Marcos 14

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Oveja wʉ̃ʉ́hdih jwĩ jeémát yeó jáap, Pascua ĩ niijní, chéne yeó jáap jã́tih paacánni pandih jwĩ jeémát yeó jáapna ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénitbʉt Jesúsdih mawíhna, caandíh ĩt tewat tʉ́ʉtíhip wʉt jĩ. Cã́acwã ĩ encah, caandíh ĩ tewat pínah niijná, nin pah ĩt míic niíj wéhenap wʉt jĩ:
1 Faltavam dois dias para a Festa da Páscoa e a Festa dos Pães sem Fermento . Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito de prender Jesus em segredo e matá-lo.
2 —Pascua yeó jáapnadih, dawá cã́acwã ĩ jʉmʉchah, Jesúsdih jwĩ tewat tʉ́ʉtʉchah, nihat tʉbit ĩta íij tagaá. Pánih íijnit, jwiítdih ĩta míic mao tagaá. Pánihna, cã́acwã ĩ encah, jwĩ tewat tʉ́ʉtʉ́p, ĩt niijíp wʉt jĩ.
2 Eles diziam: — Não vamos fazer isso durante a festa, para não haver uma revolta no meio do povo.
3 Queét Jerusalén tʉ́tchiboó ĩ míic wéheat pónih, Jesúswã Betania tʉ́tchiboó bácah moópniji Simóníh mʉʉná jeémpna ĩt chãjap wʉt jĩ. Páant ĩ jeémát pónih, biíc yad wili tʉ́i chej jʉmni quiítdih mit ʉb waád jʉibínap wʉt jĩ. Caán alabastro jeejĩ́h ĩ chãjni quiít diítna nardo ĩ niijní chej jʉmni yíi ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Caán yíi bʉ́dí jíib jʉmni ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Pánihna, caán quiít yapatdih dajnit, Jesúíh wao dáhdih mit pʉhwʉp wʉt jĩ.
3 Jesus estava no povoado de Betânia, sentado à mesa na casa de Simão, o Leproso. Então uma mulher chegou com um frasco feito de alabastro , cheio de perfume de nardo puro, muito caro. Ela quebrou o gargalo do frasco e derramou o perfume na cabeça de Jesus.
4 Páant mi pʉhwʉchah ennit, biquína caánboó jʉmnit ĩt íijip wʉt jĩ. Pánih íijnit, nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
4 Alguns que estavam ali ficaram zangados e disseram uns aos outros: — Que desperdício!
5 Caandíh mi jíib chãj wʉ̃hna, ãta tʉ́i tagaá. Pánih jíib chãjna, biíc jópchi tewat jíib pah bóo mita jíib tewep tagaá. Caán jíibdih moh yéejnitdih mita jéih wʉ̃h tagaá, ĩt niijíp wʉt jĩ. Páant niijnít, queét caántdih ĩt jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
5 Esse perfume poderia ter sido vendido por mais de trezentas moedas de prata , que poderiam ser dadas aos pobres. Eles criticavam a mulher com dureza,
6 Páant ĩ niíj jʉ̃ihñʉchah joinít, Jesús queétdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
6 mas Jesus disse:
7 Moh yéejnitboó ñijeéh páantjeh ĩ jʉmbipna caá. Débólih ñi teo wáaquíhna, queétdih ñi jéih teo wáacna caá. Obohjeéhtih, weémboó ñijeéh nin baácboó bahnibit wã jʉm jwʉhbipna caá.
7 Pois os pobres estarão sempre com vocês, e, em qualquer ocasião que vocês quiserem, poderão ajudá-los. Mas eu não estarei sempre com vocês.
8 Nint mi bíbohat pah bóo weemdíh páant mi chãjna caá. Wʉnniíh bácahjidih jwĩpĩ́ pʉhwat pah, weemdíh chej jʉmni yíijĩh pʉohna, ĩ yohat pínahdih mi ámohna caá.
8 Ela fez tudo o que pôde, pois antes da minha morte veio perfumar o meu corpo para o meu sepultamento.
9 Yeebdíh yoobópdih wã naóhna caá. Nihat baácboó wĩ́ih tʉ́ini doonádih naóhna, nint bʉʉ mi chãjatjidihbʉt ĩ naóhbipna caá. Páant ĩ naáwáchah joinít, caántdih dawá ĩ náhnibipna caá, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
9 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: em qualquer lugar do mundo onde o
10 Caán láa, Judas Iscariote, Jesús doce ã bohénitjeéh bóo, Jesúsdih eníhcannit sacerdotewã ĩ maátadih ã dʉó wáyat pínahdih naáwádih ãt bejep wʉt jĩ.
10 Judas Iscariotes, que era um dos doze discípulos, foi falar com os chefes dos sacerdotes para combinar como entregaria Jesus a eles.
11 Caandíh joinít, maáta ĩt weñep wʉt jĩ. Pánih wẽinit,
11 Quando ouviram o que ele disse, eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele. Assim Judas começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus.
12 Paacánni pandih jwĩ jeémát yeó jáapna jwíih waadní yeó jáap, oveja wehdih jwĩ mawat yeó jáap, Jesús ã bohénit caandíh nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
12 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento , em que os judeus matavam carneirinhos para comemorarem a Páscoa , os discípulos perguntaram a Jesus: — Onde é que o senhor quer que a gente prepare o jantar da Páscoa para o senhor?
13 Páant ĩ niijíchah, Jesús chénewã ã bohénitdih wahnit, nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
13 Então Jesus enviou dois discípulos com a seguinte ordem:
14 Waadnít, caán mʉʉ́ mínahdih nin pah ñi niíj ʉʉ́bh joyoó: ‘ “¿Dedboo tígaá wã bohénit biícdih Pascua jeémátdih wã nʉmah jeémát pínah tólih ã jʉm?” Bohéni ã niijná be’, ñi niijí mʉʉ́ mínahdih.
14 e digam ao dono da casa em que ele entrar que o Mestre manda perguntar: “Onde fica a sala em que eu e os meus discípulos vamos comer o jantar da Páscoa?”
15 Páant ñi niijíchah joinít, nihat jwĩ náahat jʉm beední bʉ́dí chah bóo tólihdih ã jʉ́ʉtbipna caá. Caán tólihboó jwĩ jeémát pínahdih ñi chãjaá, ãt niijíp wʉt jĩ.
15 Então ele mostrará a vocês no andar de cima uma sala grande, mobiliada e arrumada para o jantar. Preparem ali tudo para nós.
16 Páant ã niijíchah joinít, Jerusalén tʉ́tchina ĩt bejep wʉt jĩ. Caanná jʉibínit, nihat Jesús ã niijátji biíc yoobó ĩt jwãááp wʉt jĩ. Queétdih ã jʉ́ʉtni tólihdih waadnít, Pascua jeémát pínahdih ĩt chãjap wʉt jĩ. Nihat chãj péanit, Jesús ã páñapboó ĩt jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ.
16 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
17 Tõo ñáh jʉ̃ʉ́wʉ́chah, Jerusalén tʉ́tchina bejnit, Jesús doce ã bohénit biícdih caán chah bóo tólihna waád jʉibínit, Pascua jeémátdih queétdih ãt nʉmah jeémép wʉt jĩ.
17 Quando anoiteceu, Jesus chegou com os doze discípulos.
18 Páant ĩ jeémát pónih, Jesús queétdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
18 Enquanto estavam à mesa, no meio do jantar, ele disse:
19 Páant ã niijíchah joinít, bʉ́dí náhni dahwanit, nihat biquínajeh nin pah Jesúsdih ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
19 Eles ficaram tristes e, um por um, começaram a perguntar: — O senhor não está achando que sou eu, está?
20 —Biíc ñijeéh jʉmni, pandih weém biícdih neéh jeémpni caá.
20 Jesus respondeu:
21 Páant yeejép wã yapat pínahdih jon jã́tih Dios naáwátdih naóh yapani ãt daacáp tajĩ. Pánihna, weém, nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, caán ã daacátji pahjeh yeejép wã yapbipna caá. ¡Obohjeéhtih, weemdíh eníhcannitdih dʉó wáini yeejép pohba ã yapbipna caá! Caán ã cã́ac jʉmcah, chah ãta tʉ́i tagaá, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
21 Pois o
22 Ã bac bejat tʉ́ttimah, queét páantjeh ĩ jeéméchah, Jesús pandih ʉbnit, “Nin jeémát ma wʉ̃hat tʉ́ina caá, Paá”, Diosdih niíj péanit, ã bohénitdih ãt daj wʉ̃hʉp wʉt jĩ.
22 Enquanto estavam comendo, Jesus pegou o pão e deu graças a Deus. Depois partiu o pão e o deu aos discípulos, dizendo:
23 Tʉ́ttimah, jiwá iguíh mac jʉmni babhbat dahdih ʉbnit, “Nin babhbat ma wʉ̃hatbʉt tʉ́ina caá, Paá”, niíj péanit, queétdih ãt wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Páant ã wʉ̃hʉchah, queét nihat ĩt babhbap wʉt jĩ. Páant ĩ babhbachah, queétdih nin pah ãt jwʉ́ʉb niijíp wʉt jĩ:
23 Em seguida, pegou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois passou o cálice aos discípulos, e todos beberam do vinho.
24 —Nin babhbat wĩ́ih meép panihni caá. Nin babhbatdih yeebdíh wã wʉ̃hat pah, wĩ́ih meépdih yohnit, wã wʉn wʉ̃hbipna caá, dawá cã́acwã Dios biícdih ĩ tʉ́i jʉmat pínah niijná.
24 Então Jesus disse:
25 Yeebdíh yoobópdih wã naóhna caá. Nin baácboó jʉm jwʉhna, jiwá iguíh macdih wã jwʉ́ʉb babhcan niít. Tʉ́ttimah, Dios maáh ã jʉmʉpboó wã jwʉ́ʉb babhbipna caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
25 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: nunca mais beberei deste vinho até o dia em que beber com vocês um vinho novo no
26 Pascua jeémátdih jeémp péanit, Diosdih ĩt wẽi ewep wʉt jĩ. Pánih eo péa, bac bejnit, Olivo jeená bejni namána ã bohénitdih Jesús ãt nʉmah bejep wʉt jĩ.
26 Então eles cantaram canções de louvor e foram para o monte das Oliveiras.
27 Pánih bejna, Jesús queétdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
27 E Jesus disse aos discípulos:
28 Obohjeéhtih, weemdíh ĩ mao yohochah yʉhna, Dios weemdíh ã jwʉ́ʉb booaat tʉ́ttimah, Galilea baácna yeebdíh wã waóh bej pã́ibipna caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
28 Mas, depois que eu for ressuscitado, irei adiante de vocês para a Galileia.
29 Páant ã niijíchah joinít, Pedro nin pah ãt niijíp wʉt yʉh jĩ:
29 Então Pedro disse a Jesus: — Eu nunca abandonarei o senhor, mesmo que todos o abandonem!
30 —Yoobópdih meemdíh wã naóhna caá. Bʉʉ cheijeh mʉjbai chéne ã ewat pínah jã́tih biíc peihcanni láa ‘¡Caandíh wã jéihcan caá!’ ma niíj yeebipna caá, Jesús Pedrodih ãt niijíp wʉt jĩ.
30 Mas Jesus lhe disse:
31 —Majeéh weemdíhbʉt ĩ mawachah nihna, weémboó ma niiját pah wã niijcán niít, Pedro Jesúsdih chah ãt jwʉ́ʉb niijíp wʉt yʉh jĩ.
31 Mas Pedro repetia com insistência: — Eu nunca vou dizer que não o conheço, mesmo que eu tenha de morrer com o senhor! E todos os outros discípulos disseram a mesma coisa.
32 Tʉ́ttimah, Olivo jeená jʉibínit, Getsemaní ĩ niijní pácahi jʉmʉpna Jesúswã ĩt jʉibínap wʉt jĩ.
32 Jesus e os discípulos foram a um lugar chamado Getsêmani. E Jesus lhes disse:
33 Páant niíj péanit, yʉʉ́pbit bejnit, Pedro, Santiago, Juandihbʉt Jesús ãt nʉmah bejep wʉt jĩ. Pánih bejnit, cã́acwãdih ã wʉn wʉ̃hat pínahdih bʉ́dí jenah joinít, ãt jĩ́gah jwíihip wʉt jĩ.
33 Então Jesus foi, levando consigo Pedro, Tiago e João. Aí ele começou a sentir uma grande tristeza e aflição
34 —Tʉbit jĩ́gahnit, wʉnni pah caá wã jʉmʉp. Pánihna, yeebbʉ́t ʉ̃ocanjeh, ninjĩh ñi ʉʉ́bh páñaá, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
34 e disse a eles:
35 Páant niíj péanit, chibít yʉʉ́pbit bej, baácboó páah yoh ñajnit,
35 Ele foi um pouco mais adiante, ajoelhou-se, encostou o rosto no chão e pediu a Deus que, se possível, afastasse dele aquela hora de sofrimento.
36 “Paá, meém nihatdih jéih beedáni caá. Pánih jʉmna, ¡Weemdíh ma wʉnat tʉ́ʉtca bojoó! Obohjeéhtih, weém wã wʉníhcah yʉhna, meémboó páant ma náah yacachah, wã wʉn wʉ̃hbipna caá”, Jesús Diosdih ãt niijíp wʉt jĩ.
36 Ele orava assim:
37 Páant niíj ʉʉ́bh péanit, biíc peihcannit ã bohénit ĩ páñapboó Jesús ãt jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ. Páant ã jwʉ́ʉb jʉibí enechah, ʉ̃ona ĩt chãjap wʉt jĩ.
37 Depois voltou e encontrou os três discípulos dormindo. Então disse a Pedro:
38 Tʉ́i jáanit, yeebdíh Diosdih ʉʉ́bát caá náahap, yéej chãjat jenah joyátdih yap yohat tʉ́ʉt niijná. Tʉ́i chãjíhna yʉhna, jáacan, ʉʉ́bhcan, páant ñi jéih bʉʉjácan niít, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
38 Vigiem e orem para que não sejam tentados. É fácil querer resistir à tentação; o difícil mesmo é conseguir.
39 Páant queétdih niíj péa, jwʉ́ʉb bejnit, ã jwíih ʉʉ́bátji pahjeh mʉntih biíc yoobó ãt jwʉ́ʉb ʉʉ́bʉ́p wʉt jĩ.
39 Jesus foi outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Pánih ʉʉ́bh péa, biíc peihcannit pã́init pebhboó ã jwʉ́ʉb jʉibínachah, jwʉ́ʉb ʉ̃ona ĩt chãjap wʉt jĩ. Tʉbit quíib chei jʉmʉchah, ĩt jwʉ́ʉb ʉ̃wʉp wʉt jĩ. Jesús queétdih ã wʉcʉchah, tíicna, caandíh ĩt jéih jepahcap wʉt jĩ. Tʉ́ttimah, jwʉ́ʉb ʉʉ́bʉ́dih bejniji, pã́init pebhboó Jesús ãt jwʉ́ʉb jʉibínap wʉt jĩ.
40 Em seguida, voltou ao lugar onde os discípulos estavam e os encontrou de novo dormindo. Eles estavam com muito sono e não conseguiam ficar com os olhos abertos. E não sabiam o que responder a Jesus.
41 Biíc peihcanni láa ʉʉ́bhnit, pã́init pebhboó ãt jwʉ́ʉb jʉibínap wʉt jĩ.
41 Quando voltou pela terceira vez, Jesus perguntou:
42 Ñi jáa bojoó. Chóbe. Weemdíh eníhcannitdih dʉó wáini ã jʉiná caá, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
42 Levantem-se, e vamos embora. Vejam! Aí vem chegando o homem que está me traindo!
43 Páant Jesús ã niijíchahjeh, ã bohéniji Judas ãt jʉibínap wʉt jĩ. Judasjeéh dawá ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Íibat naaná, máa quiítnadihbʉt ĩt bíbohop wʉt jĩ. Sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, jwiít judíowãdih waóhnitbʉt queétdih ĩt wahap wʉt jĩ, Jesúsdih teonit, ĩ pebhna ĩ ʉb bejat pínah niijná.
43 Jesus ainda estava falando, quando chegou Judas, um dos doze discípulos. Vinha com ele uma multidão armada com espadas e porretes, que tinha sido mandada pelos chefes dos sacerdotes, pelos mestres da Lei e pelos líderes judeus.
44 Jesús pebh ĩ bejat pínah jã́tih, Judas ãjeéh bejnit pínahdih nin pah ãtát niíj jéihya naáwáp wʉt jĩ: “Pʉ́o tíibdih nomnit, wã ʉʉ́bhnidih ñi teweép. Teonit, ñi cãtíh ñi ʉb bejeé, ã jweicát pínah niijná”, ãt niijíp wʉt jĩ.
44 O traidor tinha combinado com eles um sinal. Ele tinha dito: “Prendam e levem bem seguro o homem que eu beijar, pois é ele.”
45 Pánihna, Jesúswã pebhna jʉibínit, Judas Jesús pebh ãt jʉibínap wʉt jĩ.
45 Logo que chegou perto de Jesus, Judas disse: — Mestre! E o beijou.
46 Páant Judas ã ʉʉ́bʉ́chah ennit, Jesúsdih tewedih jʉ̃óhnit caandíh ĩt tewep wʉt jĩ.
46 Então eles pegaram Jesus e o prenderam.
47 Obohjeéhtih, pebhbit ñʉhni Jesús ã bohéniboó íibat naadíh jwã́at wái ʉbnit, sacerdotewã ĩ maáhdih teo wʉ̃hniíh moli chóodih ãt dʉ́ʉc bóod yohop wʉt jĩ.
47 Mas um dos que estavam ali tirou a espada, atacou um empregado do Grande Sacerdote e cortou uma orelha dele.
48 Caandíh tewedih jʉibínitdih nin pah Jesús ãt niijíp wʉt jĩ:
48 Então Jesus disse para aquela gente:
49 Yeó jáap jʉmat pah Dioíh mʉʉ́boó ñijeéh wã jʉmʉchah yʉhna, weemdíh ñi teocap be.Obohjeéhtih, Dios naáwátdih naóh yapani ã daacátji pahjeh bʉʉ weemdíh ã yapa naáh, ãt niijíp wʉt jĩ.
49 Eu estava com vocês todos os dias, ensinando no pátio do Templo, e vocês não me prenderam. Mas isso está acontecendo para se cumprir o que as
50 Páant ĩ teo bejechah enna, nihat ã bohénit caandíh ĩt éemp jwei béjep wʉt jĩ.
50 Então todos os discípulos abandonaram Jesus e fugiram.
51 Obohjeéhtih, weémboó jáap behni, ʉ̃oniji wĩ́ih ñajapdih bóo chóojĩhjeh míic bainit, Jesúswã ĩ bejat tʉ́ttimah wã ñʉʉ́n péenap jĩ. Páant wã ñʉʉ́n péenachah ennit, Jesúsdih teonitboó weemdíhbʉt ĩ tewep yʉh jĩ.
51 Um jovem, enrolado num lençol, seguia Jesus. Alguns tentaram prendê-lo,
52 Obohjeéhtih, páant ĩ tewechah yʉhna, caán chóodih cádah yoh bojnit, yégueh wihcannijeh wã ñáo jwei béjep jĩ.
52 mas ele largou o lençol e fugiu nu.
53 Pánih Jesúsdih ʉb bejnit, sacerdotewã ĩ maáíh mʉʉná ĩt ʉb waad béjep wʉt jĩ. Ã́ih mʉʉ́boó jʉmni míic wáacat tólihboó caanjéh, bita sacerdotewã ĩ maáta, jwiít judíowãdih waóhnit, Moisés ã wʉtatjidih bohénitbʉt jʉibínit, Jesúsdih naóh yacat tʉ́ʉt niijná, queét nihat ĩt míic wáacap wʉt jĩ.
53 Em seguida, levaram Jesus até a casa do Grande Sacerdote , onde estavam reunidos os chefes dos sacerdotes, alguns líderes dos judeus e alguns mestres da Lei.
54 Obohjeéhtih, Pedroboó Jesúsdih yʉʉ́pjeh ãt ñʉʉ́n péenap wʉt jĩ. Pánih ñʉʉ́n péenit, sacerdotewã ĩ maáíh mʉʉ́ wáihyat jʉ́dʉboojéh ãt waád jʉibínap wʉt jĩ. Pánih waád jʉibínit, Pedro tʉʉ cʉ́ʉt jwẽ́ejdih, mʉʉdíh wapnit biícdih, ãt mée chʉ́ʉdʉp wʉt jĩ.
54 Pedro seguiu Jesus de longe e entrou no pátio da casa do Grande Sacerdote. Ele sentou-se perto do fogo, com os guardas, para se esquentar.
55 Sacerdotewã ĩ maáta, nihat bita maáta biícdih wáac jʉibínit, “Jesús yeejép chãjna beé”, niijnítdih bidna ĩt chãjap wʉt jĩ. Jesúsdih peéh mawíhna, chénewã biíc yoobó naóhnitdih bidna ĩtih chãjap wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, ĩt bid jʉicáp wʉt jĩ.
55 Os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior estavam procurando encontrar alguma acusação contra Jesus a fim de o condenarem à morte. Mas não conseguiram nenhuma.
56 Dawá nih yáanit, mácah míic ĩt naáwáp wʉt jĩ.
56 Muitos diziam mentiras contra ele, mas as suas histórias não combinavam umas com as outras.
57 Biquína ñah ñʉhnit, nin pah ĩt niíj yee naáwáp wʉt jĩ:
57 Alguns se levantaram e acusaram Jesus com mentiras. Eles diziam:
58 —Nin pah ã niijíchah, jwĩ joyóp be: ‘Nin Dioíh mʉʉ́ cã́acwã ĩ chãjnijidih wã yéeja beedábipna caá. Biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah jáap mʉʉ́, cã́acwã ĩ chãjca naáh mʉʉdíh wã chãjbipna caá’, ã niijíp be, ĩt niijíp wʉt jĩ.
58 — Nós ouvimos quando ele disse: “Vou destruir este Templo que foi construído por seres humanos e, em três dias, levantarei outro que não será construído por seres humanos.”
59 Obohjeéhtih, páant niijná yʉhna, mácah míic ĩt niijíp wʉt jĩ.
59 Mesmo assim as suas histórias não combinavam umas com as outras.
60 Sacerdotewã ĩ maáh cã́acwã cãtíh ñah ñʉhnit,
60 Aí o Grande Sacerdote se levantou no meio de todos e perguntou a Jesus: — Você não vai se defender dessa acusação?
61 Obohjeéhtih, Jesúsboó ãt jepah jwʉhcap wʉt jĩ. Páant ã jepahcatdih enna, sacerdotewã ĩ maáh
61 Mas Jesus ficou calado e não respondeu nada. Então o Grande Sacerdote tornou a perguntar: — Você é o
62 —Páant ma niiját yoobópdih tigaá. Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé Chah Wẽpni ã jéihyepmant bóo bʉwámant chʉ́ʉdnit, wã wʉtʉchah, ñi enbipna caá. Mah tólihnajih wã jwʉ́ʉb dei jʉ̃ʉ́wʉ́chahbʉt ñi enbipna caá, Jesús ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
62 Jesus respondeu:
63 Páant ã niijíchah joinít, sacerdotewã ĩ maáh bʉ́dí ãt íijip wʉt jĩ. Ã íijat jʉ́ʉtna, ã́ih jih bóo yégueh chóodih ãt yeo wáyap wʉt jĩ. Pánih yeo wáinit,
63 Aí o Grande Sacerdote rasgou as suas próprias roupas e disse: — Não precisamos mais de testemunhas!
64 ‘Weém caá Dios wʉ̃ʉ́h’, Jesúsjeh ã niijíchah, yeéb nihat ñi joiná be. ¿Yeébboó ded pah tigaá caandíh ñi niíj jenah joí? ãjeéh jʉmnitdih ãt niijíp wʉt jĩ.
64 Vocês ouviram esta blasfêmia contra Deus! Então, o que resolvem? Todos estavam contra Jesus e aí o condenaram à morte.
65 Páant niijnít, biquína Jesúsdih ĩt coí jã́ha jwíihip wʉt jĩ. Coí jã́hanit, quíib nem chéo póocnit,
65 Então alguns começaram a cuspir nele. Cobriam o rosto dele, davam bofetadas nele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe! E também os guardas o pegaram e lhe deram bofetadas.
66 Páant ĩ chãjat pónih, wáihyat jʉ́dʉ diítna Pedro ã mée chʉ́ʉdʉchah, sacerdotewã ĩ maáhdih teo wʉ̃hnih mit jʉibínap wʉt jĩ.
66 Pedro ainda estava lá embaixo no pátio, quando apareceu uma das empregadas do Grande Sacerdote .
67 Jʉibínit, Pedro tʉʉ cʉ́ʉtdih ã mée chʉ́ʉdʉchah ennit,
67 Ela viu Pedro se esquentando perto do fogo, olhou bem para ele e disse: — Você também estava com Jesus de Nazaré.
68 —Ĩjeéh péeni nihcan caá. Caán ma niijní Jesúsdih wã jéihcan caá. ¿Ded pah niij tígaá ma chãj? Pedro ãt niíj yee jepahap wʉt jĩ.
68 Mas ele negou, dizendo: — Eu não o conheço. Não sei do que é que você está falando. E saiu para o corredor. Naquele momento, o galo cantou.
69 Páant caánboó ã ñʉhʉchah, teo wʉ̃hnih Pedrodih mit jwʉ́ʉb enep wʉt jĩ. Pánih ennit, mi pebh en ñʉhnitdih nin pah mit jwʉ́ʉb niijíp wʉt jĩ:
69 Quando a empregada viu Pedro ali, começou a dizer aos que estavam perto: — Este homem é um deles.
70 —Nihcan caá. Weém ãjeéh péeni nihcan caá, Pedro ãt jwʉ́ʉb niíj yeenap wʉt jĩ.
70 Mas ele negou outra vez. Pouco depois, as pessoas que estavam ali disseram de novo a Pedro: — Não há dúvida de que você é um deles, pois você também é da Galileia.
71 —Weém yeeni nihcan caá. Tʉ́i yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. ¡Ñi niijní newédih wã jéihcan caá! ¡Páant yoobópdih wã naóhcah, Dios weemdíh ã peéh chãja naáh! Pedro ãt jwʉ́ʉb niíj yeenap wʉt jĩ.
71 Aí Pedro disse: — Juro que não conheço esse homem de quem vocês estão falando! Que Deus me castigue se não estou dizendo a verdade!
72 Páant ã niijátjeéhjeh, mʉjbai ãt jwʉ́ʉb ewep wʉt jĩ. Páant ã jwʉ́ʉb ewechah joinít, “Mʉjbai chéneji ã ewat pínah jã́tih ‘Caandíh wã jéihcan caá’, meém biíc peihcanni láa ma niijbípna caá”, Jesús ã niijátjidih Pedro ãt náhninap wʉt jĩ. Pánih náhninit, Pedro bʉ́dí ãt jʉñʉ́p wʉt jĩ.
72 Naquele instante o galo cantou pela segunda vez, e Pedro lembrou que Jesus lhe tinha dito: “Antes que o galo cante duas vezes, você dirá três vezes que não me conhece.” Então Pedro caiu em si e começou a chorar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.