Lucas 19

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Jesúswã Jericó tʉ́tchina jʉibínit, bac bejat tʉ́ʉt ĩt chãjap wʉt jĩ.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Caán tʉ́tchidih Zaqueo wʉ̃t jʉmni ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Caán Romanowã ĩ maáta dinerodih ʉʉ́bát tʉ́ʉtnit ĩ maáh jʉmna, bʉ́dí dinero ãt bíbohop wʉt jĩ.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 “Caán dedna tigaá”, niijnít, Jesúsdih ãt eníhip wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, ã eníhichah yʉhna, japcanni dahbit ã jʉmʉchah, dawá cã́acwã caandíh ĩt jãhap wʉt jĩ.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Pánihna, Jesús ã yap bejechah, tʉ́i enat tʉ́ʉt niijná, cã́acwãdih ñáo yap bejnit, sicómoro wʉ̃t jʉmni nahdih aab béjnit, caanjĩ́h Jesúsdih ãt pã́i lajap wʉt jĩ.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Caanjĩ́h ã pã́i lajachah, caan náh pʉ́ʉjdih Jesús jʉibí ñʉhnit, Zaqueodih chéi ennit,
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Páant ã niijíchah joinít, Zaqueoboó wẽpép dei jʉ̃óh, bʉ́dí wẽinit, ã́ih mʉʉná Jesúsdih ãt nʉmah bejep wʉt jĩ.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Jesús caandíh ã pej jʉm bejechah ennit, nihat cã́acwã íijnit, queétjeh nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Ã́ih mʉʉná nʉmah jʉibínit, queétdih ãt nʉmah jeémép wʉt jĩ. Pánih jeémp chʉ́ʉdniji Zaqueoboó ñah ñʉhnit, Jesúsdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Páant ã niijíchah joinít, nin pah caandíh Jesús ãt niijíp wʉt jĩ:
9 Então Jesus disse:
10 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, bʉʉdnít panihnitdih bidnit, tʉ́i ʉbat tʉ́ʉt niijná, wã jʉ̃ʉ́wʉ́p be, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
10 Porque o
11 Páant ã niijíchah joinítboó Jerusalén tʉ́tchi pebhjeh jʉmna, caanná jʉibínit, “Maáh ã waadbípna nacaá”, ĩ niíj jenah joyátdih jéihnit, nin pah queétdih ãt niíj bohénap wʉt jĩ:
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 “Ã́ih baácdih moondíh wʉtat tʉ́ʉt niijná, ĩ maáh wʉ̃ʉ́h biíh baácboó maáh waad jwʉ́hʉdih ã bejep be.
12 Então Jesus disse:
13 Ã bejat pínah jã́tih, chénat pah téihya caandíh teo wʉ̃hnitdih ã bid wáacap be. Ĩ wáac jʉyʉ́chah, queét nihatdih biíc yoobó bʉ́dí jíib jʉmni míic dinero jʉ́dʉnadih ã wʉ̃hʉp be. Wʉ̃hnit, ‘Wã jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wát pínah jã́tih, nin dinerojĩh ñi jíib chãj teo páñaá’, ĩ maáh pínah queétdih ã niijíp yʉh be.
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 Obohjeéhtih, ã́ih cã́acwã caandíh eníhcan, ã maáh jʉmatdih náahcan, biquínadih chah maáhdih naáwádih ĩ bejat tʉ́ʉtʉp be. ‘Jwiítboó caán ã maáh jʉmatdih jwĩ náahcan caá’, ĩ niíj naáwát tʉ́ʉtʉp yʉh be.
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 “Obohjeéhtih, caánboó maáh waadnít, ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́p be. Jwʉ́ʉb jʉinít, ĩ tewatdih jéihyat tʉ́ʉt niijná, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã jwʉ́ʉb bid wáacap be.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 Jwíih waóh jʉiní nin pah ã niijíp be, ‘Maá, ma wʉ̃hni jʉ́dʉjĩh jíib chãj teonit, diez jʉ́dʉdih wã jwʉ́ʉb jíib ʉbʉp be’, ã maáhdih ã niijíp be.
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 Páant ã niijíchah joinít, ‘Ma tʉ́i chãjap be. Weemdíh tʉ́i teo wʉ̃hni ma jʉmna caá. Bainíbitjĩhjeh ma tʉ́i chãjat jíib, diez tʉ́tchinadih moondíh ĩ maáh meemdíh wã waadána caá’, ã maáh caandíh ã niijíp be.
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 Caán tʉ́ttimah jʉiníboó ‘Maá, ma wʉ̃hni jʉ́dʉjĩh jíib chãj teonit, cinco jʉ́dʉdih wã jwʉ́ʉb jíib ʉbʉp be’, ã maáhdih ã niijíp be.
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 Páant ã niijíchah joinít, ‘Meém ma tʉ́i chãjat jíib, cinco tʉ́tchinadih moondíh ĩ maáh meemdíh wã waadána caá’, ã niijíp be.
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 “Obohjeéhtih, tʉ́ttimah jʉiníboó ‘Maá, ma eneé. Weemdíh ma wʉ̃hni jʉ́dʉdih yégueh chóojĩh wã tʉ́i tai jwej ámohop be.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Meém tʉbit ʉ́ʉm náah jʉmni caá. Bitadih momat tʉ́ʉt, dicat tʉ́ʉtnit, meemjéh caán jíibdih mapĩ́ ʉbna caá. Páant ma chãjatdih jéihnit, meemdíh wã ʉ́ʉmʉp be’, ã maáhdih ã niijíp be.
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 Páant ã niijíchah joinít, ‘Meém weemdíh ma tʉ́i teo wʉ̃hcap be. Ma niijátjĩhjeh meemdíh wã jwʉ́ʉb naóh yacbipna caá. ¿Weém ʉ́ʉm náah jʉmni niít? ¿Bitadih momat tʉ́ʉtni, dicat tʉ́ʉtni niít?
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Páant wã jʉmʉchah nihna, wĩ́ih dinerodih dinero jwejat mʉʉná ma ámohochah, ãta tʉ́i tagaá. Páant ma chãjachah, caán mʉʉdíh teonit weemdíh chah ĩta wʉ̃h tagaá’, ã niijíp be.
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 Páant niíj péanit, pebhbit ñʉhnitdih nin pah ã niijíp be: ‘Caandíh wã wʉ̃hni jʉ́dʉdih dʉ́ʉc wáinit, chénat pah téihya jʉ́dʉjĩh tʉ́i teoniboodíh ñi wʉ̃hʉʉ́’, queétdih ã niijíp be.
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 Páant ã niijíchah joinít, ‘¡Obohjeéhtih, Maá, caánboó chénat pah téihya jʉ́dʉ jáantjeh ã bíbohna caá!’ caandíh ĩ niijíp be.
25 Eles responderam:
26 Páant ĩ niijíchah joinít, ‘Ded ã bíbohnijĩh tʉ́i teonidih chah wã wʉ̃hbipna caá. Obohjeéhtih, ded ã bíbohna yʉhna, ã tʉ́i teocat jíib, ã bíbohnidih wã dʉ́ʉc wáibipna caá.
26 — E o patrão disse:
27 Weemdíh eníhcannit, ĩ maáh wã jʉmatdih náahcannitdih, ninna ʉb jʉ̃óhnit, wã enepdih ñi mao yohoó’, ĩ maáh ã niijíp be”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Páant niíj péa, cã́acwãdih chibít yʉʉ́pbit waóh bejnit, Jerusalén tʉ́tchina Jesúswã ĩt tóah pʉ́ʉh laab béjep wʉt jĩ.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Pánih tóah pʉ́ʉh laab béjnit, Betfagé wʉ̃t jʉmni, Betania wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina pebh, Olivo Jeé pʉ́ʉjdih ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Pánih jʉibínit, Jesús chénewã ã bohénitdih wahnit, nin pah queétdih ãt niijíp wʉt jĩ:
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 —Con jígohni tʉ́tchibitdih ñi bejeé. Waád jʉibínitjeh, burro wʉ̃ʉ́h cã́acwãdih dʉo jwʉ́hcannidih ñi jwãáhbipna caá. Caandíh ĩ chéwat tõpdih watnit, ñi ʉb jwʉ́ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́.
30 com a seguinte ordem:
31 Yeebdíh enni ‘¿Dépanih caandíh watnit, ʉb bej tigaá ñi chãj?’ ã niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, ‘Jwĩ Maáh ã náah jwʉhna caá’, ñi niíj jepahaá, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Páant ã niijíchah joinít, ĩt bejep wʉt jĩ. Caanná jʉibínit, Jesús ã niijátji pahjeh ĩt jwãááp wʉt jĩ.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Pánihna, burro wʉ̃ʉ́hdih ĩ watachah ennit,
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 —Nindih jwĩ Maáh ã náah jwʉhna caá, ĩt niíj jepahap wʉt jĩ.
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 —Páant ta tigaá. Ñi ʉb bej jwʉhʉʉ́, ĩ niíj jepahachah joinít, Jesús ã páñapboó ĩt ʉb jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ. Pánih ʉb jʉibínit, Jesús ã chʉ́ʉdat pínah niijná, ĩ́ih jih bóo yégueh chóonadih tóo dʉgnit, burro wʉ̃ʉ́hdih ĩt cáagap wʉt jĩ.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Pánih pʉ́ʉh laáb chʉ́ʉdnit, ã bejechahjeh, ã jã́tih waóhnit, caán ĩ maáh pínahdih ĩ weñat jʉ́ʉtna, ĩ́ih jih bóo yégueh chóonadih tóo dʉgnit, namádih ĩt jwej waáwáp wʉt jĩ.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Pánih bejnit, Jerusalén tʉ́tchina tóah jʉibí, Olivo Jeé pʉ́ʉjdih dei jʉibínit, Jesús ã wẽp chãjatjinadih náhninit, Diosdih bʉ́dí wẽina, nin pah ĩt niíj ejep wʉt jĩ:
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 —¡Tʉ́ina caá, Dios! ¡Meém caá nin jwĩ Maáh pínahdih mat wahap taga! ¡Nin ma wahnidih ma tʉ́i teo wáacá! Páant jwĩ maáh ã jʉmʉchah, majeéh jwĩ tʉ́i jʉmbipna caá. ¡Nin baácdih jʉmnit jeáboó jʉmnitbʉt meém chah wẽpni Maáhdih ĩ wẽi naáwá naáh! ĩt niíj wẽi ejep wʉt jĩ.
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Páant ĩ niíj wẽi ejechah joinít, ĩjeéh péenit fariseowã nin pah Jesúsdih ĩt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Obohjeéhtih, Jesús queétdih nin pah ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
40 Jesus respondeu:
41 Pánihna, Jerusalén tʉ́tchina tóah jʉibínit, caandíh enna, caán tʉ́tchidih moondíh jĩ́gahna, ãt jʉñʉ́p wʉt jĩ.
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 Pánih jʉ̃inít, nin pah ãt niijíp wʉt jĩ: “Yeéb Jerusalén tʉ́tchidih moón bʉʉ yeó jáapna ded pah ñi tʉ́i jʉmat pínahdih jéihna nihna, ãta tʉ́i tagaá. Obohjeéhtih, weemdíh jepahcan, ñi tʉ́i jʉmat pínahdih ñi beh joicán caá.
42 e disse:
43 Maátcanjeh yeebdíh eníhcannit ñíih tʉ́tchidih ĩ tʉ́i bóod chʉ̃i ñʉh pʉ́ʉd bejbipna caá, yeéb tʉ́tchi diítboó jʉmnit ñi jéih jwei báccat pínah niijná.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Pánih chãjna, ñíih tʉ́tchidih ĩ tʉ́i boto mao jéena beedábipna caá. Nihat yeéb diítboó jʉmnitdih, ñi wehdihbʉt ĩ mao yoh beedábipna caá. Dios yeebdíh teo wáacni pínah weemdíh ã wahachah yʉhna, ñi jepahcatji jíib páant yeejép ã yapbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Jerusalén tʉ́tchidih waád jʉibínit, Dioíh mʉʉ́ jóocmant bóo jʉʉ́hdih Jesúswã ĩt waad béjep wʉt jĩ. Pánih waad béjnit, Diosdih ĩ wʉ̃hat pínah nʉñʉ́pwãdih jíib chãjnitdih Jesús ãt ñʉʉn bácanap wʉt jĩ. Pánih ñʉʉn bácanit, queétdih nin pah ãt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 —Dios naáwátdih naóh yapani nin pah ãt niíj naóh daacáp tajĩ: ‘Wĩ́ih mʉʉ́ weemdíh ʉʉ́bát mʉʉ́ pínah caá’, Dios ã niijná caá,ãt niíj daacáp tajĩ. Obohjeéhtih, yeébboó Diosdih ʉʉ́bʉ́dih jʉ̃óhnitdih yeenit, chah ñi jíib waadá ʉʉ́bhna, nʉʉmnít ĩ wáac jʉyát mʉʉ́ pínah ñit chãjap taga, ãt niijíp wʉt jĩ. Queétdih jʉ̃ih péanit, ãt bac bejep wʉt jĩ.
46 Ele lhes disse:
47 Yeó jáap jʉmat pah Jesús Dioíh mʉʉná bohénadih ãpĩ́ bejep wʉt jĩ. Páant ã bohénachah ennit, sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, bita maátabʉt caandíh ĩt mao yohíhip wʉt yʉh jĩ.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Obohjeéhtih, ã bohénachah joinít, nihat cã́acwãboó bʉ́dí ĩt weñep wʉt jĩ. Páant ĩ weñechah jéihnit, ĩ mao yohat tʉ́ʉt niijná yʉhna, ĩt jéih teo jwʉhcap wʉt jĩ.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.