Lucas 19
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVT
1 Jesúswã Jericó tʉ́tchina jʉibínit, bac bejat tʉ́ʉt ĩt chãjap wʉt jĩ.
1 Jesus entrou em Jericó e atravessava a cidade.
2 Caán tʉ́tchidih Zaqueo wʉ̃t jʉmni ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Caán Romanowã ĩ maáta dinerodih ʉʉ́bát tʉ́ʉtnit ĩ maáh jʉmna, bʉ́dí dinero ãt bíbohop wʉt jĩ.
2 Havia ali um homem rico chamado Zaqueu, chefe dos cobradores de impostos.
3 “Caán dedna tigaá”, niijnít, Jesúsdih ãt eníhip wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, ã eníhichah yʉhna, japcanni dahbit ã jʉmʉchah, dawá cã́acwã caandíh ĩt jãhap wʉt jĩ.
3 Tentava ver Jesus, mas era baixo demais e não conseguia olhar por cima da multidão.
4 Pánihna, Jesús ã yap bejechah, tʉ́i enat tʉ́ʉt niijná, cã́acwãdih ñáo yap bejnit, sicómoro wʉ̃t jʉmni nahdih aab béjnit, caanjĩ́h Jesúsdih ãt pã́i lajap wʉt jĩ.
4 Por isso, correu adiante e subiu numa figueira-brava, no caminho por onde Jesus passaria.
5 Caanjĩ́h ã pã́i lajachah, caan náh pʉ́ʉjdih Jesús jʉibí ñʉhnit, Zaqueodih chéi ennit,
5 Quando Jesus chegou ali, olhou para cima e disse: “Zaqueu, desça depressa! Hoje devo hospedar-me em sua casa”.
6 Páant ã niijíchah joinít, Zaqueoboó wẽpép dei jʉ̃óh, bʉ́dí wẽinit, ã́ih mʉʉná Jesúsdih ãt nʉmah bejep wʉt jĩ.
6 Sem demora, Zaqueu desceu e, com alegria, recebeu Jesus em sua casa.
7 Jesús caandíh ã pej jʉm bejechah ennit, nihat cã́acwã íijnit, queétjeh nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
7 Ao ver isso, o povo começou a se queixar: “Ele foi se hospedar na casa de um pecador!”.
8 Ã́ih mʉʉná nʉmah jʉibínit, queétdih ãt nʉmah jeémép wʉt jĩ. Pánih jeémp chʉ́ʉdniji Zaqueoboó ñah ñʉhnit, Jesúsdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
8 Enquanto isso, Zaqueu se levantou e disse: “Senhor, darei metade das minhas riquezas aos pobres. E, se explorei alguém na cobrança de impostos, devolverei quatro vezes mais!”.
9 Páant ã niijíchah joinít, nin pah caandíh Jesús ãt niijíp wʉt jĩ:
9 Jesus respondeu: “Hoje chegou a salvação a esta casa, pois este homem também é filho de Abraão.
10 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, bʉʉdnít panihnitdih bidnit, tʉ́i ʉbat tʉ́ʉt niijná, wã jʉ̃ʉ́wʉ́p be, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
10 Porque o Filho do Homem veio buscar e salvar os perdidos”.
11 Páant ã niijíchah joinítboó Jerusalén tʉ́tchi pebhjeh jʉmna, caanná jʉibínit, “Maáh ã waadbípna nacaá”, ĩ niíj jenah joyátdih jéihnit, nin pah queétdih ãt niíj bohénap wʉt jĩ:
11 A multidão estava atenta ao que Jesus dizia. Então, como ele se aproximava de Jerusalém, contou-lhes uma parábola, pois o povo achava que o reino de Deus começaria de imediato.
12 “Ã́ih baácdih moondíh wʉtat tʉ́ʉt niijná, ĩ maáh wʉ̃ʉ́h biíh baácboó maáh waad jwʉ́hʉdih ã bejep be.
12 Disse ele: “Um nobre foi chamado a um país distante para ser coroado rei e depois voltar.
13 Ã bejat pínah jã́tih, chénat pah téihya caandíh teo wʉ̃hnitdih ã bid wáacap be. Ĩ wáac jʉyʉ́chah, queét nihatdih biíc yoobó bʉ́dí jíib jʉmni míic dinero jʉ́dʉnadih ã wʉ̃hʉp be. Wʉ̃hnit, ‘Wã jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wát pínah jã́tih, nin dinerojĩh ñi jíib chãj teo páñaá’, ĩ maáh pínah queétdih ã niijíp yʉh be.
13 Antes de partir, reuniu dez de seus servos e deu a cada um deles dez moedas de prata, dizendo: ‘Invistam esse dinheiro enquanto eu estiver fora’.
14 Obohjeéhtih, ã́ih cã́acwã caandíh eníhcan, ã maáh jʉmatdih náahcan, biquínadih chah maáhdih naáwádih ĩ bejat tʉ́ʉtʉp be. ‘Jwiítboó caán ã maáh jʉmatdih jwĩ náahcan caá’, ĩ niíj naáwát tʉ́ʉtʉp yʉh be.
14 Seu povo, porém, o odiava, e enviou uma delegação atrás dele para dizer: ‘Não queremos que ele seja nosso rei’.
15 “Obohjeéhtih, caánboó maáh waadnít, ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́p be. Jwʉ́ʉb jʉinít, ĩ tewatdih jéihyat tʉ́ʉt niijná, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã jwʉ́ʉb bid wáacap be.
15 “Depois de ser coroado, ele voltou e chamou os servos aos quais tinha confiado o dinheiro, pois queria saber quanto haviam lucrado.
16 Jwíih waóh jʉiní nin pah ã niijíp be, ‘Maá, ma wʉ̃hni jʉ́dʉjĩh jíib chãj teonit, diez jʉ́dʉdih wã jwʉ́ʉb jíib ʉbʉp be’, ã maáhdih ã niijíp be.
16 O primeiro servo informou: ‘Senhor, investi seu dinheiro, e ele rendeu dez vezes a quantia recebida.
17 Páant ã niijíchah joinít, ‘Ma tʉ́i chãjap be. Weemdíh tʉ́i teo wʉ̃hni ma jʉmna caá. Bainíbitjĩhjeh ma tʉ́i chãjat jíib, diez tʉ́tchinadih moondíh ĩ maáh meemdíh wã waadána caá’, ã maáh caandíh ã niijíp be.
17 “‘Muito bem!’, disse o rei. ‘Você é um bom servo. Foi fiel no pouco que lhe confiei e, como recompensa, governará dez cidades.’
18 Caán tʉ́ttimah jʉiníboó ‘Maá, ma wʉ̃hni jʉ́dʉjĩh jíib chãj teonit, cinco jʉ́dʉdih wã jwʉ́ʉb jíib ʉbʉp be’, ã maáhdih ã niijíp be.
18 “O servo seguinte informou: ‘Senhor, investi seu dinheiro, e ele rendeu cinco vezes a quantia recebida’.
19 Páant ã niijíchah joinít, ‘Meém ma tʉ́i chãjat jíib, cinco tʉ́tchinadih moondíh ĩ maáh meemdíh wã waadána caá’, ã niijíp be.
19 “‘Muito bem!’, disse o rei. ‘Você governará cinco cidades.’
20 “Obohjeéhtih, tʉ́ttimah jʉiníboó ‘Maá, ma eneé. Weemdíh ma wʉ̃hni jʉ́dʉdih yégueh chóojĩh wã tʉ́i tai jwej ámohop be.
20 “O terceiro servo, porém, trouxe de volta apenas a quantia recebida e disse: ‘Senhor, escondi seu dinheiro para mantê-lo seguro.
21 Meém tʉbit ʉ́ʉm náah jʉmni caá. Bitadih momat tʉ́ʉt, dicat tʉ́ʉtnit, meemjéh caán jíibdih mapĩ́ ʉbna caá. Páant ma chãjatdih jéihnit, meemdíh wã ʉ́ʉmʉp be’, ã maáhdih ã niijíp be.
21 Tive medo, pois o senhor é um homem severo. Toma o que não lhe pertence e colhe o que não plantou’.
22 Páant ã niijíchah joinít, ‘Meém weemdíh ma tʉ́i teo wʉ̃hcap be. Ma niijátjĩhjeh meemdíh wã jwʉ́ʉb naóh yacbipna caá. ¿Weém ʉ́ʉm náah jʉmni niít? ¿Bitadih momat tʉ́ʉtni, dicat tʉ́ʉtni niít?
22 “‘Servo mau!’, exclamou o senhor. ‘Suas próprias palavras o condenam. Se você sabia que sou homem severo, que tomo o que não me pertence e colho o que não plantei,
23 Páant wã jʉmʉchah nihna, wĩ́ih dinerodih dinero jwejat mʉʉná ma ámohochah, ãta tʉ́i tagaá. Páant ma chãjachah, caán mʉʉdíh teonit weemdíh chah ĩta wʉ̃h tagaá’, ã niijíp be.
23 por que não depositou meu dinheiro? Pelo menos eu teria recebido os juros.’
24 Páant niíj péanit, pebhbit ñʉhnitdih nin pah ã niijíp be: ‘Caandíh wã wʉ̃hni jʉ́dʉdih dʉ́ʉc wáinit, chénat pah téihya jʉ́dʉjĩh tʉ́i teoniboodíh ñi wʉ̃hʉʉ́’, queétdih ã niijíp be.
24 “Então, voltando-se para os outros que estavam ali perto, o rei ordenou: ‘Tomem o dinheiro deste servo e deem ao que tem dez moedas.
25 Páant ã niijíchah joinít, ‘¡Obohjeéhtih, Maá, caánboó chénat pah téihya jʉ́dʉ jáantjeh ã bíbohna caá!’ caandíh ĩ niijíp be.
25 “‘Mas senhor!’, disseram eles. ‘Ele já tem dez!’
26 Páant ĩ niijíchah joinít, ‘Ded ã bíbohnijĩh tʉ́i teonidih chah wã wʉ̃hbipna caá. Obohjeéhtih, ded ã bíbohna yʉhna, ã tʉ́i teocat jíib, ã bíbohnidih wã dʉ́ʉc wáibipna caá.
26 “Então o rei respondeu: ‘Sim, ao que tem, mais lhe será dado; mas do que nada tem, até o que tem lhe será tomado.
27 Weemdíh eníhcannit, ĩ maáh wã jʉmatdih náahcannitdih, ninna ʉb jʉ̃óhnit, wã enepdih ñi mao yohoó’, ĩ maáh ã niijíp be”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
27 E, quanto a esses meus inimigos que não queriam que eu fosse seu rei, tragam-nos aqui e executem-nos na minha presença’”.
28 Páant niíj péa, cã́acwãdih chibít yʉʉ́pbit waóh bejnit, Jerusalén tʉ́tchina Jesúswã ĩt tóah pʉ́ʉh laab béjep wʉt jĩ.
28 Depois de contar essa história, Jesus prosseguiu rumo a Jerusalém.
29 Pánih tóah pʉ́ʉh laab béjnit, Betfagé wʉ̃t jʉmni, Betania wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina pebh, Olivo Jeé pʉ́ʉjdih ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Pánih jʉibínit, Jesús chénewã ã bohénitdih wahnit, nin pah queétdih ãt niijíp wʉt jĩ:
29 Quando chegou a Betfagé e Betânia, próximo ao monte das Oliveiras, enviou dois de seus discípulos.
30 —Con jígohni tʉ́tchibitdih ñi bejeé. Waád jʉibínitjeh, burro wʉ̃ʉ́h cã́acwãdih dʉo jwʉ́hcannidih ñi jwãáhbipna caá. Caandíh ĩ chéwat tõpdih watnit, ñi ʉb jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́.
30 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
31 Yeebdíh enni ‘¿Dépanih caandíh watnit, ʉb bej tigaá ñi chãj?’ ã niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, ‘Jwĩ Maáh ã náah jwʉhna caá’, ñi niíj jepahaá, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
31 Se alguém perguntar: ‘Por que estão soltando o jumentinho?’, respondam apenas: ‘O Senhor precisa dele’.”
32 Páant ã niijíchah joinít, ĩt bejep wʉt jĩ. Caanná jʉibínit, Jesús ã niijátji pahjeh ĩt jwãááp wʉt jĩ.
32 Eles foram e encontraram o jumentinho, exatamente como Jesus tinha dito.
33 Pánihna, burro wʉ̃ʉ́hdih ĩ watachah ennit,
33 E, enquanto o desamarravam, seus donos perguntaram: “Por que estão soltando o jumentinho?”.
34 —Nindih jwĩ Maáh ã náah jwʉhna caá, ĩt niíj jepahap wʉt jĩ.
34 Os discípulos responderam: “O Senhor precisa dele”.
35 —Páant ta tigaá. Ñi ʉb bej jwʉhʉʉ́, ĩ niíj jepahachah joinít, Jesús ã páñapboó ĩt ʉb jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ. Pánih ʉb jʉibínit, Jesús ã chʉ́ʉdat pínah niijná, ĩ́ih jih bóo yégueh chóonadih tóo dʉgnit, burro wʉ̃ʉ́hdih ĩt cáagap wʉt jĩ.
35 Então trouxeram o jumentinho e lançaram seus mantos sobre o animal, para que Jesus montasse nele.
36 Pánih pʉ́ʉh laáb chʉ́ʉdnit, ã bejechahjeh, ã jã́tih waóhnit, caán ĩ maáh pínahdih ĩ weñat jʉ́ʉtna, ĩ́ih jih bóo yégueh chóonadih tóo dʉgnit, namádih ĩt jwej waáwáp wʉt jĩ.
36 À medida que Jesus ia passando, as multidões espalhavam seus mantos ao longo do caminho diante dele.
37 Pánih bejnit, Jerusalén tʉ́tchina tóah jʉibí, Olivo Jeé pʉ́ʉjdih dei jʉibínit, Jesús ã wẽp chãjatjinadih náhninit, Diosdih bʉ́dí wẽina, nin pah ĩt niíj ejep wʉt jĩ:
37 Quando ele chegou próximo à descida do monte das Oliveiras, seus seguidores começaram a gritar e a cantar enquanto o acompanhavam, louvando a Deus por todos os milagres maravilhosos que tinham visto.
38 —¡Tʉ́ina caá, Dios! ¡Meém caá nin jwĩ Maáh pínahdih mat wahap taga! ¡Nin ma wahnidih ma tʉ́i teo wáacá! Páant jwĩ maáh ã jʉmʉchah, majeéh jwĩ tʉ́i jʉmbipna caá. ¡Nin baácdih jʉmnit jeáboó jʉmnitbʉt meém chah wẽpni Maáhdih ĩ wẽi naáwá naáh! ĩt niíj wẽi ejep wʉt jĩ.
38 “Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória nas maiores alturas!”.
39 Páant ĩ niíj wẽi ejechah joinít, ĩjeéh péenit fariseowã nin pah Jesúsdih ĩt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
39 Alguns dos fariseus que estavam entre a multidão disseram: “Mestre, repreenda seus seguidores por dizerem estas coisas!”.
40 Obohjeéhtih, Jesús queétdih nin pah ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
40 Ele, porém, respondeu: “Se eles se calarem, as próprias pedras clamarão!”.
41 Pánihna, Jerusalén tʉ́tchina tóah jʉibínit, caandíh enna, caán tʉ́tchidih moondíh jĩ́gahna, ãt jʉñʉ́p wʉt jĩ.
41 Quando Jesus se aproximou de Jerusalém e viu a cidade, começou a chorar.
42 Pánih jʉ̃inít, nin pah ãt niijíp wʉt jĩ: “Yeéb Jerusalén tʉ́tchidih moón bʉʉ yeó jáapna ded pah ñi tʉ́i jʉmat pínahdih jéihna nihna, ãta tʉ́i tagaá. Obohjeéhtih, weemdíh jepahcan, ñi tʉ́i jʉmat pínahdih ñi beh joicán caá.
42 “Como eu gostaria que hoje você compreendesse o caminho para a paz!”, disse ele. “Agora, porém, isso está oculto a seus olhos.
43 Maátcanjeh yeebdíh eníhcannit ñíih tʉ́tchidih ĩ tʉ́i bóod chʉ̃i ñʉh pʉ́ʉd bejbipna caá, yeéb tʉ́tchi diítboó jʉmnit ñi jéih jwei báccat pínah niijná.
43 Chegará o tempo em que seus inimigos construirão rampas para atacar seus muros e a rodearão e apertarão o cerco por todos os lados.
44 Pánih chãjna, ñíih tʉ́tchidih ĩ tʉ́i boto mao jéena beedábipna caá. Nihat yeéb diítboó jʉmnitdih, ñi wehdihbʉt ĩ mao yoh beedábipna caá. Dios yeebdíh teo wáacni pínah weemdíh ã wahachah yʉhna, ñi jepahcatji jíib páant yeejép ã yapbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
44 Esmagarão você e seus filhos e não deixarão pedra sobre pedra, pois você não reconheceu que Deus a visitou.”
45 Jerusalén tʉ́tchidih waád jʉibínit, Dioíh mʉʉ́ jóocmant bóo jʉʉ́hdih Jesúswã ĩt waad béjep wʉt jĩ. Pánih waad béjnit, Diosdih ĩ wʉ̃hat pínah nʉñʉ́pwãdih jíib chãjnitdih Jesús ãt ñʉʉn bácanap wʉt jĩ. Pánih ñʉʉn bácanit, queétdih nin pah ãt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
45 Então Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que ali vendiam,
46 —Dios naáwátdih naóh yapani nin pah ãt niíj naóh daacáp tajĩ: ‘Wĩ́ih mʉʉ́ weemdíh ʉʉ́bát mʉʉ́ pínah caá’, Dios ã niijná caá,ãt niíj daacáp tajĩ. Obohjeéhtih, yeébboó Diosdih ʉʉ́bʉ́dih jʉ̃óhnitdih yeenit, chah ñi jíib waadá ʉʉ́bhna, nʉʉmnít ĩ wáac jʉyát mʉʉ́ pínah ñit chãjap taga, ãt niijíp wʉt jĩ. Queétdih jʉ̃ih péanit, ãt bac bejep wʉt jĩ.
46 dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será casa de oração’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
47 Yeó jáap jʉmat pah Jesús Dioíh mʉʉná bohénadih ãpĩ́ bejep wʉt jĩ. Páant ã bohénachah ennit, sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, bita maátabʉt caandíh ĩt mao yohíhip wʉt yʉh jĩ.
47 Jesus ensinava todos os dias no templo, mas os principais sacerdotes, os mestres da lei e outros líderes do povo planejavam matá-lo.
48 Obohjeéhtih, ã bohénachah joinít, nihat cã́acwãboó bʉ́dí ĩt weñep wʉt jĩ. Páant ĩ weñechah jéihnit, ĩ mao yohat tʉ́ʉt niijná yʉhna, ĩt jéih teo jwʉhcap wʉt jĩ.
48 Contudo, não conseguiam pensar num modo de fazê-lo, pois o povo ouvia atentamente tudo que ele dizia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.