Lucas 15

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Biíh yeó jáapdih dawá cã́acwã, Romanowã ĩ maáta ĩ ʉʉ́bát tʉ́ʉtnit dinerodih ʉʉ́bh wʉ̃hnit, bita Moisés ã wʉtatjidih jepahcannit “Yeejépwã”, niijnítbʉt Jesúsdih joyódih ĩt jʉibínap wʉt jĩ.
1 Aproximavam-se de Jesus os publicanos e os pecadores para ouvi-lo.
2 Páant ĩ jʉibínachah ennit, fariseowã, Moisés ã wʉtatjidih bohénitbʉt íijnit, queétjeh nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
2 Os fariseus e os escribas murmuravam: Este homem recebe e come com pessoas de má vida!
3 Páant ĩ niijíchah jéihnit, Jesús nin naáwátjĩh queétdih ãt bohénap wʉt jĩ:
3 Então lhes propôs a seguinte parábola:
4 “Cien ovejawãdih bíbohni, biíc oveja caandíh ã bʉʉdʉ́chah ennit, ¿ded pah tigaá ã chãjbi? yeéb ñi jenah joyóchah. Bita noventa y nueve ovejawãdih ĩ jeémát yílip jʉmʉpboó jwejnit, caán bʉʉdnídih bididih ã bejbipna caá. Pánihna, caandíh bid jʉinítna, ã cádahbipna caá.
4 Quem de vós que, tendo cem ovelhas e perdendo uma delas, não deixa as noventa e nove no deserto e vai em busca da que se perdeu, até encontrá-la?
5 Caandíh bid jʉí wẽina, ã́ih daadjíh mao cáagnit, ã́ih mʉʉná ã ʉb jwʉ́ʉb bejbipna caá.
5 E depois de encontrá-la, a põe nos ombros, cheio de júbilo,
6 Pánih ʉb jwʉ́ʉb jʉibínit, ‘Wĩ́ih oveja bʉʉdnídih wã bid jʉyʉ́p be. Pánihna, wãjeéh ñi wẽi wáac jʉ̃ʉ́wʉ́’, niijnít, ã pebh jʉmnitdih, ã déewãdihbʉt ã bid wáacbipna caá.
6 e, voltando para casa, reúne os amigos e vizinhos, dizendo-lhes: Regozijai-vos comigo, achei a minha ovelha que se havia perdido.
7 Páant ã weñat pah, ded biíc cã́ac ã yéejatdih cádahnit, ã tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah, Dios pebhboó jʉmnit bʉ́dí ĩ wẽibipna caá. Obohjeéhtih, noventa y nueve panihnit ‘Weemdíh yéejat wihcan caá. ¿Dépanih tigaá wãta tʉ́ʉt nʉʉ́m?’ niíj jenah joinítdih Dios pebhboó jʉmnit ĩ wẽican niít”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
7 Digo-vos que assim haverá maior júbilo no céu por um só pecador que fizer penitência do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 “Diez dinero jʉ́dʉ bíbohnih biíc jʉ́dʉ caántdih ã bʉʉdʉ́chah ennit, ¿ded pah tigaá mi chãjbi? Jiiát dahjĩh jiinít, mʉʉdíh mi tʉ́i tóodh bid beedábipna caá. Caán jʉ́dʉdih bid jʉinítna, mi cádahbipna caá.
8 Ou qual é a mulher que, tendo dez dracmas e perdendo uma delas, não acende a lâmpada, varre a casa e a busca diligentemente, até encontrá-la?
9 Caán jʉ́dʉdih bid jʉinít, ‘Weemdíh bʉʉdní dinero jʉ́dʉdih wã bid jʉiná beé. Pánihna, wãjeéh ñi wẽi wáac jʉ̃ʉ́wʉ́’, niijnít, mi pebh jʉmnitdih, mi déewãdihbʉt mi bid wáacbipna caá.
9 E tendo-a encontrado, reúne as amigas e vizinhas, dizendo: Regozijai-vos comigo, achei a dracma que tinha perdido.
10 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Páant mi weñat pah, biíc yéejni ã yéejatdih cádahnit, tʉ́iniboodíh ã tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah, Dioíh ángelwãbʉt bʉ́dí ĩ wẽibipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
10 Digo-vos que haverá júbilo entre os anjos de Deus por um só pecador que se arrependa.
11 “Biíc newé chénewã ã weh jʉmʉp be.
11 Disse também: Um homem tinha dois filhos.
12 Ʉ́ʉdyiboó ã íipdih nin pah ã niijíp be: ‘ “Wʉnna, meemdíh wã wʉ̃hbipna caá”, ma niijnídih bʉʉ ma wʉ̃hʉʉ́, Paá’, ã niijíp be. Páant ã niijíchah joinít, ã íip ã́ih bií déedih ã wehdih ã pãááp be.
12 O mais moço disse a seu pai: Meu pai, dá-me a parte da herança que me toca. O pai então repartiu entre eles os haveres.
13 Daocánni yeó jáap tʉ́ttimah, ʉ́ʉdyiboó nihat ã́ih bií déedih ʉbnit, yʉʉ́p biíh baácboó jibidih ã bejep be. Caán baácboó jʉmna, cheha náahdih jíib chãj, yaádh metat jíib wʉ̃h, nʉmah jeémát jíib wʉ̃h, bʉ́dí ã jíib chãjap be. Pánih jíib chãjna, ã́ih dinerodih ã yoh beedánap be.
13 Poucos dias depois, ajuntando tudo o que lhe pertencia, partiu o filho mais moço para um país muito distante, e lá dissipou a sua fortuna, vivendo dissolutamente.
14 Páant ã yoh beedáát tʉ́ttimah, caán baácboó jeémát wihcah, nʉʉgʉ́p láa ã jʉmʉp be. Caanbʉ́t nʉʉgʉ́pjĩh diib wʉ́nna ã chãjap be.
14 Depois de ter esbanjado tudo, sobreveio àquela região uma grande fome e ele começou a passar penúria.
15 Páant jeémát ã wihcah, tewat bididih ã bejep be. Páant ã bid bejechah, biíc newé caandíh ií náah jʉmni tewat wʉ̃hnit, ã́ih momo mʉʉwã jʉmni wáihyat jʉ́dʉboó caandíh ã wahap be, queétdih jeémát ã wʉ̃hat pínah niijná.
15 Foi pôr-se ao serviço de um dos habitantes daquela região, que o mandou para os seus campos guardar os porcos.
16 Pánih queétdih inna, queét mʉʉwãdih wʉ̃hni jeémátdih bʉ́dí ã jeémíhip yʉh be. Obohjeéhtih, ã maáh caandíh ã jeémát tʉ́ʉtcah, bitabʉt caandíh dedé jeémát ĩ wʉ̃hcap be.
16 Desejava ele fartar-se das vagens que os porcos comiam, mas ninguém lhas dava.
17 Páant ã yapat tʉ́ttimah, ã jwʉ́ʉb náhninap be, ‘Nihat wã íipdih teo wʉ̃hnit jeémát bíboh, ĩ jʉdh jeémpni jeémátbʉt ãpĩ́ jʉmna beé. Obohjeéhtih, nin baácboó jʉmna, weemdíh jeémát wihcah, wʉnna caá wã chãjap.
17 Entrou então em si e refletiu: Quantos empregados há na casa de meu pai que têm pão em abundância... e eu, aqui, estou a morrer de fome!
18 Pánihna, wã íip pebhna wã jwʉ́ʉb bejbipna caá. Caanná jwʉ́ʉb jʉibínit, wã íipdih nin pah wã niijbípna caá: “Diosdih bʉ́dí wã yéej chãjna beé, Paá. Meemdíhbʉt wã yéej chãjna beé.
18 Levantar-me-ei e irei a meu pai, e dir-lhe-ei: Meu pai, pequei contra o céu e contra ti;
19 Pánihna, ¡‘Wʉ̃ʉhʉ́’, bʉʉ weemdíh ma niijcá bojoó! Meemdíh teo wʉ̃hnijeh wã jʉmbipna caá”, wã íipdih wã niijbípna caá’, caán míicjeh ã niíj, jenah joyóp be.
19 já não sou digno de ser chamado teu filho. Trata-me como a um dos teus empregados.
20 Páant niíj jenah joinít, ã íip pebhna ã jwʉ́ʉb bejep be.
20 Levantou-se, pois, e foi ter com seu pai. Estava ainda longe, quando seu pai o viu e, movido de compaixão, correu-lhe ao encontro, lançou-se-lhe ao pescoço e o beijou.
21 Páant ã pin tewechah, ã íipdih nin pah ã niíj naáwáp be: ‘Diosdih bʉ́dí wã yéej chãjap be, Paá. Meemdíhbʉt wã yéej chãjap be. Pánihna, “Wʉ̃ʉhʉ́”, weemdíh ma niijcá bojoó’, ã niijíp be.
21 O filho lhe disse, então: Meu pai, pequei contra o céu e contra ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Obohjeéhtih, páant ã niijíchah yʉhna, ã íipboó caandíh teo wʉ̃hnitdih nin pah ã niíj wʉtʉp be: ‘Waícanjeh tʉ́ini yégueh chóodih ʉb jʉ̃óhnit, wã wʉ̃ʉ́hdih ñi yacaá. Tʉ́ini téihya yacat jʉ́dʉdih ã́ih téih tíibdihbʉt ñi yacaá. Ã́ih jítchadihbʉt tʉ́ini zapatos ñi yacaá.
22 Mas o pai falou aos servos: Trazei-me depressa a melhor veste e vesti-lha, e ponde-lhe um anel no dedo e calçado nos pés.
23 Jwĩ tʉ́i in débehani momo jiwi wʉ̃ʉ́hdih ʉb jʉ̃óhnit, ñi mawaáp. Mao péa, quibh péanit, ñi pʉʉbʉ́.
23 Trazei também um novilho gordo e matai-o; comamos e façamos uma festa.
24 “Wã wʉ̃ʉ́h ã wʉnah bejna nacaá”, wã niíj jenah joyóp yʉh be. Bʉʉdní déeji bʉʉ ã tʉ́i jwʉ́ʉb jʉiná caá, bʉca. Bʉ́dí wẽinit, chóbe jeémpjĩh’, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã niijíp be. Pánihna, queét nihat bʉ́dí wẽinit, ĩ jeémép be.
24 Este meu filho estava morto, e reviveu; tinha se perdido, e foi achado. E começaram a festa.
25 “Obohjeéhtih, ʉ́ʉdyi ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́chah, weép jeñéboó momo jiwiwã jʉmni wáihyat jʉ́dʉboó ã jʉmʉp be. Pánihna, ã íipíh mʉʉdíh tóah bejna, ĩ wẽi ewechah, ã joyóp be.
25 O filho mais velho estava no campo. Ao voltar e aproximar-se da casa, ouviu a música e as danças.
26 Pánih joinít, teo wʉ̃hnidih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Dépanih eo tigaá queét ĩ chãj?’ ã niijíp be.
26 Chamou um servo e perguntou-lhe o que havia.
27 Páant ã niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, teo wʉ̃hni caandíh nin pah ã niíj jepahap be: ‘Ma ʉ́ʉd ã jwʉ́ʉb jʉiná beé. Ã tʉ́i jʉyʉ́chah, ma íip jwĩ in débehani momo jiwi wʉ̃ʉ́hdih ã mawat tʉ́ʉtʉp be. Pánih maonijidih jwĩ pʉʉ́b péanachah, nʉmah jeémp wẽi eona caá ĩ chãjap’, caandíh ã niijíp be.
27 Ele lhe explicou: Voltou teu irmão. E teu pai mandou matar um novilho gordo, porque o reencontrou são e salvo.
28 Páant teo wʉ̃hni ã niíj naáwáchah joinít, weép jeñé ã íipdih tʉbit ã íijip be. Íijnit, ã waádíhcap be. Páant ã waádíhcah enna, ã íipboó bac bejnit, ‘Wʉ̃ʉhʉ́, ma waád jʉ̃ʉ́wʉ́’, caandíh ã niijíp yʉh be.
28 Encolerizou-se ele e não queria entrar, mas seu pai saiu e insistiu com ele.
29 Obohjeéhtih, ã íipdih nin pah ã niíj jepahap be: ‘Maatápdih meemdíh bʉ́dí teo wʉ̃hnit, ma naáwáchah wã yap yohcah yʉhna, wã pej jʉmnitdih wã nʉmah jeémát déedih cabra wʉ̃ʉ́hbitdih weemdíh mapĩ́ wʉ̃hcan beé.
29 Ele, então, respondeu ao pai: Há tantos anos que te sirvo, sem jamais transgredir ordem alguma tua, e nunca me deste um cabrito para festejar com os meus amigos.
30 Obohjeéhtih, bʉʉ yeejép ma wʉ̃ʉ́h ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́chah, yaádh metat jíib míih dinero yoh beedánidih bʉ́dí wẽinit, meém ma nʉmah jeémpna caá. Jwĩ in débehani momo jiwi wʉ̃ʉ́hdih maonit, caandíh ma nʉmah jeémpna caá’, ã íipdih ã niíj jʉ̃ihñʉp be.
30 E agora, que voltou este teu filho, que gastou os teus bens com as meretrizes, logo lhe mandaste matar um novilho gordo!
31 “Páant ã niíj jʉ̃ihñʉchah joinít, ã íip caandíh nin pah ã niíj jepahap be: ‘Wʉ̃ʉhʉ́, meém wãjeéh mapĩ́ jʉmna caá. Nihat wĩ́ih bií déedih míih mʉn caá.
31 Explicou-lhe o pai: Filho, tu estás sempre comigo, e tudo o que é meu é teu.
32 Obohjeéhtih, ma ʉ́ʉd wʉnni déeji bʉʉ ã tʉ́i jwʉ́ʉb jʉyʉ́p be. Pánihna, wẽinit, jwĩ nʉmah jeémp ewechah, ã tʉ́ina caá’, ã íip weép jeñédih ã niijíp be”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
32 Convinha, porém, fazermos festa, pois este teu irmão estava morto, e reviveu; tinha se perdido, e foi achado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.