Lucas 18
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH
1 Tʉ́ttimah, Diosdih ĩ ʉʉ́bh cádahcat pínahdih bohéna, nin pah Jesús ã bohénitdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
1 Jesus contou a seguinte parábola , mostrando aos discípulos que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 “Biíc tʉ́tchidih yéejat peéh chãjat tʉ́ʉtni ã jʉmʉp be. Caán Diosdih ʉ́ʉmcan, cã́acwãdihbʉt ãpĩ́ tʉ́i chãjcap be.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não
3 Caán tʉ́tchidih éemp wʉnnihbʉt mi jʉmʉp be. Pánihna, peéh chãjat tʉ́ʉtni pebhna jʉibínit, ‘Weemdíh eníhcan, yeejép chãjnidih ma peéh chãjat tʉ́ʉtʉ́’, mi niijíp be.
3 Nessa cidade morava uma viúva que sempre o procurava para pedir justiça, dizendo: “Ajude-me e julgue o meu caso contra o meu adversário!”
4 Páant mi niijíchah yʉhna, dawá láa caánboó ‘Wã peéh chãjcan niít’, caántdih ã niijíp be. Páant ã niijíchah yʉhna, caántboó caandíh chah mi ʉʉ́bh tac bʉʉgánap be. Páant mi ʉʉ́bh tac bʉʉgánachah yap joiná, caanjéh nin pah ã niíj jenah joyóp be: ‘Weém Diosdih, cã́acwãdihbʉt wã ʉ́ʉmcan caá.
4 — Durante muito tempo o juiz não quis julgar o caso da viúva, mas afinal pensou assim: “É verdade que eu não temo a Deus e também não respeito ninguém.
5 Páant wã jʉmʉchah yʉhna, nintboó mi ʉʉ́bh tac bʉʉgána, weemdíh mi chʉʉábipna caá. Pánihna, caántdih yeejép chãjnidih wã peéh chãjat tʉ́ʉtbipna caá’, ã niijíp be”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
5 Porém, como esta viúva continua me aborrecendo, vou dar a sentença a favor dela. Se eu não fizer isso, ela não vai parar de vir me amolar até acabar comigo.”
6 Páant niijnít, Jesús queétdih nin pah ãt niíj jéihyanap wʉt jĩ: “Caán yéejat peéh chãjat tʉ́ʉtni ded pah ã chãjatdih ñi tʉ́i jenah joyoó.
6 E o Senhor continuou:
7 Caán tʉ́icanni yʉhna, caandíh ʉʉ́bh tac bʉʉgánihdih ã teo wáacap be. Diosboó tʉ́ini jʉmna, ã ñíonit ã teo wáacat pínahdih bʉ́dí ĩ bidichah, queétdih maatápdih ã páñat tʉ́ʉtcan niít.
7 Será, então, que Deus não vai fazer justiça a favor do seu próprio povo, que grita por socorro dia e noite? Será que ele vai demorar para ajudá-lo?
8 Pánih tʉ́i teo wáacnit, queétdih yeejép chãjnitdih waícanjeh ã peéh chãjbipna caá. Pánih tʉ́i jepahni ã jʉmʉchah yʉhna, weém nin baácboó jwʉ́ʉb dei jʉ̃óhna, daocánnit Diosdih tʉ́i jenah joinítdih wã bid jʉimí dée caá. Pánihna, yeébboó caandíh ñi tʉ́i jenah joí cádahca bojoó”, ãt niijíp wʉt jĩ.
8 Eu afirmo a vocês que ele julgará a favor do seu povo e fará isso bem depressa. Mas, quando o
9 Páant niíj péanit, “Jwiítboó tʉ́init caá. Bitaboó yeejépwã caá”, niíj jenah joinítdih Jesús nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
9 Jesus também contou esta parábola para os que achavam que eram muito bons e desprezavam os outros:
10 “Chénewã Diosdih ʉʉ́bhna ĩ chãjap be. Biíc fariseo ã jʉmʉp be. Biíh Romanowã ĩ maáh ã wʉtni dinerodih ʉʉ́bhni ã jʉmʉp be.
10 — Dois homens foram ao Templo para orar. Um era
11 Pánihna, fariseo ñʉhnit, nin pah Diosdih ã niíj ʉʉ́bʉ́p be: ‘Weém bií déedih nʉʉmní, yaádhdih yéej chãjni nihcan caá. Nin Romanowã ĩ maáh ã wʉtni dinerodih ʉʉ́bhni ã yéej chãjat pahbʉt wã chãjcan caá. Bita ĩ yéej chãjat pah wãpĩ́ chãjcan caá. Pánih tʉ́i jʉmna, “Tʉ́ina caá”, meemdíh wã niijná caá.
11 O fariseu ficou de pé e orou sozinho, assim: “Ó Deus, eu te agradeço porque não sou avarento, nem desonesto, nem imoral como as outras pessoas. Agradeço-te também porque não sou como este cobrador de impostos.
12 Weém semana jʉmat pah chéne yeó jáap jeémp jwʉhcanjeh, wãpĩ́ ʉʉ́bhna caá. Ded cien dinero jʉ́dʉdih wã jíib ʉbna, diez jʉ́ʉdʉdih meemdíh wãpĩ́ wʉ̃hna caá. Ma wʉtat pahjeh wãpĩ́ tʉ́i chãjna caá’, fariseo ã niíj ʉʉ́bʉ́p be.
12 Jejuo duas vezes por semana e te dou a décima parte de tudo o que ganho.”
13 Obohjeéhtih, dinerodih ʉʉ́bhniboó ã yéej chãjatdih jĩ́gahna, yʉʉ́pbit yaíh dʉo ñʉ́hnit, japboó en ñahacanjeh, Diosdih nin pah ã niíj ʉʉ́bʉ́p be: ‘Dios, weém yéejni caá. Weemdíh jĩ́gah ennit, ma teo wáacá’, ã niijíp be.
13 — Mas o cobrador de impostos ficou de longe e nem levantava o rosto para o céu. Batia no peito e dizia: “Ó Deus, tem pena de mim, pois sou pecador!”
14 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Caán dinerodih ʉʉ́bhni ã́ih mʉʉná ã jwʉ́ʉb bejechah, ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios caandíh ã niíj enep be. Obohjeéhtih, fariseoboodíh ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios ã niíj encap be. ‘Weém tʉ́ini, dedé yéejat wihcanni caá’, niijnídih ‘Meém tʉ́icanni caá’, Dios ã niíj enna caá. Obohjeéhtih, ‘Meemjéh caá tʉ́ini. Weém yéejni wã jʉmʉchah, weemdíh ma jĩ́gah en teo wáacá’, niijníboodíh Dios ã wẽi enna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Biíh láa, cã́acwã ĩ tʉ́ʉhnitdih ã teo jã́ha ʉʉ́bát pínah niijná, Jesús pebhna ĩt ʉb jʉibínap wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih ã bohénitboó queétdih ennit, ĩt jípónih jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
15 Depois disso, algumas pessoas levaram as suas crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos viram isso e repreenderam aquelas pessoas.
16 Páant ĩ jʉ̃ihñʉchah ennit, Jesús wébítdih jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, ã bohénitboodíh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
16 Então Jesus chamou as crianças para perto de si e disse:
17 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Nit Diosdih ĩ tʉ́i jenah joyát pahjeh yeébboó ñi jenah joicáh, Dios ñi maáh ã nihcan niít, ãt niijíp wʉt jĩ.
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem não receber o Reino de Deus como uma criança nunca entrará nele.
18 Páant niijníji Jesús ã bohénit biícdih ã bejechah, judíowã ĩ maátajeéh jʉmni caandíh ʉʉ́bh joyódih ãt jʉibínap wʉt jĩ.
18 Certo líder judeu perguntou a Jesus: — Bom Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
19 —¿Dépanih tigaá ‘Tʉ́ini’, weemdíh ma niíj? Diosjeh caá tʉ́ini.
19 Jesus respondeu:
20 Dios ã wʉtatnadih ma jéihna caá. ‘Ma áa nihcannihjĩh ma yéej chãjca bojoó.Cã́acdih ma mao yohca bojoó.Ma nʉʉmcá bojoó.Ma yeeca bojoó.Ma mánadih tʉ́inijeh ma chãjáp’,Dios ã niijíp jĩ. Caán ã wʉtatnadih jepahat caá náahap, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério, não mate, não roube, não dê falso testemunho contra ninguém, respeite o seu pai e a sua mãe.”
21 —Wébít jʉmna, wã yap yohcatji pah, bʉʉbʉt biíc yoobó wã yap yohcan caá, Jesúsdih ãt niijíp wʉt jĩ.
21 O homem respondeu: — Desde criança eu tenho obedecido a todos esses mandamentos.
22 —Diosjeéh ma tʉ́i jʉmat pínah, bainí meemdíh ã jʉdhna caá. Nihat míih bií déedih jíib chãjadih ma bejeé. Pánih jíib chãjnit, caán jíibdih moh yéejnitdih ma wʉ̃hʉʉ́. Páant ma wʉ̃hʉchah, nin baácboó ma bíbohatji chah tʉ́ini míih pínah Dios pebhboó ã jʉmbipna caá. Wã niiját pah chãj péa, wãjeéh ma pée jʉ̃ʉ́wʉ́, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt yʉh jĩ.
22 Quando Jesus ouviu isso, disse:
23 Obohjeéhtih, páant ã niijíchah joiná yʉhna, caánboó dawá bií déedih bíbohni jʉmna, ã́ih bií déedih jíib chãj wʉ̃híhcan, bʉ́dí ãt jĩ́gahap wʉt jĩ.
23 Quando o homem ouviu isso, ficou muito triste, pois era riquíssimo.
24 Páant ã jepahcatdih ennit, Jesús nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
24 Vendo a tristeza dele, Jesus disse:
25 Camelloboó awí íitbitdih ã waad yábac bejíhichah nihna, ãta bʉo tagaá. Pánihat pah, dawá bií déedih bíbohni Dios ã maáh jʉmʉpboó ã waádíhichah, bʉ́dí ã bʉona caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
25 É mais difícil um rico entrar no Reino de Deus do que um camelo passar pelo fundo de uma agulha.
26 Páant ã niijíchah joinít, bita caandíh nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
26 Os que ouviram isso perguntaram: — Então, quem é que pode se salvar?
27 —Cã́acwã ded pah ĩ jenah joyátjĩhjeh ĩ tʉ́i chãjíhna yʉhna, Dios pebhboó ĩ jéih bejcan niít. Diosjeh caá iiguípna bejnit déedih ã tʉ́i ʉbʉp. Caanjéh tigaá nihatdih chãj beedáni. Dedé jéihcat pínah caandíh ã wihcan caá, Jesús ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
27 Jesus respondeu:
28 Páant ã niijíchah joinít, Pedroboó caandíh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
28 Aí Pedro disse: — Veja! Nós deixamos a nossa família e seguimos o senhor.
29 — ausente —
29 Jesus respondeu:
30 — ausente —
30 receberá ainda nesta vida muito mais e, no futuro, receberá a vida eterna.
31 Páant niíj péanit, Jesús doce ã bohénitdih chibít yʉʉ́p bʉʉ́g ãt nʉmah bejep wʉt jĩ. Pánih bejnit, nin pah queétdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Bainí yeebdíh wã naáwíhna caá. Bʉʉ Jerusalén tʉ́tchina bejna caá jwĩ chãjap. Caanná jwĩ jʉibínachah, Dios naáwátdih naóh yapanit jon jã́tih ĩ daacátji biíc yoobó weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé wã yapbipna caá.
31 Jesus levou os doze discípulos para um lado e disse:
32 Weemdíh teonit, judíowã nihcannitdih ĩ jwʉ́ʉb wʉ̃h yapabipna caá. Páant ĩ wʉ̃h yapanachah, queétboó weemdíh deoh naóhnit, mao mác coí jã́ha, yeejép wéhe, pʉ̃init, ĩ mao yohbipna yʉh caá.
32 Ele será entregue aos não judeus, e estes vão zombar dele, insultá-lo, cuspir nele
33 Obohjeéhtih, biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah, wã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhbipna caá”, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
33 e bater nele; e depois o matarão. Mas no terceiro dia ele ressuscitará.
34 Páant ã niijíchah joiná yʉhna, ã bohénit ded pah ã naáwátdih ĩt beh joicáp wʉt jĩ.
34 Os discípulos não entenderam nada do que Jesus disse. O que essas palavras queriam dizer estava escondido deles, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Jesúswã Jerusalén tʉ́tchina bejna, Jericó tʉ́tchina ĩt tóah jʉibínap wʉt jĩ. Caanjĩ́h jéih encanniboó namá jwẽ́ejdih chʉ́ʉdnit, dinero ʉʉ́bhna ãt chãjap wʉt jĩ.
35 Jesus já estava chegando perto da cidade de Jericó. Acontece que um cego estava sentado na beira do caminho, pedindo esmola.
36 Pánih chʉ́ʉdnit, dawá ã pebh ĩ yap bejechah joinít, queétdih nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
36 Quando ouviu a multidão passando, ele perguntou o que era aquilo.
37 —Jesús, Nazaret tʉ́tchidih bóo ã yap bejna caá, caandíh ĩt niíj jepahap wʉt jĩ.
37 — É Jesus de Nazaré que está passando! — responderam.
38 Páant ĩ niijíchah joinít, caán ãt ej jwíihip wʉt jĩ.
38 Aí o cego começou a gritar: — Jesus,
39 Páant ã niíj ñaác ejechah joinít, Jesúsdih waóhnitboó, nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
39 As pessoas que iam na frente o repreenderam e mandaram que ele calasse a boca. Mas ele gritava ainda mais: — Filho de Davi, tenha pena de mim!
40 Páant ã niíj ñaác ejechah joinít, Jesúsboó chão ñʉ́hnit, caandíh ã pebhna ãt ʉb bejat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Páant ã bejat tʉ́ʉtʉchah joinít, jéih encannidih Jesús pebhna ĩt ʉb bejep wʉt jĩ.
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. Quando ele chegou perto, Jesus perguntou:
41 —¿Ded pah wã chãjat tigaá ma náah? ãt niijíp wʉt jĩ.
41 — O que é que você quer que eu faça? — Senhor, eu quero ver de novo! — respondeu ele.
42 —¡Ma eneé! Weemdíh tʉ́i jenah joiná, ma boona caá, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt jĩ.
42 Então Jesus disse:
43 Páant ã niijíchahjeh, jéih encanniji ãt yoób enep wʉt jĩ, bʉca. Pánih ennit, Jesúsjeéh bejna, Diosdih bʉ́dí ãt wẽi naáwáp wʉt jĩ. Pánihna, bita caán jéih encanniji ã enechah ennit, queétbʉt Diosdih bʉ́dí ĩt wẽi naáwáp wʉt jĩ.
43 No mesmo instante o homem começou a ver e, dando glória a Deus, foi seguindo Jesus. E todos os que viram isso começaram a louvar a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.