Lucas 15
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH
1 Biíh yeó jáapdih dawá cã́acwã, Romanowã ĩ maáta ĩ ʉʉ́bát tʉ́ʉtnit dinerodih ʉʉ́bh wʉ̃hnit, bita Moisés ã wʉtatjidih jepahcannit “Yeejépwã”, niijnítbʉt Jesúsdih joyódih ĩt jʉibínap wʉt jĩ.
1 Certa ocasião, muitos cobradores de impostos e outras pessoas de má fama chegaram perto de Jesus para o ouvir.
2 Páant ĩ jʉibínachah ennit, fariseowã, Moisés ã wʉtatjidih bohénitbʉt íijnit, queétjeh nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
2 Os fariseus e os mestres da Lei criticavam Jesus, dizendo: — Este homem se mistura com gente de má fama e toma refeições com eles.
3 Páant ĩ niijíchah jéihnit, Jesús nin naáwátjĩh queétdih ãt bohénap wʉt jĩ:
3 Então Jesus contou esta parábola :
4 “Cien ovejawãdih bíbohni, biíc oveja caandíh ã bʉʉdʉ́chah ennit, ¿ded pah tigaá ã chãjbi? yeéb ñi jenah joyóchah. Bita noventa y nueve ovejawãdih ĩ jeémát yílip jʉmʉpboó jwejnit, caán bʉʉdnídih bididih ã bejbipna caá. Pánihna, caandíh bid jʉinítna, ã cádahbipna caá.
4 — Se algum de vocês tem cem ovelhas e perde uma, por acaso não vai procurá-la? Assim, deixa no campo as outras noventa e nove e vai procurar a ovelha perdida até achá-la.
5 Caandíh bid jʉí wẽina, ã́ih daadjíh mao cáagnit, ã́ih mʉʉná ã ʉb jwʉ́ʉb bejbipna caá.
5 Quando a encontra, fica muito contente e volta com ela nos ombros.
6 Pánih ʉb jwʉ́ʉb jʉibínit, ‘Wĩ́ih oveja bʉʉdnídih wã bid jʉyʉ́p be. Pánihna, wãjeéh ñi wẽi wáac jʉ̃ʉ́wʉ́’, niijnít, ã pebh jʉmnitdih, ã déewãdihbʉt ã bid wáacbipna caá.
6 Chegando à sua casa, chama os amigos e vizinhos e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha ovelha perdida.”
7 Páant ã weñat pah, ded biíc cã́ac ã yéejatdih cádahnit, ã tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah, Dios pebhboó jʉmnit bʉ́dí ĩ wẽibipna caá. Obohjeéhtih, noventa y nueve panihnit ‘Weemdíh yéejat wihcan caá. ¿Dépanih tigaá wãta tʉ́ʉt nʉʉ́m?’ niíj jenah joinítdih Dios pebhboó jʉmnit ĩ wẽican niít”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
7 — Pois eu lhes digo que assim também vai haver mais alegria no céu por um pecador que se arrepende dos seus pecados do que por noventa e nove pessoas boas que não precisam se arrepender.
8 “Diez dinero jʉ́dʉ bíbohnih biíc jʉ́dʉ caántdih ã bʉʉdʉ́chah ennit, ¿ded pah tigaá mi chãjbi? Jiiát dahjĩh jiinít, mʉʉdíh mi tʉ́i tóodh bid beedábipna caá. Caán jʉ́dʉdih bid jʉinítna, mi cádahbipna caá.
8 Jesus continuou:
9 Caán jʉ́dʉdih bid jʉinít, ‘Weemdíh bʉʉdní dinero jʉ́dʉdih wã bid jʉiná beé. Pánihna, wãjeéh ñi wẽi wáac jʉ̃ʉ́wʉ́’, niijnít, mi pebh jʉmnitdih, mi déewãdihbʉt mi bid wáacbipna caá.
9 E, quando a encontra, convida as amigas e vizinhas e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha moeda perdida.”
10 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Páant mi weñat pah, biíc yéejni ã yéejatdih cádahnit, tʉ́iniboodíh ã tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah, Dioíh ángelwãbʉt bʉ́dí ĩ wẽibipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
10 — Pois eu digo a vocês que assim também os anjos de Deus se alegrarão por causa de um pecador que se arrepende dos seus pecados.
11 “Biíc newé chénewã ã weh jʉmʉp be.
11 E Jesus disse ainda:
12 Ʉ́ʉdyiboó ã íipdih nin pah ã niijíp be: ‘ “Wʉnna, meemdíh wã wʉ̃hbipna caá”, ma niijnídih bʉʉ ma wʉ̃hʉʉ́, Paá’, ã niijíp be. Páant ã niijíchah joinít, ã íip ã́ih bií déedih ã wehdih ã pãááp be.
12 Certo dia o mais moço disse ao pai: “Pai, quero que o senhor me dê agora a minha parte da herança.”
13 Daocánni yeó jáap tʉ́ttimah, ʉ́ʉdyiboó nihat ã́ih bií déedih ʉbnit, yʉʉ́p biíh baácboó jibidih ã bejep be. Caán baácboó jʉmna, cheha náahdih jíib chãj, yaádh metat jíib wʉ̃h, nʉmah jeémát jíib wʉ̃h, bʉ́dí ã jíib chãjap be. Pánih jíib chãjna, ã́ih dinerodih ã yoh beedánap be.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntou tudo o que era seu e partiu para um país que ficava muito longe. Ali viveu uma vida cheia de pecado e desperdiçou tudo o que tinha.
14 Páant ã yoh beedáát tʉ́ttimah, caán baácboó jeémát wihcah, nʉʉgʉ́p láa ã jʉmʉp be. Caanbʉ́t nʉʉgʉ́pjĩh diib wʉ́nna ã chãjap be.
14 — O rapaz já havia gastado tudo, quando houve uma grande fome naquele país, e ele começou a passar necessidade.
15 Páant jeémát ã wihcah, tewat bididih ã bejep be. Páant ã bid bejechah, biíc newé caandíh ií náah jʉmni tewat wʉ̃hnit, ã́ih momo mʉʉwã jʉmni wáihyat jʉ́dʉboó caandíh ã wahap be, queétdih jeémát ã wʉ̃hat pínah niijná.
15 Então procurou um dos moradores daquela terra e pediu ajuda. Este o mandou para a sua fazenda a fim de tratar dos porcos.
16 Pánih queétdih inna, queét mʉʉwãdih wʉ̃hni jeémátdih bʉ́dí ã jeémíhip yʉh be. Obohjeéhtih, ã maáh caandíh ã jeémát tʉ́ʉtcah, bitabʉt caandíh dedé jeémát ĩ wʉ̃hcap be.
16 Ali, com fome, ele tinha vontade de comer o que os porcos comiam, mas ninguém lhe dava nada.
17 Páant ã yapat tʉ́ttimah, ã jwʉ́ʉb náhninap be, ‘Nihat wã íipdih teo wʉ̃hnit jeémát bíboh, ĩ jʉdh jeémpni jeémátbʉt ãpĩ́ jʉmna beé. Obohjeéhtih, nin baácboó jʉmna, weemdíh jeémát wihcah, wʉnna caá wã chãjap.
17 Caindo em si, ele pensou: “Quantos trabalhadores do meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui morrendo de fome!
18 Pánihna, wã íip pebhna wã jwʉ́ʉb bejbipna caá. Caanná jwʉ́ʉb jʉibínit, wã íipdih nin pah wã niijbípna caá: “Diosdih bʉ́dí wã yéej chãjna beé, Paá. Meemdíhbʉt wã yéej chãjna beé.
18 Vou voltar para a casa do meu pai e dizer: ‘Pai, pequei contra Deus e contra o senhor
19 Pánihna, ¡‘Wʉ̃ʉhʉ́’, bʉʉ weemdíh ma niijcá bojoó! Meemdíh teo wʉ̃hnijeh wã jʉmbipna caá”, wã íipdih wã niijbípna caá’, caán míicjeh ã niíj, jenah joyóp be.
19 e não mereço mais ser chamado de seu filho. Me aceite como um dos seus trabalhadores.’ ”
20 Páant niíj jenah joinít, ã íip pebhna ã jwʉ́ʉb bejep be.
20 Então saiu dali e voltou para a casa do pai.
21 Páant ã pin tewechah, ã íipdih nin pah ã niíj naáwáp be: ‘Diosdih bʉ́dí wã yéej chãjap be, Paá. Meemdíhbʉt wã yéej chãjap be. Pánihna, “Wʉ̃ʉhʉ́”, weemdíh ma niijcá bojoó’, ã niijíp be.
21 E o filho disse: “Pai, pequei contra Deus e contra o senhor e não mereço mais ser chamado de seu filho!”
22 Obohjeéhtih, páant ã niijíchah yʉhna, ã íipboó caandíh teo wʉ̃hnitdih nin pah ã niíj wʉtʉp be: ‘Waícanjeh tʉ́ini yégueh chóodih ʉb jʉ̃óhnit, wã wʉ̃ʉ́hdih ñi yacaá. Tʉ́ini téihya yacat jʉ́dʉdih ã́ih téih tíibdihbʉt ñi yacaá. Ã́ih jítchadihbʉt tʉ́ini zapatos ñi yacaá.
22 — Mas o pai ordenou aos empregados: “Depressa! Tragam a melhor roupa e vistam nele. Ponham um anel no dedo dele e sandálias nos seus pés.
23 Jwĩ tʉ́i in débehani momo jiwi wʉ̃ʉ́hdih ʉb jʉ̃óhnit, ñi mawaáp. Mao péa, quibh péanit, ñi pʉʉbʉ́.
23 Também tragam e matem o bezerro gordo. Vamos começar a festejar
24 “Wã wʉ̃ʉ́h ã wʉnah bejna nacaá”, wã niíj jenah joyóp yʉh be. Bʉʉdní déeji bʉʉ ã tʉ́i jwʉ́ʉb jʉiná caá, bʉca. Bʉ́dí wẽinit, chóbe jeémpjĩh’, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã niijíp be. Pánihna, queét nihat bʉ́dí wẽinit, ĩ jeémép be.
24 porque este meu filho estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
25 “Obohjeéhtih, ʉ́ʉdyi ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́chah, weép jeñéboó momo jiwiwã jʉmni wáihyat jʉ́dʉboó ã jʉmʉp be. Pánihna, ã íipíh mʉʉdíh tóah bejna, ĩ wẽi ewechah, ã joyóp be.
25 — Enquanto isso, o filho mais velho estava no campo. Quando ele voltou e chegou perto da casa, ouviu a música e o barulho da dança.
26 Pánih joinít, teo wʉ̃hnidih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Dépanih eo tigaá queét ĩ chãj?’ ã niijíp be.
26 Então chamou um empregado e perguntou: “O que é que está acontecendo?”
27 Páant ã niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, teo wʉ̃hni caandíh nin pah ã niíj jepahap be: ‘Ma ʉ́ʉd ã jwʉ́ʉb jʉiná beé. Ã tʉ́i jʉyʉ́chah, ma íip jwĩ in débehani momo jiwi wʉ̃ʉ́hdih ã mawat tʉ́ʉtʉp be. Pánih maonijidih jwĩ pʉʉ́b péanachah, nʉmah jeémp wẽi eona caá ĩ chãjap’, caandíh ã niijíp be.
27 — O empregado respondeu: “O seu irmão voltou para casa vivo e com saúde. Por isso o seu pai mandou matar o bezerro gordo.”
28 Páant teo wʉ̃hni ã niíj naáwáchah joinít, weép jeñé ã íipdih tʉbit ã íijip be. Íijnit, ã waádíhcap be. Páant ã waádíhcah enna, ã íipboó bac bejnit, ‘Wʉ̃ʉhʉ́, ma waád jʉ̃ʉ́wʉ́’, caandíh ã niijíp yʉh be.
28 — O filho mais velho ficou zangado e não quis entrar. Então o pai veio para fora e insistiu com ele para que entrasse.
29 Obohjeéhtih, ã íipdih nin pah ã niíj jepahap be: ‘Maatápdih meemdíh bʉ́dí teo wʉ̃hnit, ma naáwáchah wã yap yohcah yʉhna, wã pej jʉmnitdih wã nʉmah jeémát déedih cabra wʉ̃ʉ́hbitdih weemdíh mapĩ́ wʉ̃hcan beé.
29 Mas ele respondeu: “Faz tantos anos que trabalho como um escravo para o senhor e nunca desobedeci a uma ordem sua. Mesmo assim o senhor nunca me deu nem ao menos um cabrito para eu fazer uma festa com os meus amigos.
30 Obohjeéhtih, bʉʉ yeejép ma wʉ̃ʉ́h ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́chah, yaádh metat jíib míih dinero yoh beedánidih bʉ́dí wẽinit, meém ma nʉmah jeémpna caá. Jwĩ in débehani momo jiwi wʉ̃ʉ́hdih maonit, caandíh ma nʉmah jeémpna caá’, ã íipdih ã niíj jʉ̃ihñʉp be.
30 Porém esse seu filho desperdiçou tudo o que era do senhor, gastando dinheiro com prostitutas. E agora ele volta, e o senhor manda matar o bezerro gordo!”
31 “Páant ã niíj jʉ̃ihñʉchah joinít, ã íip caandíh nin pah ã niíj jepahap be: ‘Wʉ̃ʉhʉ́, meém wãjeéh mapĩ́ jʉmna caá. Nihat wĩ́ih bií déedih míih mʉn caá.
31 — Então o pai respondeu: “Meu filho, você está sempre comigo, e tudo o que é meu é seu.
32 Obohjeéhtih, ma ʉ́ʉd wʉnni déeji bʉʉ ã tʉ́i jwʉ́ʉb jʉyʉ́p be. Pánihna, wẽinit, jwĩ nʉmah jeémp ewechah, ã tʉ́ina caá’, ã íip weép jeñédih ã niijíp be”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
32 Mas era preciso fazer esta festa para mostrar a nossa alegria. Pois este seu irmão estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.