Romanos 5
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT
1 Jesucristodih jwĩ tʉ́i jenah joyóchah, “Nit tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enna caá. Páant ã niíj enechah, jwĩ Maáh Jesucristo jwiítdih Diosjeéh ã tʉ́i jʉmat tʉ́ʉtna caá.
1 Portanto, uma vez que pela fé fomos declarados justos, temos paz com Deus por causa daquilo que Jesus Cristo, nosso Senhor, fez por nós.
2 Caandíh tʉ́i jenah joinít, ã oinit jwĩ jʉmʉchah, “Ʉ́ʉmcanjeh weemdíh jʉ̃óhnit, ñi ʉʉ́bʉ́”, Dios jwiítdih ã niijná caá. Ã́ihwã jʉmna, tʉ́ttimah bóo láa ã pebhna bejnit, caán tʉ́ini yoobát ã jʉmat pahjeh jwiítbʉt biíc yoobó jwĩ jʉmat pínahdih jenah joinít, bʉ́dí jwĩ wẽina caá.
2 Foi por meio da fé que Cristo nos concedeu esta graça que agora desfrutamos com segurança e alegria, pois temos a esperança de participar da glória de Deus.
3 Dawá láa jwiítdih yeejép ã yapachah yʉhna, biíc yoobó jwĩ wẽina caá. Páant yeejép ã yapachah, Diosdih chah jwĩ tʉ́i jenah joyátdih jwĩ jéihna caá. Pánih jéihnit, yeejép ã yapachah yʉhna, bʉ́dí jwĩ wẽina caá.
3 Também nos alegramos ao enfrentar dificuldades e provações, pois sabemos que contribuem para desenvolvermos perseverança,
4 Páant yeejép ã yapachah yʉhna, wẽinit, caandíh jwĩ tʉ́i jenah joí cádahcan caá. Pánih cádahcannit jʉmna, chah tʉ́init jwĩ jʉm bejna caá. Pánih chah tʉ́init jʉm bejna, Dios ded pah jwiítdih ã tʉ́i chãjat pínahdih jenah joinít, jwĩ wẽi pã́ina caá.
4 e a perseverança produz caráter aprovado, e o caráter aprovado fortalece nossa esperança,
5 Pánihna, jwiít wẽi pã́initdih Dios Tʉ́ini Espíritudih ãtát wʉ̃hʉp taga, jwĩjeéh ã jʉmat pínah niijná. Tʉ́ini Espíritu jwĩjeéh jʉmna, Dios jwiítdih ded pah bʉ́dí ã oyatdih ã jéihyana caá. Páant ã jéihyanachah, nindihbʉt jwĩ niíj jéihna caá: “Jwiítdih Tʉ́ini Espíritu ã teo wáacbipna caá, Dios pebhna jʉibínit, caan páh jwĩ tʉ́i jʉmat pínah niijná”, jwĩ niíj jéihna caá.
5 e essa esperança não nos decepcionará, pois sabemos quanto Deus nos ama, uma vez que ele nos deu o Espírito Santo para nos encher o coração com seu amor.
6 Nin wã naáwátdih jenah joinít, Dios jwiítdih ã tʉ́i chãjat pínahdih chah ñi jéihbipna caá: Jwiít jwĩ yéej chãjatdih jéih cádahcan, ã jíib bʉʉdáátdih jwĩ jéih jíib chãjcah, Dios ã jenahat láa, Jesucristoboó jwĩ yéejat jíib ãt wʉn wʉ̃hʉp wʉt jĩ.
6 Quando estávamos completamente desamparados, Cristo veio na hora certa e morreu por nós, pecadores.
7 Ded tʉ́i chãjnidih biíhboó ãta wʉn wʉ̃hcan taga. Biíh tʉ́i chãjni yoobátdih bʉ́dí oinit, ʉ́ʉmcanjeh wʉn wʉ̃hni pínah ã jʉm dée caá.
7 É pouco provável que alguém morresse por um justo, embora talvez alguém se dispusesse a morrer por uma pessoa boa.
8 Obohjeéhtih, jwiít yeejépwã yoobát jwĩ jʉm jwʉhʉchah, jwĩ yéejat jíib Cristoboó ãt wʉn wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Páant ã wʉn wʉ̃hʉchah, Dios jwiítdih ded pah bʉ́dí ã oyatdih ã jéihyana caá.
8 Mas Deus nos prova seu grande amor ao enviar Cristo para morrer por nós quando ainda éramos pecadores.
9 Pánih jwiítdih wʉn wʉ̃hnit, ã́ih meép ã yohochah, “Nit tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enna caá. Páant niíj enna, jwiítdih iiguípna bejnit déejidih ãt tʉ́i ʉbʉp wʉt jĩ. Pánihna, yeejépwã jwĩ jʉm jwʉhʉchah, ã wʉn wʉ̃hatjĩh “Nit tʉ́init caá”, jwiítdih ã niíj enatdih jwĩ jéihna caá. Pánih jéihnit, “Bʉʉ nit tʉ́initdih en íijcan, wã peéh chãjcan niít”, jwiítdih ã niijátdih chah jwĩ jéihna caá.
9 E, uma vez que fomos declarados justos por seu sangue, certamente seremos salvos da ira de Deus por meio dele.
10 Diosdih eníhcannit jwĩ jʉm jwʉhʉchah, ã wʉ̃ʉ́h ã wʉnatjĩh jwĩ yéejatdih yohnit, chénaboó jwĩ míic eníhcatdih Dios ãt ámohop wʉt jĩ. Pánih ámohnit, jwiítdih ã́ihwã ãt chãjap wʉt jĩ. Páant ã́ihwã jwĩ jʉmʉchah, nindih chah jwĩ tʉ́i jéihna caá: “Bʉʉ Dioíh wã jʉmʉchah, weemdíh peéh chãjat wihcah, Jesús boo pʉd jʉ̃óhnit, pʉ́ʉh laab béjni jʉmna, weemdíhbʉt ã pebhna ã tʉ́i jʉibíát tʉ́ʉtbipna caá”, jwĩ niíj jéihna caá.
10 Pois, se quando ainda éramos inimigos de Deus nosso relacionamento com ele foi restaurado pela morte de seu Filho, agora que já estamos reconciliados certamente seremos salvos por sua vida.
11 Páant jwĩ tʉ́i jʉibíát pínahdih wẽinit, nindihbʉt chah jwĩ wẽina caá: Bʉʉ nin baácboó jwĩ jʉm jwʉhʉchah, jwĩ Maáh Jesucristo ã wʉnatjĩh Dios jwiítdih ã́ihwã ãt jʉmat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Páant ã jʉmat tʉ́ʉtatdih jéihnit, caandíh bʉ́dí jwĩ wẽi naóhna caá.
11 Agora, portanto, podemos nos alegrar em Deus, com quem fomos reconciliados por meio de nosso Senhor Jesus Cristo.
12 Jwíih jʉmni Adán wʉ̃t jʉmni, ã yéej chãjachahjeh, nin baácdih yéejat ãt jwíih waadáp wʉt jĩ. Páant ã yéej chãjat jíib, wʉnatbʉt ãt waadáp wʉt jĩ. Adán ã yéej chãj waáwáchah, nihat jwiítbʉt yéej chãjnit jwĩt jʉm jwíihip wʉt jĩ. Pánih yéej chãjnit jʉmna, jwiít nihat wʉnnit pínah míic jwĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
12 Quando Adão pecou, o pecado entrou no mundo, e com ele a morte, que se estendeu a todos, porque todos pecaram.
13 Dios Moisésdih ã wʉtat tʉ́ʉtat pínah jã́tih, nin baácdih moón jwĩt yéej chãjap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, páant jwĩ yéej chãjachah yʉhna, ã wʉtat wih jwʉhcah, caandíh yap yohatbʉt ãt wih jwʉhcap wʉt jĩ. Páant wihcah, caandíh yap yohat peéh chãjatbʉt ãt wih jwʉhcap wʉt jĩ.
13 É fato que as pessoas pecaram antes que a lei fosse concedida, mas, porque ela não existia, seus pecados não foram levados em conta.
14 Páant yap yohat peéh chãjat ã wih jwʉhcah yʉhna, Adán tʉ́ttimah jʉmnit nihat ĩt wʉnʉp wʉt jĩ. Moisés ã jʉmat pínah jã́tih, caán wʉtat ã wih jwʉhcah yʉhna, caán láa jʉmnit ĩt wʉnʉp wʉt jĩ. Adán Dios ã wʉtatjidih ã yap yohatji pahjeh queétjeh chãjcan yʉhna, queét nihatbʉt biíc yoobó ĩt wʉnʉp wʉt jĩ. Páant wʉnnit ĩ jʉmʉchah jéihnit, “Adán ã yap yohochahjeh, nihat jwiítbʉt biíc yoobó yap yohnit panihnit jwĩt jʉmʉp wʉt jĩ”, jwĩ niíj jéihna caá. Pánihna, Adán yéej chãj waóhni ã jʉmatji pahjeh, tʉ́ttimah nin baácna jʉ̃óhni Jesucristoboó tʉ́i chãj waóhni ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
14 Mesmo assim, do tempo de Adão até o de Moisés, todos morreram, incluindo os que não desobedeceram a uma ordem explícita de Deus, como Adão desobedeceu. Na verdade, Adão é um símbolo, uma representação daquele que ainda haveria de vir.
15 Obohjeéhtih, Dios cã́acwãdih oinit, ã teo wáacatboó Adán ã yap yohatji pah ãt nihcap wʉt jĩ. Adán biícjeh jʉmna yʉhna, ã jwíih yéej chãjatji jíib dawá jwĩt bʉʉdʉ́p wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Dios jwiítdih bʉ́dí oinit, teo wáacna, Jesucristodih nin baácboó wahna, tʉ́ini yoobát ãt chãj wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Jesucristo biícjeh jʉmna yʉhna, dawá iiguípna bejnit déejidih ãt tʉ́i ʉbʉp wʉt jĩ, jeáboó jwĩ tʉ́i jʉibíát pínah niijná.
15 Mas há uma grande diferença entre o pecado de Adão e a dádiva de Deus. Pois o pecado de um único homem trouxe morte para muitos. Ainda maior, porém, é a graça de Deus e sua dádiva que veio sobre muitos por meio de um único homem, Jesus Cristo.
16 Dios cã́acwãdih oinit, ã teo wáacat Adán ã yap yohatji pah ãt nihcap wʉt jĩ. Adán biícjeh jʉmna yʉhna, ã yéej chãjatji jíib, nihat cã́acwã Dios ã peéh chãjnit pínah jwĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Pánih peéh chãjnit pínah jʉmna, dawá jwĩ yéej chãjachah yʉhna, jwiítdih bʉ́dí oina, teo wáacnit, Dios jwĩ yéejatdih ã yohna caá. Pánih yohna, “Nit tʉ́init, wã peéh chãjnit pínah nihcan caá”, jwiítdih ã niíj enna caá.
16 E o resultado da dádiva de Deus é bem diferente do resultado do pecado de um único homem, pois enquanto o pecado de Adão levou à condenação, a dádiva de Deus nos possibilita ser declarados justos diante dele, apesar de nossos muitos pecados.
17 Adán biícjeh jʉmna yʉhna, ã jwíih yéej chãjachah, nihat cã́acwãdih ã chʉ̃ʉ́ʉ́chah, jwĩ wʉnna caá. Caán yoobópdih tigaá. Páant ã jʉmʉchah yʉhna, ninboodíh jwiít jwĩ wẽibipna caá: Bʉʉ jwʉh Dios jwiít cã́acwãdih oinit, teo wáacna, Jesucristo biícjeh ã wʉnatjĩh jwĩ yéejatdih yohna, “Nit tʉ́init caá”, jwiítdih ã niíj enna caá. Páant jwiítdih ã niíj enechah, ãjeéh páantjeh jwĩ tʉ́i jʉmbipna caá.
17 A morte reinou sobre muitos por meio do pecado de um único homem. Ainda maior, porém, é a graça de Deus e sua dádiva de justiça, e todos que a recebem reinarão em vida por meio de um único homem, Jesus Cristo.
18 Pánihna, Dios ã wʉtatjidihjeh biíc ã yap yohatji jíib, jwiít nihatbʉt yap yohnit jwĩ jʉmna caá. Pánih jʉmna, jwiít nihat Dios ã peéh chãjnit pínahbʉt jwĩ jʉmna caá. Pánihat pah mʉntih, biíc newé Jesucristo ã tʉ́i chãjatji jíib, jwiít nihat yéejat yohnit jwĩ jéih jʉmna caá. Pánih yéejat yohnit jwĩ jʉmʉchah, “Nit tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enna caá. Pánihna, jwiít nihat caandíh jepahnit ãjeéh páantjeh jwĩ tʉ́i jʉmbipna caá.
18 É verdade que um só pecado de Adão trouxe condenação a todos, mas um só ato de justiça de Cristo removeu a culpa e trouxe vida a todos.
19 Biíc newé Adán Dios ã wʉtatdih ã yap yohatji jíib, “Nit yéejnit caá”, dawádih Dios ãt niíj enep wʉt jĩ. Pánihna, biíh newé Jesucristo Diosdih ã tʉ́i jepahat jíib, “Nit tʉ́init caá”, dawádih Dios ã niíj enna caá.
19 Por causa da desobediência a Deus de uma só pessoa, muitos se tornaram pecadores. Mas, por causa da obediência de uma só pessoa a Deus, muitos serão declarados justos.
20 Obohjeéhtih, Adán jʉm láa dawá jópchi tʉ́ttimah, Jesucristo nin baácboó ã jʉ̃ʉ́wát pínah jã́tih, Dios ã wʉtatdih cã́acwãdih Moisés ãt naóh yapanap wʉt jĩ, yéejnit jʉmna, chah yap yohnit jwĩ jʉmatdih jwĩ jéihyat pínah niijná. Pánih yap yohnit yoobát jwĩ jʉmʉchah yʉhna, jwiítdih bʉ́dí oinit, jwĩ yap yohat chah Diosboó jwiítdih bʉ́dí ãt teo wáacap wʉt jĩ.
20 A lei foi concedida para que todos percebessem a gravidade do pecado. Mas, à medida que o pecado aumentou, a graça se tornou ainda maior.
21 Jwĩ yéej chãjat jíib, jwiít nihat wʉnnit pínah míicjeh jʉmna, Dios biícdih jwĩta jéih jʉmcan tagaá. Obohjeéhtih, Diosboó, jwiít cã́acwãdih bʉ́dí oinit, jwĩ Maáh Jesucristodih ãt wah deyanap wʉt jĩ, jwiítdih ã teo wáacat pínah niijná. Pánih teo wáacnit, “Nit tʉ́init caá”, jwiítdih Dios ã niíj enechah, caán biícdih páantjeh jwĩ tʉ́i jʉmbipna caá.
21 Portanto, assim como o pecado reinou sobre todos e os levou à morte, agora reina a graça, que nos declara justos diante de Deus e resulta na vida eterna por meio de Jesus Cristo, nosso Senhor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.