Lucas 14

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Biíh chooát yeó jáapdih fariseowã ĩ maáh ã́ih mʉʉná Jesúsdih nʉmah jeémédih ãt bejep wʉt jĩ. “¿Ded pah caá ã chãjbi?” niijná, caán mʉʉdíh moón caandíhjeh ĩt tʉ́i en ñʉʉnʉ́p wʉt jĩ.
1 Aconteceu num sábado que, entrando ele em casa de um dos principais dos fariseus para comer pão, eles o estavam observando.
2 Caán mʉʉdíh, bácah chalani ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
2 E eis que estava ali diante dele um certo homem hidrópico.
3 Caandíh ennit, Moisés ã wʉtatjidih bohénitdih, fariseowãdihbʉt nin pah Jesús ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
3 E Jesus, tomando a palavra, falou aos doutores da lei, e aos fariseus, dizendo: É lícito curar no sábado?
4 Páant ã niijíchah yʉhna, queét ĩt jepahcap wʉt jĩ. Ĩ jepahcat ennit, Jesús wʉnnidih teo jã́ha booanit, ãt jwʉ́ʉb bejat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
4 Eles, porém, calaram-se. E, tomando-o, o curou e despediu.
5 Pánih booa péanit, queét fariseowãdih ãt jwʉ́ʉb ʉʉ́bh joí jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
5 E respondendo-lhes disse: Qual será de vós o que, caindo-lhe num poço, em dia de sábado, o jumento ou o boi, o não tire logo?
6 Páant ã niijíchah, ded pah ĩt jepahcap wʉt jĩ.
6 E nada lhe podiam replicar sobre isto.
7 Jesús fariseoíh mʉʉná waadnít, bita ã nʉmah jeémpnit pínahboó waád jʉibínit, waáwápna ĩ chʉ́ʉdat pínahdih ĩ ñíwichah, Jesús ãt enep wʉt jĩ. Páant ĩ ñíwichah ennit, queét nihatdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
7 E disse aos convidados uma parábola, reparando como escolhiam os primeiros assentos, dizendo-lhes:
8 —Téihya chéwat nʉmah jeémát yeó jáapdih yeebdíh ã bid bojochah, caanná jʉibínit, waáwápna ñi chʉ́ʉdca bojoó. Páant ñi chʉ́ʉdʉchah nihna, ñi chah maáh ã jʉyʉ́chah,
8 Quando por alguém fores convidado às bodas, não te assentes no primeiro lugar; não aconteça que esteja convidado outro mais digno do que tu;
9 ‘Ma chʉ́ʉdni páhadih nindih ma chʉ́ʉdat tʉ́ʉtʉ́’, yeebdíh ã niijbípna caá. Páant ã niijíchah joinít, jwẽ́ejboó jʉibí chʉ́ʉdna, ñita tíic tagaá.
9 E, vindo o que te convidou a ti e a ele, te diga: Dá o lugar a este; e então, com vergonha, tenhas de tomar o derradeiro lugar.
10 Obohjeéhtih, mʉʉ́ mínah yeebdíh ã bid bojochah, jwẽ́ejdih bóo páhadih ñi jʉibí chʉ́ʉdʉ́p. Yeéb páant ñi chʉ́ʉdʉchah ennit, ‘Waáwápboó ñi chʉ́ʉd jʉ̃ʉ́wʉ́’, mʉʉ́ mínah yeebdíh ã niijbípna caá. Pánihna, yeéb waáwápboó ñi bejechah, bita ã bid bojnit yeebdíh ĩ tʉ́i wẽi enbipna caá.
10 Mas, quando fores convidado, vai, e assenta-te no derradeiro lugar, para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, sobe mais para cima. Então terás honra diante dos que estiverem contigo à mesa.
11 Ded caán míicjeh ‘Weemdíh dedé jʉdhdat wihcan caá’, niijnídih Dios moh yéejni ã chãjbipna caá. Obohjeéhtih, ded laihcanniboodíh Dios maáh ã waadábipna caá. Pánihna, yeebjéh míic maáta ñi waadáca bojoó. Diosjeh maáta pínahdih ã jéih waadána caá, queét jeémédih jʉibínitdih Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
11 Porquanto qualquer que a si mesmo se exaltar será humilhado, e aquele que a si mesmo se humilhar será exaltado.
12 Páant niíj péanit, Jesús mʉʉ́ mínahboodíh nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj naáwáp wʉt jĩ:
12 E dizia também ao que o tinha convidado: Quando deres um jantar, ou uma ceia, não chames os teus amigos, nem os teus irmãos, nem os teus parentes, nem vizinhos ricos, para que não suceda que também eles te tornem a convidar, e te seja isso recompensado.
13 Obohjeéhtih, bitadih ma nʉmah jeémíhna, moh yéejnit, jéih bejcannit, wio wihcannit, jéih encannitdihbʉt ma bidiíp.
13 Mas, quando fizeres convite, chama os pobres, aleijados, mancos e cegos,
14 Queétboó meemdíh biíc yoobó ĩ jéih nʉmah jeémpcan niít. Páant ma tʉ́i chãjatji jíib, tʉ́init ĩ boo pʉd jʉ̃óhni yeó jáapdih Diosboó meemdíh ã tʉ́i chãjbipna caá, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt jĩ.
14 E serás bem-aventurado; porque eles não têm com que to recompensar; mas recompensado te será na ressurreição dos justos.
15 Páant ã niijíchah joinít, biíc ĩjeéh chʉ́ʉdni Jesúsdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
15 E, ouvindo isto, um dos que estavam com ele à mesa, disse-lhe: Bem-aventurado o que comer pão no reino de Deus.
16 —Bʉ́dí nʉmah jeémát chãjni dawá cã́acwãdih ã bidip be. Páant ã bidichah joinít, queét nihat ĩ tʉ́i wẽi jepah jwʉhʉp be.
16 Porém, ele lhe disse: Um certo homem fez uma grande ceia, e convidou a muitos.
17 Caán ã yoób nʉmah jeémát yeó jáapdih queétdih naáwát náahna, caandíh teo wʉ̃hnidih wahnit, ‘Nihat jwĩ jeémát pínahdih ámoh péanit, yeebdíh ã bidip be, bʉca’, ã niíj naáwát tʉ́ʉtʉp be.
17 E à hora da ceia mandou o seu servo dizer aos convidados: Vinde, que já tudo está preparado.
18 Caandíh teo wʉ̃hni páant ã niíj naáwáchah joinít, queét ĩ jʉmat yoobó nin pah ĩ niíj jepahap be: ‘Weemdíh jéihcat dée caá. Bʉtéh jáap wáapdih jíib chãj péanit, caandíh enedih bejat tʉ́ʉt caá wã chãjap. Pánihna, ma maáhdih ma naáwá, weemdíh ã pã́icat pínah niijná’, ã jwíih bidni ã niijíp be.
18 E todos à uma começaram a escusar-se. Disse-lhe o primeiro: Comprei um campo, e importa ir vê-lo; rogo-te que me hajas por escusado.
19 Biíhbʉt nin pah ã niíj jepahap be: ‘Weemdíh jéihcat dée caá. Bʉtéh biícjĩh bóo téihya máha jiwiwãdih wã jíib chãjap be. Pánih jíib chãjniji queétdih enedih bejat tʉ́ʉt caá wã chãjap. Pánihna, ma maáhdih ma naáwá, weemdíh ã pã́icat pínah niijná’, caanbʉ́t ã niijíp be.
19 E outro disse: Comprei cinco juntas de bois, e vou experimentá-los; rogo-te que me hajas por escusado.
20 Biíhbʉt nin pah ã niijíp be: ‘Weém bʉtéh wã téihya chéwep be. Pánihna, nʉmah jeémátboó wã jéih bejcan caá’, ã niijíp be.
20 E outro disse: Casei, e portanto não posso ir.
21 Páant ĩ niijíchah joinít, caandíh teo wʉ̃hni ã maáh pebhna jwʉ́ʉb jʉinít, queét ĩ niijátjidih ã jwʉ́ʉb naóh yapanap be. Páant ã naáwáchah joinít, ã maáhboó tʉbit íijnit, nin pah ã niijíp be: ‘Tʉ́tchi tac yoób bʉ́dí namánadih, bainí namánadihbʉt bejnit, moh yéejnit, jéih bejcannit, jéih encannit, wio wihcannitdihbʉt jwãáhnit, waícanjeh ma ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́p’, ã niijíp be.
21 E, voltando aquele servo, anunciou estas coisas ao seu senhor. Então o pai de família, indignado, disse ao seu servo: Sai depressa pelas ruas e bairros da cidade, e traze aqui os pobres, e aleijados, e mancos e cegos.
22 Pánih naáwádih bejniji jwʉ́ʉb jʉinít, ‘Maá, ma niijátji pah wã chãjap be. Páant wã chãjachah yʉhna, páantjeh chʉ́ʉdat ã jʉdhna caá’, ã niijíp be.
22 E disse o servo: Senhor, feito está como mandaste; e ainda há lugar.
23 Páant ã niijíchah joinít, ã maáh caandíh ã jwʉ́ʉb wʉtʉp be. ‘Tʉ́tchi jwẽ́ejboó bʉ́dí namánaboó bejnitdih, bainí namánaboó bejnitdihbʉt ma jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉ́, chʉ́ʉdatnadih ĩ tʉ́i yáwat pínah niijná.
23 E disse o senhor ao servo: Sai pelos caminhos e valados, e força-os a entrar, para que a minha casa se encha.
24 Meemdíh yoobópdih wã naóhna caá. Queét wã jwíih bidnitboó wã nʉmah jeémátdih ĩ jeémpcan niít’, ã niijíp be. Pánihat pah, Dios ã́ihwã pínahdih ã bidichah yʉhna, det ĩ weñat pínahdihjeh chah jenah joiná, caandíh jepahcannit, ãjeéh ĩ jʉmcan niít. Obohjeéhtih, caandíh jepahnitjeh ã pebhboó ãjeéh ĩ jʉmbipna caá, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
24 Porque eu vos digo que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.
25 Biíh láa dawá cã́acwã Jesúsjeéh ĩt bejep wʉt jĩ. Pánihna, Jesús queétdih tac pʉ́ʉd ennit, nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
25 Ora, ia com ele uma grande multidão; e, voltando-se, disse-lhe:
26 “Ded wã bohéni jʉmíhna, bita chah weémboodíh oyat caá náahap. Ã íipdih, ã íindih, ã áadih, ã wehdih, ã déewãdih, ã déewã yaádhdihbʉt ã oyat chah weémboodíh oyat caá náahap.
26 Se alguém vier a mim, e não aborrecer a seu pai, e mãe, e mulher, e filhos, e irmãos, e irmãs, e ainda também a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Ded wãjeéh pée bohéni jʉmíhna, ded pah ã weñat pínahdih jenah joicát caá náahap. Pánih chãjna, wĩ́ih ã jʉmat jíib yeejép yapna yʉhna, weemdíh cádahcat caá náahap.
27 E qualquer que não levar a sua cruz, e não vier após mim, não pode ser meu discípulo.
28 Nindihbʉt ñi jenah joyoó: Mʉʉ́ teoni jap bóo mʉʉdíh ã chãjat pínah jã́tih, ã jíib jʉyátdih jéihyat tʉ́ʉt niijná, caán mʉʉ́ jíib pínahdih ã jwíih jenah enna caá.
28 Pois qual de vós, querendo edificar uma torre, não se assenta primeiro a fazer as contas dos gastos, para ver se tem com que a acabar?
29 Ã jíib pínahdih ã jwíih jenah encan, ã́ih mʉʉdíh ã jéih péacah enna, bitaboó caandíh ĩ deohbipna caá.
29 Para que não aconteça que, depois de haver posto os alicerces, e não a podendo acabar, todos os que a virem comecem a escarnecer dele,
30 ‘Nin pohba ã́ih mʉʉdíh teona, ãt péa tagaá’, ĩ niíj deohbipna caá.
30 Dizendo: Este homem começou a edificar e não pôde acabar.
31 Nindihbʉt ñi jenah joyoó: Maáh biíh maáhjĩh ĩ míic mawat pínah jã́tih, nin pah ã niíj jenah joiná caá: ‘¿Weém diez mil soldadowã bíbohnit, caánboó veinte mil soldadowã ã bíbohochah, jwĩ míic maona, wãta jéih bʉʉjá taniít?’ ã niíj jenah joiná caá.
31 Ou qual é o rei que, indo à guerra a pelejar contra outro rei, não se assenta primeiro a tomar conselho sobre se com dez mil pode sair ao encontro do que vem contra ele com vinte mil?
32 Páant niíj jenah joinít, ã bʉʉjácat pínahdih jéihna, biíh maáh ã́ih soldadowãjĩh míic mawadih jʉ̃óhnit, yʉʉ́pjeh ĩ jʉm jwʉhʉchah, ‘Jwĩ míic maoca boj jĩíh’, niiját tʉ́ʉtnit, caandíh teo wʉ̃hnidih ã wah bojbipna caá.
32 De outra maneira, estando o outro ainda longe, manda embaixadores, e pede condições de paz.
33 Pánihna, wĩ́ihwã jʉmíhna, weemdíh ñi jepahat pínah jã́tih, ‘Nihat wã yéej chãjatdih wã cádahbipna caá. Wĩ́ih bií déedih jenah joicán, Jesúsboodíh jenah joiná, caandíhjeh wã jepahbipna caá. Páant wã jepahat jíib, yeejép yapna yʉhna, caandíh wã cádahcan niít’, niíj jenah joyát caá náahap. Páant niíj jenah joinít jʉmna, wĩ́ihwã ñi jéih jʉmbipna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
33 Assim, pois, qualquer de vós, que não renuncia a tudo quanto tem, não pode ser meu discípulo.
34 Páant niíj naóhnit, nin biíh naáwátjĩh Jesús queétdih ãt jwʉ́ʉb bohénap wʉt jĩ, ã jwíih naáwátdih ĩ beh joyát pínah niijná: “Nʉ́ʉmni bʉiná, jeémátdih ã tʉ́i nʉñana caá. Obohjeéhtih, nʉ́ʉmni ã bʉyát beedéchah, ñi jéih jwʉ́ʉb bʉyácan caá.
34 Bom é o sal; mas, se o sal degenerar, com que se há de salgar?
35 Pánih bʉicánni dedé pínah nihcah, caandíh yohatjeh caá náahap. Caán ã nihat pah yeéb ñi jʉmca bojoó. Dios naáwátdih tʉ́i joinít, caandíh ñi cádahca bojoó. ¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh!” Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
35 Nem presta para a terra, nem para o monturo; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.