Lucas 16
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NVI
1 Biíh láa Jesús nin naáwátjĩh ã bohénitdih ãt jwʉ́ʉb bohénap wʉt jĩ: “Biíc newé bʉ́dí dinerodih bíbohni, ã́ih dinerodih en daoníboó ã tʉ́i en daocát ennit, biíh teo wʉ̃hniboó ĩ maáhdih ã naóh yacap be.
1 Jesus disse aos seus discípulos: "O administrador de um homem rico foi acusado de estar desperdiçando os seus bens.
2 Páant ã naóh yacachah, ĩ maáhboó ã́ih dinerodih en daonídih ã bid bojop be. Páant ã bid bojni ã jʉyʉ́chah, nin pah caandíh ã niijíp be: ‘Wĩ́ih dinerodih ma tʉ́i en daocát doonádih wã joyóp be. Pánihna, wĩ́ih dinerodih tʉ́i en daocát jíib weemdíh ma jwʉ́ʉb teo wʉ̃hcan niít. Ded pah wĩ́ih dinerodih ma chãjatjidih weemdíh ma naóh daác beedánaá’, ã maáh caandíh ã niijíp be.
2 Então ele o chamou e lhe perguntou: ‘Que é isso que estou ouvindo a seu respeito? Preste contas da sua administração, porque você não pode continuar sendo o administrador’.
3 Páant ã niijíchah joinít, en daoníjiboó caanjéh nin pah ã niíj jenah joyóp be: ‘Wã maáh weemdíh yohat tʉ́ʉt caá páant ã niijíp. Weém wẽpcanni jʉmna, baác baadát tewatnadih wã bʉʉjácan niít. Weém bitadih dinero wã ʉʉ́bhna, tíic náah jʉmni wãta ʉʉ́bh tac bʉʉgá tagaá. Pánihna, ¿ded pah tigaá weemdíh chãjat náah?
3 "O administrador disse a si mesmo: ‘Meu senhor está me despedindo. Que farei? Para cavar não tenho força, e tenho vergonha de mendigar...
4 Bʉʉ, wã chãjat pínahdih wã jéihna caá, bʉca. Nin pah wã chãjachah, wã teo cádahat tʉ́ttimah, wã maáhdih jíib bʉʉdánit weemdíh ĩ oibipna nacaá. Pánih oinit, jĩ́gah ennit, weemdíh ĩ teo wáacbipna caá’, caanjéh ã niíj jenah joyóp be.
4 Já sei o que vou fazer para que, quando perder o meu emprego aqui, as pessoas me recebam em suas casas’.
5 Páant niíj jenah joinít, nihat ã maáhdih jíib bʉʉdánit yoobó ã bid bojop be. Páant ã jwíih bid bojni ã jʉyʉ́chah, nin pah caandíh ã niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Wã maáhdih débóo tigaá meém ma jíib bʉʉdá?’ ã niíj ʉʉ́bh joyóp be.
5 "Então chamou cada um dos devedores do seu senhor. Perguntou ao primeiro: ‘Quanto você deve ao meu senhor? ’
6 ‘Jeémát chãjat yíi cien dahwani quiítnadih caandíh wã jíib bʉʉdána caá’, ã niíj jepahap be. ‘Ninboó ma jíib bʉʉdáátdih daácni nʉ́o ã jʉmna caá. Waícanjeh jʉí chʉ́ʉdnit, ma jíib bʉʉdáátdih jwʉ́ʉb deyanit, tac yoobjéh ma daacá’, teo wʉ̃hni ã niijíp be.
6 ‘Cem potes de azeite’, respondeu ele. "O administrador lhe disse: ‘Tome a sua conta, sente-se depressa e escreva cinqüenta’.
7 Páant niíj péanit, biíh jíib bʉʉdánidih bid bojnit, nin pah caandíhbʉt ã niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Débóo tigaá wã maáhdih ma jíib bʉʉdá?’ ã niijíp be. ‘Cien trigo wʉh wʉʉ́hnadih wã jíib bʉʉdána caá’, ã niijíp be. ‘Ninboó ma jíib bʉʉdáátdih daácni nʉ́o ã jʉmna caá. Ochentajeh ma daacá’, ã niijíp be.
7 "A seguir ele perguntou ao segundo: ‘E você, quanto deve? ’ ‘Cem tonéis de trigo’, respondeu ele. "Ele lhe disse: ‘Tome a sua conta e escreva oitenta’.
8 Páant ã chãjatdih jéihnit, ã maáhboó ã́ih dinerodih en daoníjidih nin pah ã niijíp be: ‘Meém yeeni yʉhna, ded pah tʉ́ttimah ma tʉ́i jʉmat pínahdih mat jenah joyóp taga’, ã niijíp be. Páant ã chãjat pah, Diosdih jéihcannit, tʉ́ttimah tʉ́i jʉmat tʉ́ʉt niijná, bií déenadih ĩ tʉ́i jéih ʉbna caá. Ded pah ĩ bíbohat pínahdih Dioíhwãboodíh chah ĩ tʉ́i jéihna caá.
8 "O senhor elogiou o administrador desonesto, porque agiu astutamente. Pois os filhos deste mundo são mais astutos no trato entre si do que os filhos da luz.
9 “Yeébboodíh nin pah wã naóhna caá: Moh yéejnitdih jĩ́gah ennit, ñíih bií déejĩh queétdih ñi tʉ́i teo wáacá. Páant ñi teo wáacachah, queétbʉt Diosdih jepahnit, ã pebhboó ñi jʉibínachah, yeebdíh ĩ wẽi jwãáhbipna caá.
9 Por isso, eu lhes digo: usem a riqueza deste mundo ímpio para ganhar amigos, de forma que, quando ela acabar, estes os recebam nas moradas eternas.
10 “Ded bainíbit bíbohna yʉhna, caanjĩ́h bitadih tʉ́i teo wáacni jʉmna, tʉ́ttimah bʉ́dí bíbohna, caanjĩ́hbʉt ã tʉ́i teo wáacbipna caá. Obohjeéhtih, ded bainí ã bíbohatjĩh tʉ́i chãjcan, tʉ́ttimah bʉ́dí ã bíbohnabʉt, biíc yoobó ã tʉ́i chãjcan niít.
10 "Quem é fiel no pouco, também é fiel no muito, e quem é desonesto no pouco, também é desonesto no muito.
11 Ñíih bií déejĩh ñi tʉ́i chãjcat enna, Diosboó ã wẽpatjĩh yeebdíh ã teo wáaccan niít.
11 Assim, se vocês não forem dignos de confiança em lidar com as riquezas deste mundo ímpio, quem lhes confiará as verdadeiras riquezas?
12 Pánihna, nin baácboó jʉm jwʉhna, Dios yeebdíh ã wʉ̃hni bií déejĩh ñi tʉ́i chãjcat enna, jeáboó ñi jʉibínachah, tʉ́ini yoobátdih ã wʉ̃hcan niít.
12 E se vocês não forem dignos de confiança em relação ao que é dos outros, quem lhes dará o que é de vocês?
13 Ded Diosdih tʉ́i jenah joiní jʉmna, ã́ih bií dée pínahdih tʉbit ã jenah joicán niít. Obohjeéhtih, bií déedih tʉbit bidni jʉmna, Diosboodíh ã jéih jenah joicán niít. Pánihna, Diosdih bií déedihbʉt chénat pah biícdih ñi jéih jenah joicán niít. Diosdihjeh bidat caá náahap”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
13 "Nenhum servo pode servir a dois senhores; pois odiará a um e amará ao outro, ou se dedicará a um e desprezará ao outro. Vocês não podem servir a Deus e ao Dinheiro".
14 Páant ã niijíchah joinít, fariseowã dawá bií déedih bidnit jʉmna, caandíh ĩt dehwep wʉt jĩ.
14 Os fariseus, que amavam o dinheiro, ouviam tudo isso e zombavam de Jesus.
15 Páant ĩ dehwechah ennit, Jesús queétdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ: “Cã́acwã ĩ enechah pohba, yeéb tʉ́init pah tigaá ñi jígohop, ‘Nit tʉ́i chãjnit caá’, yeebdíh ĩ niíj jenah joyát pínah niijná. Obohjeéhtih, dawá bií déedih ñi bid jenah joyátdih Dios ã jéihna caá. ‘Nit tʉ́init caá’, cã́acwã ĩ niíj ennitdih Diosboó ‘Yeejépwã caá’, ã niíj enna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
15 Ele lhes disse: "Vocês são os que se justificam a si mesmos aos olhos dos homens, mas Deus conhece os corações de vocês. Aquilo que tem muito valor entre os homens é detestável aos olhos de Deus".
16 “Juan Daabáni ã jʉmat pínah jã́tih, Diosjeéh tʉ́i jʉmat tʉ́ʉt niijná, Moisés ã wʉtatjidih, Dios naáwátdih naóh yapanit ĩ daacátjidihbʉt cã́acwãdih jepahat caá ãtih náahap. Obohjeéhtih, Juanboó Dios ã maáh jʉmat tʉ́ini doonádih cã́acwãdih ã jwíih naáwáp jĩ. Bʉʉ weem jwʉ́h caán tʉ́ini doonádih yeebdíh wã naóhna caá. Pánihna, yéejatdih cádahnit, Diosdih jepahat ã bʉwʉchah, det jepahíhnitboó Diosdih bʉ́dí bidat caá náahap.
16 "A Lei e os Profetas profetizaram até João. Desse tempo em diante estão sendo pregadas as boas novas do Reino de Deus, e todos tentam forçar sua entrada nele.
17 Jeá, nin baácbʉt ã bʉʉdʉ́chah yʉhna, Moisés ã wʉtatjiboó ã bʉʉdcán niít”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
17 É mais fácil o céu e a terra desaparecerem do que cair da Lei o menor traço.
18 “Ded ãjeéh bólidih yohnit, biíh wilidih jwʉ́ʉb áa jʉmna, yeejép ã chãjna caá. Ded biíh áajidih jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉ́m áa jʉmna, caántjĩh ã yéej chãjna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
18 "Quem se divorciar de sua mulher e se casar com outra mulher estará cometendo adultério, e o homem que se casar com uma mulher divorciada do seu marido estará cometendo adultério".
19 “Dawá bií déedih bíbohni, dinerobʉt bʉ́dí bíbohni newé ã jʉmʉp be. Bʉ́dí jíib jʉmni tʉ́ini chítah jʉmni yégueh chóodih ãpĩ́ dʉwʉ́p be. Yeó jáap jʉmat pah tʉ́ini jeémátdih míic ãpĩ́ jeémép be.
19 "Havia um homem rico que se vestia de púrpura e de linho fino e vivia no luxo todos os dias.
20 Ã́ih mʉʉ́ jẽc pebh moh yéejni, Lázaro wʉ̃t jʉmni, ãpĩ́ ñajap be. Nihat ã́ih bácah áoh peétni ã jʉmʉp be.
20 Diante do seu portão fora deixado um mendigo chamado Lázaro, coberto de chagas;
21 Páant ã ñajachah, mʉjjiowã́ ã́ih áhwatnadih déebedih ĩpĩ́ jʉibínap be. Dawá bií déedih bíbohniboó ã jeémp jéenanidih Lázaro ã jeémíhip yʉh be. Obohjeéhtih, caandíh ãpĩ́ wʉ̃hat tʉ́ʉtcap be.
21 este ansiava comer o que caía da mesa do rico. Em vez disso, os cães vinham lamber as suas feridas.
22 Biíc yeó jáap, Lázaro ã wʉnʉp be. Abraham ã jʉima yoobát ã jʉmʉchah, Dioíh ángelwã Abraham pebhna ã́ih caolihdih ĩ ʉb bej wahap be. Cʉbʉcah, dawá bií dée bíbohnibʉt ã wʉnʉp be. Obohjeéhtih, ã wʉnat tʉ́ttimah, cã́acwã ã́ih bácahjidih ĩ yohochah, ã́ih caolih iiguípna ã bejep be.
22 "Chegou o dia em que o mendigo morreu, e os anjos o levaram para junto de Abraão. O rico também morreu e foi sepultado.
23 Caánboó jʉmna, tʉbit ã tʉbanap be. Pánih tʉba chéi enna, Abrahamdih, Lázaro ã pebh ã ñʉhʉchah, ã enep be.
23 No Hades, onde estava sendo atormentado, ele olhou para cima e viu Abraão de longe, com Lázaro ao seu lado.
24 Pánih ennit, Abrahamdih nin pah ã niíj ejep be: ‘Nʉwá, weém nin iiguípboó wã jʉmʉchah, weemdíh tʉbit ã tʉbna caá. Páant ã tʉbʉchah, weemdíh jĩ́gah ennit, ma teo wáacá. Lázarodih ã́ih téih tíibjĩh mahdih taj daabánit, wĩ́ih nʉʉ́cdih ã cámahat pínah niijná, ma chíiaat tʉ́ʉtʉ́’, Abrahamdih ã niíj ejep yʉh be.
24 Então, chamou-o: ‘Pai Abraão, tem misericórdia de mim e manda que Lázaro molhe a ponta do dedo na água e refresque a minha língua, porque estou sofrendo muito neste fogo’.
25 Obohjeéhtih, páant ã niijíchah yʉhna, Abraham caandíh nin pah ã niíj jepahap be: ‘Jʉimá, meém baácboó jʉm jwʉhna, nihat ma náahatdih ma bíboh beedánap jĩ. Obohjeéhtih, Lázaroboó ã moh yéejep jĩ. Bʉʉ Lázaro ninjĩh ã tʉ́i jʉmʉchah, meemdíh caá tʉbit an tʉbʉp.
25 "Mas Abraão respondeu: ‘Filho, lembre-se de que durante a sua vida você recebeu coisas boas, enquanto que Lázaro recebeu coisas más. Agora, porém, ele está sendo consolado aqui e você está em sofrimento.
26 Jwĩ cãtíh jéih bejcat dée ã jʉmʉchah, ded ninmant conna ã jéih dei bejcan caá. Ded conmant ninnabʉt ã jéih aáb jʉ̃óhcan caá’, Abraham caandíh ã niíj jepahap be.
26 E além disso, entre vocês e nós há um grande abismo, de forma que os que desejam passar do nosso lado para o seu, ou do seu lado para o nosso, não conseguem’.
27 — ausente —
27 "Ele respondeu: ‘Então eu lhe suplico, pai: manda Lázaro ir à casa de meu pai,
28 — ausente —
28 pois tenho cinco irmãos. Deixa que ele os avise, a fim de que eles não venham também para este lugar de tormento’.
29 Obohjeéhtih, Abraham caandíh nin pah ã niíj jepahap be: ‘Dios naáwátdih Moisésji, bita ã naáwátdih naóh yapanitji ĩ daácni nʉ́onadihbʉt ma ʉ́ʉdwã ĩ bíbohna caá. Caán naáwátdih ma ʉ́ʉdwãdih jepahat caá náahap’, Abraham ã niijíp be.
29 "Abraão respondeu: ‘Eles têm Moisés e os Profetas; que os ouçam’.
30 Páant ã niijíchah joinít, iiguípboó jʉmni nin pah ã jwʉ́ʉb niijíp be: ‘Yoobópdih tigaá ma niijíp, Nʉwah Abraham. Obohjeéhtih, biíc wʉnniji ĩ pebhna ã jwʉ́ʉb bejechah, queét caandíh joinít, ĩta tʉ́ʉt nʉʉm tágaá’, Abrahamdih ã niijíp yʉh be.
30 " ‘Não, pai Abraão’, disse ele, ‘mas se alguém dentre os mortos fosse até eles, eles se arrependeriam’.
31 ‘Queét Moisés ã daacátjidih tʉ́i joicán, bita naóh yapanit ĩ daacátjidihbʉt tʉ́i joicán, wʉnniji ã boo pʉd jʉ̃ʉ́wʉ́chah yʉhna, queét caandíhbʉt ĩ joibícan nacaá’, Abraham caandíh ã niijíp be”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
31 "Abraão respondeu: ‘Se não ouvem a Moisés e aos Profetas, tampouco se deixarão convencer, ainda que ressuscite alguém dentre os mortos’ ".
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.