Lucas 18

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Tʉ́ttimah, Diosdih ĩ ʉʉ́bh cádahcat pínahdih bohéna, nin pah Jesús ã bohénitdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
1 Jesus lhes contou uma parábola para mostrar que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 “Biíc tʉ́tchidih yéejat peéh chãjat tʉ́ʉtni ã jʉmʉp be. Caán Diosdih ʉ́ʉmcan, cã́acwãdihbʉt ãpĩ́ tʉ́i chãjcap be.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não temia a Deus, nem respeitava ninguém.
3 Caán tʉ́tchidih éemp wʉnnihbʉt mi jʉmʉp be. Pánihna, peéh chãjat tʉ́ʉtni pebhna jʉibínit, ‘Weemdíh eníhcan, yeejép chãjnidih ma peéh chãjat tʉ́ʉtʉ́’, mi niijíp be.
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma viúva que sempre o procurava, dizendo: “Julgue a minha causa contra o meu adversário.”
4 Páant mi niijíchah yʉhna, dawá láa caánboó ‘Wã peéh chãjcan niít’, caántdih ã niijíp be. Páant ã niijíchah yʉhna, caántboó caandíh chah mi ʉʉ́bh tac bʉʉgánap be. Páant mi ʉʉ́bh tac bʉʉgánachah yap joiná, caanjéh nin pah ã niíj jenah joyóp be: ‘Weém Diosdih, cã́acwãdihbʉt wã ʉ́ʉmcan caá.
4 Por algum tempo, ele não a quis atender, mas depois pensou assim: “É bem verdade que eu não temo a Deus, nem respeito ninguém.
5 Páant wã jʉmʉchah yʉhna, nintboó mi ʉʉ́bh tac bʉʉgána, weemdíh mi chʉʉábipna caá. Pánihna, caántdih yeejép chãjnidih wã peéh chãjat tʉ́ʉtbipna caá’, ã niijíp be”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
5 Porém, como esta viúva fica me incomodando, vou julgar a sua causa, para não acontecer que, por fim, venha a molestar-me.”
6 Páant niijnít, Jesús queétdih nin pah ãt niíj jéihyanap wʉt jĩ: “Caán yéejat peéh chãjat tʉ́ʉtni ded pah ã chãjatdih ñi tʉ́i jenah joyoó.
6 Então o Senhor disse:
7 Caán tʉ́icanni yʉhna, caandíh ʉʉ́bh tac bʉʉgánihdih ã teo wáacap be. Diosboó tʉ́ini jʉmna, ã ñíonit ã teo wáacat pínahdih bʉ́dí ĩ bidichah, queétdih maatápdih ã páñat tʉ́ʉtcan niít.
7 Será que Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que a ele clamam dia e noite, embora pareça demorado em defendê-los?
8 Pánih tʉ́i teo wáacnit, queétdih yeejép chãjnitdih waícanjeh ã peéh chãjbipna caá. Pánih tʉ́i jepahni ã jʉmʉchah yʉhna, weém nin baácboó jwʉ́ʉb dei jʉ̃óhna, daocánnit Diosdih tʉ́i jenah joinítdih wã bid jʉimí dée caá. Pánihna, yeébboó caandíh ñi tʉ́i jenah joí cádahca bojoó”, ãt niijíp wʉt jĩ.
8 Digo a vocês que, depressa, lhes fará justiça. Contudo, quando o Filho do Homem vier, será que ainda encontrará fé sobre a terra?
9 Páant niíj péanit, “Jwiítboó tʉ́init caá. Bitaboó yeejépwã caá”, niíj jenah joinítdih Jesús nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
9 Jesus também contou esta parábola para alguns que confiavam em si mesmos, por se considerarem justos, e desprezavam os outros:
10 “Chénewã Diosdih ʉʉ́bhna ĩ chãjap be. Biíc fariseo ã jʉmʉp be. Biíh Romanowã ĩ maáh ã wʉtni dinerodih ʉʉ́bhni ã jʉmʉp be.
10 — Dois homens foram ao templo para orar: um era fariseu e o outro era publicano.
11 Pánihna, fariseo ñʉhnit, nin pah Diosdih ã niíj ʉʉ́bʉ́p be: ‘Weém bií déedih nʉʉmní, yaádhdih yéej chãjni nihcan caá. Nin Romanowã ĩ maáh ã wʉtni dinerodih ʉʉ́bhni ã yéej chãjat pahbʉt wã chãjcan caá. Bita ĩ yéej chãjat pah wãpĩ́ chãjcan caá. Pánih tʉ́i jʉmna, “Tʉ́ina caá”, meemdíh wã niijná caá.
11 O fariseu ficou em pé e orava de si para si mesmo, desta forma: “Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros, nem ainda como este publicano.
12 Weém semana jʉmat pah chéne yeó jáap jeémp jwʉhcanjeh, wãpĩ́ ʉʉ́bhna caá. Ded cien dinero jʉ́dʉdih wã jíib ʉbna, diez jʉ́ʉdʉdih meemdíh wãpĩ́ wʉ̃hna caá. Ma wʉtat pahjeh wãpĩ́ tʉ́i chãjna caá’, fariseo ã niíj ʉʉ́bʉ́p be.
12 Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo o que ganho.”
13 Obohjeéhtih, dinerodih ʉʉ́bhniboó ã yéej chãjatdih jĩ́gahna, yʉʉ́pbit yaíh dʉo ñʉ́hnit, japboó en ñahacanjeh, Diosdih nin pah ã niíj ʉʉ́bʉ́p be: ‘Dios, weém yéejni caá. Weemdíh jĩ́gah ennit, ma teo wáacá’, ã niijíp be.
13 O publicano, estando em pé, longe, nem mesmo ousava levantar os olhos para o céu, mas batia no peito, dizendo: “Ó Deus, tem pena de mim, que sou pecador!”
14 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Caán dinerodih ʉʉ́bhni ã́ih mʉʉná ã jwʉ́ʉb bejechah, ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios caandíh ã niíj enep be. Obohjeéhtih, fariseoboodíh ‘Caán tʉ́ini caá’, Dios ã niíj encap be. ‘Weém tʉ́ini, dedé yéejat wihcanni caá’, niijnídih ‘Meém tʉ́icanni caá’, Dios ã niíj enna caá. Obohjeéhtih, ‘Meemjéh caá tʉ́ini. Weém yéejni wã jʉmʉchah, weemdíh ma jĩ́gah en teo wáacá’, niijníboodíh Dios ã wẽi enna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
14 Digo a vocês que este desceu justificado para a sua casa, e não aquele. Porque todo o que se exalta será humilhado; mas o que se humilha será exaltado.
15 Biíh láa, cã́acwã ĩ tʉ́ʉhnitdih ã teo jã́ha ʉʉ́bát pínah niijná, Jesús pebhna ĩt ʉb jʉibínap wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih ã bohénitboó queétdih ennit, ĩt jípónih jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
15 Traziam também as crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos, ao verem isso, os repreendiam.
16 Páant ĩ jʉ̃ihñʉchah ennit, Jesús wébítdih jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, ã bohénitboodíh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
16 Jesus, porém, chamando as crianças para junto de si, disse:
17 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Nit Diosdih ĩ tʉ́i jenah joyát pahjeh yeébboó ñi jenah joicáh, Dios ñi maáh ã nihcan niít, ãt niijíp wʉt jĩ.
17 Em verdade lhes digo: Quem não receber o Reino de Deus como uma criança de maneira nenhuma entrará nele.
18 Páant niijníji Jesús ã bohénit biícdih ã bejechah, judíowã ĩ maátajeéh jʉmni caandíh ʉʉ́bh joyódih ãt jʉibínap wʉt jĩ.
18 Certo homem de destaque perguntou a Jesus: — Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
19 —¿Dépanih tigaá ‘Tʉ́ini’, weemdíh ma niíj? Diosjeh caá tʉ́ini.
19 Jesus respondeu:
20 Dios ã wʉtatnadih ma jéihna caá. ‘Ma áa nihcannihjĩh ma yéej chãjca bojoó.Cã́acdih ma mao yohca bojoó.Ma nʉʉmcá bojoó.Ma yeeca bojoó.Ma mánadih tʉ́inijeh ma chãjáp’,Dios ã niijíp jĩ. Caán ã wʉtatnadih jepahat caá náahap, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério”, “não mate”, “não furte”, “não dê falso testemunho”, “honre o seu pai e a sua mãe”.
21 —Wébít jʉmna, wã yap yohcatji pah, bʉʉbʉt biíc yoobó wã yap yohcan caá, Jesúsdih ãt niijíp wʉt jĩ.
21 Então o homem disse: — Tudo isso tenho observado desde a minha juventude.
22 —Diosjeéh ma tʉ́i jʉmat pínah, bainí meemdíh ã jʉdhna caá. Nihat míih bií déedih jíib chãjadih ma bejeé. Pánih jíib chãjnit, caán jíibdih moh yéejnitdih ma wʉ̃hʉʉ́. Páant ma wʉ̃hʉchah, nin baácboó ma bíbohatji chah tʉ́ini míih pínah Dios pebhboó ã jʉmbipna caá. Wã niiját pah chãj péa, wãjeéh ma pée jʉ̃ʉ́wʉ́, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt yʉh jĩ.
22 Ouvindo isso, Jesus lhe disse:
23 Obohjeéhtih, páant ã niijíchah joiná yʉhna, caánboó dawá bií déedih bíbohni jʉmna, ã́ih bií déedih jíib chãj wʉ̃híhcan, bʉ́dí ãt jĩ́gahap wʉt jĩ.
23 Mas, ouvindo ele estas palavras, ficou muito triste, porque era riquíssimo.
24 Páant ã jepahcatdih ennit, Jesús nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
24 Jesus, vendo-o assim triste, disse:
25 Camelloboó awí íitbitdih ã waad yábac bejíhichah nihna, ãta bʉo tagaá. Pánihat pah, dawá bií déedih bíbohni Dios ã maáh jʉmʉpboó ã waádíhichah, bʉ́dí ã bʉona caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
25 Porque é mais fácil um camelo passar pelo fundo de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.
26 Páant ã niijíchah joinít, bita caandíh nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
26 Os que ouviram isto perguntaram: — Sendo assim, quem pode ser salvo?
27 —Cã́acwã ded pah ĩ jenah joyátjĩhjeh ĩ tʉ́i chãjíhna yʉhna, Dios pebhboó ĩ jéih bejcan niít. Diosjeh caá iiguípna bejnit déedih ã tʉ́i ʉbʉp. Caanjéh tigaá nihatdih chãj beedáni. Dedé jéihcat pínah caandíh ã wihcan caá, Jesús ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
27 Mas Jesus respondeu:
28 Páant ã niijíchah joinít, Pedroboó caandíh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
28 Então Pedro disse: — Eis que nós deixamos nossa casa e seguimos o senhor.
29 — ausente —
29 Jesus lhes respondeu:
30 — ausente —
30 que não receba, no presente, muitas vezes mais e, no mundo por vir, receberá a vida eterna.
31 Páant niíj péanit, Jesús doce ã bohénitdih chibít yʉʉ́p bʉʉ́g ãt nʉmah bejep wʉt jĩ. Pánih bejnit, nin pah queétdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Bainí yeebdíh wã naáwíhna caá. Bʉʉ Jerusalén tʉ́tchina bejna caá jwĩ chãjap. Caanná jwĩ jʉibínachah, Dios naáwátdih naóh yapanit jon jã́tih ĩ daacátji biíc yoobó weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé wã yapbipna caá.
31 Chamando os doze para um lado, Jesus lhes disse:
32 Weemdíh teonit, judíowã nihcannitdih ĩ jwʉ́ʉb wʉ̃h yapabipna caá. Páant ĩ wʉ̃h yapanachah, queétboó weemdíh deoh naóhnit, mao mác coí jã́ha, yeejép wéhe, pʉ̃init, ĩ mao yohbipna yʉh caá.
32 Ele será entregue aos gentios, que vão zombar dele, insultá-lo e cuspir nele.
33 Obohjeéhtih, biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah, wã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhbipna caá”, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
33 Depois de açoitá-lo, eles o matarão, mas, ao terceiro dia, ressuscitará.
34 Páant ã niijíchah joiná yʉhna, ã bohénit ded pah ã naáwátdih ĩt beh joicáp wʉt jĩ.
34 Eles, porém, não entenderam nada disso. O significado dessas palavras lhes era encoberto, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Jesúswã Jerusalén tʉ́tchina bejna, Jericó tʉ́tchina ĩt tóah jʉibínap wʉt jĩ. Caanjĩ́h jéih encanniboó namá jwẽ́ejdih chʉ́ʉdnit, dinero ʉʉ́bhna ãt chãjap wʉt jĩ.
35 Aconteceu que, quando Jesus se aproximava de Jericó, um cego estava sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Pánih chʉ́ʉdnit, dawá ã pebh ĩ yap bejechah joinít, queétdih nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
36 E, ouvindo o barulho da multidão que passava, perguntou o que era aquilo.
37 —Jesús, Nazaret tʉ́tchidih bóo ã yap bejna caá, caandíh ĩt niíj jepahap wʉt jĩ.
37 Anunciaram-lhe que Jesus, o Nazareno, estava passando.
38 Páant ĩ niijíchah joinít, caán ãt ej jwíihip wʉt jĩ.
38 Então ele gritou: — Jesus, Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
39 Páant ã niíj ñaác ejechah joinít, Jesúsdih waóhnitboó, nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ:
39 E os que iam na frente o repreendiam para que se calasse. Mas ele gritava cada vez mais: — Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
40 Páant ã niíj ñaác ejechah joinít, Jesúsboó chão ñʉ́hnit, caandíh ã pebhna ãt ʉb bejat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Páant ã bejat tʉ́ʉtʉchah joinít, jéih encannidih Jesús pebhna ĩt ʉb bejep wʉt jĩ.
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. E, tendo ele chegado, Jesus perguntou:
41 —¿Ded pah wã chãjat tigaá ma náah? ãt niijíp wʉt jĩ.
41 — O que você quer que eu lhe faça? Ele respondeu: — Senhor, que eu possa ver de novo.
42 —¡Ma eneé! Weemdíh tʉ́i jenah joiná, ma boona caá, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt jĩ.
42 Jesus lhe disse:
43 Páant ã niijíchahjeh, jéih encanniji ãt yoób enep wʉt jĩ, bʉca. Pánih ennit, Jesúsjeéh bejna, Diosdih bʉ́dí ãt wẽi naáwáp wʉt jĩ. Pánihna, bita caán jéih encanniji ã enechah ennit, queétbʉt Diosdih bʉ́dí ĩt wẽi naáwáp wʉt jĩ.
43 Imediatamente ele passou a ver de novo e seguia Jesus, glorificando a Deus. Também todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.