 Queét wã déewã Israel jʉimená jʉmna, Dios ã weh pínah queétdih ãt ñíwip wʉt jĩ. Ded pah ã́ihwã ĩ jʉmat pínahdih queétdih ãt naáwáp wʉt jĩ. Moisés jʉm láa ã́ih yeh iigátjĩh queétdih ãt waáwáp wʉt jĩ. Ã wʉtatdih Moisésjidih queétdih ãt jwíih naáwát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Diosdih ĩ weñat pínah mʉʉdíh queétdih ãt chãjat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Ã tʉ́i chãjat pínahdih queétdih wʉt jĩí Dios ãt naáwáp wʉt jĩ.
4 que são israelitas, aos quais pertence a adoção, e a glória, e os pactos, e a entrega da lei, e o serviço de Deus, e as promessas;
5 Jwĩ nʉowã Abraham, Isaac, Jacob queét biíc peihcannit, jwiít judíowãdih cã́ac waowã́ ĩ jʉmʉchah, jwiít ĩ jʉimená caá. Jesucristobʉt, ĩ jʉima yoobát ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Caán Jesucristo Diosjeh mʉntih jʉmna, nihat chah maáh ã jʉmna caá. Yeó jáap jʉmat pah caandíh jwĩ tʉ́i wẽi naóh jĩíh. Páant tií ã jʉmʉ naáh.
5 dos quais são os pais, e dos quais, segundo a carne, veio Cristo, que é sobre todos, Deus bendito para sempre. Amém.
6 Páant wã naáwáchah, nin pah ñita niíj jenah joi tágaá: “Dios ã naáwátji pah biíc yoobó jwiít Israel ã jʉimenádih ã́ihwã pínah ãt chãjcap taga”, ñita niíj jenah joi tágaá. Obohjeéhtih, páant nihcan caá. Biquína Israel ã jʉimená jʉmna yʉhna, Dioíhwã yoobát nihcan caá.
6 Não, porém, que a palavra de Deus tenha perdido o seu efeito, porque nem todos os que são de Israel são israelitas.
7 Nin pah caá: Biquína Israel jʉimená Abraham jʉimená ĩ jʉmʉchah yʉhna, “Abraham jʉimená yoobát nihcan caá”, queétdih Dios ã niíj enna caá. Nin pah Dios ãt niijíp wʉt jĩ: “Obohjeéhtih, ma wʉ̃ʉ́h Isaac jʉimená bácah ma jʉimená yoobát ĩ jʉmbipna caá”, Dios Abrahamdih ãt niijíp wʉt jĩ.
7 Nem por serem a semente de Abraão, são todos filhos; mas, em Isaque será chamada a tua semente.
8 Páant ã niíj naáwáchah joinít, nindih jwĩ jéihna caá: Abraham jʉimená cã́ac jʉmna yʉhna, Diosdih tʉ́i jenah joicán, ã weh nihcan caá. Dios ã niijátjidih tʉ́i jenah joinítjeh tigaá Abraham ã jʉimená pohba.
8 Isto é: Os que são filhos da carne, estes não são filhos de Deus, mas os filhos da promessa são considerados como semente.
9 Nin pah Dios Abrahamdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Tʉ́ttimah bóo jópchi nin dée widhdih mʉntih wã jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́chah, majeéh bóli Sara ma wʉ̃ʉ́hdih mi tʉ́ʉhbipna caá”, ãt niijíp wʉt jĩ.
9 Porque esta é a palavra da promessa: Por este tempo eu virei, e Sara terá um filho.
10 Tʉ́ttimah, Isaac áa Rebeca waláhnit mit weh jʉmʉp wʉt jĩ. Queét chénat pah ĩ íip Isaac jwĩ nʉo ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
10 E não somente isso, mas também quando Rebeca concebeu de um, de nosso pai Isaque;
11 — ausente —
11 (porque, não tendo os filhos ainda nascido, nem tendo feito algo bom ou mal, para que o propósito de Deus pudesse permanecer segundo a eleição, não por obras, mas por aquele que chama),
12 — ausente —
12 isto foi dito a ela: O mais velho servirá ao mais jovem.
13 Páant ã ñíwatjidih jenah joinít, Dios naáwátdih naóh yapani nin pah ãt niíj daacáp tajĩ: “ ‘Jacobdih caá wã oyop. Obohjeéhtih, Esaúboodíh wã iiná caá’, Dios ã niijná caá”, ãt niíj daacáp tajĩ.
13 Como está escrito: Jacó eu tenho amado, mas Esaú eu tenho odiado.
14 Caandíh jenah joinít ¿ded pah tigaá jwĩta niíj? “Ded pah ĩ chãjatdih jenah joicánjeh, ã náahnidihjeh pánih ñíona, Dios yoobópdih ã chãjcan caá”, ¿jwĩta niij tániít? ¡Pánihcan caá!
14 O que diremos então? Há em Deus injustiça? De forma alguma!
15 Dios Moisésdih nin pah ã niijátjidih jwiítdih náhniat caá náahap: “Det wã náahnitdihjeh wã jĩ́gah en teo wáacbipna caá”, Dios ã niijná caá, ãt niíj daacáp tajĩ. Ded pah cã́ac ã chãjatdih jenah joicánjeh caandíh ñíonit, yoobópdih ã chãjna caá.
15 Porque ele diz a Moisés: Eu terei misericórdia de quem eu tiver misericórdia, e eu terei compaixão de quem eu tiver compaixão.
16 Jwiít cã́acwã jwĩ náahat pah nihcan, ded pah jwĩ chãjat jíibbʉt nihcan, det ã náahnitdihjeh Dios ã jĩ́gah en teo wáacna caá.
16 Assim, pois, não é daquele que quer, nem daquele que corre, mas de Deus, que manifesta misericórdia.
17 Faraón Egipto baácdih moón ĩ maáhdih ded pah Dios ã niijátjidih náhninit, “Dios ã chãjat yoobópdih ã jʉmna caá”, jwĩ niíj jéihna caá. Nin pah Faraóndih ãt niijíp wʉt jĩ: “Egipto baácdih moón ĩ maáh pínahdih meemdíh maáh wã waadánap jĩ, nihatdih wã wẽpatdih wã jʉ́ʉtat tʉ́ʉt niijná. Pánihna, ded pah meemdíh wã chãjachah ennit, nihat baácdih moón ‘Caánboó chah wẽpni caá’, ĩ niíj naóhbipna caá”, Dios caandíh ã niijíp be, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
17 Porque a escritura diz a faraó: Para este mesmo propósito eu te levantei; para mostrar o meu poder em ti, e para que o meu nome seja declarado em toda a terra.
18 Dios det ã náahnitdihjeh ã jĩ́gah enna caá. Obohjeéhtih, det bitadih caanjéh ã jepahat tʉ́ʉtcan caá. Pánihna, Dios ded pah ã náahatdihjeh ã jéih chãjna caá.
18 Portanto, ele tem misericórdia de quem ele quer ter misericórdia, e endurece a quem quer.
19 Pánih chãjni ã jʉmʉchah ennit, weemdíh nin pah ñita niij tágaá: “Dios ã náahnitdihjeh ã jĩ́gah enechah, jwiítboó caandíh yap yohna, jwĩ bʉjácan niít. Pánih yap yohna, jwĩ jéih bʉʉjácah, ¿dépanih tigaá caán jwiítdih ã peéh chãjíhna?” niíj íijnit, weemdíh ñita ʉʉ́bh joi tágaá.
19 Tu dirás a mim então: Por que ele ainda achou culpa? Pois quem tem resistido à sua vontade?
20 Nin pah yeebdíh wãta niíj jepah taga: ¿Yeéb cã́acwã oboh jʉmnit jʉmna yʉhna, Diosdih ñita jʉ̃ih niít? Ded wáam dahdih ã nawachah, ã naoni dahboó caandíh nin pah ã jéih niíj jʉ̃ihcan caá: “¿Dépanih tibeé weemdíh nin pah jígohni dah ma nao?” ã jéih niijcán caá. Pánihna, yeéb Diosdih jʉ̃ihna, caán wáam dah ã jʉ̃ihñat pah niijná caá ñi chãjap.
20 Mas, ó homem, quem és tu, para que contestes a Deus? Dirá a coisa formada ao que a formou: Por que tu me fizeste assim?
21 Wáam dah naoni ã náahat pah caán wáam déepjĩhjeh mʉntih dawá mácah jígohni dahnadih ã jéih naona caá. Biquína tʉ́ini wáam dahnadih naona, biíh oboh jʉmnidihbʉt ã jéih naona caá. Pánihna, caán ã nawat dée, Diosbʉt ã náahat pahjeh jwiítdih ã jéih chãjna caá.
21 Não tem o oleiro poder sobre o barro, para da mesma massa fazer um vaso para honra e outro para desonra?
22 Iiguípna bejnit pínah ĩ yéej chãjatdih bʉ́dí ã íijatdih jʉ́ʉtat tʉ́ʉt niijná, Dios queétdih ã peéh chãjbipna caá. Obohjeéhtih, ã wẽpatboodíh jʉ́ʉtat tʉ́ʉt niijná, queétdih ã peéh chãjat pínahdih jenah joiná yʉhna, maatápdih ĩ yéej chãjatdih ãt enah boj jwʉhʉp wʉt jĩ.
22 E se Deus, disposto a demonstrar a sua ira e dar a conhecer o seu poder, suportou com muita paciência os vasos da ira, preparados para a destruição,
23 — ausente —
23 para que ele também desse a conhecer as riquezas da sua glória nos vasos de misericórdia, que antes ele já preparou para glória,
24 — ausente —
24 até nós, a quem ele chamou, não só dentre os judeus, mas também dentre os gentios?
25 Páant ã yapat pínahdih Dios naáwátdih naóh yapani Oseas nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
25 Assim como ele também diz em Oseias: Eu os chamarei meu povo, os quais não eram meu povo; e amada à que não era amada.
26 ‘Wĩ́ihwã yeéb nihcan caá’, ã niijnítjiboó Dios báadhni weh ĩ jʉmbipna caá”, ãt niíj daacáp tajĩ. (Os 1.10)
26 E acontecerá que, no lugar em que lhes foi dito: Vós não sois meu povo; ali serão chamados filhos do Deus vivo.
27 — ausente —
27 Isaías também clamava acerca de Israel: Ainda que o número dos filhos de Israel seja como a areia do mar, o remanescente será salvo;
28 — ausente —
28 porque ele concluirá a obra e a abreviará em justiça; porque o Senhor fará breve a obra sobre a terra.
29 Isaías nin pahbʉt ãt niíj daacáp tajĩ:
29 E como Isaías disse antes: Se o Senhor Sabaoth não nos tivesse deixado semente, teríamos nos tornado como Sodoma, e teríamos sido feitos semelhante a Gomorra.
30 Nindih tʉ́i náhniat caá náahap: judíowã nihcannit Jesucristodih tʉ́i jenah joinít, ĩ jepahachah ennit, “Nit tʉ́init caá”, queétdih Dios ãt niíj enep taga. Dios biícdih ĩ tʉ́i jʉmat pínahdih ĩ bidcah yʉhna, Dios queétdih ãt tʉ́i ʉbʉp taga.
30 O que diremos então? Que os gentios, que não seguiam a justiça, alcançaram justiça, a justiça que é pela fé.
31 Obohjeéhtih, Israel ã jʉimená judíowãboó “Jwiít Dios ã wʉtatdih jwĩ chãjachah, caán biícdih jwĩ tʉ́i jʉmbipna caá”, niíj jenah joí bidna yʉhna, Moisés ã wʉtatjidih jepahíhna yʉhna, ĩt jéih bʉʉjácap taga. Pánihna, tʉ́init ĩ jʉmíhna yʉhna, ã wʉtatdih ĩ jepahcatdih ennit, “Nit tʉ́init caá”, Dios ãt niíj encap taga.
31 Mas Israel, que seguia a lei da justiça, não alcançou a lei da justiça.
32 ¿Dépanih tigaá tʉ́init jʉmíhna yʉhna, ĩ bʉʉjácan? “Dioíhwã jʉmíhna, jwĩ jenah joyátjĩhjeh Moisés ã wʉtatjidih jwĩ jéih jepahna caá”, niíj jenah joinít, Diosdih tʉ́i jenah joicánjeh, ĩt jéih bʉʉjácap taga. Jesúíh tʉ́ini doonádih naóhna, nin pah jwĩpĩ́ niijná caá: “Jwĩ tóocni jee dáh panihni Cristo ã jʉmna caá”, jwĩpĩ́ niíj naóh bohéna caá. Det jee dáhdih bʉʉg lájnitboó ĩ tóocni dahdih ĩpĩ́ íijna caá. Pánihat pah, Cristoíh doonádih joinít, tóocni jee dáhdih ĩ íijat pah caandíhbʉt íijnit, Dios biícdih ĩ jéih jʉmcan niít.
32 Por quê? Porque eles não a buscaram pela fé, mas como que pelas obras da lei; pois eles tropeçaram na pedra de tropeço.
33 Páant Dios naáwátdih naóh yapani nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
33 Como está escrito: Eis que eu ponho em Sião uma pedra de tropeço, e uma rocha de ofensa; e todo aquele que crer nela não será envergonhado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.