Mateus 22

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Páant ã niiját tʉ́ttimah, Jesús nin ã jenah joiní naáwátjĩh queétdih ã jwʉ́ʉb niíj naóh bohénap jĩ:
1 Então Jesus, tomando a palavra, tornou a falar-lhes em parábolas, dizendo:
2 “Dios ã maáh jʉmat nin pah caá ã jʉmʉp: Maáh wʉ̃ʉ́h ã téihya chéwat tʉ́ʉt chãjachah, ã íip ã nʉmah jeémát pínahdih ã chãjap be.
2 O reino dos céus é semelhante a um certo rei que celebrou as bodas de seu filho;
3 Pánih ámoh péanit, ã nʉmah jeémpnit pínahdih jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtna, caandíh teo wʉ̃hnidih ã wahap yʉh be. Obohjeéhtih, caandíh ĩ jepahcap be.
3 E enviou os seus servos a chamar os convidados para as bodas, e estes não quiseram vir.
4 Tʉ́ttimah, bita caandíh teo wʉ̃hnitdihbʉt wahnit, ‘Ã nʉmah jeémát pínah momo jiwiwã, ã in débehanitdih mao pʉʉbnít, nihatdih ámoh péa, yeebdíh ã jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp be’, wã bidnitdih ñi niíj naáwá.
4 Depois, enviou outros servos, dizendo: Dizei aos convidados: Eis que tenho o meu jantar preparado, os meus bois e cevados já mortos, e tudo já pronto; vinde às bodas.
5 Páant ã wʉtʉchah joinít, ĩ bejep yʉh be, páant mʉntih. Obohjeéhtih, páant ĩ niijíchah yʉhna, queétbʉt ĩ joyáh bojop be. Joyáh bojnit, biíc ã́ih wápchiboó bej, biíh ã tewat mʉʉ́boó ã bejep be.
5 Eles, porém, não fazendo caso, foram, um para o seu campo, outro para o seu negócio;
6 Bitaboó queét ĩ naáwáchah joííhcan, yeejép pʉ̃init, queétdih ĩ mao yohop be.
6 E os outros, apoderando-se dos servos, os ultrajaram e mataram.
7 Páant ĩ chãjat doonádih joinít, bʉ́dí íijnit, maáhboó ã́ih soldadowãdih ã wahap be, queétdih mao yoh beedánit, ĩ́ih tʉ́tchidihbʉt ĩ cáwat pínah niijná.
7 E o rei, tendo notícia disto, encolerizou-se e, enviando os seus exércitos, destruiu aqueles homicidas, e incendiou a sua cidade.
8 Pánihat tʉ́ttimah, bita caandíh teo wʉ̃hnitdih nin pah ã niijíp be: ‘Wã wʉ̃ʉ́h ã téihya chéona nʉmah jeémát pínahdih ámoh péanit, cã́acwãdih wã bidichah yʉhna, queét yeejépwã ĩt jepahcap taga.
8 Então diz aos servos: As bodas, na verdade, estão preparadas, mas os convidados não eram dignos.
9 Pánihna, tʉ́tchi tac yoób jʉmni jʉʉ́hna bejnit, det ñi jwãáhnitdih ñi nʉmah jʉ̃ʉ́wʉ́’, queétdih ã niijíp be.
9 Ide, pois, às saídas dos caminhos, e convidai para as bodas a todos os que encontrardes.
10 Páant ã niijíchah joinít, bejna, biquína tʉ́i chãjnitdih jwãáh, bita tʉ́i chãjcannitdihbʉt jwãáhnit, nihatdih ĩ nʉmah jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́p be. Pánihna, ĩ maáíh mʉʉná jwʉ́ʉb jʉibínit, ã nʉmah jeémát tólihdih ĩ yáwap yʉh be.
10 E os servos, saindo pelos caminhos, ajuntaram todos quantos encontraram, tanto maus como bons; e a festa nupcial foi cheia de convidados.
11 “Obohjeéhtih, maáhboó queét jʉinítdih enedih jʉiná, téihya chéwechah enna ĩ dʉwát chóodih biíc newé ã dʉocáh, ã enep be.
11 E o rei, entrando para ver os convidados, viu ali um homem que não estava trajado com veste de núpcias.
12 Pánih ennit, ‘¿Íin wʉ̃ʉ́á, dépanih tibeé wã dʉwát tʉ́ʉtni yégueh dʉocán yʉhna, ma waád jʉ̃óh?’ caandíh ã niijíp be. Páant ã niijíchah joinít, caánboó ã jéih jepahcap be.
12 E disse-lhe: Amigo, como entraste aqui, não tendo veste nupcial? E ele emudeceu.
13 Páant ã jepahcah enna, maáh caandíh teo wʉ̃hnitdih nin pah ã niijíp be: ‘Chéonit, caandíh ñi ʉb bac bejeé. Pánih ʉb bac bejnit, weemdíh ã jepahcat jíib, dʉpʉ́napboó ñi yohoó, wã pebh ã jʉmcat pínah niijná. Caánboó jʉmnit, tʉbit jĩ́gahna, ĩ́ih maonádih néeh chãác jʉ̃inít ĩ jʉmbipna caá’, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã niijíp be.
13 Disse, então, o rei aos servos: Amarrai-o de pés e mãos, levai-o, e lançai-o nas trevas exteriores; ali haverá pranto e ranger de dentes.
14 “Bʉʉ wã naáwát pah, dawá cã́acwã wĩ́ih tʉ́ini doonádih joiná yʉhna, daocánnitjeh ĩ jepahna caá”, Jesús ã niijíp jĩ.
14 Porque muitos são chamados, mas poucos escolhidos.
15 Páant ã niijíchah joinít, íijna, Dioíh mʉʉmánt bac bejnit, fariseowã nin pah ĩt míic niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ: “¿Ded pah tigaá caandíh jwĩ niíj ʉʉ́bh joibí, mácah ã jepahachah, caandíh naóh yacat tʉ́ʉt niijná?” ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
15 Então, retirando-se os fariseus, consultaram entre si como o surpreenderiam nalguma palavra;
16 Páant niijnít, biquína ĩjeéh jʉmnit, Herodes ã jʉimenádih maáh waadáíhnitdihbʉt Jesús pebhna ĩt wahap tajĩ, Jesúsdih ĩ ʉʉ́bh joyát pínah niijná. Páant ĩ wahnitboó waád jʉinít, nin pah Jesúsdih ĩ niijíp jĩ:
16 E enviaram-lhe os seus discípulos, com os herodianos, dizendo: Mestre, bem sabemos que és verdadeiro, e ensinas o caminho de Deus segundo a verdade, e de ninguém se te dá, porque não olhas a aparência dos homens.
17 Páant yoobópdih naóhni jʉmna, ded pah ma jenah joyátdih jwiítdih ma naáwá. ¿Roma baácdih moón ĩ maáh César ã ʉʉ́bát tʉ́ʉtni nʉ́odih caandíh jwĩ wʉ̃hʉchah, ã tʉ́i niít? ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp yʉh jĩ.
17 Dize-nos, pois, que te parece? É lícito pagar o tributo a César, ou não?
18 Páant ĩ niíj ʉʉ́bh joyóchah, ĩ yeeatdih jéihnit, nin pah queétdih ã niíj ʉʉ́bh joí jwʉ́ʉbanap jĩ:
18 Jesus, porém, conhecendo a sua malícia, disse: Por que me experimentais, hipócritas?
19 Césardih ñi wʉ̃hat pínah jʉ́dʉdih weemdíh ñi jʉ́ʉtʉ́, ã niijíp jĩ.
19 Mostrai-me a moeda do tributo. E eles lhe apresentaram um dinheiro.
20 —¿Caán jʉ́dʉdih deíh móot, deíh wʉ̃t tigaá ã jʉm? queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
20 E ele diz-lhes: De quem é esta efígie e esta inscrição?
21 —Césaríh móot, ã́ih wʉ̃tbʉt ã jʉmna caá, ĩ niíj jepahap jĩ.
21 Dizem-lhe eles: De César. Então ele lhes disse: Dai pois a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.
22 Páant ã niíj jepahachah, ĩ joí wʉ́hi bejep jĩ. Pánih joí wʉ́hi bejnit, ĩ bac bejep jĩ.
22 E eles, ouvindo isto, maravilharam-se, e, deixando-o, se retiraram.
23 Páant queét ĩ bac bejat tʉ́ttimah, biquína saduceowã jwʉh, Jesúsdih ʉʉ́bh joyát tʉ́ʉt niijná, caán mʉʉná mʉntih ĩ waád jʉyʉ́p jĩ. Queét saduceowã “Cã́acwã wʉnna, ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít”, niijnít ĩ jʉmʉp jĩ.
23 No mesmo dia chegaram junto dele os saduceus, que dizem não haver ressurreição, e o interrogaram,
24 Pánih jenah joinít, nin pah Jesúsdih ĩ niijíp jĩ:
24 Dizendo: Mestre, Moisés disse: Se morrer alguém, não tendo filhos, casará o seu irmão com a mulher dele, e suscitará descendência a seu irmão.
25 Biíc weh sietewã ĩ jʉmʉp be. Weép jeñéboó áa jʉm, weh wihcanjeh ã wʉnʉp be. Pánihna, ã ʉ́ʉdboó weép jeñé áajidih ã jwʉ́ʉb áa jʉmʉp yʉh be. Páant áa jʉmat tʉ́ttimah, weép jeñé pahjeh mʉntih, weh wihcanjeh caanbʉ́t ã wʉnʉp be.
25 Ora, houve entre nós sete irmãos; e o primeiro, tendo casado, morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher a seu irmão.
26 Páant míicjeh queét nihat ĩ bʉʉ́d beedép be.
26 Da mesma sorte o segundo, e o terceiro, até ao sétimo;
27 Páant mi weha mána ĩ wʉn beedát tʉ́ttimah, ĩ áajibʉt mi wʉnʉp be.
27 Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
28 Pánihna, queét nihat ĩ áa jʉmnihji, nihat cã́acwã ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wʉ́chah, ¿ded áa tigaá mi yoób jʉmbi? Jesúsdih ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
28 Portanto, na ressurreição, de qual dos sete será a mulher, visto que todos a possuíram?
29 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús queétdih nin pah ã niíj jepahap jĩ:
29 Jesus, porém, respondendo, disse-lhes: Errais, não conhecendo as Escrituras, nem o poder de Deus.
30 Wʉnnitji ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wát tʉ́ttimah, jeáboó jʉmna, ángelwã pah áa wihcannit ĩ jʉmbipna caá.
30 Porque na ressurreição nem casam nem são dados em casamento; mas serão como os anjos de Deus no céu.
31 Obohjeéhtih, wʉnnitji ĩ boo pʉd jʉ̃ʉ́wát pínahdih yeéb ñi jéihyatdih náah yacna, nin pah wã naóhna caá. ¿Moisésdih Dios nin pah ã niijátjidih ñi encannit jĩí?
31 E, acerca da ressurreição dos mortos, não tendes lido o que Deus vos declarou, dizendo:
32 ‘Weém Abraham, Isaac, Jacob ĩ Maáh caá’, ãt niíj naáwáp wʉt jĩ. Queét ĩ wʉnat tʉ́ttimah yʉhna, ‘Ĩ Maáh caá’, Dios ãt niijíp wʉt jĩ. ‘Ĩ Maáh caá’, ã niijátjidih joinít, báadhnit ĩ jʉmatdih jwĩ jéihna caá. Dios báadhnitdihjeh maáh ã jʉmna caá. Pánihna, ‘Wʉnnitji ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít’, niíj jenah joiná, yoobópdih ñi jenah joicán caá, Jesús ã niijíp jĩ.
32 Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque, e o Deus de Jacó? Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos.
33 Páant ã niijíchah joinít, nihat cã́acwã ã bohéátdih ĩ joí wʉ́hi bejep jĩ.
33 E, as turbas, ouvindo isto, ficaram maravilhadas da sua doutrina.
34 Páant Jesús saduceowãdih ã tʉ́i jepahachah joinít, fariseowãboó ĩ míic wéhenap jĩ.
34 E os fariseus, ouvindo que ele fizera emudecer os saduceus, reuniram-se no mesmo lugar.
35 Pánih míic wéhe péanit, biíc ĩjeéh jʉmni, Moisés ã wʉtatjidih tʉ́i jéihniboó caandíh nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp yʉh jĩ:
35 E um deles, doutor da lei, interrogou-o para o experimentar, dizendo:
36 —¿Bohéní, Dios jwiítdih ã wʉtat deddih tigaá chah jenah joyát náah? ã niijíp jĩ.
36 Mestre, qual é o grande mandamento na lei?
37 —Nin wʉtat caá chah ã jʉmʉp. ‘Diosdih chah jenah joí, tʉ́i jepahnit, wẽinit, caandíh bʉ́dí ñi oyoó’, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
37 E Jesus disse-lhe: Amarás o Senhor teu Deus de todo o teu coração, e de toda a tua alma, e de todo o teu pensamento.
38 Caán wʉtatji caá jwíih jʉmni.
38 Este é o primeiro e grande mandamento.
39 Caán wʉtat pahjeh mʉntih, nin biíh wʉtatbʉt biíc yoobó ã jʉmna caá: ‘Meemjéh ma míic oyat pah mʉntih, bitadihbʉt bʉ́dí ma oyoó’, ãt niíj daacáp tajĩ.
39 E o segundo, semelhante a este, é: Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
40 Pánihna, Diosdih oinit, bitadihbʉt oinit, Dios ã náahat pah ñi chãjbipna caá. Pánih chãjnit, nihat Moisés ã wʉtatjidih, Dios naáwátdih naóh yapanit ĩ niijátjidihbʉt ñi tʉ́i jepahbipna caá, Jesús queétdih ã niijíp jĩ.
40 Destes dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.
41 Páant niíj péanit, Jesús jwʉh caanjĩ́h jʉmnit fariseowãdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
41 E, estando reunidos os fariseus, interrogou-os Jesus,
42 —¿Dios ã wahni Cristodih ded pah tigaá ñi jenah joí? ¿Ded jʉima tigaá? queétdih ã niijíp jĩ.
42 Dizendo: Que pensais vós do Cristo? De quem é filho? Eles disseram-lhe: De Davi.
43 —Páant ã jʉmʉchah yʉhna, ¿Dépanih tigaá Tʉ́ini Espíritu nin pah caandíh ã naáwát tʉ́ʉtʉchah, Davidjiboó caandíh ‘Maá’, ãt niijí?
43 Disse-lhes ele: Como é então que Davi, em espírito, lhe chama Senhor, dizendo:
44 ‘Wã Maáhdih Dios nin pah ã niijíp be: “Wã jéihyepmant bóo bʉwámant ma chʉ́ʉdʉ́. Pánih chʉ́ʉdnit, nihatdih ma wʉtʉchah, meemdíh en jʉ̃ihnitdih wã yap yohat tʉ́ʉtbipna caá”, ã niijíp be’, Davidji ãt niíj daacáp tajĩ.(Sal 110.1)
44 Disse o Senhor ao meu Senhor:Assenta-te à minha direita,Até que eu ponha os teus inimigos por escabelo de teus pés?
45 Páant niíj daácnit, Davidji Cristodih ‘Maá’, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niijíchah yʉhna, ¿dépanih tigaá Cristo David jʉima ãt jʉmji? Jesús queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
45 Se Davi, pois, lhe chama Senhor, como é seu filho?
46 Páant ã niíj naáwáchah joinít, nihat ĩ jwʉ́ʉb ʉʉ́bh joííhna yʉhna, ĩ ʉʉ́bh joí cádahap jĩ.
46 E ninguém podia responder-lhe uma palavra; nem desde aquele dia ousou mais alguém interrogá-lo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.