Mateus 22

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Páant ã niiját tʉ́ttimah, Jesús nin ã jenah joiní naáwátjĩh queétdih ã jwʉ́ʉb niíj naóh bohénap jĩ:
1 De novo Jesus usou parábolas para falar ao povo. Ele disse:
2 “Dios ã maáh jʉmat nin pah caá ã jʉmʉp: Maáh wʉ̃ʉ́h ã téihya chéwat tʉ́ʉt chãjachah, ã íip ã nʉmah jeémát pínahdih ã chãjap be.
2 — O
3 Pánih ámoh péanit, ã nʉmah jeémpnit pínahdih jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtna, caandíh teo wʉ̃hnidih ã wahap yʉh be. Obohjeéhtih, caandíh ĩ jepahcap be.
3 Depois mandou os empregados chamarem os convidados, mas eles não quiseram vir.
4 Tʉ́ttimah, bita caandíh teo wʉ̃hnitdihbʉt wahnit, ‘Ã nʉmah jeémát pínah momo jiwiwã, ã in débehanitdih mao pʉʉbnít, nihatdih ámoh péa, yeebdíh ã jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp be’, wã bidnitdih ñi niíj naáwá.
4 Então mandou outros empregados com o seguinte recado: “Digam aos convidados que tudo está preparado para a festa. Já matei os bezerros e os bois gordos, e tudo está pronto. Que venham à festa!”
5 Páant ã wʉtʉchah joinít, ĩ bejep yʉh be, páant mʉntih. Obohjeéhtih, páant ĩ niijíchah yʉhna, queétbʉt ĩ joyáh bojop be. Joyáh bojnit, biíc ã́ih wápchiboó bej, biíh ã tewat mʉʉ́boó ã bejep be.
5 — Mas os convidados não se importaram com o convite e foram tratar dos seus negócios: um foi para a sua fazenda, e outro, para o seu armazém.
6 Bitaboó queét ĩ naáwáchah joííhcan, yeejép pʉ̃init, queétdih ĩ mao yohop be.
6 Outros agarraram os empregados, bateram neles e os mataram.
7 Páant ĩ chãjat doonádih joinít, bʉ́dí íijnit, maáhboó ã́ih soldadowãdih ã wahap be, queétdih mao yoh beedánit, ĩ́ih tʉ́tchidihbʉt ĩ cáwat pínah niijná.
7 O rei ficou com tanta raiva, que mandou matar aqueles assassinos e queimar a cidade deles.
8 Pánihat tʉ́ttimah, bita caandíh teo wʉ̃hnitdih nin pah ã niijíp be: ‘Wã wʉ̃ʉ́h ã téihya chéona nʉmah jeémát pínahdih ámoh péanit, cã́acwãdih wã bidichah yʉhna, queét yeejépwã ĩt jepahcap taga.
8 Depois chamou os seus empregados e disse: “A minha festa de casamento está pronta, mas os convidados não a mereciam.
9 Pánihna, tʉ́tchi tac yoób jʉmni jʉʉ́hna bejnit, det ñi jwãáhnitdih ñi nʉmah jʉ̃ʉ́wʉ́’, queétdih ã niijíp be.
9 Agora vão pelas ruas e convidem todas as pessoas que vocês encontrarem.”
10 Páant ã niijíchah joinít, bejna, biquína tʉ́i chãjnitdih jwãáh, bita tʉ́i chãjcannitdihbʉt jwãáhnit, nihatdih ĩ nʉmah jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́p be. Pánihna, ĩ maáíh mʉʉná jwʉ́ʉb jʉibínit, ã nʉmah jeémát tólihdih ĩ yáwap yʉh be.
10 — Então os empregados saíram pelas ruas e reuniram todos os que puderam encontrar, tanto bons como maus. E o salão de festas ficou cheio de gente.
11 “Obohjeéhtih, maáhboó queét jʉinítdih enedih jʉiná, téihya chéwechah enna ĩ dʉwát chóodih biíc newé ã dʉocáh, ã enep be.
11 Quando o rei entrou para ver os convidados, notou um homem que não estava usando roupas de festa
12 Pánih ennit, ‘¿Íin wʉ̃ʉ́á, dépanih tibeé wã dʉwát tʉ́ʉtni yégueh dʉocán yʉhna, ma waád jʉ̃óh?’ caandíh ã niijíp be. Páant ã niijíchah joinít, caánboó ã jéih jepahcap be.
12 e perguntou: “Amigo, como é que você entrou aqui sem roupas de festa?”
13 Páant ã jepahcah enna, maáh caandíh teo wʉ̃hnitdih nin pah ã niijíp be: ‘Chéonit, caandíh ñi ʉb bac bejeé. Pánih ʉb bac bejnit, weemdíh ã jepahcat jíib, dʉpʉ́napboó ñi yohoó, wã pebh ã jʉmcat pínah niijná. Caánboó jʉmnit, tʉbit jĩ́gahna, ĩ́ih maonádih néeh chãác jʉ̃inít ĩ jʉmbipna caá’, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã niijíp be.
13 Então o rei disse aos empregados: “Amarrem os pés e as mãos deste homem e o joguem fora, na escuridão. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
14 “Bʉʉ wã naáwát pah, dawá cã́acwã wĩ́ih tʉ́ini doonádih joiná yʉhna, daocánnitjeh ĩ jepahna caá”, Jesús ã niijíp jĩ.
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Páant ã niijíchah joinít, íijna, Dioíh mʉʉmánt bac bejnit, fariseowã nin pah ĩt míic niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ: “¿Ded pah tigaá caandíh jwĩ niíj ʉʉ́bh joibí, mácah ã jepahachah, caandíh naóh yacat tʉ́ʉt niijná?” ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
15 Os fariseus saíram e fizeram um plano para conseguir alguma prova contra Jesus.
16 Páant niijnít, biquína ĩjeéh jʉmnit, Herodes ã jʉimenádih maáh waadáíhnitdihbʉt Jesús pebhna ĩt wahap tajĩ, Jesúsdih ĩ ʉʉ́bh joyát pínah niijná. Páant ĩ wahnitboó waád jʉinít, nin pah Jesúsdih ĩ niijíp jĩ:
16 Então mandaram que alguns dos seus seguidores e alguns membros do partido de Herodes fossem dizer a Jesus: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto, ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige e não se importa com a opinião dos outros, nem julga pela aparência.
17 Páant yoobópdih naóhni jʉmna, ded pah ma jenah joyátdih jwiítdih ma naáwá. ¿Roma baácdih moón ĩ maáh César ã ʉʉ́bát tʉ́ʉtni nʉ́odih caandíh jwĩ wʉ̃hʉchah, ã tʉ́i niít? ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp yʉh jĩ.
17 Então o que o senhor acha: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
18 Páant ĩ niíj ʉʉ́bh joyóchah, ĩ yeeatdih jéihnit, nin pah queétdih ã niíj ʉʉ́bh joí jwʉ́ʉbanap jĩ:
18 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
19 Césardih ñi wʉ̃hat pínah jʉ́dʉdih weemdíh ñi jʉ́ʉtʉ́, ã niijíp jĩ.
19 Tragam a moeda com que se paga o imposto! Trouxeram a moeda,
20 —¿Caán jʉ́dʉdih deíh móot, deíh wʉ̃t tigaá ã jʉm? queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
20 e ele perguntou:
21 —Césaríh móot, ã́ih wʉ̃tbʉt ã jʉmna caá, ĩ niíj jepahap jĩ.
21 Eles responderam: — São do Imperador. Então Jesus disse:
22 Páant ã niíj jepahachah, ĩ joí wʉ́hi bejep jĩ. Pánih joí wʉ́hi bejnit, ĩ bac bejep jĩ.
22 Eles ficaram admirados quando ouviram isso. Então deixaram Jesus e foram embora.
23 Páant queét ĩ bac bejat tʉ́ttimah, biquína saduceowã jwʉh, Jesúsdih ʉʉ́bh joyát tʉ́ʉt niijná, caán mʉʉná mʉntih ĩ waád jʉyʉ́p jĩ. Queét saduceowã “Cã́acwã wʉnna, ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít”, niijnít ĩ jʉmʉp jĩ.
23 Naquele mesmo dia chegaram perto de Jesus alguns saduceus , afirmando que ninguém ressuscita.
24 Pánih jenah joinít, nin pah Jesúsdih ĩ niijíp jĩ:
24 Eles disseram a Jesus: — Mestre, Moisés ensinou assim: “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
25 Biíc weh sietewã ĩ jʉmʉp be. Weép jeñéboó áa jʉm, weh wihcanjeh ã wʉnʉp be. Pánihna, ã ʉ́ʉdboó weép jeñé áajidih ã jwʉ́ʉb áa jʉmʉp yʉh be. Páant áa jʉmat tʉ́ttimah, weép jeñé pahjeh mʉntih, weh wihcanjeh caanbʉ́t ã wʉnʉp be.
25 Acontece que havia entre nós sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos. Assim, ele deixou a viúva para o segundo irmão.
26 Páant míicjeh queét nihat ĩ bʉʉ́d beedép be.
26 A mesma coisa aconteceu com este, e também com o terceiro, e, finalmente, com todos os sete.
27 Páant mi weha mána ĩ wʉn beedát tʉ́ttimah, ĩ áajibʉt mi wʉnʉp be.
27 Depois de todos eles, a mulher também morreu.
28 Pánihna, queét nihat ĩ áa jʉmnihji, nihat cã́acwã ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wʉ́chah, ¿ded áa tigaá mi yoób jʉmbi? Jesúsdih ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
28 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
29 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús queétdih nin pah ã niíj jepahap jĩ:
29 Jesus respondeu:
30 Wʉnnitji ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wát tʉ́ttimah, jeáboó jʉmna, ángelwã pah áa wihcannit ĩ jʉmbipna caá.
30 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
31 Obohjeéhtih, wʉnnitji ĩ boo pʉd jʉ̃ʉ́wát pínahdih yeéb ñi jéihyatdih náah yacna, nin pah wã naóhna caá. ¿Moisésdih Dios nin pah ã niijátjidih ñi encannit jĩí?
31 E, quanto à ressurreição dos mortos, será que vocês nunca leram o que Deus disse? Ele afirmou:
32 ‘Weém Abraham, Isaac, Jacob ĩ Maáh caá’, ãt niíj naáwáp wʉt jĩ. Queét ĩ wʉnat tʉ́ttimah yʉhna, ‘Ĩ Maáh caá’, Dios ãt niijíp wʉt jĩ. ‘Ĩ Maáh caá’, ã niijátjidih joinít, báadhnit ĩ jʉmatdih jwĩ jéihna caá. Dios báadhnitdihjeh maáh ã jʉmna caá. Pánihna, ‘Wʉnnitji ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít’, niíj jenah joiná, yoobópdih ñi jenah joicán caá, Jesús ã niijíp jĩ.
32 “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.” E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos.
33 Páant ã niijíchah joinít, nihat cã́acwã ã bohéátdih ĩ joí wʉ́hi bejep jĩ.
33 Quando a multidão ouviu isso, ficou admirada com o ensinamento dele.
34 Páant Jesús saduceowãdih ã tʉ́i jepahachah joinít, fariseowãboó ĩ míic wéhenap jĩ.
34 Os fariseus se reuniram quando souberam que Jesus tinha feito os saduceus calarem a boca.
35 Pánih míic wéhe péanit, biíc ĩjeéh jʉmni, Moisés ã wʉtatjidih tʉ́i jéihniboó caandíh nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp yʉh jĩ:
35 E um deles, que era mestre da Lei , querendo conseguir alguma prova contra Jesus, perguntou:
36 —¿Bohéní, Dios jwiítdih ã wʉtat deddih tigaá chah jenah joyát náah? ã niijíp jĩ.
36 — Mestre, qual é o mais importante de todos os mandamentos da Lei ?
37 —Nin wʉtat caá chah ã jʉmʉp. ‘Diosdih chah jenah joí, tʉ́i jepahnit, wẽinit, caandíh bʉ́dí ñi oyoó’, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
37 Jesus respondeu:
38 Caán wʉtatji caá jwíih jʉmni.
38 Este é o maior mandamento e o mais importante.
39 Caán wʉtat pahjeh mʉntih, nin biíh wʉtatbʉt biíc yoobó ã jʉmna caá: ‘Meemjéh ma míic oyat pah mʉntih, bitadihbʉt bʉ́dí ma oyoó’, ãt niíj daacáp tajĩ.
39 E o segundo mais importante é parecido com o primeiro: “Ame os outros como você ama a você mesmo.”
40 Pánihna, Diosdih oinit, bitadihbʉt oinit, Dios ã náahat pah ñi chãjbipna caá. Pánih chãjnit, nihat Moisés ã wʉtatjidih, Dios naáwátdih naóh yapanit ĩ niijátjidihbʉt ñi tʉ́i jepahbipna caá, Jesús queétdih ã niijíp jĩ.
40 Toda a Lei de Moisés e os ensinamentos dos
41 Páant niíj péanit, Jesús jwʉh caanjĩ́h jʉmnit fariseowãdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
41 Quando os fariseus estavam reunidos, Jesus perguntou a eles:
42 —¿Dios ã wahni Cristodih ded pah tigaá ñi jenah joí? ¿Ded jʉima tigaá? queétdih ã niijíp jĩ.
42 — O que vocês pensam sobre o — De Davi! — responderam eles.
43 —Páant ã jʉmʉchah yʉhna, ¿Dépanih tigaá Tʉ́ini Espíritu nin pah caandíh ã naáwát tʉ́ʉtʉchah, Davidjiboó caandíh ‘Maá’, ãt niijí?
43 Jesus tornou a perguntar:
44 ‘Wã Maáhdih Dios nin pah ã niijíp be: “Wã jéihyepmant bóo bʉwámant ma chʉ́ʉdʉ́. Pánih chʉ́ʉdnit, nihatdih ma wʉtʉchah, meemdíh en jʉ̃ihnitdih wã yap yohat tʉ́ʉtbipna caá”, ã niijíp be’, Davidji ãt niíj daacáp tajĩ.(Sal 110.1)
44 “O Senhor Deus disse ao meu Senhor:
45 Páant niíj daácnit, Davidji Cristodih ‘Maá’, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niijíchah yʉhna, ¿dépanih tigaá Cristo David jʉima ãt jʉmji? Jesús queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
45 Portanto, se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
46 Páant ã niíj naáwáchah joinít, nihat ĩ jwʉ́ʉb ʉʉ́bh joííhna yʉhna, ĩ ʉʉ́bh joí cádahap jĩ.
46 Ninguém podia responder mais nada, e daquele dia em diante não tiveram coragem de lhe fazer mais perguntas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.