Mateus 27
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT
1 Tʉ́ttimah, baáb jéenechah, sacerdotewã ĩ maáta, jwiít judíowã jwĩ maáta biícdih míic wáacnit, Jesúsdih ĩ mawat tʉ́ʉtat pínahdih ĩt míic wéhenap wʉt jĩ.
1 De manhã cedo, os principais sacerdotes e líderes do povo se reuniram outra vez para planejar uma maneira de levar Jesus à morte.
2 Pánih míic wéhe péanit, Jesúsdih chéonit, Maáh Pilato pebhna ĩt wahap wʉt jĩ. Pilato Romano maáta ĩ maáh waadáni jʉmna, jwĩ́ih baácdih moondíh wʉtni ã jʉmʉp jĩ.
2 Então o amarraram, o levaram e o entregaram a Pilatos, o governador romano.
3 Judas, Jesúsdih eníhcannitdih dʉó wáinijiboó, caandíh ĩ mao yohat pínahdih jéihnit, bʉ́dí ãt jĩ́gahap wʉt jĩ. Pánih jĩ́gahnit, ĩ jíib wʉ̃hniji treinta jʉ́dʉnadih sacerdotewã ĩ maáta, jwĩ maátadihbʉt ãt jwʉ́ʉbaíhip wʉt yʉh jĩ.
3 Quando Judas, que o havia traído, viu que Jesus tinha sido condenado à morte, encheu-se de remorso e devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e líderes do povo,
4 Pánih jwʉ́ʉbaíhnit, nin pah queétdih ãt niijíp wʉt yʉh jĩ:
4 dizendo: “Pequei, pois traí um homem inocente”. “Que nos importa?”, retrucaram eles. “Isso é problema seu.”
5 Páant ĩ niijíchah joinít, Judasboó ĩ wʉ̃hni jʉ́dʉnadih Dioíh mʉʉ́boó ãt yoh waadá bojop wʉt jĩ. Pánih yoh waadá péanit, biáboó bejnit, ãt míic jõp wái wʉnʉp wʉt jĩ.
5 Então Judas jogou as moedas de prata no templo, saiu e se enforcou.
6 Páant ã yoh waadá bojniji jʉ́dʉnadih ʉbnit, nin pah sacerdotewã ĩ maáta ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
6 Os principais sacerdotes juntaram as moedas e disseram: “Não seria certo colocar este dinheiro no tesouro do templo, pois é dinheiro manchado de sangue”.
7 Páant niíj míic wéhe péa, bac bejnit, wáam dah chãjniíh bainí baácdih ĩt jíib chãjap wʉt jĩ, biámant moón caán tʉ́tchina jib jʉinít ĩ wʉnʉchah, ĩ yohat pínah niijná.
7 Então resolveram comprar o campo do oleiro e transformá-lo num cemitério para estrangeiros.
8 Páant ĩ chãjachah, caán baácdih “Meép jʉmni baác”, jwiít jwĩpĩ́ niijná caá.
8 Por isso, até hoje ele se chama Campo de Sangue.
9 Páant ã yapat pínahdih Dios naáwátdih naóh yapanit Jeremíaswã nin pah ĩt niíj daacáp tajĩ: “Judíowã ĩ maáta caandíh ĩ mawat pínah jíib treinta platajĩh ĩ chãjniji jʉ́dʉnajeh ã jʉmʉp jĩ.
9 Cumpriu-se, assim, a profecia de Jeremias que diz: “Tomaram as trinta peças de prata, preço pelo qual ele foi avaliado pelo povo de Israel,
10 Pánihna, caán jíibjĩh wáam dah chãjniíh baácdih Dios weemdíh ã wʉtat pah ĩt jíib chãjap tajĩ”, ĩt niíj daacáp tajĩ.
10 e compraram o campo do oleiro, conforme o Senhor ordenou”.
11 Páant ã chãjat pónih, sacerdotewã Jesúsdih ĩ ʉb jʉibínachah ennit, Maáh Pilato caandíh nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
11 Agora Jesus estava diante de Pilatos, o governador romano, que lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
12 Obohjeéhtih, sacerdotewã ĩ maáta, jwĩ maáta biícdih caandíh ĩ jwʉ́ʉb naóh yacachah joiná yʉhna, Jesús queétdih ãt jepahcap wʉt jĩ.
12 No entanto, quando os principais sacerdotes e os líderes do povo fizeram acusações contra ele, Jesus permaneceu calado.
13 Páant ã jepahcah enna, Pilatoboó Jesúsdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
13 Então Pilatos perguntou: “Você não ouve essas acusações que fazem contra você?”.
14 Páant ã niijíchah joiná yʉhna, dedé ĩ naóh yacatdih Jesús ãt jepahcap wʉt jĩ. Páant ã jepahcah ennit, Maáh Pilato bʉ́dí ãt joí wʉ́hi bejep wʉt jĩ.
14 Mas, para surpresa do governador, Jesus nada disse.
15 Pascua jʉmat pah Maáh Pilato biíc cã́ac nemat mʉʉ́boó jʉmni, cã́acwã ĩ bacaat tʉ́ʉtnidih ãpĩ́ bacanap wʉt jĩ.
15 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume do governador libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
16 Caán láa bʉ́dí yéej chãjni, chah wʉ̃t yáani, Barrabás wʉ̃t jʉmni, nemat mʉʉ́boó ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
16 Nesse ano, havia um prisioneiro, famoso por sua maldade, chamado Barrabás.
17 Pánihna, dawá cã́acwã ã pebhna ĩ jʉibínachah enna, Pilato queétdih nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
17 Quando a multidão se reuniu diante de Pilatos naquela manhã, ele perguntou: “Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?”.
18 Dawá cã́acwã Jesúsdih ĩ weñechah, sacerdotewã ĩ maátaboó caandíh tʉbit íijna, caandíh ĩt mawat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánihatdih jéihnit, Pilato cã́acwãdih páant ãt ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ.
18 Pois ele sabia muito bem que os líderes religiosos judeus tinham prendido Jesus por inveja.
19 Pilato peéh chãjat pínahdih naóhni chʉ́ʉdatdih ã chʉ́ʉdat pónih, ãjeéh bóli papélah nʉ́ojĩh caandíh nin pah mit niíj daác wahap wʉt yʉh jĩ: “Bʉʉ chei oo jʉ́mna, caandíh bʉ́dí ʉ́ʉm náah jʉmnidih wã oo jʉ́mʉp be. Caánboó yéej chãjcanni caá. Pánihna, ma mawat tʉ́ʉtca bojoó”, mit niijíp wʉt jĩ.
19 Nesse momento, enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, sua esposa lhe mandou o seguinte recado: “Deixe esse homem inocente em paz. Na noite passada, tive um sonho a respeito dele e fiquei muito perturbada”.
20 Cã́acwã Jesúsdih ĩ náahachah yʉhna, sacerdotewã ĩ maáta Barrabásdih bacaat tʉ́ʉtnit, Jesúsboodíh ã mao yohat tʉ́ʉtat pínah niijná, queétdih ĩt jac wʉtʉp wʉt jĩ.
20 Enquanto isso, os principais sacerdotes e os líderes do povo convenceram a multidão a pedir que Barrabás fosse solto e Jesus executado.
21 Tʉ́ttimah, cã́acwãdih Pilato nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
21 Então o governador perguntou outra vez: “Qual dos dois vocês querem que eu lhes solte?”. A multidão gritou em resposta: “Barrabás!”.
22 —¿Páant ñi niijíchah, Jesús Dios ã wahni Cristo ñi niijnídih ded pah tigaá wã chãjbi? ãt niijíp wʉt jĩ.
22 Pilatos perguntou: “E o que farei com Jesus, chamado Cristo?”. “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
23 —¿Dépanihna? ¿Dedé tibeé ã yéejatji? ãt niijíp wʉt jĩ.
23 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
24 Páant ĩ niíj ñaacáchah joinít, queétdih jéih yap yohcan, chah ĩ íijatdihbʉt enna, mah pamapdih ʉbnit, nihat ĩ enechah, ãt téih chocop wʉt jĩ. Pánih téih chocnajeh, queétdih nin pah Pilato ãt niijíp wʉt jĩ:
24 Pilatos viu que de nada adiantava insistir e que um tumulto se iniciava. Assim, mandou buscar uma bacia com água, lavou as mãos diante da multidão e disse: “Estou inocente do sangue deste homem. A responsabilidade é de vocês”.
25 —¡Caandíh mawat jíib jwiítdih, jwĩ jʉimenádihbʉt caán peéh chãjat ã jʉmʉ naáh! nihat cã́acwã ĩt niijíp wʉt jĩ.
25 Todo o povo gritou em resposta: “Que nós e nossos descendentes sejamos responsabilizados pela morte dele!”.
26 Páant ĩ niiját tʉ́ttimah, ĩ wʉtat pah Barrabásdih ãt bacaat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Jesúsboodíh ã́ih soldadowãdih ãt ʉb bejat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ, caandíh pʉ̃init, cruzboó péoh dodhnit, ĩ mao yohat pínah niijná.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Pánih ʉb bejnit, Pilatoíh mʉʉ́ diítna Jesúsdih ĩt ʉb waad béjep wʉt jĩ. Pánih ʉb waad béjnit, caanjĩ́h wapnit soldadowã Jesús pebh ĩt ñʉh pʉ́ʉda bojop wʉt jĩ.
27 Alguns dos soldados do governador levaram Jesus ao quartel e chamaram todo o regimento.
28 Pánih ñʉhna, Jesúíh yégueh jih bóo chóodih tóo dʉgnit, maáh ã dʉwát pah jígohni dʉʉni chóodih caandíh ĩt yacap wʉt jĩ.
28 Tiraram as roupas de Jesus e puseram nele um manto vermelho.
29 Maáh ã dʉwát jʉ́dʉ pah chãjnit, óot pihdih péeb wao péanit, Jesúíh wao dáhdih ĩt yacap wʉt jĩ. Maáh ã wẽpat pah ã jʉ́ʉtat pínah máa doóbhdih ã́ih jéihyepmant bóo téihyajĩh ĩt tewat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánih chãj péanit, maáhdih ĩpĩ́ chãjat pah ã pebh ĩt bódicha caj yoh ñajap wʉt jĩ. Pánih bódicha caj yoh ñajnit, nin pah caandíh ĩt niíj dehwep wʉt jĩ:
29 Teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça. Em sua mão direita, puseram um caniço, como se fosse um cetro. Ajoelhavam-se diante dele e zombavam: “Salve, rei dos judeus!”.
30 Páant niíj deoh, caandíh coí jã́hana, ã bíbohni máa doóbhdih jwʉ́ʉb ʉbnit, caán doóbhjĩh ã́ih wao dáhdih dawá láa ĩt pʉñʉp wʉt jĩ.
30 Cuspiam nele, tomavam-lhe o caniço da mão e com ele batiam em sua cabeça.
31 Pánih deoh naóh péa, ĩ yacniji yéguehdih tóo dʉgnit, ã́ih yéguehdihjeh ĩt jwʉ́ʉb yacap wʉt jĩ, páant mʉntih. Pánih yac péa, cruzboó péoh dodhnit, mao yohat tʉ́ʉt niijná, caandíh ĩt ʉb bac bejep wʉt jĩ.
31 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto e o vestiram novamente com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Ĩ mao yohat pínah jeéboó ʉb bejna, Simón, Cirene baácdih bóodih ĩt jwãááp wʉt jĩ. Pánih jwãáhnit, caandíh Jesúíh cruzdih ĩt bewat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
32 No caminho, encontraram um homem chamado Simão, de Cirene, e os soldados o obrigaram a carregar a cruz.
33 Pánih bejnit, Gólgota wʉ̃t jʉmʉpna ĩt jʉibínap wʉt jĩ. “Gólgota”, niijná, “Waó iidíp jeé”, niijná ĩt chãjap wʉt jĩ.
33 Então saíram para um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
34 Pánih caanná jʉibínit, bijnijĩh widnit, ĩ ʉb bejni jiwá iguíh macdih Jesúsdih ĩt tóihyop wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, bainí déeb joinítjeh, ãt babhcap wʉt jĩ.
34 Os soldados lhe deram para beber vinho misturado com fel, mas, quando Jesus o provou, recusou-se a beber.
35 Caandíh cruzboó ĩt péoh dodhdop wʉt jĩ. Pánih péoh dodh péanit, ã́ih yégueh chóojidih “¿Deíh tigaá ã jʉmbi?” míic niijnít, tíhwat jʉ́dʉnabitjĩh ĩt yoh tíhwip wʉt jĩ.
35 Depois de pregá-lo na cruz, os soldados tiraram sortes para dividir suas roupas.
36 Pánih chãj péanit, pã́i chʉ́ʉdnit, caandíh ĩt wapap wʉt jĩ, bita caandíh ĩ ʉb bejcat pínah niijná.
36 Então, sentaram-se em redor e montaram guarda.
37 “Jesús judíowã ĩ maáh caá”, bita ĩ niíj daácniji naadíh Jesús wao cháh cruzdih soldadowã ĩt nah péoh bʉ́ʉdhdʉp wʉt jĩ.
37 Acima de sua cabeça estava presa uma tabuleta com a acusação feita contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos judeus”.
38 Chénewã nʉʉmnítdihbʉt mao yohat tʉ́ʉt niijná, biíh cruznadih Jesús pebh ĩt péoh dodhdop wʉt jĩ. Biícdih ã jéihyepmant bóo bʉwámant, biíhdih ã wáyámant bóo bʉwámant péoh dodhnit, queét tac yoób Jesúsdih ĩt péoh dodhdop wʉt jĩ.
38 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 — ausente —
39 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça, em zombaria:
40 — ausente —
40 “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias. Pois bem, se é o Filho de Deus, salve a si mesmo e desça da cruz!”.
41 Sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, jwĩ maátabʉt biíc yoobó ĩt deoh naáwáp wʉt jĩ.
41 Os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo também zombavam de Jesus.
42 —Bitadih tʉ́i teo wáacni jʉmna yʉhna, caanjéh ã jéih míic teo wáaccan caá. ‘Judíowã ĩ maáh caá’, niijná, caán míicjeh ã dei jʉ̃ʉ́wʉ́chah enna, caandíh jwĩ jepahbipna caá.
42 “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam. “Quer dizer que ele é o rei de Israel? Que desça da cruz agora mesmo e creremos nele!
43 ‘Weém Dios wʉ̃ʉ́h caá. Caandíh wã tʉ́i jenah joiná caá’, ã niiját jíib, Dios caandíh oina, ã tʉ́i ʉbʉ naáh, ĩt niijíp wʉt jĩ.
43 Ele confiou em Deus, então que Deus o salve agora, se quiser. Pois ele disse: ‘Eu sou o Filho de Deus’.”
44 Ãjeéh ĩ péoh dodhnit nʉʉmnítbʉt biíc yoobó caandíh ĩt deoh naáwáp wʉt jĩ.
44 Até os criminosos que tinham sido crucificados com ele o insultavam da mesma forma.
45 Jesús cruzboó ĩ péoh dodhni ã ñʉhʉchah, yeó jáap tac yoób ã dʉpʉ́áh bejep jĩ. Nihat baác dʉpʉ́niji, biíc peihcanni horas tʉ́ttimah, ã jwʉ́ʉb baáb jwʉ́ʉb bejep jĩ, páant mʉntih.
45 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
46 Páant ã jwʉ́ʉb baabát pínah jã́tihbit, Jesús nin pah ãt wẽp niíj ñaacáp wʉt jĩ: “Elí, Elí, ¿lemá sabactani?” niijná, “¿Wĩ́ih Dios, wĩ́ih Dios, dépanih tigaá weemdíh ma éemp bej?” Jesús ãt niíj ñaacáp wʉt jĩ.
46 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eli, Eli, lamá sabactâni ?”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
47 Páant ã niijíchah joinít, biquína caanjĩ́h ñʉhnit nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
47 Alguns dos que estavam ali pensaram que ele chamava o profeta Elias.
48 Biíc ĩjeéh jʉmni ñáo ñah bejnit, páab chʉí déedih ʉbnit, bijni jiwá iguíh macdih báah, máa doóbh yapatdih chéo bʉ́ʉdh, jʉ́ʉt ñahanit, Jesúsdih ãt wái nomat tʉ́ʉtʉp wʉt yʉh jĩ.
48 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse.
49 Obohjeéhtih, wái nomat tʉ́ʉtnidih bita nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
49 Os outros, porém, disseram: “Esperem! Vamos ver se Elias vem salvá-lo”.
50 Páant ĩ niiját tʉ́ttimah, tʉbit ñaácnit, Jesús ãt wʉnah bejep wʉt jĩ.
50 Então Jesus clamou em alta voz novamente e entregou seu espírito.
51 Páant ã wʉnʉchahjeh, Dioíh mʉʉ́ diítboó ĩ jãh yaíhni bʉ́dí wʉ́ʉpni chóo yeo dei bejna, chéne chóo pah ãt chãwáp wʉt jĩ. Pánihat pónih, baác bʉ́dí méména, jee dáhna ãt pah bejep wʉt jĩ.
51 Naquele momento, a cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo. A terra estremeceu, rochas se partiram
52 Pánihichah, cã́acwãíh bácahjidih ĩ yohopji jeéboó ã bʉ́ʉh bejechah, Diosdih jepahnitji jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhnit, dawá ĩt bacap wʉt jĩ.
52 e sepulturas se abriram. Muitos do povo santo que haviam morrido ressuscitaram.
53 Pánihna, Jesús ã boo pʉd jʉ̃ʉ́wát tʉ́ttimah, Jerusalén tʉ́tchina ĩ jwʉ́ʉb waad béjechah, dawá queétdih ĩt enep wʉt jĩ.
53 Saíram do cemitério depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa de Jerusalém e apareceram a muita gente.
54 Páant baác méméatdih nihat biíh ã yapachah enna, Jesúsdih wapnit soldadowã ĩ maáh, ãjeéh jʉmnitbʉt bʉ́dí ʉ́ʉmnit, nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
54 O oficial romano e os outros soldados que vigiavam Jesus ficaram aterrorizados com o terremoto e com tudo que havia acontecido, e disseram: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
55 Chibít yʉʉ́pbit dawá yaádhbʉt ĩt en ñʉhʉp wʉt jĩ. Queét yaádh jwiít biícdih Galileamant jʉ̃óhnit, Jesúsdih teo wáacnitji ĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
55 Muitas mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus para servi-lo olhavam de longe.
56 Ĩjeéh jʉmnit, Mágdala tʉ́tchidih bóli María, biíh wili Maríabʉt mit jʉmʉp wʉt jĩ. Caánt José, ã ʉ́ʉd Santiago ĩ íin mit jʉmʉp wʉt jĩ. Biíh wili Zebedeo ã weh íin mit jʉmʉp wʉt jĩ. Queét biíc peihcannit yaádh ĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 Jesús ã wʉnat tʉ́ttimah, caan chéyeh tõo ñáh jʉ̃ʉ́wát pínah jã́tih, José, Arimatea tʉ́tchidih bóo, Jesúsdih jepahni, ã́ih bácahjidih ʉb deyanit, yohat tʉ́ʉt niijná, cruzboó ãt jʉibínap wʉt jĩ.
57 Ao entardecer, José, um homem rico de Arimateia que tinha se tornado seguidor de Jesus,
58 Caanjĩ́h jʉmniji Pilatodih ʉʉ́bʉ́dih ãt bejep wʉt jĩ. Páant ã ʉʉ́bʉ́chah joinít, Jesúíh bácahjidih Pilato ã́ih soldadowãdih caandíh ãt wʉ̃hat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
58 foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. Pilatos ordenou que lhe entregassem o corpo.
59 Páant ã jepahachah joinít, José cruz jʉmʉpna jwʉ́ʉb jʉibínit, Jesúíh bácahjidih ʉb deya, lino wʉ̃t jʉmni quei wíhcanni yégueh chóojĩh ãt pinip wʉt jĩ.
59 José tomou o corpo e o envolveu num lençol limpo, feito de linho,
60 José ã wʉnʉchah, caandíh ĩ yohat pínah jeé íitdih ãtát baadát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Caán íitdihjeh Jesúíh bácahjidih ãt yohop wʉt jĩ. Páant ã yohat tʉ́ttimah, caandíh nemat tʉ́ʉt niijná, caán íitdih waadápboó bʉ́dí jeé jʉ́dʉdih tóo pʉ̃tʉ́ bejnit, caán íitdih ãt nemep wʉt jĩ. Pánih nem péanit, ã́ih mʉʉná ãt jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ.
60 e o colocou num túmulo novo, de sua propriedade, escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo e foi embora.
61 Páant ã chãjachah, Mágdala tʉ́tchidih bóli María, biíh Maríabʉt caandíh ã yohatji jeé íit pebh ĩt en chʉ́ʉdʉp wʉt jĩ.
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente ao túmulo.
62 Ã wʉnniji yeó jáap, chooát yeó jáap pínah jwĩpĩ́ ámohni yeó jáap ã jʉmʉp jĩ. Tʉ́ttimah bóo yeó jáapdih sacerdotewã ĩ maáta, fariseowãbʉt Maáh Pilato pebhna bejnit, nin pah ĩt niíj ʉʉ́bʉ́p wʉt jĩ:
62 No dia seguinte, no sábado, os principais sacerdotes e os fariseus foram a Pilatos
63 —Maá, caán yeeniboó jwĩjeéh jʉm jwʉhna, ‘Wʉnna, biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah wã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhbipna caá’, ã niijátjidih jwĩ náhnina caá.
63 e disseram: “Senhor, lembramos que, quando ainda vivia, aquele mentiroso disse: ‘Depois de três dias ressuscitarei’.
64 Pánihna, caandíh ĩ yohopji jeé íitdih biíc peihcanni yeó jáapna ã nematdih míih soldadowãdih ma tʉ́i wapat tʉ́ʉtʉ́, ã bohénit ã́ih bácahjidih ĩ nʉʉmcát pínah niijná. Pánih nʉʉmnít, cã́acwãdih ã boo pʉd jʉ̃ʉ́wátdih ĩta naóh tagaá. Pánih naóhna, Jesús ã jwíih yeeatji chah ĩ pée yee naáwát ãta jʉm tagaá, Pilatodih ĩt niijíp wʉt jĩ.
64 Por isso, pedimos que lacre o túmulo até o terceiro dia. Isso impedirá que seus discípulos roubem o corpo e depois digam a todos que ele ressuscitou. Se isso acontecer, estaremos em pior situação que antes”.
65 Páant ĩ niijíchah joinít, Pilato nin pah ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
65 Pilatos respondeu: “Levem soldados e guardem o túmulo como acharem melhor”.
66 Páant ã niijíchah joinít, soldadowãdih nʉmah bej, caán íitdih José ã nemniji jeé jʉ́dʉdih bʉʉjcán nah chéonit, soldadowãdih ĩt wapat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánih chãj péanit, queét maáta ĩt jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ.
66 Então eles lacraram o túmulo e puseram guardas para protegê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.